Zadáte-li do tuzemských vyhledavačů na internetu heslo „Everwood“, dozvíte se spoustu informací o jakémsi (zřejmě jak populárním (?), tak nekonečném) seriálu, případně o věčném stavebním materiálu. O kovově znějící kapelku tohoto jména jen tak snadno nezakopnete. A když už náhodou ano, nepředpokládám, že vás (kromě těch nejodvážnějších badatelů) přinutí k bližšímu zkoumání informace, že se jedná o progresivní bandu z Maďarska. Pokud byste se snad obloukem téhle kombinaci vyhnuli, o nic k životu nezbytného nepřijdete. Snad jen o příjemně strávený čas při poslechu alba, které má k progresu tak daleko, aby bylo přístupnou melodickou zábavou a ryzí melodie občas zašmodrchá tak, že se může s velkým přimhouřením oka řadit k progresivním proudům. Hm, že to zní tak, jako by se jednalo o trochu nevyrovnané album? No, to ano, u Everwood není nic černé ani bílé, a to ani v dobrém, ani ve zlém. Ovšem jak říkám, v konečném důsledku se jedná o (stále lépe) poslouchatelnou záležitost.
Kapela začala zapouštět kořeny před deseti lety, tehdy ještě pod názvem Neverwood. Do současné podoby kapela dospěla před pěti lety a v roce 2005 jednak vypustila ze svého názvu písmenko „N“ a pak také do světa právě recenzované debutové album „Mind Games“. Everwood na něm mají se svojí energickou muzikou dost potenciálu na to zaujmout posluchače a stejně tak mají i dostatek prostoru pro zlepšení. Spousta změn, které se na albu dějí, vás strhne, spousta melodií zapůsobí velice chytlavě, jen tomu ještě chybí obrousit hrubé hrany, hudebně být trochu kompaktnější a sladit všechno do jednoho soudržného celku. Pak si určitě ještě víc smlsnete především na přitažlivých klávesách, které albu dominují a v kombinaci s občas hodně říznou kytarou se pohybují na hraně mezi přímočarým melodickým heavy rockem a zadumaným uměním.
K popisu kontrastu a nevyrovnanosti dokonale postačí první tři zářezy. Úvodní intro s přijíždějícím koněm a udiveným pozorovatelem navodí atmosféru klasicky metalových válečných hrdinských eposů, následující „The Past Is Alive“ je nejsložitější kompozicí na albu, která při vší své komplikovanosti zní navíc ještě neučesaně, kakofonicky a nekompaktně a pokud ve zbytku alba budu za hladivé klávesy Everwood pochvalně klepat na rameno, tak právě tady si Everwood hrají své „Mind Games“ asi nejdůrazněji a naprosto mi nevoní. Složité a pestré, přesložitěné a přepestřené. Hned v následující „Heart So Cold“ vsadí Everwood na uhrančivý motiv kláves, víc než krkolomností se drží melodie, do refrénu nacpou rozšafně splavnou italštinu a navíc si dokáží skvěle pohrávat s gradujícím napětím. Zpěvák se (na rozdíl od úvodní skladby) nepouští zbytečně vysoko a jeho přízemní zpěv nahrávce dokonale sedne. Pokud absolvujete tohle úvodní přijímací řízení bez úrazu (podobná exkurze po možnostech kapely vás čeká i v interesantní instrumentálce „Pagan“), máte s Everwood vyhráno. Mantinely vlevo a vpravo jsou naznačené a na tomto území (samozřejmě že kluci létají od jednoho konce k druhému) se Everwood budou pohybovat i zbytek nahrávky. Everwood umí být jemní, depresivní, hrubí i optimističtí. Chtějí být teatrální, rýpat se ve všemožných emocích, díky čemuž jsou náladoví, zajímaví, rozmanití a přitom občas nestravitelní. Asi největší poklonu můžu Everwood vyseknou konstatováním, že se skladbou „The Colonist (Black Leaves Fall)“ mi střídáním temp a přitlačením na pilu (nikoliv provedením, chybí tomu dotažená symfonika a bombastičnost) připomněli Savatage. Za nejlepší kousek beru střízlivou skladbu „As The Ocean Cries“, kde s minimem výrazu vytvořili Everwood velice napjatou atmosféru a do gotické hloubky ponořený zpěv má ohromné charisma. Krásně temná záležitost. Vynechat nemůžu ani „Who´s The One To Blame?“, kde odlehčená, až taneční melodie skvěle kontrastuje s poměrně mrazivým textem a která znovu reprezentuje vše, zde již vyřčené. Everwood hrají srdcem. Na srdci toho mají hodně, jen mají problém s tím, jak všechny pocity sdělit najednou. Až si v tom udělají jasno, mohli by být (tedy, za předpokladu, že jim zůstane alespoň trocha té „mladické nerozvážnosti“) hodně zajímavým překvapením.
Vzhledem k tomu, že kapele právě vychází její druhé album, je ideální příležitost se o tom přesvědčit. Ovšem bez záruky.
|
