S „Bad Witch“ se uzavírá jedna z částí existence Nine Inch Nails, toho schizofrenního miláčka zvukového průkopníka Trenta Reznora. Můžeme tedy už hodnotit, jaká tahle epizoda, započatá nahrávkou „Not The Actual Events“ v roce 2016, byla. Jak už bývá u Nine Inch Nails zvykem, je zase trochu jiná než ostatní období jejich existence, což je dané i tím, že Trent Reznor právě od „Not The Actual Events“ spojil síly s Atticusem Rossem, uznávaným zvukovým inženýrem a filmovým tvůrcem, který dal hudbě Nine Inch Nails trochu jiné mantinely. Ne, nebojme se, že by v posledních letech Reznor ztratil něco ze své uhrančivosti, jen ta hra s různými zvuky a ruchy je stále titěrnější, i když někdy na úkor skladby samotné.
„Sledujeme pád Ameriky v přímém přenosu,“ tak zní nedávný (ale už velmi slavný) Reznorův výrok. Trent totiž nemá rád Donalda Trumpa a právě okolo současného amerického prezidenta se točí i atmosféra celé aktuální nahrávky. Je velmi jednoduché si domyslet, kdo má pak být onou „Zlou čarodějnicí“, zvláště, když celá kolekce startuje vrchovatě temnou „Shit Mirror“, kde si Reznor vybíjí svůj vztek nad soudobou světovou situací. Není veselá a vesele tak nemůže znít ani tahle deska. Ba co více, minulá „Add Violence“ zněla tvrdě a místy až apokalypticky, ovšem „Bad Witch“ ji v tomto ohledu ještě výrazně předhání. Přestože „Shit Mirror“ má svou jasnou skladbu a je klasickou „reznorovskou hitovkou“, zbytek alba se těchto pravidel nedrží. Tím je možná ještě přitažlivější a rozhodně pestřejší než obě předchozí EP.
O návratu k formě „Broken“ nebo „The Downward Spiral“ se bavit sice až tak úplně nemůžeme, ale zmíněná „Shit Mirror“ může mít svou funkčností k těmto klenotům industriálně rockové tvorby blízko. Navíc její živelnost jí už teď zaručuje místo v koncertním repertoáru Nine Inch Nails. Tam se možná uhnízdí i následující „Ahead Of Ourselves“, kde zaujme nářezová pasáž, která jako by vyčnívala z až monotónního zbytku materiálu. Mnohem nepřístupnějším kusem je potom „Play The Goddamned Part“, která stojí na dusavém spodku, nad kterým se vznáší kakofonicky znějící saxofon, jenž dodává celé skladbě skličující apokalyptickou atmosféru totálního zmaru a beznaděje.
Mnohem klasičtěji už zní „God Break Down The Door“, kde jsou ještě znát dozvuky předchozí skladby v podobě saxofonových doher, ovšem skladba samotná je už přístupnějším kouskem, jenž sice stojí spíše na tanečním podkladu, ale Reznor v ní demonstruje, že dokáže udělat svou klasicky znějící skladbu i bez použití hřmotných kytar. Bez těch se bude muset obejít i celý zbytek desky. „I`m Not From This World“ je dost možná vrcholem celé této nahrávky. Nine Inch Nails si zde vystačí bez zpěvu, ale atmosféra se v tu chvíli dá krájet. Vesmírné zvuky se zde potkávají s hudebním doprovodem a dotvářejí tak jedinečný výsledek, který přesně odpovídá svému názvu. Oproti této skladbě je už závěrečná skoro osmiminutovka „Over And Out“ jen smířlivým finále, podtrhujícím současnou formu pánů Reznora a Rosse.
Ta je silnější, než tomu bylo u předchozích dvou EP. „Bad Witch“ je tak logickým vyústěním zamýšlené trilogie a její nejlepší částí. Ovšem také nejtemnější a nejvíc deprimující. Jenže přesně tak to Reznor chtěl. Svět, který se mu tak nelíbí, s „Bad Witch“ určitě nezmění, ale pro svou budoucí kariéru udělal s tímto EP docela dost a jeho spojení s Rossem konečně začalo dávat pádný smysl.
|
