to J.Pokorný - Jirka Lulek

Super Deluxe 40th Anniversary je velice zvláštní vydání. Mám doma 1st Press LP "Live Evil" a to se oproti remasteru z roku 2023 liší opravdu jen minimálně, oba mají zachovánu plnou dynamiku. Ten nový remix se zvukově povedl, rytmika i zpěv Dia z nahrávky opravdu vylezla. Skladby jsou o něco delší, jsou tam zachovány zpěvákovy proslovy mezi songy. Zmizely klávesy, které byly údajně stejně dohrávány ve studiu. Potud je to OK. Potom byl remix prohnán masteringem u věhlasného Chrise Gehringera, který jej zvukově zničil ořezáním dynamiky takovým způsobem, že se to řeší i na oficiálních stránkách kapely. Přitom je Gehringer nominován letos na ocenění Grammy za mastering, samozřejmě funkové nahrávky, která je zvukově v pořádku. Člověk by řekl, že padesát let stará nahrávka bude určena hlavně pro dlouholeté fandy Black Sabbath, kteří jsou zvyklí na vysoký zvukový standart, ale obchodníci mají evidentně jiný názor.

12. 02. 2024 11:20

Live Evil 40th - Jirka Pokorný

Chci jen vyzdvihnout kvalitní album, které není zde na stránkách recenzováno. Live Evil z roku 1982 znám jak své boty. Mám to dílo rád včetně rozkládacího LP obalu, a řadím ho na hodně vysokou příčku oblíbených živáků. Určitě má místo v první pětce. Do ruky se mi dostala poslední, loňská edice Super Deluxe 40th Anniversary, na které se vedle remasteru původní nahrávky (neslyším rozdíl oproti předchozím) nachází i 40th Anniversary Remix z roku 2023. Jedná se o skvělý počin, výborně nazvučené jsou hlavně bicí. Absolutně jistý Dio ve svých i v Ozzyho kusech, zvlášť v songu Black Sabbath (Top!). (Respektuji ale, že hard fans klasické sestavy mají raději pouze Ozzyho verze). Tak snad jen doporučení pro ty, co album znají a chtějí být překvapeni, jak dobře může v novém mixu znít. A nemáte-li v úmyslu utrácet slušnou částku (která se tady ale vyplatí, protože koupíte kvalitu), poslechněte alespoň na YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=uwOrblFRB7Q

9. 02. 2024 11:39

- Jan Skala

Jirko, díky za krásný příspěvek!

9. 07. 2023 22:09

Ronnie - Jirka Pokorný

Mám hodně rád Sweet, ale s díky kvituji, že u nich Ronnie James Dio nezakotvil, když s Andym kuli pikle o náhradě Briana Connollyho. Stejně by k nim nepasoval. 16. května uplynulo už třináct let ode dne, kdy tento zpěvák par excellence navždy opustil pódia, a tak chci v předvečer nedožitých jednaosmdesátých narozenin připomenout otisk, který zanechal v Black Sabbath. Do kapely nastoupil v době, kdy o ni v podstatě nebyl zájem. A Dio byl ten pravý, kdo dokázal Sabbath pozvednout, tím, že nastavil vokální projev na úplně jinou úroveň. Pamatuji (a od počátku jsem vlastníkem dobového licenčního vinylu z Jugoslávie), že Heaven And Hell v době, kdy vyšlo, působilo jako bomba, protože představilo staronovou, absolutně moderně znějící kapelu. Výborný materiál, songy se zbavily vláčnosti, ale zůstal prověřený hutný hardrockový spodek, v kombinaci s tvrdostí a rychlostí právě vzniklého nového stylu a Iommiho riffů. Samozřejmě za podpory Geezera, Billa a později i Vinnyho (s Geoffem v pozadí). Mám-li definovat označení heavy metal, pro mne je to jednoznačně tvorba Black Sabbath z počátku osmdesátých let a je úplně jedno, kdo koho inspiroval. Jestli Sabbati Maiden, Judas a Saxon, nebo to bylo naopak. K zmíněnému Heaven And Hell řadím ještě Mob Rules a Live Evil. Nenacházím ani na jednom albu slabé místo, co song, to perla, vše ošetřené výbornou produkcí. Je tedy zbytečné vyzdvihovat jednotlivé skladby, mohl bych opsat celé tracklisty, ale absolutním vrcholem je alespoň dle mého The Sign Of The Southern Cross. Přestože píšu o době před čtyřiceti lety, jako učebnice pro ostatní kapely tyto desky fungují dodnes. Jedná se z mého pohledu vlastně i o špičku tvorby Sabbath (přihodil bych ještě Born Again, které jsem docenil až hodně zpětně, ale to už je o jiném, neméně kvalitním pěvci a zpackaném zvuku nahrávky), vy ostatní to ale můžete mít jinak. Už jsem ve spoustě diskuzí vypozoroval, že posluchači/fanoušci většinou preferují tvorbu umělců z doby, kdy se s ní seznámili. Nechci opomenout Diovy zásluhy jak na albech Elf, Rainbow, Dio, ani jeho angažovanost v projektu Hear ´n Aid na pomoc hladovějící Africe. Ale zde, na všech počinech Black Sabbath/Heaven & Hell, kde účinkuje (mám samozřejmě na mysli i věci z pozdějších let), se Ronnie zapsal víc než kvalitně. Tak máte-li chvíli, vzpomeňte na něj a třeba si poslechněte některou ze zmíněných desek.

9. 07. 2023 18:56

- Demonick

Vyborna doska, sice o nieco slabsia ako predchodca ale i tak super praca. Skoda ze na dalsiu dosku s Diom sme museli cakat dlhych 10 rokov.

8. 09. 2016 11:42

MB - rumcajs

Tentokrát snad absolutní shoda s recenzí. Deska je mírně slabší oproti předchůdci právě kvůli v recenzi zmíněným songům, vrcholem pak, a mou snad nejoblíbenější BS písní, je monumentální a "zimomriavky" způsobující The Sign of the Southern Cross. Falling of the Edge of the World svým zlomem a změnou tempa pak připomíná a důstojně se téměř vyrovnává geniální Die Young. Mob Rules je prostě velmi dobré album důstojně navazující na Heaven and Hell. Za mě 8.

1. 09. 2016 20:11

E5150 - Kolík

To je opravdu "zlo" - pro uši posluchače. Jinak Country Girl se mi na rozdíl od recenzenta líbí, Over and Over na rozdíl od Anonima taky. Deska si určitě zasluhuje celkových 8,5.

1. 09. 2016 20:09

Anonim - b.wolf

to napsal za mě a toho půl bodu uberu za E5150, to je naprostý úlet. 8/10

1. 09. 2016 19:23

8,5/10 - Anonim

Další dobrá, ale nevyrovnaná deska, na které jsou absolutně nejlepší riffy, co kdy Iommi složil, ale na druhou stranu i slabší okamžiky. S recenzentem se neshodnu skoro v ničem. Pecky jako Turn Up The Night, Country Girl, The Mob Rules a Voodoo jsou moje nejoblíbenější věci od Sabbathů vůbec. Naopak pomalejší věci jako Falling Off The Edge Of The World, The Sign Of The Southern Cross, Over And Over a naprostá pitomost E5150 mě moc nebaví.

1. 09. 2016 12:32