V dnešní době, kdy nejedna z černěkovových stálic balí krám a odchází do ústraní nebo stagnuje, zbývá stále méně dosud funkčních skupin, které by bylo možno označit za skutečné živoucí legendy. Tento norský band je mnohými blackaři považován za jeden z nejstabilnějších pilířů stylu. Blátem důkladně počmáraní seveřané Gorgoroth platí již za uznávanou veličinu v oblasti řinčivého black metalu a letitá praxe v tomto vskutku infernálním oboru je okamžitě znát. Rohaté čertisko na nás v písních vykukuje zpod každého kamene. Po stisku tlačítka Play si budete připadat jako byste omylem otevřeli bránu do pekel: úvodní běs „Procreating Satan“ s šíleným řevem vokalisty Gaahla nadzdvihne nejednu ohořelou dušičku z rozpálené železné židle - největší nářez alba. Jestli se tam dole hraje nějaká hudba, tak tahle věc asi vede tamní hitparádu.
Gorgoroth však ale není zdaleka jen o rychlosti, polovina alba ( konkrétně druhá až čtvrtá kompozice: „Proclaiming Mercy…“, „Exit Through The Carved Stone“ a „Teethgrinding“) je přednesena v pomalejším tempu, ve druhé jmenované skladbě se vyskytuje i „znělý“ hlas (objevuje se na desce několikrát). Klepačky se opět vrací až v páté „Forces Of Satan Storms“, po níž následuje výborná „Blod Og Minne“. Závěr finální „Of Ice Movement“ tvoří až industriální outro, deska končí krátkou klávesovou instrumentálkou „Domine In Virtute Tua Laetabitur Rex“ evokující kostelní varhanní vyhrávání. Záměrně trošku zabordelený sound starých alb Gorgoroth je již nějaký pátek zapomenut, kapela pochopila, že archaický středový BM zvuk má sice své kouzlo, ale hrát nějaké retro nemá smysl.
Pojmenování „Soumrak model“ vychází stejně jako u předchozího počinu „Incipit Satan“ z ideologie díla Friedricha Nietzscheho, hořící kostel na obalu nesedl pár veřejným činitelům a v nejedné zemi je bůhví proč zakázán. Nevím, co na onom přebalu komu vadí - kdyby to cenzura měla brát do důsledku, pak by musela stáhnout z oběhu 90% všech nejen blackmetalových alb. U bookletů typu „Fuck Me Jesus“, které jsou za hranicí dejme tomu obecného vkusu, bych to ještě pochopil, ale není mi jasné, koho tak pobuřuje hořící domek, tím méně nakreslený. Perličkou je, že ona stavba na titulu je údajně legendární Fantoft, kostel z 12. století, který před lety zapálili členové Mayhem… Že by snad právě proto album provokovalo úřady? Těžko říct.
Jako jedinou drobnou pihou na kráse kvalitního alba může někdo vidět v již zmiňované četnosti pomalejších a občas lehce stereotypnějších pasáží, ne že bych já osobně měl něco proti, ale přece jen rychlá tempa mi k těmhle rarachům ze sirných slují sedí víc. Každopádně Gorgoroth máchají vidlemi ještě dost vysoko, aby dokázali oslovit širokou black metalovou veřejnost.
|
