MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



komentáře k článku HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part I.


- Anonim

Ta ukázka není špatná (už se těšim na celou desku), ale přeci jen na starý pecky od Helloweenu to zdaleka nemá.

14. 12. 2011 0:47

- Pagan

ano, ta ukázka má mnohem blíž k Pink Bubbles nebo první Kiskeho sólovce v nejtvrdších momentech, rozhodně to není odpad, ale také nic mimořádného.

13. 12. 2011 15:21

- Venca Votruba

Mě to baví. Žádný ortodox, jako poslední desky Gamma... Je v tom cítit nadhled jako tomu bylo ve starých věcech.

12. 12. 2011 23:25

Unisonic - Tassadar

Ten nový song je naprostý odpad..

12. 12. 2011 23:15

- Venca Votruba

Co říkáte na Unisonic? Také vám to totálně evokuje staré Hells? Myslím, že se dá s definitivní platností opravdu už tvrdit, že je Kiske konečně zpátky. A spolu s Hansenem i starý dobrý Hells duch, ačkoliv mám pocit, že nabídnutá ukázka připomíná spíš Pink než Keeper :-)

12. 12. 2011 23:08

- Tassadar

Anonim: Deska opravdu je velmi pestrá, krom 2 songů už je k dispozici a fakt to stojí za to.) Ale I want out pom xté /tentokrát přjmenovaný na Time to live/ si mohl hansen odpustit. Mně osobně se líbí i titulka, i když ten \\\"utopený\\\" zpěv mi trochu vadí. Jinak k hells.. zde někde zmíněná laudate domine je nejodpornější skladba, jakou kdy složili, celkově weikathovky nemusím, bývají až přehnaně durové a skladatelsky jakoby \\\"vycucané\\\".. třeba can do it z posledního alba je vážně běs!

24. 01. 2010 10:28

- Anonim

pro GNT: pár reakcí na to co si napsal. Za prvé: The Saints je výborná písnička, za druhé: Majestic je výborná deska a za třetí: já se na novou desku Gamma Ray těším. To the Metal je sice trochu pomalejší a ten zpěv je taky divnej, ale ta melodie není špatná. Navíc Gamáči avizovali, že to bude velmi slušná a pestrá deska s řadou vynikajících kytarových sól, takže se máme na co těšit.

22. 01. 2010 23:12

10/10 - The Keeper XIV.

Moje nejoblíbenější metalové album. Absolutní vrchol Helloween! Lepší než Part. 2. Více silnějších písní. Jednička má sice horší zvuk, ale je o něco tvrdí. "A Tale That Wasn't Right" je moje nejoblíbenější metalová balada. Nejlepší písně z alba jsou "I'm Alive" (moje nej skladba od Helloween) a "Halloween", která při své délce vůbec nenudí. KLENOT!!!!

22. 01. 2010 18:06

- Mike

Podle mě je Better možná nejlepší deska s Derisem, i když se to těžko posuzuje. V každým případě je hodně vyrovnaná, není tam žádná slabá skladba. Ty Weikathovy speedovky jsou Falling Higher, Laudate Dominum a Midnight Sun a zrovna tu poslední považuju za jeden z naprostých vrcholů jeho skladatelské kariéry. Dokonalej song. Ani ty vyřvávaný refrény v Push a Kill It mi nevadí. Trocha agrese občas není na škodu:) A taky přeji pěkný víkend:)

22. 01. 2010 17:32

- Venca Votruba

Better je podle mě jedna z těch povedenějších s Derisem. Má takovej tvrdší nádech...

22. 01. 2010 15:04

- GNT

Mike: na poslední albech se mně libí hudební rozmanitost, speed tu není popelkou (je ho tu tak akorát, aby se bez přehánění mohlo tvrdit, že Helloweeni jsou powerspeedová kapela) a dostane se na jinou tvář kapely, kromě bubeníka prakticky všichni skladájí hudbu. Do minulosti se prakticky vrátit nelze, lze se jí jen přiblížit, ale je dobře, když na ni kapely nezapomínají. Co bych si odpustil, to jsou řvavé refrény typu "push, push" či "kill it, kill it" - není to problém jen Helloweenů, ale i dalších převážně německých powermetalových skupin (viz Killbound a některé další songy z nových Primal Fear) a také Judasů. V refrénu má píseň gradovat, člověk čeká velkolepý melodický orgasmus a dostane ránu do hlavy. Takové řešení refrénů bych ponechal trash, death a black metalu, prostě všude tam, kde se na melodii příliš nehledí. Proti Derisovi nic nemám, je mi sympatičtější než Kiske a za poslední dvě tři alba ho, stejně jako celý Helloween chválím. Dark Ride nemám ještě ve sbírce, stále váhám. Better Than Raw mě zklamalo. Pro mě je to album na Helloween středně experimentální, ani Weikath tu nepřišel s žádnou klišovitou do minulosti zahleděnou (a snad právě proto dobrou) speedovkou - tedy dvě skladby tohoto typu tu jsou, ale ta první má slabý refrén a ta druhá (teď nevím, zda je poslední v zákl. stopáži alba) je trochu o něčem jiném. Noví Gamma Ray: modlím, se aby tu skladba To the Metal byla naprostou výjimkou na albu (třeba jako na Powerplantu Short as Hell), protože jestli takhle bude vypadat celá deska, budu za prve těžce zklamán a za druhé si to kapela u svých fanoušků hodně pohorší (Havlena je nevytrhne). Kdyby nebylo minulé album takovou melodickou loupeží, považoval bych ho za skvělé - v tomto duchu to G. R. sluší nejvíce (i když se mi kupodivu velice líbí Majestic, který hodně lidí odsuzuje, songy jako Fight, Stranger World, Hell is Thy Home či Revelation patří k mým nejobl. od G. Ray). Jinak hezký víkend všem (i těm, které jsem urazil a kterým jsem se nadřadil).

22. 01. 2010 13:22

- Mike

Rozpad po Keeperech? Tak to v žádném případě. Svět by přišel o takové drahokamy, jako byly prakticky všechny desky s Derisem, i když ho spousta lidí neumusí. Nemluvě o tom, že i na Pink Bubbles Go Ape a Chameleon se taky najde pár nádherných kousků jako třeba Mankind nebo Giants. Mně se vývoj u Helloween naopak líbí, jsem rád, že to nemotají pořád dokola a občas experimentují jako třeba na The Dark Ride. Samozřejmě, odkazy na starší tvorbu tam pořád jsou, což je to dobře, ale pokud by stále vařili jen z vody, která pochází z 80. let, byla by to velká škoda.

22. 01. 2010 12:32

- GNT

Možná, že se měli Helloweeni po Keeperech rozpadnout, legenda by zůstala neporušena. Myslím, že odkaz těchto starých Hells uchovávají ve svých speedových skladbách M. Weikath a v poslední době i M. Grosskopf. Jakkoli jsou tyto písně kritizovány (někomu se chce třeba z takových The Saints vrhnout), nikdo nemůže popřít, že navazují na nejslavnější minulost kapely. Je otázkou, jaké kdo chceme Helloween mít. Někdo by je rád viděl v něj. progresu s podladěnými kytarami, já (určitě i řada dalších lidí) preferuji powerspeedovou tvář kapely a jsem strašně zvědavý na nové album. Očekával jsem ho už koncem min. roku, společně s těmi symfo předělávkami (těch bych se s radostí i vzdal, výběry a koncerty už nemusím).

22. 01. 2010 7:18

- GNT

Dnes vidím oba Keepery spíše vyrovnaně, dříve jsem upřednostňoval dvojku. Odlišná "nálada" obou alb je daná také tím, že na jedničce jako autor dominuje Hansen, na dvojce Weikath, jehož skladby byly vždy takové "optimističtější" (nechci napsal veselé). Kiske možná není dobrý skladatel, ale druhá z jeho skladeb na dvojce Keeperů (ta pomalejší) je vynikající! Jinak znám spoustu lidí, kteří Kiskeho (a jemu podobné zpěváky) doslova zuřivě nenávidí. Jsou to ti, kteří zastávají názor, že muž-zpěvák by měl zpívat maximálně barytonem, že výškaři jsou kastráti atp. Zabruste např. na Metalopolis, do názorů na nějaké powerspedové alba, tam teprve uvidíte, co je to urážka - mimochodem právě takové názory spojené s dehonestací "naší" hudby a těch, kdož ji mají rádi mě vyprovokovala k "boji" za speed. Možná proto mám v tomto směru takové "ultra" názory.

22. 01. 2010 7:06

- Mike

Judas na desce nikdy nebyl, přidali ho až jako bonus na CD. Jde vlastně o singl z 86 roku, kdy ještě Kiske v kapele nebyl, takže patří spíš do období alba Walls Of Jericho. GNR: Souhlasím, že novej Gamma Ray zní zatím dost odporně...

22. 01. 2010 0:00

10/10 - Anonim

Vynikající deska. Podle mě nejlepší věc od Helloween vůbec a jedna z nejlepších desek v celé rockové historii. K vrcholům alba patří I´m Alive (hlavně to melodický kytarový sólo je úžasný), Future World a Halloween. Jediným slabým článkem je zde A Little Time (Kiske podle mě nikdy nebyl dobrý skladatel). PS: Celý život žiju v domění, že na týhle desce oficiálně vyšla i skladba "Judas", nazpívaná ještě Kaiem, ted jí tu nějak nevidím???

21. 01. 2010 23:34

10 - Tassadar

Nesouhlasím s tím, že dvojka je lepší! DLe mého si první 3 alba hells zaslouží 10 bodů, nejen kvůli kultovního statu, který bezesporu mají, ale hlavně proto, že se tam nenachází jediná slabá skladba, tohle album není výjimkou. I'm alive je skvělý otvírák, dost se divím, že ji dýně nehrají naživo, budíkovou mezihru u little time žeru, twilight je taky skvělá skladba /hlavně Kiske v refrénu nemá chybu/, baladu netřeba hodnotit, future world je už dneska naprostá klasika /dle mého hlavně díky nádherně "feťáckému" textu/a Halloween je nejsilnější skladba, kterou kdy hansen napsal, bez debat, sráží to do kolen ještě dneska. Mnohem lepší, než následující titulka.) Follow the sign je skvělý předěl mezi oběma alby. Kdysi se mi taky dvojka zdála lepší, ale když na to koukám zpětně, je vycpána ohromným množstvím prvoplánových hitovek, které se rychle oposlouchají -> tohle zde nehrozí. Jednoznačná desítka:)

21. 01. 2010 19:26

- GNT

Mike: já proti Keeperům v podstatě nic nemám, naopak, tvoří pevnou součást určitého období mého života a já nepatřím k tém, kdo by chtěli přepisovat svoji minulost nebo se za něco (třeba hudební vkus) styděli. Má malinká výtka se týká jen té skutečnosti, že i když jsou obě alba dnes často brána jako bible či učebnice speedu, tak toho skutečného speedu tu zase tak moc není. Je to možná slovičkaření, ale jsem účetní a ti mají rádi přesnost. Kdyby se napsalo, že jsou to alba power/speedová, pak nemám co dodat. Jak už jsem někde psal, pravého melodického speedu není mnoho, bubeníci by možná neutáhli koncert, kde by skladba za skladbou jela v tom nejzběsilejším rytmu. Už jsem to někde psal - jsem zvědavý, zda dožiju chvíle, kdy na podium vyleze parta 70-80 staříků, kteří budou hrát speed. Možná je to šílená představa, ale když mohou skorosemdesátníci hrát řízný hard rock ... Jinak se bojím nových Gamma Ray, Havlenou avizovaný návrat ke kořenům heavy metalu (hodně z toho, co tenhle pán pochválil byl docela průser, viz na př. poslední album Vision Divine) ve spojení s titulní "sračkou" - nevím, nevím. Přitom téhle partě odjakživa fandím.

21. 01. 2010 12:08

Další názor - mot

Co člověk, to názor. Takže aby bylo pokryté celé spektrum, u mě zase Twilight byla ta, kterou jsem na kazetě přetáčel, naopak A Little Time zbožňuji dodnes. Future World se mi líbila jako dítěti, dneska z ní nijak odvázanej nejsem. Nesouhlasím ani s tím, že by jednička byla slabší než dvojka. Ale díky za skvěle psané recenze, těším se na celou diskografii.

21. 01. 2010 11:56

- Mike

Jo, s tím souhlasím, mohlo to být o malinko delší, ale jak je napsaný v recenzi, původně mělo jít o dvojalbum, takže to bych nebral jako výčitku. Pokud Ti přijde krátký, poslechni si parádní bonusy jako je Savage nebo Starlight s Kiskem:) A s tím Twilightem, samozřejmě, že to tu skladbu nijak nezazdilo. Chtěl jsem právě poukázat na to, že změny rytmu ve skladbě jsou většinou pozitivního charakteru:) Stejně jako v třeba March Of Time. Ale nechme toho, to až u další recenze :)

21. 01. 2010 11:41

1 2 >>

Přidat komentář

Jméno:
Email:
Předmět:
Komentář:
Ochrana proti spamu: Název dnešního dne (bez diakritiky, malým písmem)


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.1055 sekund.