Tři roky po „Planet E.“ se naposledy (zatím) otevřela nebeská brána. Znovu nenápadně, bez jakéhokoliv humbuku, kašlajíc na veškeré zákonitosti trhu, zplodili Heavens Gate další, poměrně komplikované, power metalové dílo „Menergy“. A tohle album s klidným svědomím doporučím všem, kteří se chtějí z psychologického hlediska zabývat fenoménem „duše umělců“. Heavens Gate si s chutí hrají, experimentují, průběžně a nepravidelně brnkají o svoje kořeny, které sice ctí, ale přitom se jim systematicky vzdalují. Tomuhle se říká nevykalkulovaná tvůrčí svoboda. A fanoušek kapely má v podstatě jen dvě možnosti. Buď přistoupit na nová pravidla hry a nebo si sehnat jiného parťáka na hraní. Vyďoubávat ryzí speedmetalové drobky na „Menergy“ je vcelku dřina, těšit se na nekompromisní powermetalovou jízdy může být taky na dlouhé lokty a s trochou nadsázky lze říct, že to jediné, co spojuje Heavens Gate z období „In Control“ s Heavens Gate z období „Menergy“, jsou excelentní instrumentální výkony a jedinečný hlas Thomase Rettkeho. Je na místě zmínit i jméno basáka Roberta Huneckeho (ano, právě „toho“ Huneckeho, jehož jméno je zapsáno v bookletech u mnohých slavných kolegů), s jehož příchodem v období „Planet E.“ lze spojit i směřování kapely do experimentálnějších vod.
Tak jak se mi podařilo po letech přijít na chuť albu „Planet E.“ tak se systematicky potýkám s proniknutím do „Menergy“. A tak pohled do nitra tohoto alba si vám dovolím zprostředkovat z břehu těch, kteří sice přijali, ale nepochopili a zůstali zamrzlí kdesi na začátku let devadesátých. A to přes nesporné kvality alba. Lehce matoucí je už pohled do samotného tracklistu, avízujícího 23 skladeb. Liché tituly však patří pouze telefonickým hláškám a debatám a Heavens Gate si zahrají pod čísly sudými. A u sudiček nejvíc historických fragmentů podědila skladba „Evolution“, u které vás důkladně ovanou staré časy, sednete na toho nejrychlejšího koně, do uší vám vklouznou tradiční chorály, řezavý hlas, melodický refrén i vokální linka zcela v duchu prvních dvou alb. Jediné moderní zpestření představuje dráždivá kytara, která, místo aby podpořila odsýpající kvalt, vytváří velice chutné kudrlinky. Právě takhle mi Heavens Gate znějí v nejdivočejších představách a nejstarších snech.
Po náročném úvodu „Worldmachine“, kde gejti zachytili agresivní vítr ze Seattlu bez nutnosti zásadně podlaďovat kytary, přijde nemastný krok k přístupnosti v „Mastermind“. Kapela z hutných hloubek hodí nohy na ramena a našlápne do kalupu. Nejsilnější blok, startuje titulní „Menergy“, s rockovým úvodem v duchu Pink Cream 69, s velice příjemným Rettkeho vokálem, který postupně přechází do řezavého vypětí. Heavens Gate si pohrávají s náladou plnou napětí a očekávání, kdy už už čekáte, že napjatá strunka musí prasknout a v momentě, kdy Rettke zatáhne do výšek, se dostanete blízko k vrcholu. Ale nebyli by to experimentátoři Heavens Gate, kteří by vás nechali úlevně vydechnout. Následující „Enter: Eternity“ s úvodem, vymykajícím se všemu poznanému (u Heavens Gate), temně atmosférická, progresivně přemýšlivá skladba nás dovede k dalšímu z top okamžiků alba. „Breaking Loose“ se španělskými motivy, výrazným tempem, tanečně zrychleným rytmem a občasnými samply působí na poměry powermetalu poměrně nezvykle a ojediněle. Pokud by Heavens Gate v tomto duchu pokračovali až do konce, asi bych jen překvapeně a s gustem polykal. Podobně přitažlivě působí ještě „Looking Back“, v úvodu se tvářící podobně jako „Enter: Eternity“, kde však hodně odlehčený refrén dokáže zbrzdit rozlet..
Závěr alba už tvoří někdo úplně jiný. Výborná rocková kapela s perfektními instrumentalisty, skvělým zpěvákem, která kašle na přirozený vývoj a dělá sama sobě radost vynikající muzikou. Na telefonní vstupy, ač mě zpočátku docela děsily, se dá velice rychle zvyknout, postupně zapadnout do rozjeté jízdy a kupodivu ani neruší. A závěrečné do nekonečna opakované „please hold the line.. thank you for waiting“ působí symbolicky ve vztahu k momentální stavu kariéry Heavens Gate. A tak se stále držím a čekám a držím a čekám a držím a čekám a věřím tomu, že se nebeská brána ještě někdy otevře.
|
