Nové album švýcarských melodiků začíná přesně tam, kde skončilo jejich album minulé. Ve stejné sestavě, znovu pod producentským dohledem Stefana Kaufmanna (ex-Accept, U.D.O.), nás tahle parta vezme na další výlet. Když na minulém albu Hellvetia hrdě mávali vlajkou své rodné země, spokojeně jsem si olizoval všech deset. A olizuju si je i teď, kdy letošní cesta s Crystal Ball se odehrává v časoprostoru, počínaje setkáním s Ježíšem, konče realitou digitálního světa. Cestou zboříte berlínskou zeď, pomůžete Mozartovi se skládáním symfonií, proletíte se s Lindbergem, zabojujete si o svobodu, stanete se objevitelem, mořeplavcem i pokušitelem Bermudského trojúhelníku a potřepete si pravicí s Galileo Galileiem. No, která jiná cestovka vám tohle může nabídnout?
Pro ty, kteří ještě neměli s křišťálovou koulí tu čest, malá nápověda: Crystal Ball vaří ze stejných ingrediencí jako na konci 80. let Bonfire z Germánie. Snad to nebude náhoda, když s vokály pomáhají lidičci, kteří se s členy Bonfire paktovali ve vlastních projektech. Strojově přesný rytmus a melodické, sborově vyřvávané refrény se na vás valí prakticky po celou dobu. Ale vůbec nemusíte mít obavu, že by vás tohle album snad umlátilo nějakou jednotvárností. Mistr kuchař dobře věděl co dělá: tady trochu přisolíme, tady přibrousíme kytary, tady přidáme špetku koření, tady si trochu víc zakřičíme… A takhle to jde dál a dál, pozitivní energie se valí do všech koutů světa i času. Kupodivu jediný rušivý moment na desce přijde ve chvíli, kdy kluci, snad pod vlivem Stefana Kaufmanna, lehce sešli z vyjetých kolejí a zavadili o Stefanovu domovskou kapelu. A tak při „Eye Of The Storm“ tahle jízda trochu ztratí švih. Ale to je opravdu výjimka, která jen podtrhne to, v čem tkví hlavní síla Crystal Ball. A na závěr přijde jako bonus ještě jedna perla, která do celkové kompozice (i přes svou relativní metalovou zvrácenost), kupodivu zapadá. Crystal Ball sáhli po skladbě „Crazy“ a jestli se nepletu, tak původním interpretem téhle skladby je popová princezna Britney! Crystal Ball si tohle dílko upravili k obrazu svému, má to hlavu, má to patu a má to i koule.
Možná si Crystal Ball spletli dobu. Ten správný čas pro tuhle muziku už tak nějak pominul, a tak potenciál, který se v tvorbě Crystal Ball skrývá, asi silně přesahuje ambice a cíle, kterých mohou dosáhnout. Tohle je ten stupeň mezi rockovou pohodou a metalovou agresí, kde všechno sedí tak jak má, kytary i bubny řežou, aniž by ubližovali, vokál Marka Sweeneyho má ideálně nakřáplou barvu a když se do toho Mark opře, čekáte, že už už mu ty hlasivky musí prasknout, zaskřípat nebo vyvést cokoliv nezvládnutelného. A přitom víte, že se to nestane… Crystal Ball opět hrdě reprezentují svou vlast. Kdo jiný by tak mohl ovládnout čas lépe, než Švýcaři? Inu, když hodinky, tak švýcarské. Když výlet v čase, tak se zkušeným časochodcem (TimeWalker). A ten mužíček na obalu alba vypadá, že už toho prošel dost, že ví, kam míří a že ten krutě ubíhající čas ho vůbec neděsí.
No tak, na co ještě čekáte? Procházka může začít…
|
