Tohle CD nám v redakci pro svůj odvážný obsah mírně zarotovalo. Nakonec jsem se recenze ujal já a řeknu vám, že vůbec nelituji. Už dlouho mě nějaká nahrávka nezasypala takovou dávkou emocí... Mrazení, to je slovo, které „The Camp“ popíše asi nejlíp.
„The Camp“ se zabývá holocaustem druhé světové války. Jelikož mě tohle téma velice zajímá a dost se hrabu v různých historických faktech, tak jsem CD pouštěl se značnou zvědavostí. To co mě ale čekalo, jsem fakt vážně nepředpokládal. Album je totiž poskládané z různých monologů přeživších lidí. Do toho je namíchaná velice citlivě dodaná hudba, která dokáže mrazivý okamžik naprosto vygradovat. Zpěv se zde nekoná, když nepočítám pár zkreslených hlasů, které připomínají projev páně Necrococka z jeho pohřebních praktik. Celé je to tedy dělané na kontrastu monologů a víceméně instrumentálních skladeb.
Nejlepší je zcela jistě úvodní „Revenge“. Celé CD otevírá starý hlas, který popisuje svůj příběh přežití - „Já jsem tu hrůznou situaci přežil tím jenom, že jsem v sobě pěstoval úplně šílenou, nesmyslnou nenávist a touhu po pomstě. A ta byla, že jednoho dne to přežiju, že se dostanu do nějakého německého městečka nebo vesnice a že půjdu, až uvidím nějakou maminku s kočárkem, tak že pudu k ní a řeknu ‚puči puti puti‘, a pak vezmu to děťátko hezky za nožičky … a … rozseknu to dítě, hlavu o chodník.“ Do toho se spustí nádherně baladická melodie a vy se neubráníte mrazení. Tentokrát však ne tak příjemnému. Celkově není tahle deska určena pro kdekoho. Myslím, že se setká s dost velkým nepochopením a dá se říct i odporem. Hodně lidí to totiž může pochopit i jinak, než bylo původně zamýšleno... Nahrávka je sama o sobě spíše klidnějšího ražení někde na poli doom rocku. Občas se to rozjede celkem brutálně, ale vše to má svoje opodstatnění a naštěstí se to vůbec vedle sebe netříská.
Musím také dodat, že komplet album nahrál jen a pouze jeden člověk. Pepa Pernikl je jistě velmi zajímavá a nadaná osoba. Jeho tvorbu budu s chutí pozorovat dál. „The Camp“ je něco neuvěřitelného. Emocemi přetékající kotouč, takřka neuchopitelná záležitost a naprosto FAMÓZNÍ věc! Tuhle recenzi píši pouze po dvou dnech intenzivního poslouchání. Není těžké se do ní dostat, chce to jen chtít... Chtít poznat nové obzory a neprobádané kouty, které nám metalová a vůbec rocková hudba může stále ještě nabídnout!
|
