Druhý zářez speed metalové kolbenky HEAVENLY vychází zhruba rok po debutu „Coming From The Sky“. Ten zajistil francouzům docela slušnou výchozí pozici, což se projevilo zejména hostováním na „Infinite Tour“ pro bohy žánru STRATOVARIUS, které objelo Francii, Holandsko, Belgii, Německo i Českou republiku. Povědomí o spolku Bena Sotta se tak velmi rapidně zvýšilo a nastartovaná kapela honem spěchala do studia (které si symbolicky pojmenovala „Sound Of The Winner Studio“), aby připravila svojí druhou desku, jenž vyšla v září roku 2001.
Jelikož nebyla spokojenost (oprávněně!) se zvukem debutového alba, nastala změna na producentském štokrleti a Pieta Sielcka vystřídal dlouholetý producent německých dýní Tommy Hansen. Zdůvodnění tohoto kroku zní poněkud komicky, baskytarista Pierre-Emmanuel k němu totiž dodává: „Tommy přesně ví, jak HELLOWEEN tenkrát zněli, a proto taky věděl, jak se přílišné podoby vyvarovat.“ Jenže se to celé nějak nepovedlo a zvuk desky „Sign Of The Winner“ je jen o kousíček povedenější, než zvuk debutu. Výsledkem snahy o halasnou pompu je pouze to, že se nástroje slévají do roztříštěné a nepříliš čitelné zvukové stěny. Zase se to s přivřením obou uší dá snést, ale je to škoda, protože skladby samotné tah na branku nepostrádají a v rámci speed metalu jsou doslova kulervoucí jízdou.
Pod tímto termínem si ale nesmíme představit žánrovou renesanci, nýbrž další nálož konzervativně sloučených akordů, beroucích si to nejlepší z tvorby HELLOWEEN a GAMMA RAY. A přesto to není bezduchá kopie, deska je navíc z kompozičního hlediska mnohem sevřenější a oproti debutu neutíká do nejisté tvůrčí roztěkanosti. Skladby mají přesný rámec, jehož hudební kvásek nakyne esenci melodie a rychlosti do velkolepých rozměrů, které jsou sto přežít (a hlavně si užít!) jen nejsvéhlavější speed metaloví posluchači.
Dnes už na obsah „Sign Of The Winner“ hledím s jistým nadhledem, není to ale tak dávno, kdy jsem z něj byl totálně na větvi a v podstatě nic jiného neposlouchal. Momenty, které tak miluju ve tvorbě pánu Weikatha a Hansena, jsou zde totiž napěchovány v jednom bodu jako igelitka důchodců při výprodeji!
Určitě sem patří úvodní krasojízda (a moje nejoblíbenější věc z desky) „Destiny“ se všemi atributy, které od okázalé spídové hymny očekávám, včetně úchvatně vypjatého refrénu a přísně melodicky klenutého sóla. Jenže tato píseň není výjimkou, jak tomu bývá na deskách jiných kapel, kvalita se v žádném případě nesníží a ortodoxní rychlostí se jede od začátku až do konce. No řekněte sami, může fanoušek speed metalu chtít víc?
Ovšem i totálně oddaný posluchač vycítil, že napodruhé sice dobrý, ale příště už by to chtělo přijít s něčím vlastním, řekněme více autorským. Naštěstí to tak viděla i kapela samotná a s příštím albem už bylo všechno podstatně jinak. Desky „Coming From The Sky“ a „Sign Of The Winner“ tak můžeme nazvat jako velmi příjemný a povedený „Tribute to speed metal“ materiál. Následující „Dust To Dust“ pak učinila z HEAVENLY důstojného a navýsost platného žánrového zástupce.
|
