Prosím čtenáře, aby se nenechali odradit zvýšenou délkou recenze. Obzvláště ty, kteří chtějí objevit hudební svět nesvět (podsvětí? nadsvětí?), o kterém se jim ani nesnilo a který roztrhá jejich vědomí na cáry.
To se vám takhle jednoho osudového večera prosvíceného září blesků sešlo sedm kanadských (jak jinak!) muzikantů rozmanitého profesního zaměření a řekli si, že nakopou lidem prdel. Zdálo se to jako dobrý nápad, ale i přesto někdo zavrtěl hlavou. Ne, lepší bude, když lidem amputujeme lebku a nakopem jim rovnou ten jejich zatracenej mozek, řekl. Budiž, souhlasili ostatní…
Již intro, ač se tváří nevině jako batole, dává podprahově tušit, že druhé album formace UneXpect, o kterém je řeč, nebude procházka růžovým sadem. A to co následuje je opravdu trochu jiný výlet. Výlet po zákoutích lidské mysli. A to, prosím, vaší mysli, která to v následující hodině rozhodně nebude mít lehké. Album In A Flesh Aquarium bude totiž plivancem do tváře vašemu duševnímu zdraví.
Členové UneXpect jsou velice zkušení a především vynikající hudebníci, kteří nemají nejmenší potřebu jakkoliv kočírovat své šílené nápady a motivy. Ne-e, oni spíše ještě přilévají olej do ohně a nechávají se unášet na křídlech nějaké šílené pekelné inspirace až někam za hranice reality. Jednotlivé skladby si neberou žádné servítky a utíkají vpřed s pěnou u huby. Ale pozor, nejsou nijak doslova brutální! Není to žádný death, black, thrash, core, nic takového. Spíše do naprostého extrému dohnaná kvintesence surreálné chaotické progresivity řízlé improvizací. Uff!
Skladby jsou samozřejmě až k prasknutí nacpané zvraty, přechody, změnami tempa, změnami čehokoliv jiného a dalšími obraty, převraty, vývraty a nevím čím ještě. Člověku se z toho až motá hlava. Některé z nich, obzvlášť ty co bez varování mění jemné melodické linky za sonický svěrák na příčetnost, způsbují silnějším a zkušenějším jedincům mohutné mrazení v zádech, slabším pak, o tom nepochybuji, epileptický záchvat nebo rovnou nutkání rezignovat na existenci. Není tu ale ani stopy po samoúčelnosti, vše čirý gejzír zvrácené, ale syrové hudební energie.
Velkou roli tu mimo jiné hrají mírně atypické nástroje jako housle, jejichž zvrhlé melodie jsou jak z repertoáru kočovného cikána na tripu (to nemyslím ve zlém) a teatrální klavír, oscilující mezi pocitem, že na něj hraje Adamsova rodina, a disharmonickými výlevy. Je tu však slyšet mnohem více instrumentů než uvádí oficiální lineup. Já jsem přesvědčen o tom, že to přišli kapele píchnout kámoši z nějakého Burtonovského záhrobí.
Zpěváky tu člověk najde dohromady tři. Nejvýraznější je dívka říkající si Leilindel, jejíž hlásek je snad ještě sladší a nevinnější než vokál Sharon z Within Temptation, přitom ale zbavený sentimentality a patosu a až mrazivě přirozený. Mimochodem, v současnosti bych Leilindel označil za jednu z nejlepších zpěvaček co znám. Dále tu máme ještě oba zpívající kytaristy, kteří už brázdí trochu jiné vokální vody než jejich kolegině a navzájem se od sebe liší snad jen různě pokročilým stadiem šílenství.
Hudba kanaďanů je velmi, velmi teatrální. A to v pravém pozitivním smyslu tak, jak má divadlo (nebo spíš cirkus?) být. Všichni zúčastnění jsou skvělými herci! Ať již zpěváci v čele s famózní Leilindel a její (přímo dramatické či muzikálové) schopnosti stylyzovat se snad do jakékoliv nálady či emoce, nebo instrumentalisté, hrající natolik precizně, aby obrazy jimi tvořené smetly posluchače z tohoto světa. A věřte mi, oni se nezastaví před ničím. Neváhají sahat ani do klasičtějších hudebních sfér a když na člověka z ničeho nic vybafne temně vášnivý rytmus tanga, naskočí mu taková husí kůže, že ji bude cítit ještě za týden. Vzniklý jedinečný feeling mě pak duchem přivádí někdy k ponuré atmosféře amerických noir filmů, jindy k hororům z osmdesátých let (znáte Muzeum voskových figurýn?), nebo k Shakespearovským tragédiím. Vše ovšem ve verzi důkladně pokropené kyselinou chlorovodíkovou!
UneXpect využívají potenciál čehokoliv na co sáhnou na 150%. Ať už jde o jednotlivé nástroje (tady ještě více ve smyslu kvalitativním) nebo o zdroje hudebních nápadů (a zde už i naprosto bez množstevních zábran). Vše má ale svoji vnitřní logiku, což je paradoxně snad nejšílenější zjištění ze všech, ale která je důvodem proč nevypnout znechuceně přehrávač a poslouchat dál. Velice extrémní a nanejvýš vzrušující jízda. Jen pro otevřené hlavy!
|
