Boom metalových zpěvaček je dnes již nepřehlédnutelný. Holky asi konečně zjistili, že po vlně popu cesta nevede, což já samozřejmě s radostí kvituji – zpěvandy s kovovou hradbou v zádech jsem měl vždycky moc rád. Co se týče tuzemského heavy metalu, tak mám dokonce občas kacířský pocit, že jiná varianta, než dívčina za mikrofonem, není přípustná. Kvalitní muži vymírají, přichází doba žen...
WARHAWK je pro mě pojem nový, přičemž v Českých Budějovicích se již nějaký ten pátek pohybuji, takže mě neznalost repertoáru celkem překvapila. Na druhou stranu, Budějovice jsou taková neoficiální meka metalu, takže se dá prázdné místo v mých znalostech omluvit.
WARHAWK hrají heavy metal. Poměrně klasicky znějící, bez nějakého progresivnějšího myšlení. Přímočarý, melodický, dá se říci i chytlavý. Debut „First Flight“ je na první studiové okoukání slušná prácička. Obsahuje tolik neduhů, že kdejaký zapálený kritik by mohl popsat dvě stránky, ale mně se deska prostě líbí. Kapela na mě působí sympaticky, samotná hudba také...
Pokud bych však měl být přísnější, tak na pár záporů se přece jenom podívám. Největší problém mám paradoxně se zpěvem, protože jsem už pěkně dlouho nebyl z výkonu nějaké divoženky tak rozpačitý. Nebudu to okecávat, Eva Martinková nemá prostě žádný rozsah, většina CD je takovým svérázným způsobem odštěkaná, což ale nemusí být zákonně chyba. Nejdřív jsem Evě nemohl přijít na chuť, ale dnes si přece jenom WARHAWK bez jejího vkladu neumím představit. Zajímavé by bylo, jak by kapela zněla, kdyby se o aranže postarala nějaká přece jenom zpěvnější žena. Tohle udělá radost hlavně milovníkům kapel jako L7 nebo PLASMATICS (poslouchejte „Soldier J.M. 1978). Právě Wendy O. Williams v Evině projevu slyším nejvíce. Opět ale zdůrazňuji, že i takový přístup nemusí být jednoznačně špatně, jenom věřím, že bude mít hodně posluchačů problém. Nejvíc patrné je to ve skladbě „Warhawk“, která opravdu není odzpívaná, nýbrž odštěkaná (hlavně refrén).
Trošku mě mrzí, že kapela někdy načrtne zajímavý nápad, který pak do posluchače cpe za každou cenu. Hlavní riff pecky „King Size“ má takový tah na branku, až skáču radostí, ale ejhle, ono to jede jako kolovrátek.... Nevýhodou také je, že komplet jede na hodně podobné vlně, tudíž člověk nenajde žádný záchytný bod (rozuměj – pecku, která tě uzemní). V neposlední řadě si musím rýpnout také do kytaristů, kteří předvádějí standart, ale chtělo by to trošku více fantazie v kytarových sólech.
WARHAWK nejsou špatná kapela. „First Flight“ se mi i přes všechny kotrmelce líbí, přesto upozorňuji, že ne každého to může chytit.
P.S. – Já ti dám, Savapipe, že jsem odpůrce českého heavy metalu, pche!
|
