Ale vždyť je to přece v přírodě úplně normální. Květina vykvete a pak, dříve či později, zcela nevyhnutelně uvadne. Růžičce z německého Sendenu v tomhle procesu nepomohlo ani to, že byla důkladně pochromovaná. Původně snad měla být tahle rostlinka celá z chromu (Chromium Rose), v době, kdy se zaskvěla v celé své kráse, už stačilo jen pochromování (Chroming Rose). A jak postupně docházel kapele dech, v místních podmínkách si ji bývalí oddaní fans překřtili na Zchromling Rose. Ale na vytahování berlí či invalidního vozíku je ještě brzy, jsme teprve v roce 1990.
U Helloween se schyluje k prvnímu klopýtnutí a mezi dravce, sápající se po kymácejícím se speedovém trůnu (Gamma Ray, Blind Guardian, Heavens Gate) se víc než směle zařadili i Chroming Rose se svojí prvotinou Louis XIV. O ambicích i potenciálu tohoto spolku svědčí fakt, že producentem debutního alba se stal Tommy Hansen, jehož jméno mohlo (nejen díky věhlasu Keeperů) figurovat ve slovnících coby synonymum a záruka úspěchu. A protože na „Ludvíkovi“ do sebe zapadla všechna kolečka s neuvěřitelnou přesností a album je přes svojí profesorskou virtuozitu nabité tak devastující živočišností, zběsilostí a spontánností, řadím jej v klenotnici speedových pokladů na jednu z nejvyšších příček.
Přes všechnu úctu k Helloweenu a jejich pseudo návratu ke Keeperovi v podobě třetího dílu The Legacy si troufnu tvrdit, že měl-li někdy Strážce č. 1 a Strážce č. 2 ještě dalšího blízkého pokrevního příbuzného, byl to právě „Ludvík Čtrnáctý“. Chroming Rose to vzali z jedné vody načisto, vstřebali energii z rozpadlých zdí Jericha, nasáli přirozenost a chytlavost sedmi klíčů, vsadili na vysoký hlas, splašenou palebnou baterii bicích, nekompromisní sóla a čítankově přirozené chorály a s intenzitou explodující sopky vychrlili na svět devět dokonalých záseků, ke kterým přihodili ještě závěrečný úlet ze švýcarského venkova „Iodle Dodle“.
Splašenou jízdu otevírá vztekle oslavná „Power And Glory“ s pochodovým jásotem vracející se armády. Odkazuji-li se neustále na Helloween, s prvním tónem ostrých hlasivek Gerda Salewskiho vyleze na světlo snad nejpodstatnější rozdíl mezi dýněmi a růží. Ač Michaela považuji za lepšího pěvce, Gerdův hlas působí velice originálně. Tam kde Michi působí „kultivovaně“, tam se Gerd nemůže srovnat do kůže a stále s jakousi pubertální spratkovitostí zkouší, kam až se dá zajít. Markantní je to i v následující „Pharao“, kde Chroming Rose předvádí tak divokou a neurovnaně lákavou jízdu, že v jejím průběhu jen stěží lapnete po dechu. Máte-li chuť hledat mezi perlami ty nejzářivější, je tady první. Šlapavá hitovka „10.000 Miles“ se skvělým chorálem i excelentně kňourajícím a křičícím Salewskim a úžasným pískaným refrénovým motivem. Temně osudová, destruktivní pecka mezi oči (v tom dosavadním kalupu dokonale kontrastní) „Right To Die“, zabývající se tématem euthanasie, je dalším blyštivým kouskem náhrdelníku. Zmiňovat další zářící chorál je už asi zbytečné a závěrečný srdeční kolaps je víc než výmluvný. Titulní „Louis XIV.“ je přitažlivá, svižná, vtipně gradující skladba, která v ostatní melodické záplavě krapet zaniká. Ovšem kdyby takovouhle pecku dokázali Chroming Rose vysypat ještě po deseti letech, asi by jim jeden ruce pozlatil. A tak aspoň vychválím kytarové sólo. Ještě nemáte dost? Tak jste na správném místě v pravý čas. Vezmu-li v úvahu, že kdejaký doveda se o metalu nevyjádří jinak než jako o kraválu, tak Chroming Rose si za hymnu „Gods Of Noise“, titul zhmotnělého božstva zaslouží. Srdeční záležitost dotažená do naprostého maxima, s megachytlavým geniálním chorálem a úvodní zpěvnou pasáží, kde Gerd Salewski okouzlí nezvykle čistou polohou. Ač by název skladby „You And I“ mohl signalizovat, že dojde i na „povinnou“ baladu, je naprosto zbytečné brzdit rozjeté tempo, což ostatně u zběsilé mašiny, urvané ze řetězu, nějakou chvíli trvá a tak nejen tahle skladba, ale i následující bonusovky „Angel“ a „Shoot The Fox“ (co by jiní dali za to, moci podobně skočné skladby označit jako bonus…) jednoduše nenechají vydechnout.
Za vlády Ludvíka XIV. prožívala kultura ve Francii svůj zlatý věk. Za vlády Ludvíka XIV. prožívali svůj zlatý věk i Chroming Rose a speedmetal si díky tomuto albu mohl do své kroniky zapsat jednu z nejvýznamnějších kapitol.
|
