Sobota pro mě začala už v devět kapelou PANGEA, kterou jsem viděl již dva týdny před tím na Basinfire festu. Ve Spáleném Poříčí mi přišel jejich výkon hodně křečovitý. Ve Vizovicích to bylo sice o něco lepší, ale stále nic převratného. Skákavý hard core, který mi občas přijde dokonce zabředlý až v klasickém bigbítku. Nebylo to nejhorší, ale nic moc mi tahle kapela neříká...
BED SORES jsem podle zvukovky odhadoval na nějaký grind, tak jsem rychle běžel pěkně před podium, abych si nechal pohladil svojí zvrácenou duši, ale hned co kluci začali, jsem zase rychle utíkal pryč... Lepší než PANGEA, ale nemá cenu si kvůli tomu ničit nohy a záda.
Následující punkovou přehlídku jsem raději vynechal. Vynechal jsem i KJU a DARK GAMBALLE a do areálu se vrátil až na šílence, který nosí jméno Mike Terrana. Bych nikdy neřekl, jak mě bude bavit třičtvrtě hodiny dlouhé bubenické sólo... To co nám tenhle týpek ale předváděl, muselo dostat jednoduše všechny. Když hrál za doprovodu ostatních nástrojů (pouze puštěných ze záznamu), tak to taková síla nebyla a občas mi to přišlo spíš jak kytarová exhibice, ale když se do toho pustil sám, tak to byl mazec. Celý to ještě upevňuje tím, jaký má smysl pro humor. Snad nejlepší metalový bubeník dnešní doby...
 Na CHARON jsem se netěšil a věděl jsem proč. HIM absolutně nemusím a ještě k tomu ne dvakrát převařený...
Liv Kristine ale můžu opravdu moc! LEAVE´S EYES doma poslouchám celkem často, ale vždycky mi to přišlo jak slabší kopie WITHIN TEMPTATION. Nebudu říkat, že byli silnější než kolegové z Holandska, to bych vám samozřejmě lhal, ale výborní byli!!! Pro mě osobně největší překvapení z celého festu a jeden z největších zážitků. Krásná blondýnka má tak silné charisma, že sotva vlezla na podium, tak dostávala lidi do extáze. Na druhou stranu musím podotknout, že kdyby se o druhý hlas nestaral její ctěný manžel Alex Krull, tak by celý koncert nejspíš neutáhla. Liv na sobě neustále pracuje a je to slyšet. Krásně něžný a upřímný hlásek byl prostě k sežrání. Ano, mohlo by to být víc strhující, víc energičtější, ale mně se to líbí tak, jak to je. Samozřejmě se hrálo převážně z novinky „Vinland Saga“, ze které bych nejvíce vypíchl hitovku „Elegy“, která jejich koncert vrcholově uzavřela. Z debutu jsem zachytil „Ocean´s Way“ a „Into Your Light“, která zněla také fantasticky. Ještě teď jsem z výkonu této bandy naprosto unešený a doufám, že to nebyla jejich poslední zastávka v naší zemi. Moc dobrý pocit z koncertu ale určitě nemá jeden z kytaristů, který se neustále pral se zvukem...
Další větší překvapení bylo za dveřmi. Na partu „bárbínek“ CRUCIFIED BARBARA jsem byl velmi zvědavý. Čekal jsem přímočarý rock´n´roll bez zbytečných ptákovin, ale dostal se mi celkem zajímavý metal. Občas mírně monotónní, ale na takové akci velmi dobře fungující. No hlavně to byla pastva pro oči a když kapela spustila závěrečný cover „Killed By Death“ od MOTÖRHEAD, tak zde byl i silný zážitek hudební. Na své si přišli i fanoušci KISS prostřednictvím zajímavé a velmi zábavně pojaté verze „Shout It Out Loud“. Na kapelu se přišel podívat i Mike Terrana, který mlsně pokoukával po bubenici. By mě zajímalo, jestli jí pak naučil nějaké nové kousky, hehe...
EVERGREY mi vždycky byli známý jen podle jména. A tak mi zůstanou i dál, protože jejich set mi absolutně nic nedal... Neříkám, že to nebylo zajímavé, ale jednoduše klasický průměr. Žádný důvod ke zvýšeným emocím...
 GAMMA RAY. Kapitola sama pro sebe... Nevím, jestli ruplo celé bandě v hlavě nebo ne, ale jejich set byl totální speedový masakr. Přišlo mi, jako by se Hansenova parta snažila do lidí naprat co nejrychlejší hudbu. Já samozřejmě proti tomu nic neměl a jejich koncert si plně užíval. Minulý rok v Plzni podali naprosto strhující výkon a tady tomu nebyl jinak. Opravdu nechápu, jak stále po těch letech a tolika deskách můžou být tak nějak ve stínu HELLOWEEN, když jim jasně nakopávají zadek jak ve studiu tak na koncertech, o čemž se mohli všichni přesvědčit právě ve Vizovicích, kde hráli němci pěkně za sebou. Kai Hansen byl tentokrát k popukání, čepice v takovém vedru vypadá zajímavě. Jestlipak se nenechal ovlivnit Blazem Baylem (ex – Iron Maiden), hehe... Jestli ne ním a jeho „hučka image“, tak určitě novou zpěvačkou plzeňského Interitu, protože jinak si to žvýkání nedokáži vysvětlit (možná to teď nechápete, ale zasvěcení vědí...) Koncert odstartovala moje nejoblíbenější „Rebellion In Dreamland“ a koho si kapela hned nevcucla, tak asi neměl uši. Za další vrchol bych vypíchl ještě další mojí srdcovku „Somewhere Out In Space“. Jen tu „Send Me A Sign“ bych klidně oželel a do lidí napral třeba ještě „Land Of The Free“... Zajímavostí byl opět poloploužák „The Silence“, který je jednoduše pravou metalovou operou. Tolik zvratů a neočekávaných postupů mě bude fascinovat vždycky.
HELLOWEEN svůj set odstartovali opět předlouho věcí „The King Of The 1000 Years“ z „Keeper Of The Seven Keys – Legacy“. A opět udeřila kosa na kámen. Tahle věc prostě není natolik silná, aby mohla dosahovat tak dlouhé stopáže... Jednoduše jsem se nudil a to není dobře. Zvuk byl opět řadově horší než u GAMMA RAY. V tu chvíli jsem se bál, že mě nečeká nic jiného než další nepovedený koncert, jako tomu bylo v Plzni při poslední zastávce. Rozjela se „Eagle Fly Free“ a Andi Deris opět nestíhal. Už jsem se s tím smířil a poslouchal další věc, ale najednou přišel zlom. Největší metalová balada „A Tale That Wasn´t Right“ nenechala žádné oko suché a pro mě osobně skvělý zážitek přišel megalomanskou „Halloween“, kterou jsem opravdu absolutně nečekal!!!  Ještě na podiu chyběl Hansen, pak by to bylo 100%. Tahle věc je prostě naprostá chuťovka a jeden ze článků metalové bible. Byla to nádhera... Ještě bych jmenoval výbornou „If A Could Fly“... Kapela skončila a měly přijít přídavky. Nehrálo se „Future World“ a „I Want Out“, takže bylo jasné, co přijde. Slibovaná společná pařba s GAMMA RAY. Velmi silná zvuková stěna složená ze šesti kytar byla k sežrání. Velmi se mi líbilo, jak si Hansen dělal srandu z Weikatha, když si dal do huby cigáro a dělal jeho pózy. Sranda jak má být. Řekl bych, že si společné chvíle nejvíc užíval Hansen s Grosskopfem, kteří se neustále culili. Jenom Weikath mi přišel mírně odtažitý... Škoda jenom, že Hansena nepustili k mikrofonu. Myslím, že by v „I Want Out“ Derise v klidu přezpíval, protože ten se s touhle věcí docela pral... HELLOWEEN celkově zahráli nejlíp, co jsem je měl možnost vidět a po zmiňované Plzni si to u mě vyžehlili... Přesto si myslím, že to stále nemá úroveň jejich statusu...
Na závěr nám sobota poskytla ještě další legendu – RAGE. Byl jsem ale již natolik unaven, že jsem si jejich koncert užil jenom z tribuny, takže jsem nebyl přímo v pekle. Zvuk byl hodně drsný a takový mi přišel i celý koncert. U RAGE jsem měl premiéru a byla to premiéra povedená. Koncert měl grády, které možná mírně zpomalila rozvleklá novinka, ale to byla asi tak jediná chyba na kráse. Celé to ještě vygradoval pan Terrana svojí hláškou při sólu – „Přišel čas zničit bicí“. Je vám jasné, co se pak dělo...
Sobota nám předvedla hodně velkých jmen. Několik překvapení a naštěstí žádné výraznější zklamání... Co mohlo jedině zamrzet, byl fakt, že už jsme měli před sebou pouze jediný den...
|
