DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

FACE THE DAY - Corroding Dreams


Charakteristiku prvotiny projektu Face The Day s názvem „Corroding Dreams“ by šlo snadno pojmout volnou citací prohlášení, které na konto svého nového hudebního působiště pronesl jeho tvůrce Martin Schuster – „už u Mindwork jsem začal pociťovat, že mě daleko víc baví ty vyklidněnější, zadumanější pasáže…, s trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o takový odmetalovaný Mindwork.“ Tomuto tvrzení nahrává i fakt, že Martinu Schusterovi..více

[recenze]

[18.09.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BLACKTHORNE - Don`t Kill The Thrill


Blackthorne jsou dnes už prakticky zapomenutou záležitostí, i když ve své době platili v hardrockových kruzích za senzaci. Aby také ne, když byli jednou ze superskupin, která vzešla z opravdu velkých jmen, protože u mikrofonu stál Graham Bonnet, dříve zpívající v Rainbow nebo u Michaela Schenkera, na kytaru hrál Bob Kulick, věčně tajemný spolupracovník Kiss, basu obstarával Chuck Wright z Quiet Riot, klávesy Jimmy Waldo z Alcatrazz a na bubenické stoličce seděl Frankie Banali, druhdy člen W.A.S.P. a Quiet Riot. ..více

[recenze]

[17.09.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


AYREON - The Theater Equation


Ayreon jsou jedním z nejlepších zástupců současného progresivního rocku a letos jim vyšlo první DVD. A ne ledajaké! Už název může napovědět. „The Theater Equation“ je totiž speciální show, která se odehrála vloni v září a je věnovaná slavné desce „The Human Equation“ z roku 2004. Slovo speciální je tu velmi důležité. Ayreon nejsou klasickou kapelou, nýbrž tělesem, které si vymyslel holandský multiinstrumentalista Arjen Lucassen a které vůbec nekoncertuje. ..více

[recenze]

[17.09.2016]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


SODOM - Decision Day


Mohlo by se zdát, že spolky, které stály při zrodu thrash metalu, mají při vydávání nových desek snadnější pozici. V určitém ohledu tomu tak samozřejmě je, na druhou stranu je pro velká jména situace o něco složitější, nežli tomu bylo před desítkami let. Současná scéna je plná nových uskupení, jejichž bez nadsázky vynikající alba znamenají vysoko nastavenou laťku kvality, která není snadno překonatelná ani pro zásadní legendy žánru. Thrasher už prostě nemusí paběrkovat, a tak nestačí provozovat pouhé řemeslo ..více

[recenze]

[16.09.2016]

[Petr Štěpnička]

[23 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


D GENERATION - Nothing Is Anywhere


Možná kdyby imaginární kapela Osamělí jezdci ve filmu Airheads (v češtině Rockeři) tak vehementně nepařila v base na skladbu „Degenerated“, znali by newyorské punkery D Generation jen desítky zasvěcených v domovských klubech. Bylo by to sice krajně nespravedlivé, minimálně s přihlédnutím ke kvalitám jejich nejlepší desky „No Lunch“, ale tahle parta prostě nikdy neměla štěstí. V době největšího boomu neopunku, tedy v polovině devadesátých let si možná mohli myslet, že budou stejnou akvizicí jako Green Day či The Offspring,..více

[recenze]

[16.09.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4,5/10]


AYREON – The Final Experiment


Ayreon. Projekt, který už mnoho let přináší tolik hudebních požitků progovým fanouškům a bývá často zmiňován jako jedna z vůbec prvních metalových oper. Projekt, ve kterém se vystřídalo ohromné množství hostů a který spojuje ty nejtalentovanější zpěváky na scéně a svými texty vypráví posluchačům plnohodnotné příběhy a bere je na výpravy fantastickými světy, minulostí, budoucností, ale i lidským nitrem. ..více

[recenze]

[15.09.2016]

[Ray]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


BLACK SABBATH - Seventh Star


Byl rok 1984 a zdálo se, že Black Sabbath je už jen historický pojem. Gillan byl zpátky v Deep Purple, náhradník Billa Warda Bev Bevan zmizel hned po konci turné a s myšlenkou odchodu koketoval i Geezer Butler. Tony Iommi zůstal prakticky sám. Začal zkoušet různé zpěváky, z nichž vypadala nadějně spolupráce s Ronem Keelem, ten ovšem po pár týdnech dal přednost své kapele Keel, chvíli s kytaristou zpíval neznámý Dave Donato, ..více

[recenze]

[15.09.2016]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


KERN - Hrnu to k tobě


K tradicím brněnského Kernu patří skutečnost, že žádné album jejich diskografie se příliš nepodobá těm ostatním. Když se nyní, patnáct let od vydání posledního studiového alba „Síla zvyku“ kapela vrací s novou nahrávkou, už samotný fakt, že v jejích řadách poprvé chybí léty prověřené typické poznávací znamení, totiž hlas Jaroslava Alberta Kronka (nemluvě o tom, že na „Hrnu to k tobě“ hraje Kern v kompletně jiné sestavě, než na „Síle zvyku“) , nahrává tomu, že i novinka splní toto kritérium. ..více

[recenze]

[14.09.2016]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


THE QUIREBOYS - Twisted Love


Fanoušci The Quireboys, kteří se samozřejmě nedají počítat na statisíce, zažívají skvělé časy. Kapela, která nikdy nepatřila k nejpracovitějším a rozestup mezi jejími deskami činil dokonce i osm let, je v posledních letech neskutečně činná. Během tří let totiž vydává už čtvrté album, které zpěvák Spike uvedl zhruba před měsícem slovy, že po měkčí, loňské „St. Cecilia And The Gypsy Souls“, přijde zase čas na odvazovější The Quireboys, tedy, že kapela spíše naváže na desky „Beautiful Curse“ a „Black Eyed Sons“. ..více

[recenze]

[14.09.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


MEAT LOAF - Braver Than We Are


Netopýr z pekla je zpět? Přestože se Meat Loaf v poslední době potýká se zdravotními problémy, které způsobila jeho dlouhodobá nadváha, zatěžující jeho srdce natolik, až to začalo stávkovat, neznamená to, že by se tento charismatický vokalista vzdal své hudební kariéry. Ta je skutečně zajímavá, protože po odzívaném debutovém albu „Stoney & Meatloaf“ byl průlom v roce 1977 s albem „Bat Out Of Hell“ skutečně monstrózní. Desítky milionů prodaných alb po celém světě otočily kariéru tohoto původně muzikálového zpěváka ..více

[recenze]

[13.09.2016]

[Jan Skala]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


ZEPHYRA - As The World Collapses


Švédská metalová scéna je ohromná zásobárna kapel a většinou se jedná o skupiny, které tenhle žánr ovládají velmi zručně. K nim určitě patří i Zephyra, vydávající své druhé dlouhohrající album „As The World Collapses“, na kterém produkuje melodický groove metal, což je ale pořád trochu zjednodušená škatulka. „As The World Collapses“ je směsicí melodického death metalu, velmi melodických refrénů, groove riffů a slušného podílu thrash metalu. ..více

[recenze]

[13.09.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


HELSTAR - Vampiro


Přestože Helstar z texaského Houstonu na scéně působí už rovných pětatřicet let a zejména v osmdesátých letech byla tahle kapela na americké metalové scéně docela pojem, sláva se jim v našich končinách vždy vyhýbala. Ostatně jako většině zástupců US power metalu, k nimž lze řadit třeba Metal Church, Vicious Rumors, Nevermore (to jsou ti známější) nebo Mannila Road, Omen, Heir Apparent nebo Jag Panzer. Pro většinu těchto kapel, Helstar nevyjímaje, byla krizová devadesátá léta, ..více

[recenze]

[12.09.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


TWILIGHT FORCE - Heroes of Mighty Magic


Debutové album „Tales Of Ancient Prophecies“ švédských power-fantasy metláků Twilight Force považuji za nejlepší subžánrové dílo posledních několika let. A evidentně nejsem sám. Na kapelu se nabalila mohutná fanouškovská základna, jejíž tlak přeneseně korunovalo sepsání smlouvy s labelem Nuclear Blast. Druhá řadovka tak bez nadsázky patřila k nejočekávanějším nahrávkám letošního roku a dle dosavadních ohlasů je zcela zřejmé, že Švédové zabodovali. ..více

[recenze]

[12.09.2016]

[Petr Štěpnička]

[44 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SABATON - The Last Stand


Ten, kdo by očekával, že Sabaton otočí své hudební kormidlo směrem k břehům progrese, temným přístavům doomu nebo vzletnému ševelení ve větvičkách líbivého metálku, bude i tentokrát zklamán. Švédi se zkrátka svého kopyta drží urputněji než Měsíc naší domovské planety. I tentokráte se dočkáme hutných kytar, osmdesátkových kláves i vidláckého projevu principála a výhradního skladatele, vokalisty Joakima Brodéna, od první vteřiny naprosto jasně rozpoznatelného..více

[recenze]

[11.09.2016]

[Hermes]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


SEVENTH STATION - Between Life And Dreams


Když o sobě kapela prohlásí, že hraje progxtreme metal, tak by vás mělo trknout, že se jedná o spojení slov progresivní a extrémní. A v čem spočívá extrémnost progresivního metalu? No v tom, že uděláte progresivně progresivní dlouhatánské album (jasně, celkový počet skladeb se zastavil na pouhé osmičce), na které nahrnete všechny nápady, které vás v uplynulém období napadly, prokřížíte, promícháte, přidáte něco muzikálové teatrálnosti a navrch do toho nacpete pořádnou porci individuálních kreací, tak abyste posluchače ..více

[recenze]

[11.09.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


MOTÖRHEAD - Clean Your Clock


Nezdá se to, ale ono už to za chvíli bude rok, co zemřel Lemmy Kilmister. A s ním samozřejmě Motörhead, protože jen blázen by si mohl myslet, že Phil Campbell a Mikkey Dee najdou v sobě tolik odvahy (nebo spíše drzosti), že by takovou ikonu, jakou Lemmy bezpochyby byl, nahradili jakkoliv špičkovou personou. Kdyby nikde jinde, tak tady rozhodně platí rčení, že i jedinec dělá kapelu. Lemmyho skon byl smutný, ovšem ne nečekaný. ..více

[recenze]

[10.09.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


Listování : << < 322 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18368 sekund.