V recenzi na předešlé album „Frozen Sky“ jsem tuto ukrajinskou partu strhal jak nasranej fotr plakáty svýho pubertálního syna, jelikož jsem po prvotřídním debutu „Endless Power“ očekával stejně, nebo alespoň podobně vydařeného následovníka. Jenže CONQUEST tenkrát neskutečně vyměkli a po energii, která svojí sytostí kořenila první album nezbylo ani památky. Tuto kapelu jsem tehdy odepsal. Jenže čas schladí i ty nejvypjatější emoce a navíc má tendenci z minulosti vypichovat pěkné momenty před těmi špatnými. Takže když jsem se dozvěděl o novém album této kapely, zjistil jsem, že ohromení z debutové desky na mě svoji setrvačností stále značně působí a začal jsem být velmi zvědavý, zdali se přece jenom nepodařilo oživit její mocné kouzlo. Zároveň jsem ale nezapomněl na rozčarování z poslechu druhého alba a k novince jsem tak přistupoval víceméně nezaujatě s tím, že můžu být pouze příjemně překvapen.
A jisté překvapení opravdu nastalo, a to přesto, že esenciální dravost desky „Endless Power“ oživena nebyla. CONQUEST jsou už zkrátka definitivně někde jinde a je třeba se s tím smířit. Otázka je, jak se s touto novou, jemněji oholenou tváří dokážou tito Ukrajinci hudebně „ksichtit“, zda s agresivním ústupem nenastal také pokles tvůrčí. Druhé album v tomto ohledu zůstalo stát v půli cesty, sice obsahovalo pár povedených kousků, jejich lesk byl ale velmi zakalen zmíněným rozčarováním z dramatického úbytku hudební osobitosti. Nová placka sice není žádnou bombou, vydařených momentů je na ní ovšem o poznání více.
Z pomyslného průměru (do kterého spadá i zpěv kytaristy W. Angela) vyváží desku silná erupce melodického magmatu. Produkce (také W. Angel) je poplatná zjemnělému hudebnímu výrazu, který se nyní drží zejména melodického speed/power metalu s podstatně rockovějším základem. Spídové odškrtnutí si můžeme udělat u třech položek: úvodní „It Begins From Your Heart“, „Prisoner Of The Universe“ a nejtvrdší (=debutu nejbližší) „The Never-Ending Quest Will End“. Tyto songy disponují žánrovou promakaností vysokého stupně a všechny jsou doslova k sežrání (tedy k uposlouchání). Zbytek desky pak sice ubere z rychlosti, ale nikoli z melodické nápaditosti, která nás už sice úplně neomráčí, ale velmi příjemně se poslouchá a občas dokonce „trpí“ hitovou přitažlivostí (za všechny např. refrén titulní písně či sólová vyhrávka v baladické „When Skies Fall“).
Celkový dojem z této desky oslazuje hořkou pachuť, která zůstala na patře po minulém zářezu „Frozen Sky“. Osvěžující temperament debutu „Endless Power“ je tedy potvrzenou minulostí, nicméně již není třeba dále upadat do smutku, neboť reputace byla napravena velmi povedeným způsobem.
|
