SEPSIS
I /I
I \ / I
I \ / I
I\ I
I \ I
I I\
krásné runy severu
vyryto dávno v mé duši
vyryto mnou
ani ten metal už není opravdový
prodává se jako pop
aspoň většina z něj..
avantgarda pro masu
četl jsem o jazzu..
už včera byl mrtvý
a punk?
neopovaž se smát
protože je to jako pohřeb
něčeho
starý jazz..
jak inspirativní
v té ubohosti, ve které žiji
pomalu se měním k něčemu?
společnost navenek funguje
a všechno je v pořádku
a všechno funguje..
a když to pojmeme od jednotlivce,
svět je povětšinou Peklem
pokud jsme si to schopni uvědomit v okamžiku Přítomnosti
Teď a Tady
bez idealizujících i prznících Myšlenek na to, co bylo
a na to, co bude
stereotyp západní kultury.. ze školy
do školy z
práce do práce..
sepsis
a „alternativa“ tohoto způsobu žití?? – většinou jen ubozí
vyvrhelové, idioti a feťáci ve skvotech.. mezi vás nechci
naplň svůj Čas, dokud jsi
naplň svůj Čas, dokud Jsi..
jak
jak a s kým
i když některé z Vás okolo mě mám rád,
jste stejně pohlceni stereotypem..
a vidím jak dopadáte – v konzumu
a smutném stereotypu, který nazýváte Samozřejmostí
ne..
ne..
proč pořád tak přemýšlíš
hlavně, že jsi zdravej
tu krev zvracíš jenom fiktivně
vidíš svět jenom černě..
asi proto, že mám hnědozelené oči
jiné..
jiné než Vy, i když některé z Vás mám rád
jazz..
už je čas vydat se na cestu jazzu
než
když už mám 23 let za sebou..
jste tak zkurveně Jiní
nenávidím
nechci zestárnout jako Vy
v tom svém šedém stínu, kterým jste se stali
jazz..
v tom svém šedém stínu, kterým jste se stali
a kterým se neustále stáváte
i Vy okolo Mě
i Já společně s Vámi
ale je Čas říct Ne
nebo to dopadne špatně, až se jednou Podívám z Budoucí
Přítomnosti do Zpět
na můj život
a řeknu: Prohrál jsi
prohrál jsi
stejně to dopadne špatně, když se Otočím a Podívám
se zpět
je lepší nepřemýšlet o Otáčení??
Otáčím se a dívám se Zpět
celou tuhle báseň
metrem tam a zpět, s přesným harmonogramem Času,
ano,tohle JE smrtící
asi mám jinou krev než Vy
staře mongolskou.. doslova
potřebuju žít jinak ..
kam jste to dotáhli
Vy, které nenávidím
Vy, které mám rád
když člověk žije průměrně 60 let
a já mám 23 za sebou!!
jazz si dát aspoň dovnitř
minimálně ..
vím, že jsem ho schopen..
vím
nebo aspoň doufám
aspoň tak
aspoň tak
jinak by Můj Život neměl smysl
snad jen trochu
snad jen trochu
snad jen trochu
snad jen trochu
snad jen trochu
prý je smyslem láska k člověku.. co ale když ji necítím
snad dřív
ano k Sobě ano..
Můžu se stát tulákem
ale nebudu mít na chleba
budu chcípat – a sama idea života, jak jsem si představoval, zmizí
nebo budu žít „tady“ –
a sama idea života, jak jsem si představoval, zmizí, protože budu dál zabíjet Čas .. ó, jak jsem asociální, mimo Vaše dobro a zlo Jazz zatím aspoň uvnitř .. zatím jazz třeba i bez mé kytary, ale Vevnitř
krásně Ztracená existence..ztratit se od hnoje? to mi Nevadí
vadí mi jen HARMONICKÉ AKORDY ŘÁDU
nepřirozeně harmonické a čisté jako hnus okolo Nenávist
chci přecházet z tóniny do tóniny
jen tak
a nejen na kytaře
z tónu do tónu
v tónech bahna, zasraných a neladících
v šumu mé desky.. jen ji zkritizujte,
vy nenáviděné,
že tam jsou přebuzené basy
podivné rytmy
neladící harmonie,
vy nenávidění,
že ta deska praská
že není čistě nahraná
že hlas nemá správnou techniku tvoření
standartního tónu.. - -
a to všechno nejen na desce, ale i naživo
a nejen naživo, ale i v životě
Vy..
Vy, které mám rád
i Vy, které nenávidím
i Vy všichni
i Já
stávám se špinavým Chaosem
ne vyhaslým, ale spíš
Hořícím
Andělem
a to všechno pro Sebe
ne pro Vás
slovo jazz znamená něco
s mrdáním,
ale to jste Vy vyschlí při překladu
poněkud přehlédli
klasická hudba..
mrtvé tóny
koncerty vážné hudby v televizi
jsou groteskní jako křeč aby nám neujel jediný tón
tak násilné
tak násilné
jediný tón..
čtrnáctý tón..
a na školách klasické hudby
pořádáte aktivně semináře jazzu
semináře
hudební teorie
ANI NEVÍTE
že popisujete jazz jen zvenčí
tak moc zvenčí
tak moc..
můžete ho i hrát
na těch vašich školách
vědomě deformovat tón trubky
ale vždycky to bude nápodoba
vždycky to bude // zvenčí
učíte tam i improvizaci
jak lze improvizaci učit?
aha, podle jazzových standardů..
aha
aha
už radši půjdu
ne o dům dál
ale o dva
minimálně
jazz..
je to melodie nového druhu,
která dobře poslouží jako kulisa ke
snění,
konverzaci, filosofování a třeba i k Tanci
velká revoluce v hudbě
a pak kopírována
a zabita..
význam se vyprázdnil
a zbyla jenom forma
jako když to dřív abstraktní malíři
mysleli jako oheň, doopravdy..
a teď se staly abstraktní
obrazy součástí tradice ..
ale Čas od Času
přichází něco Silného – z Nás, tolik Jiných lidí
ať už ve výtvarnu
nebo kdekoli..
nejen forma, ale i POCIT
nejde jen o umění,
ale i o každý okamžik
hluboké existence –
a to popu chybí..
chybí to i jazzu, takovému, který je
kopírován bez vědomí Pocitu
chybí to dnes z většiny i metalu, punku,
abstraktním obrazům
které jsou často tak aemotivní..
ó, starý a špinavý jazze
Chaose
vážná hudba
je konzerva tisíckrát opakovaná orchestry, byť někdy krásná..
je trošku mrtvá
a i krásná princezna mrtvá shnije
jazz se tímto způsobem neprojevuje,,
jeho Umění se nereprodukuje,, nýbrž tvoří a existuje jen v okamžiku tvorby
jádrem je právě ta nepřetržitá tvorba a fakt,, že většina jejích hodnot je prchavá
nebo není??
opravdový Jazz je jiné chápání Života
či touha po jeho nalezení
hnusná Nedokonalosti téměř všeho, jež dlíš ve mně..
ty královno klamu a iluse
proklínám tě a chci tě ZABÍT
než zabiješ mne
ve Jménu Mého Ohně tě
proklínám
navěky
navěky
podřezávám ti krk, ty kurvo
a stejně to nepomáhá
slábnu dovnitř
ne..
ne....
............
co Teď?
jednou za čas přichází trocha světla
které stejně většinou ztmavím
ne vždy
co Teď?
když Velké věci nepřicházejí,
protože je svět neumožňuje,
když nemůžeš unést svou existenci zde.. řeknou ti „RADUJ SE Z MALÝCH VĚCÍ“
tahle fráze je slizce odporná
žádné kompromisy s vámi
neguji váš svět i vaše hodnoty a odcházím hlouběji do svého..
bez křiku.. s pohledem Ohně
jsem sám a dovnitř pustím jen málokoho
hru s vámi hraje už jen iluse mého těla
prožívaná Existenciální improvizace
jako na mou kytaru Teď a Tady
JE JEN V TENTO OKAMŽIK
neopakovatelná v Magické Kráse Času
|
