Dánové Chrome Shift nemohli vybrat lepší název pro svoje první album, než „Ripples In Time“ (vlnění v čase). Nenápadné, atmosférické, přístupné skladby bez zbytečných vylomenin, zahrané s patřičným důrazem, čerpající z progmetalových kořenů velikánů Dream Theater, Vanden Plas, Rush, Pain Of Salvation a snad i Ayreon, kterých však Chrome Shift nemají potřebu se křečovitě držet a tak si jen tak, jakoby mimochodem, malují svůj emocionálně nabitý svět. Zajímavě jímavá míchanice konfliktu a uklidnění, na jedné straně složité aranže a struktura skladeb, na straně druhé údernost melodickometalového alba. Žádná bouře ve sklenici vody, ale sympatické a přitažlivé rozvlnění svého okolí.
Přitom jsem nic moc od Chrome Shift nečekal. Náladovky od DVS mi zatím srdce příliš nerozpumpovali. To, že Chrome Shift zahráli na mou strunku, bych rozhodně příčítal na vrub schopnostem kapely trefit se do středu terče, než mé vlastní převychovatelnosti. Poskládám-li si na jednu hromadu veškeré elementy, které Chrome Shift dokázali pospojovat do soudržného celku, tedy skvělý a příjemný zpěv, kytarovou hru, kde jsou (až neprogresivně) pocity nadřazeny technice, malebné využití kláves, stoprocentní zvuk, vyleze z toho „pouze a jenom“ stoprocentně fungující chemická reakce.
Ač se Chrome Shift hlásí k progresivnímu metalu, statečně kašlou na mantinely (ale, koneckonců, o tom by vlastně progres snad měl být…). V otázce kudy a kam mají Chrome Shift naprosto jasno v té druhé polovině. A v hledání odpovědi na první část otázky je krása alba. Kapela si klidně odskočí z hlavní cesty, tady přivonět k lučnímu kvítí, tady se smočit v řece, támhle zamávat na projíždějící vlak. Zbaví se tak progresivní komplikované přemýšlivosti ve prospěch lehkosti, spontánnosti a přímočarosti. Progresivního koření se nejintenzivněji přisype v táhlé „Nightmachine“ s vícehlasým refrénem a dominantními klávesami, v instrumentální upalovačce „Kosmonauten Er Dod“ a strukturálně nejkomplikovanější skladbě „Le Temp Des Assassins“. Ze závěrečné „Ripples In Time“, poskládané ze čtyř částí nejvýrazněji vykukuje inspirace z divadla snů, když se naprosto přirozeně a účelně promíchají razantní riffy s mistrovským jemnocitem, poskládané do mozaiky veškerých poznávacích znamení progresivního metalu. Od svižnějších pasáží přejdou Chrome Shift až do důstojně majestátního rozloučení, výborná náladová atmosférovka. Mým osobním favoritem se stala především skladba „Sorry“, omluvenka pro všechny možné příležitosti s vševystihujícím textem, jenž si vystačí právě a pouze s titulem skladby. Je úžasné, jaké nálady lze vměstnat do jednoslovného textu. Dalším tipem je hutným kytarovým nástupem se sekanými riffy ozdobená zadumaná a rozvláčnější „Full Moon“, naprosto nenápadná baladovka s příjemným refrénem „Through“ a pianové pomazlení s lehkostí motýlích křídel v druhé instrumentálce „Shadowsong“.
Silný debut. Album, které má hlavu, patu, smysl, cit i harmonii. Nemám absolutně žádné tendence hledat něco, co by mě přinutilo říct „dobrý, ale příště by bylo lépe…“. Koukala by z toho pro mě totiž docela slušná dřina při hledání podobných momentů.
Chrome Shift začátkem letošním roku odeslali nový promo materiál do DVS. Pokud z tohohle obláčku zase něco kápne, rozhodně deštník vytahovat nebudu.
|
