SUICIDAL ANGELS - Profane Prayer
Slovo "profánní" znamená čin, který je opakem věcí posvátných. V užším slova smyslu označuje někoho, kdo "zůstává před chrámem, aniž by do něho vstoupil". Nick Melissourgos, lídr Sebevražedných Andělů, vymyslel pro nové album atraktivně provokativní titul "profánní modlitba", a legendární umělec Ed Repka k němu obstaral neméně strhující art-motiv. Trojice vypuštěných singlů, které předcházely březnovému vydání alba, potvrdila, že jedna z nejlepších žánrových smeček současnosti nepozbyla nic ze svého agresivního kouzla a že se vrací v plné autorské síle.
Osmá řadovka Řeků bude pro fanoušky hotovým svátkem. Úvodní song "When the Lions Die" je velkolepým hitem, který obsahuje bohatou várku chytlavých riffů, jež se míchají s epickou melodickou narací a jemnými doteky moderních postupů. Pokud je řecký kapelník v něčem opravdu výjimečný, pak ve skladbě frází, které dokáže neodolatelným způsobem posadit do instrumentálního podkladu. Díky tomu se zloba ukrytá v jeho hlasu přenáší na posluchače, kteří mají co dělat, aby se spolu s ním nezačali tvářit hrozivě a démonicky. První song má díky všem zmíněným aspektům obrovský repetiční potenciál a dokonale navnadí na soustředěný průzkum celého alba.
"Crypts of Madness" patří mezi tradiční vypalovačky kapely, ve kterých nechybí strmý nájezd a rychlé tempo, ačkoli kapela v půlce skladby přejde do pomalé a lehce roztahané mezihry. Plusové body nicméně převažují, a to i díky vynalézavé sólové práci Guse Draxe, který na novince dává všanc své karpální tunely, nebo výtečnému zvuku, o nějž se postaral Jens Bogren. Singlovka "Purified by Fire" prohlubuje dlouhodobé styčné znaky mezi Suicidal Angels a Slayer, Řekům se ale opět daří z nebezpečné pasti vyklouznout a do známých postupů otisknout mohutný profil vlastního ksichtu. Skladba po úchvatné expozici a koncertně vystavěném refrénu opět ubere plyn, aniž by se k předešlému rytmickému náporu vrátila. A opět není jisté, jestli nejde o příliš rozumem ovládnutý krok. Takových momentů ale přijde v dalším průběhu playlistu daleko víc...
Jedním z nejvýraznější zástupců je titulní kousek. Při jeho komponování Nick přestoupil do klidné, v podstatě baladické roviny, a přitom využil heavy / powermetalové prvky, včetně melodického zpěvu. Toto atypické představení můžeme brát jako snahu Řeků vymanit se z dominantně thrashového modelu (podobné tendence se objevily i na předešlé řadovce "Years of Aggression"), po umělecké stránce ale o kdovíjaký zázrak nejde, což stejnou měrou platí pro orientální atmosférou načichlou "The Fire Paths of Fate", která album uzavírá. Je to zajímavé, nicméně si není třeba nalhávat, že se zájem většiny posluchačů nesoustředí jinam, a to k ryzím a přímočarým thrashovým kompozicím.
Uspokojit je může "Deathstalker", skvěle nafrázovaná "Guard of the Insane" a "Virtues of Destruction", která jako jediný kousek playlistu ani jednou nezpomalí a znamená čistokrevný návrat k ikonickým albům "Dead Again", "Bloodbath" nebo "Division of Blood". Nad jejich úroveň nová nahrávka nevystoupala (je otázka, jestli se něco takového Řekům může ještě někdy podařit), vysoký kvalitní standard je ale zachován a Suicidal Angels utvrzují pozici přední thrashmetalové kapely, která vzešla z novodobé žánrové vlny.
★ 8/10
YouTube ukázka - Purified by Fire
Seznam skladeb:
1. When the Lions Die
2. Crypts of Madness
3. Purified by Fire
4. Deathstalker
5. Profane Prayer
6. The Return of the Reaper
7. Guard of the Insane
8. Virtues of Destruction
9. The Fire Paths of Fate
Sestava:
Nick Melissourgos - zpěv, kytara
Gus Drax - kytara
Aggelos Lelikakis - baskytara
Orpheas Tzortzopoulos - bicí
Rok vydání: 2024
Čas: 48:20
Mix, mastering: Jens Bogren
Produkce: Orpheas Tzortzopoulos
Label: Nuclear Blast
Země: Řecko
Žánr: thrash metal
Diskografie:
2007 - Eternal Domination
2009 - Sanctify The Darkness
2010 - Dead Again
2012 - Bloodbath
2014 - Divide And Conquer
2016 - Division Of Blood
2019 - Years Of Aggression
2024 - Profane Prayer
Foto: archiv kapely
Přečteno: 1862x
Komentáře
Parádní thrash, na 2. poslech mě to neskutečně chytlo. Dnešní koncert ve Vopici je už snad vyprodaný. To ta chatrč spadne. Užijte si to, kdo jdete!
Tak album slyšeno celé. Začátek je peckovní, pak to trochu upadá, ke konci zas zvedá, závěrečný opus je téměř geniální. Za mě 8, protože jsem doposlouchal také nové Exhorder a ti mi přijdou perfektní od začátku do konce.
Proti novým Morbid SAINT je to slabej pigi čajíček,ale dobrej
Ja mam Warbringer tiez veľmi rad, na novú dosku Anielov sa už teším keď tu počúvam samé chváli.. Vyskúšaj TERRIFIER - Weapons Of Thrash Destruction. to je ešte silnejšia petarda.
Ani Judas, ani Bruce, ani Blaze ma z poslednych nových albumov nebavia tak veľmi ako táto petarda z Grecka! SA su u mna momentalne s Warbringer na uplnej špičke novej vlny thrash metalu, a tento album to len potvrdzuje - ma vsetko čo by mal thrashovy album mať, k tomu dve epické veci ako Deathstalker a The Fire Paths of Fate, tak to je pochuťka ako ma byť! PS: zvuk a mix z dielne Jensa Bogrena je úžasnyyyyy
Tak tahle fošna je fakt řacha... a klidně bych dal hodnoceení 10. Jenže v dnešní trash tlačenici se nejvyšší známky holt jen tak nedávají, každý tak nějak čeká až z něčeho v šoku padne na zadek. Jenže v klasickém stylu už asi těžko... neb vše již bylo vynalezeno a zahráno. Domnívám se, že dnes je to hlavně o tom to dobře zahrát a nejlépe od srdce... a přitom se samosebou snažit moc nevykrádat legendy. A to se SA povedlo excelentním způsobem. Deska v podstatě vůbec nenudí a dá se směle poslouchat až do konce a přitom se ryfy zarývají do paměti. Desky vycházejí jak na běžícím pásu, ale takto milým a podmanivým způsobem podaný čistý trash metal jsem vskutku dlouho neslyšel. Tohle prostě doslova pohladilo moje metalové srdce. Takže za mě jednoznačně aspirant na desku roku.
Několikrát jsem přehrál, je to velmi dobré.
Zrovna druhý poslech a momentálně docela nadšení. Má to masivnost i rozmach. Oceňuji i občasné změny tempa a zvolnění, není to taková nekompromisní sekanice jako na Bloodbath. Skvělý zvuk, šlape jim to pekelně, zatím nejlepší letošní thrash.
SA jsem objevil teprve před pár týdny a musím říct, že se mi dost líbí. Enerfií nabitý thrash ze staré školy s parádním zvukem. Album zatím nehodnotím, celé jsem jej neslyšel.
Nezklamali, ale nic převratnýho se nekoná. Sanctify the darkness opět nepřekonáno.
Řečtí divočáci nezklamali. Po pěti letech přišli tím, co umí nejlépe. Masakrální Thrash, který sype od začátku do konce. Skvělá placka, líbí se mi, že si líbí svůj velmi vysoký standard. Za mě tak 8,5/10.