ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



komentáře k článku KEEL - Streets Of Rock n´Roll


- Guns

No mě tahle deska baví vlastně celkem dost i když je slabším odvarem toho co Ron a jeho parta předváděli před tím. Vlastně s recenzí až na jednu věc souhlasím. Na otvírák desky hodit písničku stejného jména desky nebyl dobrý nápad. Ne že by byla nějak špatná, ale dobrá taky ne. Je to vlastně taková ta pop metalovka i když spíše měkčí hardrockovka, která by se spíše hodila k Night Ranger či Loverboy. Kdyby deska byla odstartovaná hodně povedenou Come Hell Or High Water bylo by to lepší :) No když jsem tu nakousl podařenou písničku, tak k ní vypíšu ty další. Hit The Ground Running, No More Lonely Nights, The Devil May Care, Gime That, Hold Steady, Brothers In Blood a Push & Pull, což jsou podařené Hard n Heavy záležitosti. Zbylé čtyři skladby moc nemusím. O Streets Of Rock n Roll jsem psal. O Does Anybody Believe to za mě napsal Pepsi. Je to fakt víceméně zbytečná balada. A dvojice Live a Looking For A Good Time to jsou melodické věci, které mě nějak extra nevadí, ale rád je přeskočím. Takže opět budu psát to co Pepsi. Deska se poslouchá dobře, ale že by jste z toho měli nějaký větší požitek se říci také nedá. Ovšem teď ji celkem dost poslouchám a nejen ji, ale i ostatní desky od této dobré kapely. Určitě bych ji ale zařadil mezi ty horší desky kapely, které podle mě má pouze dvě tuto a druhou The Right To Rock, která má ještě takový menší dozvuk první výborné desky. Ovšem už to šlo spíše do líbivějších vod, což bude nejspíše Genem Simonsem, který desku produkoval. V podstatě až na titulní hevymetalovou pecku a skladby Back To The City, So Many Girls, So Little Times a Get Down (Tu mám rád hlavně kvůli tomu zvratu, který přijde nějak v půlce skladby. Ten je fakt boží :) A znovu nahrané výborné Speed Demon a Youre The Victim, tak zbytek moc nemusím. Nějak mě nenadchne, ale neurazí. Ovšem k desce se z té sedmičky desek vracím asi nejméně, což mě celkem štve. Ta deska jinak není zlá. Když nad tím tak přemýšlím, tak to mám vlastně až na první desku a návratovku Back in Action s celou diskografií kapely, že tři nebo čtyři písničky moc nemusím. Jsou to většinou právě ty měkčí a líbivější. No nicméně desku bych zařadil nějak po Back In Action i když by na ní zase bylo celkem velké zklidnění hlavně co se Ronova zpěvu týče. Už tu nemá takový energický hraplák. Je tu spíše uklidněnější s občasným návratem k němu. A hudebně je to také dobře odvedená práce, prostě klasický Keel. 7/10. A abych nezapomněl na ten jeden bod s kterým nesouhlasím s Pepsim. Já to vnímám hodně dobře, že to zní v podstatě stejně jako tehdy. Protože kolikrát nové desky nových i starých kapel znění strašně vyměkle a až moc podbízivě. Třeba to mám u Autograph, kde na té desce bych našel tak jednu maximálně dvě, které bych zvládnul poslouchat celé. Přitom jejich desky až na druhou mám hodně rád. Nebo Night Ranger. U nich mám teda pravda problém i se staršími deskami, kdy zvládnu první tři a pak už je to horší a horší. A to nemluvím o těch nových. Ty nezvládám skoro vůbec. U Ratt a jejich zatím poslední desky je tam ta pachuť taky, ale je to dobře udělané a zvládnu ji v klidu celou. Tu desku mám dost rád i když dám přednost spíše prvním :) U Pearcyho sólovek je to hroší. I když ne furt tak jako u těch Night Ranger. U novějších kapel to mám třeba u Crazy Lixx. U nich se mi asi nejvíce líbí třetí deska Riot Avenue. Ostatní znějí riffově celkem dobře, ale ty refrény to tak zkurví. To je konkrétně u jejich novinky. Ten zvuk a ty nebál bych se říci Heavymetalové riffy jsou hodně dobré, ale refrén to ve většině písní zkazí. No je to v podstatě stejná situace jako u mnoha stylově jiných kapel dnešní doby. Když bych vypíchl od nás kapely, tak by to byly Škvor, Traktor, Dymytry či Harlej. Kapely které měli hodně dobré věci v začátcích (Až na Traktory, ty jsem nikdy nějako neposlouchal) Prostě vás naladí dobrý tvrdým riffem, aby to v refrénu zkurvili. Já vím, že ke Glamu, to tak nějak patří, ale v době největší slávy tohoto stylu, to pro mě bylo daleko snesitelnější a v mnoha případech to nebylo, až tak moc podbízivé. No ale nebudu to tady řešit :) Jsem zvědav jestli se zase Keel navrátí. Každopádně nemůžu si odpustit otázečku, kdy pak asi bude o nich seriál? :) Určitě by si to taky zasloužili :)

16. 01. 2022 18:05

1

Přidat komentář

Jméno:
Email:
Předmět:
Komentář:
Ochrana proti spamu: Název dnešního dne (bez diakritiky, malým písmem)


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.07722 sekund.