Loňské album „Illud Tempus“ našinců War For War mne opravdu dostalo svým nápaditým industrial metalem. Kapela se odpoutala od black metalu a otevřela náruč elektronice. Za vším stojí neúnavný Lord Morbivod, který chrlí další a další nahrávky pod hlavičkami rozličných skupin a projektů. Ve War For War je s ním i zpěvačka a výtvarnice Lenka Machová. Tahle dvojka příliš neotálela a po roce přichází s další nahrávkou „In Situ“. Na rozdíl od předchozí desky nevychází novinka pod křídly žádného vydavatelství, kapela ji vypustila ven na vlastní pěst pouze v digitální podobě a volně přístupnou. „Illud Tempus“ obsahovala spoustu elektroniky (a spousta fanoušků se na něj dívala skrz prsty), ale pořád s většinovým podílem metalu jako takového. Novinka se zaměřila na elektroniku a metalová je jen velmi okrajově.
Už úvodní skladba „Ozbrojené stroje“ zavvítá do světa elektroniky. EBM jak vyšité. Morbivod schovává svůj hlas za efekty, takže je výrazně zkreslený, což není úplně žádoucí, protože mu často není příliš rozumět. Do vrstev kláves a syntezátorů zní rovněž operní zpěv Lenky Machové, jejíž hlas je nádherný a na rozdíl od Morbivoda je slyšet velmi dobře a na celé nahrávce vyniká. „Arzenik“ zrychlí tempo a trochu připomene minulou desku. Zejména svou hitovostí a přítomností kytary, která sice příliš nekouše, ale alespoň trochu projev kapely přibližuje metalu (Morbivodův hlas není tolik zkreslen a blackově křepčí). I když pro metalistu je tahle „diskotéka“ asi velké sousto, nelze War For War odepřít nápaditost. Ať už se jedná o skvělý refrén či vynikající text. Ještě o něco metalovější a tvrdší je „Vůz hořel“. EBM tu vyloženě o metal naráží. Automatické bicí znějí plasticky, avšak k tomuto stylu hudby se to hodí.
„Svod“ s trochou fantazie připomene starší tvorbu Scooter. Možná nejvíce techno skladba na albu. Překvapí „Pohaslé město“, instrumentálka, hybrid doom metalu a industriálu či gotiky, který posluchače obejme svou temnou atmosférou. Pomalé bicí, plazivé a hluboké riffy jsou protkány všudypřítomnými klávesami. Velice zajímavá skladba, při které si to pohaslé město opravdu představíte.
„Důlní díla“ a „Digitron“ potom pokračují v EBM řádění. Zde je již člověk trochu přesycen množstvím kláves, které někdy znějí jak vytažené ze hry z osmdesátých let. Elektronika je v pořádku, ale přemíra výrazných kláves působí občas až rušivým dojmem.
Desce rozhodně nechybí nápady a dobré melodie, které jsou ozdobeny krásným hlasem Lenky Machové. Morbivodův skřehot dodává hudbě správnou šťávu, když je však elektronicky zkreslen, zní někdy nesrozumitelně. Hudebně to War For War poměrně riskli, když vsadili na elektroniku, ovšem pořád je tu silně slyšet Morbivodův rukopis. Jen metalové instrumenty vystřídaly klávesy a synthezátory. Metal tu přece jen také je, byť v omezené míře.
„Illud Tempus“ mě oslovilo o dost víc a nejspíš proto, že na něm byly oba světy (metal a elektronika) rovnocenně propojené. „In Situ“ zní skromněji, ale pořád se jedná o sině nadprůměrnou nahrávku, která elektronice otevřeného posluchače odmění kvalitně složenými skladbami.
|
