„Hle, zde vidím svého otce. Hle, zde vidím svou matku, své sestry a své bratry. Hle, zde vidím zástup mého lidu k samému počátku. Hle, oni mě volají, vyzývají mě, abych přijal místo v sálech Valhally, kde udatní mohou žít navždy…!!!“
Cítíte tu pompéznost projevu? Cítíte tu jedinečnost okamžiku? Cítíte tu atmosféru davu, totálně zblblého charismatickým vůdcem? A pokud na vás snad úvodní projev neudělal dostatečný dojem, zasuňte do přehrávače prvotinu finských Turisas a jestli vás alespoň trochu berou za srdce osudy severských válečníků, garantuju vám, že na konci alba se budeme společně soukat do zbroje vikingských bojovníků. Turisas šli na věc od lesa. Zamíchali na svojí placce nekompromisně ostré řezavé pohanství s královskou majestátností a lahodnou lidovostí. Posluchačům usnadnili cestu po severských lesích a po stopách slavných bitev otiskem slavných kolegů z branže. Takže na tomhle válečném poli narazíte na symfoničnost Rhapsody, divokost Ensiferum, zpěvnost Týr, údernost Hammerfall, folkovinu Korpiklaani i Elvenking, heroismus Manowar… a v konečném důsledku Turisas znějí, jako by Bal-Sagoth začli brát svět vážně a dali se na umění.
Všeho moc škodí. I sladké dobroty se přejí, budete-li je hrnout na hromadu a nezřízeně konzumovat. To je pravidlo, na jehož hranici Turisas docela důkladně zabalancovali. I když jejich povznesené oslavné ódy se ocitly na hraně stavu :“včera jsme oslavovali život a dneska jsem z toho úplně mrtvej“ , myslím, že Turisas dokázali narůstající nebezpečí rozplizlosti ukočírovat. Přemíru fanfár Turisas krotí zdánlivě nesourodým sloučením moderního světa a pohanských tradic. Nebetyčnou monumentálnost, která by dříve nebo později mohla začít unavovat, dokázali Turisas vždy v pravou chvíli utnout, a ač se k ní s železnou pravidelností vrací, uděje se mezitím tolik věcí, že není na škodu znovu začít oslavovat. A samozřejmě, záležitost, která mě tradičně dostala, je využití nemetalových inštrumentů a folkových nálad.
Díky skvělé produkci vynikne hrubý a rozzuřený skřehot Warlorda Nygarda, dobře čitelné jsou veškeré nástroje, a i když kytarové riffy sem tam zaniknou v přeslazených klávesách, jejich síla je právě v rafinovaném ukrytí. Nelze nevyzvednout i skvělé sbory a příjemné ženské vokály. Z „Battle Metal“ ostře čpí hrdinně válečná atmosféra, zjemněná lidovou přirozeností. Album otevírá symfonicky náladové soundtrackové outro, přecházející do metalové epiky v podstatně razantnějším kabátě s houslovým skotačením, které nijak neubere skladbě „As Torches Rise“ na dynamičnosti. V titulní „Battle Metal“ dojde poprvé na úžasně jednoduchý „laj-laj-laj“ nápěv i na laskavé flétnové pohlazení. První z vrcholů je skladba „The Land Of Hope And Glory“, kde Turisas s nadhledem sáhnou k techno beatovému samplu s válečným chórem i ke vzpomínce na hammondovské klávesy, osudovost recitované pasáže s houslovým doprovedem a skvělé vokální orgie křížené s folkovými i elektronickými skopičinami. Alespoň částečně z všudypřítomné pompéznosti Turisas vypadnou při dokonalé folkovce „One More“ s nádherným zpěvem od čistých poloh, přes gotické hloubky až k uřvanému chraptění. Skřítkovské skřipky a potměšilé zvonečky odstartují agresivní sypačku „Midnight Sunrise“, při které mě dokázali Turisas vyplašit fórkem v podobě elektronického zvonění (ach, ta doba mobilů…). Dojde i na tradiční finsky zpívanou pivní hymnu „Sahti-Waari“, manowarovsky vypravěčskou story bez nadměrného ramenatění s jemným ženským vokálem i na následující pompéznost z nejpompéznějších „Rex Regi Rebelis“ a důstojný závěr v podobě tklivé instrumentálky „Katuman Kaiku“, kde Turisas předvedou, že důstojnost a majestátnost zvládnou i pomocí skromnějších prostředků. Ryzí viking metal.
Turisas jsou ve své podstatě natolik neoriginální, až se stávají sami sebou. Znalci finské domorodé problematiky možná neobjeví na albu nic, co by před Turisas už někdo nezpracoval. Já jsem prozatím lekce z finské národnosti bral jen dávkovaně a tak stále mám na „Battle Metal“ co objevovat. A tím, co na své prvotině Turisas nabídli, mi dokázali maximálně vydráždit moje chuťové pohárky. Pro příznivce vikingského metalu prakticky povinnost, a pro ty ostatní velká šance na příjemné překvapení.
|
