V období kolem Vánočních svátků se na nás každoročně valí spousta různých reedic, výběrů a všelijakých narychlo uplácaných slátanin, které mají za úkol vytáhnout z lidí ještě nějakou tu korunku navíc a vydělat tak na poslední chvíli vydávajícím firmám co nejvíc peněz. V téhle záplavě mnohdy naprosto zbytečných disků se občas objeví klenot, který by bylo škoda přehlédnout. Jedním z takových skvostů je i poslední řadové album švédské šestice DRAGONLAND, nesoucí název „Astronomy“. V Evropě sice vyšlo už 13. listopadu, ale protože Vánoce začínají v obchodech ještě mnohem dříve než by bylo zdrávo, nerad bych, aby kvůli tomu tak skvělá nahrávka zapadla.
Poslední dobou jsem se nemohl ubránit pocitu, že světová power a speed metalová scéna značně stagnuje a dlouho jsem nemohl přijít na album či skupinu, která by mě něčím výrazně překvapila či zaujala. Naštěstí se ke mně dostala novinka od DRAGONLAND a po několika posleších musím říct, že její název je více než příznačný, neboť album v sobě ukrývá obrovský potenciál, jenž může kapelu vyzdvihnout opravdu do hvězdných výšin. „Astronomy“ by se dala rozdělit do pomyslných dvou částí, a to na ryze power metalovou a druhou - orchestrální. Obě jsou zde zastoupeny v naprosté rovnováze, aniž by jedna potlačovala druhou a aby toho nebylo málo, tak se během bezmála 53 minut hracího času objeví mnoho dalších ozvláštňujících prvků.Ty však nijak nenarušují celkový dojem - naopak ho vylepšují. Mám na mysli například použití ženských vokálů, drsnějšího mužského hlasu nebo místy až klasické rockové kytarové vyhrávky. Pro někoho může být taková kombinace hůře stravitelná, ale za pokus to určitě stojí. Ale nyní už trochu podrobněji o jednotlivých skladbách.
Úvodní „Supernova“ v sobě skýtá vše, co jsem popsal výše. Nechybí krátké intro, v dáli zazní dívčí vysoký hlas, kytary občas zabrousí do rockovějších poloh a vše podbarví symfonické prvky, které ale na svůj pravý čas teprve čekají. Zatímco následující „Cassiopeia“ začíná pomalou akustickou pasáží a pozvolna nabírá na rychlosti, tak „Contact“, „Astronomy“ a „Antimatter“ jsou už klasické vypalovačky.
Dále už se budu věnovat pouze oněm skladbám, které více čí méně koketují s vážnou hudbou. Zatímco „Beethoven´s Nightmare“ je jakási pocta Ludvigu Van Beethovenovi, kde kromě šesti strun dostal velký prostor také klavír a klávesy, tak „The Book Of Shadows Part IV: The Scrolls Of Geometria Divina“ je čistě instrumentální věc a jakási předzvěst možná nejdůležitějšího okamžiku na albu. Téměř čtvrthodinová nádhera v podobě „The House On The Hill“, kde se sice zpěv nedostane takříkajíc vůbec ke slovu, zato se tu naplno projevuje skladatelský um DRAGONLAND a ona pomyslná symbióza mezi klasikou a metalem. Napadá mě srovnání s posledním počinem RAGE, kde se podobné symfonicko metalové skladby vyskytovaly v hojné míře.
DRAGONLAND nahráli další parádní album, se kterým mají možnost zaujmout jak fanoušky dnes už dávno pohaslých hvězd RHAPSODY OF FIRE, tak příznivce klasického rychlého kovu a já jsem moc zvědav, co si pro nás připraví příště.
|
