Letos již po dvanácté se konal svátek všech extrémních metalových odnoží. Brutal Assault dostal nové místo konání vojenskou pevnost Josefov u Jaroměře - což zvýšilo atraktivitu festivalu. Třídenní menu bylo opravdu přepestré, takže si každý přišel na to své.
Ve čtvrtek se předvedli dánští Saturnus. Jejich pojetí doom metalu bylo lehce monotónní, ale přesto vcelku dobré, v pár okamžicích potěšili zajímavými pasážemi.

Naší jižní sousedé Belphegor sklidili úspěch se svým black/deathem, který mne však nezaujal. Působili na mě jako nesourodá agresivní směs, plná složitých melodií a samoúčelných kytarových vyhrávek.

Dismember ze Švédska opravdu nejsou můj šálek kávy, proto se je nesnažím nějak hodnotit, neboť tento styl nemohu nijak uchopit.

All That Remains přivezli pořádný metalcorový nářez ze zámoří. Bylo to opravdu velké překvapení večera, jejich rozmanitá muzika v sobě skýtala energii a originalitu, není co dodat.

Dále se představila česká klasika Root. Jako již tradičně došlo na spojení nové tvorby a starých šlágrů. Nesměly chybět skladby jako "Hřbitov", "Píseň pro Satana" atd. K příjemné atmosféře přispěly i pyrotechnické efekty a Big Bossova dobrá nálada, která podpořila jeho neohroženou komunikaci s publikem.

Američtí Suffocation a jejich geniální brutal death, to byl vrchol čtvrtečního večera. Díky afroamerickému kytaristovi a bubeníkovi mají naprosto přesnou rytmiku, díky vokalistovi charisma, v tom spočívá jejich kouzlo. Předvedli strhující show, bez stylizace a zbytečných póz. A o to přece jde.

Švédský melodický death Dark Tranquillity neurazil, ani nepotěšil, dle mého názoru se jednalo o průměrnou performaci.

Za to Dodheimsgard z Norska, to byl nářez. Jejich avantgardní pojetí blacku bylo chvílemi strhující, chvílemi až odporné. Opravdu zvláštní set.

Silent Stream Of Godless Elegy. Tato kapela je mou srdeční záležitostí, ovšem do doby, kdy v ním působil umělec Petr Staněk, Zuzka Zamazalová atd. Z mého pohledu se dnes jedná o jakousi revivalovou grotesku.

Jako poslední se v pátek v časných ranních hodinách představil finský folk black Ensiferum. Spojení finské lidové hudby s černěkovovým podkladem mne nijak neuchvátilo. Průměrná záležitost.

Druhý festivalový den jsem žádný zázrak neočekávala, z pestré nabídky mne téměř nic nezaujalo.

Norský avantgarde HC/black She Said Destroy bylo sice seskupení zajímavé, nicméně mě svým výkonem nepřesvědčilo.

Francouzští avantgardisté Misanthrope jsou formace kvalitní. Mají nezaměnitelný rukopis a originálního vokalistu, který se nebojí pustit do aristokratické stylizace francouzské šlechty.

Mnemic z Dánska se pokouší o moderní pojetí metalu. Svým projevem mi ale nic neříkají.

Ostrovany Gorerotted bych si také doma nepustila. Povšimla jsem si ale prvků podobných kapele Death.

Black Dahlia Murder, thrash/death z USA, shledávám jako čistě maskulinní agresi, nic více.

Technici Cynic mi také nic neřekli, přišli mi příliš přeplácaní.

Švédská formace Katatonia šlápla na melancholickou notu. Nakrásně zjemnili brutální atmosféru. Příjemná záležitost.

Jejich krajané Pain mne se svým industriálním metalem také nijak zvláště nepřekvapili.

Největší hvězdou večera se stali bezpochyby Soulfly v čele s Maxem Cavalerou. Přestože tento styl neposlouchám, tak soudě podle odezvy fanoušků, se jednalo o velmi podařený set. Došlo i na odkaz k Sepultuře, např. "Roots Bloody Roots".

O neotřelé cyberprobuzení do sobotního rána se postarali pražští M.A.C. Of Mad. Spojení elektroniky a grindu je známé, v podání této kapely však dostává jakýsi další rozměr.

Po nich následoval brutal death Goryptic z Francie. Nadprůměrně kvalitní vystoupení.

Excerementory Grindfuckers se svým srandagrindem pobavili a rozvířili atmosféru závěrečného dne Brutal Assaultu.

Maďarský black s pozounem, na který jsem netrpělivě čekala, mě zklamal. Sear Bliss předvedli před dvěma lety naprosto strhující show, ze které dnes zbylo jen pramálo. Přišli mi bez energie, vyskytl se i problém s rytmikou a celkově působili utahaně. Velká škoda.

Francouzi Hacride, to byl masakr! Nepopsatelný progresivní metal, nemám co vytknout! Charismatický vokalista s rošťáckým výrazem kouzlil se svým hlasem jak o závod. Některé hudební prvky mi připomínaly ranou tvorbu Forgotten Silence.

Po úžasném zážitku přišla ledová sprcha v podobě německých Die Apokalyptischen Reiter. Velmi melodický metal s čistým německým vokálem působil nevkusně, až s estrádním nádechem.

Norští Zyklon byli velmi očekávaným setem. Frontman kapely se úkolu zhostil velmi dobře. Kvalitní death/black překvapil zajímavými pasážemi, přesto se ale zdálo, že fanoušci reagovali poněkud rozpačitě.

Vysoce extremní blackmetalovou smršť předvedli Keep Of Kalessin. Byla cítit silná stylizace i čisté zlo.

Norští Madder Mortem, to byla síla. S poněkud obskurní zpěvačkou v čele jsem měla během vystoupení pocit, že se na mě valí něco, co nelze zastavit. Avantgardu mám velmi ráda, ale na Madder Mortem opravdu nejsem připravena.

Vader deathmetalová královna z Polska opět dokázala, že má své místo na trůně jisté. Perfektní vystoupení.

Absolutně největší vrchol celého festivalu byli však norští Satyricon. Vokál, instrumentální výkony, zvuk (kromě úplného začátku) i atmosféra byly naprosto jedinečné. Satyr a spol. vytvořili aspoň na malou chvíli svůj vlastní svět... Zajímavý je fakt, že málokterá kapela v této době dokáže tak silně zaujmout svým posledním albem. Deska "Now, Diabolical" znovuzrodila kult. Satyricon se rozloučli písní "Mother North", kterou považuji za jednu z nejlepších blackmetalových skladeb vůbec. Jediným problémem bylo, že člověk, který si chtěl tuto kapelu vyslechnout, intenzivně prožít a vychutnat, se musel v hledišti potýkat s naprostými hovady, kteří cíleně vytvořili agresivní kotel, kde úmyslně ničili ostatní návštěvníky festivalu. Ale i přesto se jednalo o nepopsatelně úžasný zážitek.

Celý festivalový maratón uzamkli norští Red Harvest. Jejich apocalyptic paranoia metal krásně završil tento třídenní proud hudby.

Myslím, že letošní Brutal Assault byl povedený. Shindy zvolil nový neokoukaný areál s větší kapacitou návštěvníků. Na playlistu byly bohatě zastoupeny různé metalové odnože, tudíž si každý mohl vybrat svoji srdeční záležitost. Stánky s občerstvením, distra i sociální zázemí byly inteligentně a logicky rozčleněny, což přispělo k celkově lepší orientaci po areálu. Jako jediné a největší negativum shledávám narůstající agresi lidí. S tím se však bohužel nedá nic dělat. Přesto jsem přesvědčená, že celý festival proběhl v pořádku a my se již můžeme těšit na další ročník!

www.brutalassault.cz/

ALL THAT REMAINS BELPHEGOR DARK TRANQUILLITY DIE APOKALYPTISCHEN REITER GORYPTIC HACRYDE KATATONIA KEEP OF KALLESSIN M.A.C. OF MAD MADDER MORTEM PAIN ROOT SATURNUS SEAR BLISS SUFFOCATION ZYKLON