RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

SAWHILL SACRIFICE - Pimeyteen ja kuolemaan


Finští vyznavači Rohatého se s tím nepářou a na posluchače (nebo v lepším případě společně s posluchačem) útočí přímočaře. Smečka kolem kytaristy Bladeho – který napsal všechen materiál vyjma úvodního intra – vypouští do temného undergroundu svou třetí desku „Pimeyteen ja kuolemaan“ („Vstříc temnotě a smrti“). A důkazem toho, že to Finové myslí vážně, budiž spolupráce se samotným Robem Darkenem (Graveland),..více

[recenze]

[22.01.2018]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Marek HORVÁTH (DESIRE FOR SORROW) - Koncertování, koncertování a koncertování. To jediné nás momentálně zajímá.


Loňský rok byl pro českobudějovické Desire For Sorrow jakýmsi zhmotněním oblíbeného motta Stephena Kinga „dejte si pozor na tajná přání, mohla by se vám splnit“. Krátce poté, co kluci vydali své druhé album „Visions“, jehož hlavním tématem byla otázka nesmrtelnosti, hned tři z pěti členů kapelu opustili. Zůstavší Marek Horváth a Jiří Zíka však kapelu nejen při životě udrželi, ale z následujících slov prvního jmenovaného je zřejmé,..více

[rozhovory]

[21.01.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]


QUICKSAND - Interiors


Když tehdy na konci osmdesátých let začínali, byli to fanoušci Poison a Mötley Crüe. Když ale v roce 1993 debutovali albem „Slip“, jejich muzika už zněla odlišně. Byla poučena společnými koncerty s Helmet, White Zombie, Anthrax, Fugazi a Rage Against The Machine, byla mnohem rvavější. Vstřebala tenkrát do sebe vlivy newyorské hardcorové scény, příchuť tehdy všudypřítomného grunge a melancholie alternativního rocku...více

[recenze]

[21.01.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ASKING ALEXANDRIA - Asking Alexandria


Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, praví starověké přísloví. A tato stará pravda samozřejmě platí i o britské (bývalé?) metalcorové hvězdě Asking Alexandria. Ta se totiž po krátké epizodce s ukrajinským zpěvákem Denisem Shaforostovem, jenž z kapely vyjel jak namydlený blesk, kajícně vrátila ke svému původnímu vokalistovi, věčnému enfant terrible Dannymu Worsnopovi. ..více

[recenze]

[20.01.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Thrashmetalové novinky roku 2017 - část XXIII. - kapely WARWOUND, WAR//PLAGUE, TERRAVORE a BURNING


S Brity Warwound jsme již v letošním seriálu měli čest, konkrétně v 18. dílu, kdy jsem popisoval jejich debutovou fošnu. Ta mě vyloženě nadchla, proto se cítím povinován zmínit také kraťas, jenž studiové prvotině předcházel. Jde o splitko, na kterém kromě Britů řádí také americká smečka War//Plague. Úvodní tři kusy jsou nicméně v režii Warwound a zase je to paráda. Punk´n´thrash inspirovaný tvorbou The Exploited, ale také se silnými ozvuky alba „Dictated Aggression“ legendárních M.O.D.,..více

[recenze]

[20.01.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


REVEAL - Timeline


Budete-li zkoumat životopis kytaristy Constantina Hevia Torana (v metalových kruzích známějšího pod jménem Tino Hevia), dopočítáte se nejprve tří alb v řadách dávno již neexistujících španělských powermetláků Nörtwind, poté dojde na sedmičku desek pod vlajkou stylově i zemí původu spřízněných Darksun a svoji diskografii Tino na konci loňského roku doplnil o první zářez na pažbě kapely Reveal. Ta pochopitelně stylově není příliš vzdálená dosavadní Tinově profilaci..více

[recenze]

[19.01.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Redaktorská bilance roku 2017 (Supermartonátor)


Rok 2017 mi utekl jako Usain Bolt v nejlepší formě a tak je opět čas na bilancování. Je vlastně rok dlouhá nebo krátká doba? Za dvanáct měsíců vyšla hromada alb a člověk měl co dělat, aby stihl naposlouchat všechny, co chtěl. Přijde mi, že když jsem byl mladší, zvládl jsem desek naposlouchat víc a každé jsem dal i více času. Čím to? Možná práce, přítelkyně či jiné koníčky. Přesto jsem slyšel hodně dobrých či dokonce výborných desek. ..více

[ankety]

[19.01.2018]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]


U2 - Songs Of Experience


Nebudeme daleko od pravdy, když si přiznáme, že U2 se zrovna nenachází v nejlepší tvůrčím rozpoložení a že tato jejich krize trvá už pěknou řádku let, nejpozději od alba „How To Dismantle An Atomic Bomb“, kdy asi i tomu nejskalnějšímu fanouškovi došlo, že tahle parta už nikdy neudělá vyloženou bombu jako „The Joshua Tree“ a „Achtung Baby“. Kapelu, zejména pak frontmana Bona, v posledních letech už moc rozptyluje řada odlišných aktivit, ..více

[recenze]

[19.01.2018]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Redaktorská bilance roku 2017 (Peťulín)


Jedni se inspirují tam a druzí zase uctívají tamten kult. S čím více smečkami či projekty byl člověk obeznámen, tím sporadičtěji jej něco ohromí a vytrhne z reality. Každým rokem je stále obtížnější narazit na něco, co na mě udělá hlubší dojem, avšak naštěstí na tom nejsem ještě tak zle a párkrát se „to něco navíc" pro mě v roce 2017 našlo..více

[ankety]

[18.01.2018]

[Peťulín]

[2 komentáře ]


VINNIE VINCENT INVASION - All Systems Go!


Navzdory silnému profilu a propagačním sloganům se nakonec debutová deska Vinnie Vincent Invasion žádnou komerční supernovou nestala. Principál Vincent našel viníka za neúspěch ve zpěvákovi Robertu Fleischmanovi, který neztělesňoval klasického frontmana té doby a přestože byl jako vokalista výtečný, těžko se svým vzhledem mohl rovnat Bretu Michaelsovi (Poison), Vinci Neilovi (Mötley Crüe) a Jonu Bon Jovimu...více

[recenze]

[18.01.2018]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


CHILDREN OF BODOM - Hatebreeder


Frontman finské party Children Of Bodom, Alexi Laiho, nemá debut „Something Wild“ rád, některé skladby by dokonce „vyhodil do koše“, jak se vyjádřil nedlouho po vydání prvotiny kapely. V té samé době rovněž uvedl, že novinka „Hatebreeder“ je muzikálně daleko vyspělejší a již neobsahuje žádné chyby. Těžko říct, jak dlouho Aleximu tento pozitivní názor vydržel, jak je známo, postupem času začal brblat proti většině alb své kapely, nicméně několik věcí je evidentních. ..více

[recenze]

[18.01.2018]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


Redaktorská bilance roku 2017 (Eagle)


Rok 2017 je za námi. Byl to rok spousty tragédií, špatných desek a různých kauz. Byl to ale také rok plný skvělé metalové muziky, několika příjemných překvapení i ujištění, že některé skupiny zkrátka a dobře se špatným materiálem ven nevyjdou. S kvalitní muzikou se také často pojí výkon bubeníka – zkuste se někdy zaposlouchat a ocenit to, co ti pánové za soupravou dělají. Ve většině případů z následujícího výčtu mých oblíbených alb ..více

[ankety]

[17.01.2018]

[Radek Neuman]

[0 komentářů ]


PAINTED BLACK - Raging Light


Portugalští Painted Black za sedmnáct let své existence vydali pouhé jedno album, jedno EP, jeden singl a dvě dema. To je věru málo a chce se říct, že je to i škoda, protože Painted Black mají metalu rozhodně co dát, což dokazuje jejich druhá deska s názvem „Raging Light“. Painted Black se oficiálně věnují gothic/doom metalu, ale jejich hudba by se dala spíše zastřešit pojmem atmosférický metal..více

[recenze]

[17.01.2018]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


CODE RED - Incendiary


Výraz „Code Red“ mám spojený s výtečnou fošnou německých metláků Sodom, proto jsem tak trochu podvědomě očekával, že kapela, která se tímto názvem zaštítila, bude hrát thrash jako řemen. Jenže v případě této švédské party se nepohybujeme na metalovém, ale melodicko-rockovém území. Jde totiž o nový projekt slučující jména jako Ulrick Lönnqvist (Sahara), Daniel Flores (Find Me), Michael Palace (Palace) nebo Kaspar Dahlqvist (ex-Dionysus), ..více

[recenze]

[17.01.2018]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


LÜÜP - Canticles of the Holy Scythe


Dle názvu Lϋϋp byste určitě netipovali, že jde o řecký projekt, za kterým stojí multiinstrumentalista Stelios Romaliadis. Historie projektu sahá až do roku 2008, kdy vyšel debut s názvem „Distress Signal Code“. Nyní po šestileté odmlce vychází třetí album, jež nese jméno „Canticles of the Holy Scythe”. Pravdou je, že Lϋϋp nemají hudebně s metalem příliš společného, ba ani rockem a přesto mohou posluchače metalu zajímat. ..více

[recenze]

[16.01.2018]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Redaktorská bilance roku 2017 - Pepsi Stone


Další rok je pryč a s ním je tu nutně důležitá redaktorská bilance. Každý rok se na tomto místě pak pravidelně vedou polemiky, proč je tam to či ono album a jiné zase chybí. Ani letos to samozřejmě nebude jiné, protože každému může něco chybět nebo jiné přebývat. Jisté ale je, že i ten právě uplynulý rok byl opět velmi bohatý na úrodu desek. Některé se povedly, jiné ne. Tady jsou ty, které osobně považuji za nejlepší, které za rok 2017 vyšly...více

[ankety]

[16.01.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


Listování : << < 261 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.15262 sekund.