Tahle placka už se po světě toulá pěkných pár pátků. Ke mně se však dostala teprve minulý rok a více než o rok později, což je nyní, píšu recenzi. Prohlížel jsem svou diskografii opravdu dlouho, než jsem se rozhodnul právě pro tento počin brněnských metalistů, kteří si říkají Bast. O skupině jsem se dozvěděl díky základnímu kolu České rockové ligy 2005, kde však neuspěla a skončila na posledním místě. Je to zvláštní, protože na ně jako na jedinou soutěžící kapelu někdo pařil a byli také divácky nejoblíbenější skupinou.
Abych se vrátil k jejich desce nesoucí název „Stopy v kameni“ a k thrash/power muzice, kterou je tahle placička napěchována. Když jsem CD poprvé pustil, tak mě zaujalo dvou a půl minutové intro, zatraceně pravdivý příběh, spíše než příběh by bylo výstižnější napsat okénko z dějin. Po zaznění slov „…stopy v kameni…“ se spustil stejnojmenný otvírák. Následuje spíše instrumentální pecka Bohemia. Tahle věc je na živo perfektní, na desce ovšem zní poněkud chudě. „…Bohémia, stále vzkvétá Bohemia!“
Silnou peckou je Vogastisburg, opět předmluva odstartuje tento obraz z dějin. Starověk a středověk, tohle téma je v textech Bast více než časté. Ať už se jedná o bitvy, inkvizice, morové rány, či „hymny“ jako jsou písně Bohemia a Morava. Středověk byl nelítostný a stejně tak i hudba Bast. Kytary nabroušené jako ostří meče a bubny dunící v pozadí. Něco na způsob Bohemia, či Vogastisburgu je i již zmíněná pecka Morava. Na desce je téměř poslední, ale jak to tak bývá, to nejlepší na konec. Skvělé kytary a melodický metal.
Jedinou pomalou věcí na albu je píseň Vlasy. Tato věc se až nápadně podobá pomalým peckám starých thrashových Arakainů. Celé CD uzavírá klipovka Zlomená ctnost. Skvělá pecka spíše mírnějšího ražení o těch, kterým stačí dražší pravda.
Stopy v kameni provází takový zvláštní duch moci a síly starověkých bohů. Stylově se deska nemálo podobá staré tvorbě Arakainu, proto se mi asi tolik líbí. Může to být ovšem i na škodu, možná proto dávám sedmičku. Supina funguje sice již od roku 1993, ale Stopy v Kameni jsou jejich dosud jediným regulérním albem. Možná jsem příliš zhýčkaný, ale možná bych přece jenom označil jako nejslabší článek zpěv. Těm, kdo mají rádi styl starých Arakainů, doporučuji si Stopy v kameni pořídit.
|
