V roce 1996 se na metalové scéně objevil se svým prvním albem tenhle lord ze San Franciska. Původně se představoval celým jménem The Lord Weird Slough Feg, dnes už mu stačí jen neformální Slough Feg. Název pochází z irské mytologie, kolem které se točí i velká část jejich textů. Na svém kontě měli celkem čtyři alba, letos přichází s pátým, nazvaným „Atavism“. Jak pravý slovník cizích slov, výraz „Atavism“ charakterizuje neočekávaný obnovený výskyt primitivních zvláštností v organismech. Ale není se čeho bát, Slough Feg našli tu optimální hranici mezi jednoduchostí a zmiňovaným primitivismem a drží se na té správné straně. Nejen název, ale i samotný obal alba naznačuje, že se vydáme kamsi k počátkům lidstva. Hm, tak daleko není potřeba, stačí najít kořeny klasického heavy metalu a jsme doma. A říkám hned na úvod, je to výprava vskutku vydařená.
Největší síla Slough Feg spočívá v jejich zpěvnosti a jednoduchosti. Vědomi si tohoto faktu, Slough Feg skladby zbytečně neprotahují, takže čtrnáct kousků dokázali vměstnat do necelých devětatřiceti minut. Zaplať příroda, říkám, neboť rychlé střídání motivů a údernost udržují tu svěží přímočarost po celou dobu. Jen ve chvílích, kdy si kapela oblíbí některý z riffů natolik, že je schopna jej obemílat až do naprostého zblbnutí, se ten závan „atavismu“ kolem vás prožene. Ale, kupodivu, i tyhle momenty jsou poslouchatelné a nenudí, zejména když se Slough Feg otřou o vzpomínanou mytologii a lehce zavítají do vod folk-metalu („Hiberno-Latin Invasion“). Doba, které se ve svých textech Slough Feg věnují, evidentně nebyla žádná sranda, takže od konstatování, že album „Atavism“ je bezbřehou ódou na radost, mě odradí jen počet zbídačených a pobitých, povalujících se na albu.
Nejsilnější momenty nehledejte, leží na ploše celé desky. Takže aspoň zmíním své lehce vyčuhující favority. „I Will Kill You / You Will Die“ po krátké instrumentálce v podstatě otvírák alba, chytlavá melodie a první seznámení s příjemně uřvaným vokálem Mika Scalziho podkresluje malování kytar v mezihře. A, jak již bylo řečeno, to nejpodstatnější na albu – jednoduchost a přímočarost – z (nejen) téhle skladby tryská plným proudem. Titulní „Atavism“, vybrnkávaná pomalá skladba, naléhavost kytarového motivu a projev Mika Scalziho, sklouzávající do ublíženého kňourání, plného očekávání neblahé budoucnosti. Minutová „High Season V“, mírně máznutá příchutí Manowar. „Man Out Of Time“, skladba pohybující se někde mezi zklidněním a našlápnutím do dalšího boje. Tenhle výběr berte jen orientačně, při každém dalším poslechu objevuji nové oblíbence. A seznam všech skladeb je na jiné části této stránky…
Pokud nemusíte za každé situace jít s módou a rádi se vrátíte ke kořenům heavy metalu, račte vstoupit a potykat si se Slough Feg. Já si po téhle tykačce odcházím doplnit mezery ve vzdělání týkající se starší tvorby The Lord Weird Slough Feg.
|
