Českou kapelu Firezone znám od doby kdy vydala své první, eponymní, album. V jistém ohledu je to pro mne kapela zvláštní – několik prvních poslechů alba spíše trpím a místy se popadám za hlavu, co že to proboha ti lidé stvořili, ale v jednu chvíli někde něco sepne a já si řeknu: vždyť to není taková hrůza. Jistě, postupné pronikání do hudby není věc neobvyklá, jenže to platí u hudby zaměřené jinam než na přímočarý a nepříliš komplikovaný heavy metal / hard rock. Stejnou zkušenost jsem měl jak s debutem, který jsem si docela oblíbil, tak s albem následujícím, jemuž se budu věnovat zde.
Kapela si jistě polepšila technicky, hlavně co se týče zvuku, který je teď slyšitelně výraznější, čitelnější a plastičtější, jinak ale oproti debutu příliš kroků vpřed neudělala, jestli vůbec nějaké. Začátek mě přitom vážně dostal! První dva songy jsou parádní heavy vypalovačky. Pádný, kytarami hezky uvedený titulní zásek se žene vpřed na těžkých riffech a překvapí silným refrénem s vynikajícím riffem. A kytary tu vůbec přijdou na své. Ani text, který budu o něco dále silně kritizovat, není v této písni špatný. Druhá skladba ‚Máš cos chtěl‘ se rozjíždí jako hard rock s pěkně šlapající rytmikou a celkově má lehčí strukturu než začátek. Je to ale stejně příjemný a chytlavý kousek s výraznými momenty.
Být celé album takové, neváhal bych nadělit hodnocení z mnohem vyšších sfér žebříčku. Jenže po úvodním nadšení následuje postupný sešup do podprůměru. Stejně jako na předchůdci, i zde je k často k slyšení kontrastní situace silný refrén – slabá stať. Tempo a síla ze začátku se již nikde neopakují. Jakoby se kapele nedařilo spojit nápady, které má, jasnou energickou linkou, která by tomu dala koule tolik potřebné pro tento hudební směr. Ocenit se pak dají určité dílčí okamžiky, pasáže, ale ne celek jako takový.
Instrumentální složka sice pořád drží solidní úroveň, která je většinou alespoň dostatečně zajímavá (místy opravdu dobrá) a překračuje hranici zábavové kapely, ale zpěvové linky i jejich zhmotnění v podobě hlasu Pavla Freibricka začínají nesnesitelně skřípat. Že jeho zpěv není nikterak hvězdný nemusí být sám o sobě až takový problém (viz. začátek alba), ale když vokální party čím dál hůře sedí do hudby a jejich provedení je nepřesvědčivé, nucené a místy upadající do kruté fádnosti, je to sakra špatně.
Kvalita textů je kolísavě průměrná. Obecně jde o nepříliš hluboké, ale vážně pojaté moralizující a sociálně kritické motivy. Mají své světlé chvilky vtipné formulace, ale častěji sklouzávají spíš k přílišné povrchnosti, planosti a frázovitosti. Při několika momentech mi je bohužel za autora i mírně trapno. Co bych ještě silně vytknul je vycpávání češtiny anglickými vsuvkami, jejichž smysl naprosto nechápu.
Celkově je tedy pro mne Zrcadlo doby spíše zklamáním, ale to jsem si možná způsobil sám tím, že jsem čekal příliš hodně. Minimálně dvě písně naplno potvrzují moji domněnku, že na kapela má potenciál roztočit slušný bigbít, takže je škoda že není využit naplno.
pozn.: hodnocení z důvodu nutnosti osobní rekalibrace žebříčku dodatečně upraveno.
|
