FAIR SKIES - Through The Storm

Kombinace hard rocku a power metalu ještě pořád není úplně provařená, a proto je vítána každá kapela, která se rozhodne danou fúzí zaobírat. Americký spolek Fair Skies něco takového předvádí na zářezu „Through The Storm“, jehož vydání bylo původně plánováno na loňský rok, a to k desetiletému výročí vzniku kapely, nakonec se však (teprve debutové!) album podařilo uvést na trh až na sklonku letošního února. Čekání se ovšem vyplatilo, studiová prvotina amerického tria se poslouchá jedna radost..více

[recenze]

[05.04.2019]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

CREMATORY - Illusions

Říká se, že právě třetí album je pro kapelu rozhodující, aby se ukázalo, zda předchozí desky nebyly jen nějakou „náhodou“, jestli skupina dokáže vydávat kvalitní věci i nadále a opravdu se prosadit. Když v záři 1995 vyšlo album „Illusions“, stalo se z hlediska popularity i stylového posunu pro Crematory milníkem. „Illusions“ je stále ponořené do hlubin extrémního metalu, ale po původním old school death metalu toho už moc nezbylo. Na této desce vládne gothic doom. ..více

[recenze]

[04.04.2019]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

SEPULTURA - Dante XXI

Pokud se jakákoli kapela dobere až k jubilejní desáté desce, bývají tendence přidat k tvorbě díla něco speciálního. V případě Sepultury to bylo koncepční pojetí, vycházející z proslulého Alighieriho díla Božská komedie. Literární klasika rozčleněná do kategorií „Peklo, Očistec a Ráj“ působí dodnes přitažlivě a nabízí dostatečný prostor pro osobitou interpretaci. Brazilští hudebníci to vzali pěkně od základu, když výtvarnou stránku věci svěřili jistému Stephanu Doitschinoffovi,..více

[recenze]

[04.04.2019]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

ACT OF GOD - Dirty And Mean

Liberečtí Act Of God se svým v pořadí pátým albem „Dirty And Mean“ docela intenzivně oživují své vzpomínky na budoucnost. Když totiž před třemi lety před vydáním alba „Deception Of Freedom“ avizovali, že se rozhodli nabrat úplně nový směr, nebyla realita nakonec zdaleka tak drastická. Nyní to vypadá, jako by parta kolem kytaristy Martina Hrachovce tehdy spíš představovala své dlouhodobé plány, na které se teprve chystá. Novinkové album tehdejší tvrzení totiž naplňuje tentokrát podstatně víc,..více

[recenze]

[03.04.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

FROZEN CROWN - Crowned In Frost

Italové Frozen Crown patří mezi několik málo spolků, které si dokázaly udělat slušné jméno hned po debutovém albu. Loňská prvotina „The Fallen King“ zlákala mnoho posluchačů, jistě i z toho důvodu, že osazenstvo kapely zdobí dvojice pohledných dívek. Jedna z nich, zpěvačka Giada Etro, zároveň díky osobitému hlasovému projevu zajišťuje punc jisté (minimálně faktické) výjimečnosti, který v případě debutu doprovázela i znamenitá hudba, o níž se stará multiinstrumentalista Federico Mondelli. Obávám se však..více

[recenze]

[03.04.2019]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]

RON KEEL BAND - Fight Like A Band

Už asi definitivně zapomeňte na to, že by se poctiví dělníci amerického hard rocku a hair metalu Keel dali někdy dohromady. Pravda, stále sice fungují, ale spíše jen na papíře, protože od vydání jejich poslední comebackové desky „Streets Of Rock N`Roll“ vykazují hodně sporadickou aktivitu, která je pravděpodobně zapříčiněna nulovou komunikací mezi předákem Ronem Keelem a jeho dvorním kytaristou Marcem Ferrarim. Ron se proto v této desetiletce věnuje především sólové kariéře, ..více

[recenze]

[02.04.2019]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

HELEVORN - Aamamata

S odstupem čtyř let mě mrzí, že jsem minulou desku „Compassion Forlorn“ španělských doom metalistů Helevorn ohodnotil jen sedmi a půl bodem, dnes bych byl přinejmenším o bodík štědřejší. Album postupně vyrostlo, jen to chtělo čas. Něco mi říká, že s jejich novinkou „Aamamata“ to bude podobné. Nová nahrávka nese spoustu příbuzných znaků s tou minulou. Už jen tím, že se opět nahrávala v Psychosomatic Studios s M.A.Riutortem a mixoval ji znovu Jens Bogren..více

[recenze]

[02.04.2019]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

BLOODBOUND - Rise Of The Dragon Empire

Jak vycvičit draka, část miliontá. Ze švédského spolku Bloodbound se nadobro stali vypravěči dětských příběhů, což dokládá nové album „Rise Of The Dragon Empire“, které přímo navazuje na dva roky starý kotouč „War Of Dragons“. Je tedy opět vhodné vypnout analytickou část mozku a naladit se na krajně povrchní, avšak také celkem chytlavé melodie (což je v podstatě synonymum). V tomto ohledu jsou totiž Švédové precizní a umí svoji tvorbu prodat bez ohledu na její infantilitu. Problémem je, že z hudby zároveň dýchá jakási rezignace, ..více

[recenze]

[01.04.2019]

[Petr Štěpnička]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

L.A. GUNS - The Devil You Know

Když se před třemi lety sestava tehdejších L.A Guns rozštěpila, aby se pak vzápětí znovu semkla kolem zpěváka Phila Lewise a k nemalému potěšení fanoušků i kolem navrátivšího se původního a velmi důležitého kytaristy Traciiho Gunse, byla situace docela jednoduchá. Sice zmizel bubeník Steve Riley (který si postavil s původním basistou Kellym Nickelsem druhou verzi kapely), ale zato základní dvojice, která nesla největší podíl na tom, že alba L.A. Guns z let 1988 až 1994 lze považovat za klasická, ..více

[recenze]

[01.04.2019]

[Jan Skala]

[31 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

THE RAVEN AGE - Conspiracy

Mít slavného tatíka nestačí… O tom se na vlastní kůži přesvědčili britští The Raven Age, když předskakovali na posledním turné Iron Maiden. Důvod byl jednoznačný. V The Raven Age totiž hraje na kytaru syn Steva Harrise ze zmíněné legendy a proto výběr do role předskokanů byl nasnadě. The Raven Age neměli vůbec jednoduchou pozici, protože fanoušci Iron Maiden jsou známí svou nevolí vůči předkapelám a je úplně jedno, čí syn v ní zrovna hraje. Mladíky, kteří si libují v kombinaci klasického heavy metalu..více

[recenze]

[31.03.2019]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

THE KONVERTOR - Vstup na vlastní nebezpečí

Jsme praví a nefalšovaní oceláři, kteří se potkali v roce 2015 pod zvolna vychládajícím konvertorem na výrobu oceli ve firmě Vítkovice Steel… Kapela chlapů, ocelářů, kteří spolu pracovali v jedné fabrice a muzikou si plní své sny…, texty jsou ze života, tvrdé a pravdivé, muzika je plná emocí. Tyhle hlášky, uvádějící ostravskou kapelu The Konvertor, jsou ve své podstatě stejně bezprostřední a prosté, jako jejich muzika – prostě bigbít, nekomplikovaný, i když trošku usedlý, slušně šlapající. Jeden rok klukům trvalo, než vydali album předělávek..více

[recenze]

[30.03.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

IMPERIA - Flames Of Eternity

Sejdou se takhle Belgičan, Němec, Fin a Norka a řeknou si: „Pojďme si zahrát nějaký ten symfo-gothic metal.“ Začíná to trochu jako nějaký vtip, ale proces vzniku holandské kapely Imperia to příliš nevystihuje. V roce 2003 u toho totiž kromě této čtveřice byli i dva Holanďané. Tahle mezinárodní parta je fanouškům žánru dobře známá, nicméně do „první ligy“ se zatím nedostala. Po čtyřleté pauze se o to znovu pokouší se svým pátým albem „Flames Of Eternity“...více

[recenze]

[29.03.2019]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

CREMATORY - …Just Dreaming

Nabuzeni úspěchem debutu „Transmigration“ s dalším nahráváním Crematory příliš neotáleli a tak v květnu 1994, pouhý rok po vydání debutu vyšla druhá deska „…Just Dreaming“. Na té už se ke kapele přidal i nový baskytarista Harald Heine, čímž se zrodila „klasická“ a po dlouhá léta stabilní sestava Crematory.

Po relativně strašidelném intru „Heavens Throath“ se rozezní tóny první skladby „Transmigration“. Počkat!..více

[recenze]

[28.03.2019]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

SEPULTURA - Roorback

Před vydáním alba „Roorback“ zaznamenala brazilská Sepultura nejzásadnější změnu od roku 1996, kdy z kapely odešel Max Cavalera. Tentokrát nikoli v rovině sestavy, ale na poli marketingovém, když bylo přerušeno dlouholeté partnerství s firmou Roadrunner Records, se kterou si hudebníci přestávali rozumět právě od rozchodu s Maxem (RR se údajně více věnovali jeho partě Soulfly). Novým zástupcem Sepultury se stal label SPV, ..více

[recenze]

[28.03.2019]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

ANACREON - Svědomí

Pražská formace Anacreon patří mezi spolky, jejichž tvorbu se vyplatí sledovat. Debut „Daná doba“ obsahoval několik prvotřídních hitů, které neztratily nic ze svého lesku ani šest let po vydání desky. Poté se sice poměrně dramaticky překopala sestava, navazující fošna „Na hraně osudu“ (2015) nicméně udržela nadstandardní skladatelský profil, což lze napsat také o novince „Svědomí“, která spatřila světlo melodického světa na začátku března...více

[recenze]

[27.03.2019]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

TÝR - Hel

Zpěváčci z Faerských ostrovů Týr byli dlouhá léta personálně velmi stabilní jednotkou. Před šesti lety, krátce před vydáním alba „Valkyrja“, však kapelu opustil Káry Streymoy, bubeník, který byl přítomen úplným počátkům kapely. Pro potřeby tehdejší nahrávky za něj zaskočil Georg Kollias, se kterým se však pro trvalejší působení v kapele příliš nepočítalo. Takže se dalo čekat, že pohyby v sestavě budou pokračovat. To, že Týr mají ve folk-metalovém světě velmi slušnou pověst, ..více

[recenze]

[27.03.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]