Popel popelu, prach prachu...Duchovní poučka, která praví, že se jednoho dne v prach obrátíme a uzavřeme tím další životní cyklus. Spirála bytí každého z nás se zacelí podle dokonalosti, se kterou jsme dokázali plnit smysl naší existence. Někdo tak až na smrtelné posteli zjistí, že cesta materiálního shonu byla slepá, druhý možná zažije nirvánu. Tohle všechno se ovšem v menším měřítku odehrává každý den. Jako speed metalová nirvána by se tak dalo nazvat třetí album francouzských HEAVENLY, které ve své dokonalosti ukončilo nepůvodní tápání předešlých dvou desek a dodalo tomuto hudebnímu uskupení tak potřebnou vnitřní integritu, díky níž okázalé melodično dostalo o poznání důstojnější rozměr.
Desku „Dust To Dust“ protíná lyricko-koncepční nit, kterou do precizní sevřenosti stahuje rezonující hudební nálož. Té stále dominuje tradiční speed metalová jízda, která připomíná motorák z filmu "Slunce, seno, jahody", neboť ani zde se nikde nezastavuje, aby nevzniklo zbytečné zpoždění. Jenže oproti předešlým dvěma albům je najednou všechno o několik tříd promakanější, dynamičtější a především osobitější.
Jeden z hlavních rozdílů tkví v pojetí i počtu kytarových sól. Ty už se přestávají vlnit podle přísně konzervativního žánrového mustru, k bujaré rozmanitosti jim naopak pomáhá neoklasické klokotání, jdoucí ruku v ruce s umírněnou progresivní sofistikou. Nespočet sólových motivů tak na desce vytváří vlastní svět, v němž je ohromná radost pobejt, neboť nepostrádá dekadentní honosnost ani dětsky rozpustilou hravost.
„Dust To Dust“ přináší sedmdesát minut výjimečné metalové hry o několika dramatických dějstvích (přesněji třech kapitolách), včetně klasického (tentokrát temného) intra, několika krátkých meziher, skvostné instrumentálky a hlavně rytmicky/kulopalebných vypalovaček i něžně rozehraných partií. To vše dohromady pak vytváří omračující celek, který doslova bere dech. Bohužel se ale zase nepovedlo uhlídat nazvučení desky, a to i navzdory jménu dalšího slovutného producenta, kterým byl Sascha Paeth. Sound je sice opět o stupeň kvalitnější, než tomu bylo na desce minulé, nelíbivou tříštivost ale pro změnu vystřídala hutná přebasovanost. Pro sousedy v paneláku opravdu nic příjemného...
Tento zádrhel už ale naštěstí nedokázal významně nabourat celkový dojem (stačí prostě utlumit basy nebo naopak potrápit souseda, jestli prudí kvůli neumytý chodbě), a tak nic nebrání v užití si tohoto velkolepého díla ve všech jeho vrstvách a milionu poutavých nuancí. Deska „Dust To Dust“ představuje strukturálně nejucelenější, zdaleka nejosobitější a z mého pohledu jednoznačně nejpodařenější počin této kapely. Ostatně, v naší anketě o Album desetiletí jsem jí udělil zlatou medaili, což myslím hovoří samo za sebe.
|
