Pokud patříte k zastáncům názoru, že holek je v metalu už trochu moc, zkuste Australany Horizons Edge a jejich třetí album „Let The Show Go On“. V čele téhle party totiž stojí pěkně nabroušená zpěvačka Kat Sproule, jejíž hlasivky jsou seštelované takovým způsobem, že si občas můžete lámat hlavu, zda u mikrofonu náhodou nestojí zástupce silnějšího pohlaví (pravda, některý z rodu fistulkáčů). Ovšem není to jediná osoba, na kterou se vyplatí upozornit. Hudba Horizons Edge je totiž hodně členitá, instrumentálně hodně našlapaná, akční a celá pětice členů kapely v ní má dostatek prostoru na to předvést své umění. Faktem je, že Horizons Edge se tím trochu dostanou na power-progové rozcestí, na kterém je budou nejspíš nadšeně opěvovat ti, kteří mají rádi bohaté hráčské orgie (a ano, leckdy i onanie) a košatost, a na kterém se s nimi dřív nebo později nejspíš rozloučí ti, kteří mají rádi přehlednost a přímočarost.
Vezměte kteroukoliv z osmi vlastních skladeb (do celkového počtu zbývá ještě jedna krátká instrumentálka, jedna semi-balada a jedna coververze), všechny splňují základní vzorec, kterého se Horizons Edge vytrvale drží – ohromná záplava kláves, rozsáhlé instrumentální pasáže s vydařenými souboji mezi černými klapkami a strunami, velmi akční, dynamická rytmika, členitá struktura a melodičnost, která sice celkem bez námahy klouže do uší, ale v žádném případě nemáte pocit, že by se Horizons Edge snažili o nějakou hitovost. Tuhle formuli dodržuje i nejvýraznější titulní skladba, která se odrazí od úvodního decentního piána, jehož atmosféru postupně (nicméně poměrně rychle) rozbijí klávesy, rychlá riffovaná i klokotající rytmika, její výjimečnost ale podtrhuje hostování Ralfa Scheeperse a poměrně časté tempové zvraty. Vzhledem k okolnímu dění je přece jenom škoda, že i v téhle skladbě nakonec to výše popsané schéma zvítězí a nechá atmosféru rozplynout, nutno je však uznat, že Horizos Edge umí s adrenalinem hodně nakažlivě zacházet. Kontrast k této kvaltující a bohaté řeži přinese pochmurně majestátní piáno-instrumentálka „Masks“ (tahle část budí hodně velké očekávání) s navazující lehce dojemnou a vláčnou „In Your Eyes“ (tahle část už bohužel nestrhne).
Horizons Edge z toho všeho vycházejí jako kapela s ohromně rychlým nástupem účinku, který však ve větším množství (a bavíme se o době ještě o něco kratší, než je necelá hodinka strávená s kompletní „Let The Show Go On“) po sobě zanechá v lepším případě adrenalinový zmatek, v tom horším nezapamatovatelný mišmaš, u kterého se tou položkou, jenž vám spolehlivě jako jediná zůstane v hlavě (alespoň na první dobrou), stane výpůjčka „Holding Out For A Hero“ od Bonnie Tyler, nezvykle zařazená doprostřed alba. Ale vytrvejte, těch zapamatovatelných okamžiků je na téhle desce rozhodně daleko víc.
|
