Nebylo mi dobře… Opravdu mi nebylo nějak zvlášť dobře… Cítil jsem se jako ryba na suchu. Ryba, která má brzo leknout… Depky jak kráva – znáte to… Znuděně jsem brouzdal na internetu, stahoval krátké erotické trailery, projížděl fóra… Nějakým nedopatřením jsem se proklikal až na fórum, věnované táborské kapele Peshata (čti Pešata). Peshata… Hmmm… Znáte je??? Ne??? Vidíte – já jsem název znal už dlouho, ale nic jsem od nich nikdy neslyšel. Jediné, co jsem věděl, bylo to, že zpívají o zvířátkách, která nemohou zasadit kouzelný strom. To víte – znalosti, které jsem nabral čtením čísel starých Sparků při hodinách chemie na ZŠ… Zpátky k tématu. V té psychické bídě jsem se rozhodl, že si něco poslechnu a tak jsem navštívil „ofišl“ web… Zamilovaný Vodník? To zní zajímavě – nazvat takhle svoji skladbu Sámer Issa ze superstar, tak už asi v showbusinessu chybí… Download. Ok. Je to doma. Winamp, play – a otevřená huba… Co to sakra je?! Žestě?! V tomhle?! A tolik?! Teda řeknu vám – měl jsem sto chutí vytasit svoji trubku a oživit svoje dřívější snažení v ZUŠ… Tak mě hudba Peshaty vzala! Ještě ten večer jsem se díky jednomu ochotnému jedinci z netu dostal (nelegálně – jak jinak…) k jejich poslední řadovce Hra Na Doktora… A pak už jen poslouchal a poslouchal… Zazvonil zvonec a depkám byl konec…
Abych mohl tuhle recenzi napsat s klidným svědomím, tak jsem si o týden později objednal originál – neprohloupil jsem. Kluci neošidili nic. Takhle by mělo vypadat originální CD – cena, booklet (obsahuje stolní hru), videoklip, „empétrojky“… Nejdůležitější je ale samozřejmě hudební obsah. Mrkněme tedy na něj.
CD obsahuje 11 nových songů + jeden „reamake“ skladby (jmenovitě Titanic), která se objevila na albu Zvířátka Nemohou Zasadit Kouzelný Strom, vydaném v roce 1998. Celému opusu dominuje dechová sekce, která rozhodně není ve stylu, jaký produkuje Peshata, něčím obvyklým… Všechny písničky mají veselé melodie, podpořené výbornými texty (každý text obsahuje skvostný příběh), jejihž autorem je – dnes už bohužel bývalý – zpěvák Petr Bína.
Celé CD otevírá song „Záhada Beer Witch“, ke kterému byl rovněž natočen onen zmiňovaný klip. Všichni si jistě domyslí, který filmeček kluky z Peshaty inspiroval… Už při poslechu této první vlašťovky se vám vybaví jedno slovo – HIT! Ano – a že jich je tu plno! Jedeme dál. Ve dvojce se projedeme „Na Saních“, takže pozor na spálené zadky… Až nás saně shodí ze hřbetu někde blízko proslulé E55, pokecáme s jistým „Pasáčkem Zlatokopem“, který očividně dobře ví, jak se dnes dá zbohatnout… Jen jestli mu to ty jeho „ovečky“ sežerou… To takový „Zamilovaný Vodník“ rozhodně žádné lehké holky k životu nepotřebuje – bydlí u rybníka (překvapivě) a miluje svoji jedinou lásku – spanilou Helenu. Popřejme mu hodně štěstí, protože ho zajisté bude potřebovat – Helena je totiž téměř nedobytná… Nu, snad všechno dobře dopadne a na svatbu jim přijdou i „Věnečníci Obecní“, kteří tak rádi pokládají o státních svátcích na pomníky věnce…
Na veselici, která bude ten den probíhat, jistě zazní i song „O (Mu)slimákovi“, který pojednává (znovu překvapivě…) o slimákovi, vyznávajícím islám… A protože Aláh je velmi přísný, nemůže tento song skončit jinak, než zcela katastrofálně…
Raději tedy svatbu opustíme a budeme putovati dále do „Lovosic“, kde se na nás u mlýna (když budeme mít štěstí) jistě ráda zaculí jedna sličná blondýna… A poněvadž jsme krásní a mužní, jistě jí nebude vadit, když si s ní na chvíli prubneme „Hru Na Doktora“… Nesmíme si ale hrát moc dlouho, protože jsme našim kamarádům s veverčím ohonem na klobouku slíbili, že je navštívíme v jejich rozkošném stanovém táboře, rozprostřeném na malebné pasece uprostřed lesa… No řekněte – co může srdce pravého muže potěšit více, než když na něj jeho opravdový přítel zavolá: „Vítej brachu na potlachu!“ A že tenhle „Potlach“ bude stát za to, protože ho společně s námi absolvuje i naše milá… Jenom doufejme, že nás v noci, až se budeme muchlovat v blízkém lesíku, nepřepadne nepříjemné „Mravenčení“… To by byla pohroma! Náš pohodový výlet zakončíme někde u Vltavy, kde si vypůjčíme festovní loďku z PVC a necháme se oslnit „Pivénami“, krásnými dívkami, roznášejícími pívo (již po 3. – překvapivě!!!), které bohužel lákají lodě mezi ostré kamény… Pokud se nám tohle stane, ještě není vše ztraceno – na příští plavbu si postavíme „Titanic“ a bude to. Ten je totiž nepotopitelný… (ha, ha, ha…)
Domů se vrátíme sice utrmácení, ale šťastní. V hlavě nám totiž zůstalo tolik hezkých vzpomínek, že už se těšíme, až si tuhle parádu, třeba hned za týden, zopakujeme…
Peshata prostě dělá hudbu, která vás dostane. Petr nepatří mezi textaře, kteří spotřebují tuny přisprostlých výrazů, aby posluchače pobavili – jeho texty nabízejí mnohem víc, než jen pokleslou zábavu... Stejně tak ani zbytek kapely nepotřebuje tuny instrumentálních eskapád, aby se posluchači zavděčil. Všechno to do sebe zapadá jako dobře poskládané puzzle. Puzzle z příběhů, které vás zavedou do jiného světa. Už dlouho jsem neslyšel v české melodické rockové hudbě tak vyváženou a výbornou nahrávku, jakou nahráli kluci z Peshaty. A za to jim patří můj velký dík.
|
