I když se mohlo zdát, že Vader zaznamenali s debutem "The Ultimate Incantation" nebývalý úspěch, vše tak hladce rozhodně nešlo. Kvůli chabým znalostem angličtiny se komplikovala komunikace s vydávající firmou Earache Records, až tato nepříjemnost vyústila v rozdělení obou subjektů. Kapelníkovi Peterovi to logicky nebylo po chuti (krom jiného poté začala váznout distribuce alb), nyní už ale na celou věc nahlíží smířlivě a s pochopením důvodů labelu. Vader postupně přesídlili k několika firmám (v případě druhého alba ke Croon Record), a netřeba dodávat, že se pro každou z nich stali pořádně tučným úlovkem.
Kvalita hudby Vader v půli devadesátek nabírala exponenciální charakter. Znát to bylo již na EP "Sothis", se kterým polská čtveřice vyrukovala v březnu roku 1994. Skladby získaly syrově agresivní směr s využitím pokročilé umělecké zkratky. Jinými slovy, Peterova družina šla přímo k deathovému jádru věci, avšak za použití komplexních řemeslných výkonů. Chuťovkou se stal coversong "Black Sabbath", jenž zároveň předznamenal mistrovství Poláků v oboru předělávek, které se zúročilo na albu "Future of the Past", a to ve velkolepém a dechberoucím stylu. Písně z EP se dostaly na druhé album "De Profundis" (Z hlubin), které Poláci vydali na začátku třetího kvartálu roku 1995.
Na první poslech zaujme změna zvukové produkce, jež se za odborného doslechu producenta Adama Toczka a samotného Petera přesunula do čistě moderních končin. Kapela tím docílila výrazu, jenž z nahrávky dělá nestárnoucí záležitost. Zvláště vyniká homogenní součinnost nástrojových jednotek, ze kterých přirozeně vystupuje bicí artilerie. Docentovy příklepové breaky a blast beaty jsou ekvivalentem hlavy šicího stroje za plného provozu, přičemž pokaždé vytvoří hodnotné a barvité umělecké vzory. Jistotou oplývá i Peterovo hrdlo, které oproti debutu nabralo akurátně přesný nadžánrový výraz.
Album (s moc pěkným obalem z dílny amerického umělce Wese Bensoctera) drží pohromadě jako kamenný monolit. Od první sekundy se začne odehrávat nesmírně šťavnaté deathmetalové představení, jež stojí oproti debutu nejméně o jeden level výš (o veškerou muziku se opět postaral Peter, s texty vypomohli kamarádi kapely). Úvodní střela "Silent Empire" je dokonalou skladbou, která nabízí to nejlepší z daného stylu, do nějž zároveň Peter nezapomíná propašovat střípky svého oblíbeného thrashe. Změna tempa, která přijde uvnitř songu, dokáže důvtipnost Poláků, jež si se svými posluchači začnou hrát jako tygr s antilopou. Skladby se přelévají jedna do druhé s minimálními pauzami, díky čemuž album nabírá mohutnou gradaci. Svištivé rytmické pasáže člení těžké valivé plochy, mnohdy v téměř progresivně vytesané kooperaci. Nejsilnější okamžiky přicházejí ve chvílích, kdy pod spodky blast beatů bzučí tvořivé deathové riffy s osudovým akcentem.
Kytaroví zedníci Peter a China staví obří bytelné hradby, jež se stávají neproniknutelnou tvrzí pro vnější konkurenci a zároveň pohodlným útočištěm pro fanoušky kapely. Uvnitř bují divoká zábava díky hlavnímu hostiteli a jeho sugestivnímu frázování, hlasitost celé párty zajišťují hvízdající sóla všeho druhu a vibrační rovnováhu dodává vaderovské komunitě baskytara novice Shamba. Hodokvas s názvem "De Profundis" je vydatným zážitkem o devíti chodech, z nichž krom úvodního předkrmu bohatě zasytí položky "Sothis", "Revolt", "Of Moon, Blood, Dream and Me" nebo moučník "Reborn in Flames", který po zdánlivém ukončení napne síly k překvapivé masakrální dohře. Tím je dokonale stvrzen konceptuální dopad nahrávky a vyryt poslední tón jednoho z nejlepších deathmetalových zápisů všech dob.
|
