Pokud se v tomhle textu o demu skupiny Slax „Tak trochu hustý country“ objeví výraz „zklamání“, bude to z jednoho prostého důvodu. Holt jsem si o téhle kapele vytvořil zcestnou představu. Přitom to nezačalo špatně. Obráceně natištěný obal, geniální název alba a asi nejstřelenější představovačka, jakou jsem kdy zaslechl. Úvod jako hrom…, po kterém jsem Slaxu nasadil pomyslnou šaškovskou čepici a očekával stejný nadhled, vtip a zábavu z celé nahrávky. Jenže srandičky došly, já nestihl přehodit výhybku a najednou jsem se do toho nějak zamotal.
Je-li kapela kokokokovová a kokokokokorová, i většího prosťáčka, než jsem já, zřejmě napadne, že o kokokokountry půjde asi stěží. Slax mají nejblíž k hardcore, šlehnutému divokým thrashmetalem, celá nahrávka je nabitá vztekem a agresí, které mi organismus nějak ne a ne vstřebat. Možná je to opakovanou rotací „hustýho country“ v přehrávači, že se mi slaxovská nálada slila do jednotvárného randálu. A dojde-li v téhle zběsilé atmosféře na odlehčení, marně hledám pointu toho, kde básník nechal díru – já vím, já vím, že v tom mám trochu hokej, ale takových je nás tady víc.
Ale pěkně popořadě. Úvodní „Jsme Slax“ jsem už chválil. Nejpovedenější kousek na placce, kde si Slax jen tak nezávazně hrají, agresi stírá rozvernost. Při vyřvávání jmen členů kapely mě fascinuje představa, jak po vzoru slavných kapel (…„jako zejména Vitacit a Kern :-)“) se kluci hlásí ke své slávě. To by byl famózní tělocvik! Jen škoda, že Slax si v části skladby pomůžou angličtinou, v češtině by těch pár hippíků dokázali dráždit určitě systematičtěji a provětrávání kultůry by jim šlo víc od srdce a od jazyku.
„Tora Bora“ se ještě udrží na sranda vlně. Hudebně se sice nic moc zvláštního neděje, ale od hard corové kapely bych žádné preludování snad ani nevyžadoval. Tím podstatným, tedy energií, Slax nešetří ani v nejmenším a já, jsa znovu fascinován dokonalým textem „Uvidíš partyzáne - přijde to shora…pak jistě pochopíš - o co jde v Tora Bora,… my máme Microsoft©, vám z gatí čumí sláma - buď s náma půjdete, nebo my vlítnem k vám“ marně dumám, jestli by Slax neměli poslat nahrávku hlavounům spřátelené armády. Tohle nahrnout na afgánské domorodce, tak není co řešit. Vskutku časovaná a povedená bomba.
S „Animal“ mi úsměv zmrznul. Ani se slovníkem mi to přes veškerá doporučení nešlo snáz a chaos a neučesanost neschovají monotónnost skladby. Ale znovu říkám, chápu, že z mé strany se jedná o prosté nepochopení záměru kapely znít tak, jak znít chtějí. Jen mi to jednoduše nejde pod fous.
„TV Superstar“ jsem dokázal bez problému prodýchat. Záchytný bod se objevil v náznaku melodie. I když totálně nechápu, co Slax chtěli vyjádřit svým poselstvím „Systematic hyperbalanc atomový jádro, Dlouhá bílá lala čára – máš jen jedno játro, Atomový myšlenky a paranoidní hrádky, Tak já letim papa mami do ZOO za zvířátky“ (chlapi, to není z mojí strany hé, já jsem vážně fascinován a unešen), zvykám si na jejich neurovnané hudební i myšlenkové pochody a znovu se začínám bavit. Úžasné střídání temp, skákavé tempo i infantilní skřeky jsou …?!?…prostě Slax!
Slax mě dokázali překvapit i útržkem melodie i v „Bioshock“. Můj shock nadále bobtná, ale právě kvůli nosnému „All I Want It“ je tahle skladba o kokoko, sorry, slepičí krok před zvířátky. Je to milostná píseň nebo není? No, šťávu na to má.
Závěrečná „Nechci“ mi konečně udělala jasno v tom, co od Slax vlastně můžu čekat – čistokrevný, uřvaný a jednoznačný hardcore. Aspoň si nemusím hlávat lamu, tedy lámat hlavu, co si se Slax počít. Jinak z vás i z vaší hustý country mám, milí sušičtí amigos, celkem chaos. Album je to strhující, překypující živočišnou a brutální energií a mě to docela stačí a víc snad už ani nechci.
Všimli jste si, že výraz zklamání nepadl ani jednou? Jojo, ač jsem čekal něco úplně jiného a nějak si nemůžu srovnat ty víry v palici, které Slax dokázali rozmotat, tak prostě nepadlo. Čili to se Slax nebude tak zlý, jak jsem se pokoušel naznačit. Tak snad abych vydrmolil nějaký závěr. Doposlouchám-li poslední skladbu, a dám si dvě minuty voraz, říkám si, že to vážně stačilo a nemůžu najít důvod, proč album poslouchat znovu. A když se ocitnu uvnitř, nemám chuť přestat – alespoň do nejbližší pauzy. Dobrá, živočišná a živelná práce. Naživo to musí bez debat fungovat. Ale jen pro pořádek, chaos není má krevní skupina.
|
