 Severní vítr je krutý…?!
Švédové Falconer jsou praktickou ukázkou relativnosti rčení o opakovaném nevstupování do jedné řeky i výjimkách potvrzujících pravidlo. V jejich kariéře lze udělat tlustou čáru, oddělující dvě období, podobná si jako dvojvaječní sourozenci. Hranici sokolníci poprvé pomyslně překročili při tvorbě svého třetího alba, aby v letošním roce skočili tam, odkud už jednou vyšli. A kupodivu, při veleskoku do sebe vše zapadlo jak nožky do starých vychozených dřeváků a Falconer po vzoru Chytré Horákyně vstoupili-nevstoupili do toho samého valícího se powermetalového toku.
Nebývá zas tak častým zvykem (i když, o pozitivnosti podobného kroku by mohli vyprávět Iron Maiden či Elvenking), aby si kapela po odchodu svého frontmana našla jiného, kterého se po delším či kratším čase zbaví a sáhla po již jednou osvědčených schopnostech. V případě Falconer jde o ten nejlogičtější krok, který po nevýrazných albech z let nedávno minulých prostě musel přijít. S odchodem zpěváka Mathiase Blada před čtyřmi lety totiž kapelu opustilo to zrníčko originality, které Falconer oddělovalo od obrovského davu kapel, mydlících nerozlišitelný powermetal.
A tak jsou Falconer znovu na začátku a z toho nejlepšího právě uprostřed. Mathias Blad se, zaplaťpříroda, stále pyšní visačkou „dolník“, tedy příjemným hlasem, pro powermetal položeným nezvykle nízko. Tedy, ne snad, že by to byl nějaký bručoun, ale tam, kde se jiní šplhají k hranicím ultrazvuku, se on drží svým dobráckým a pohodovým výrazem při zemi. A právě barva jeho hlasu, ve spojení s příjemným nádechem severského folklóru a osvěžujícím odkazem na díla starých mistrů vytáhla album „Northwind“ z mnohohlavé a čím dál tím podobnější si masy na výsluní.
V čem je tedy to „vstoupili – nevstoupili, výjimka - nevýjimka“? Těm, kteří již měli s Falconer něco do činění, nebude možná „Northwind“ připadat tak ohromující, protože množství „obyčejných“ (v tom nejčistším možném slova smyslu) písniček je přece jen o něco vyšší, než v počátcích sokolnické éry. Jenže na albu jsou i momenty neobyčejné, které se vám do meziušního prostoru zavrtají jak do peřin a nenajde se na světě síla, která by měla chuť je vyhánět. Bráno pěkně popořadě jsou těmito klenoty noblesní „Waltz With The Dead“, s nadýchaným valčíkovým rytmem, podaná s nedbalou elegancí a nadhledem jarmarečního vypravěče, speedová jízda „Spirit Of The Hawk“, moment, ve kterém se výjimečnost Falconer potvrzuje nejsilněji. Cítíte, jak dokonale je v refrénu připravená půda pro standartní let vzhůru? A jak dokonale zní sokolnická přízemnost? Dalším pokladem je melancholicky úderné vyprávění s nádechem lidovky „Legend And The Lore“. Baladická „Long Gone By“ je kouzelná díky výše zmíněné naprosté obyčejnosti, a na jazyk mi přichází tisíckrát omleté pořekadlo o jednoduchosti a síle. Až ke střípkům rozmarné poetičnosti kolegů Blackmore´s Night si Falconer troufnou zajít v „Tower Of The Queen“. Ukázku toho, co se děje v bonusové části alba, si sokolníci připravili v podobě „Himmel Sa Trind“, švédsky zpívané a silně folklórem ovlivněné skladbě. Znovu musím velebit kapely, které se nebojí zamíchat do své tvorby mateřštinu. Svěží závan vikingsky drsné romantiky (pokud vám tahle ingredience chutná, neváhejte s pořízením bonusové verze, najdete tam větší drahokámky). Vtipně zakomponovaný odkaz středověkých popěvků v pseudooperním kabátě a metalovém střihu odlehčí neradostnou atmosféru v „Delusion“.
Že jsem vyjmenoval polovinu alba? Kurňa, lidi, a to jsem se držel při zdi…, i ostatní melodie jsou vyvedené do naprosta, jen jejich napasování do standartního power schématu je podstatně jednodušší. A taky jsou tady bonusovky. Všechny v mateřštině, silně ovlivněné folklórem, od (znovu) Blackmoreovsky středověce rozevláté „Kristallen Den Fina“, přes skočnou „Ridom, Ridom“ (moji milí Korpiklaani, kdy jste s Falconer naposledy zapařili?), tradičně jednoduchou Liten Vätte až k poetické „Värvindar Friska“. Bezchybné.
„Northwind“ je hodně přístupné album. O tom koneckonců svědčí i vyjádření mnou často a s oblibou využívaného přístupometru. Desetiletá dcera se u poslechu „Northwind“ roztančila a dožadovala se zanesení švédštiny do školních osnov.
Tenhle severní vítr je laskavý a přívětivý. A Falconer jsou obyčejná power metalová kapela. Jen tak trošku jiná. A vo tom to je.
|
