Přiznávám se, že SAD HARMONY mi vždycky nějak unikali... Jejich zvučné jméno samozřejmě znám, ale to je asi tak všechno. Vzpomínám si, že jsem kdysi slyšel jejich předělávku „Můj hejtmane“ od MASTER´S HAMMER. Ta mi samozřejmě k poznání SAD HARMONY moc nedopomohla...
Nyní mám ale v packách nosič, který byl pojmenován „Somnambul“. Desku startuje pecka „115“ a musím říct, že je to jízda. Na první poslech jasná tutovka. Ne však poslední, protože svým způsobem je totálně každá věc na tomto kompletu výborná. Zajímavostí je, že se skladby otevírají posluchači postupně při každém dalším poslechu. Po několikanásobném puštění proto dojdete k tomu, že těžko hledat favorita. SAD HARMONY dokáží skvěle pracovat s náladami a odlišnými postupy. Každá skladba proto obsahuje něco zvláštního, co ta před tím neměla. Ve finále to ale zní pěkně jako jeden velký celek.
Ještě jsem se nedostal k tomu, co vlastně SAD HARMONY hrají (samozřejmě pro ty neznalé). Řekl bych prostě obecně hard rock. Hard rock moderní, dělaný srdcem, na jednu stranu melodický a na druhou pěkně od podlahy. Kapela se nebojí šlápnout na plyn, ale také se nebojí pěkně vypustit své emoce. Za vše mluví nádherně vzdušná závěrečná „What Goods Is Mine“, která nahodí na mírně nostalgickou vlnu...
Podle dosavadních reakcí, co jsem na nahrávku četl, můžeme soudit, že SAD HARMONY natočili doposud svoje nejvyzrálejší dílo. Však ono se říká, že třetí desky jsou přelomové. Jestli máte rádi velice živočišný, našlápnutý, ale přesto velmi melodický rock s charismatickou tváří, tak si „Somnambul“ sežeňte. Redblack poslední dobou sází jeden skvost za druhým. Dobrá práce!
|
