Krejdly jsem svého času žral jako buráky a byl je schopen poslouchat do zblbnutí, dnes už si je pustím pouze při vhodné náladové konstelaci, možná tak jednou za dva měsíce. Myslím ale, že tento emotivní odstup nebude na škodu, jelikož dává určitou naději na objektivní hodnocení, nezatížené ani jednou z obvyklých názorových polarit, které k této kapele chová široká metalová veřejnost. A jelikož se právě nacházím někde mezi, tak nebudu nové desce nadržovat, ani ji předpojatě hanět, pouze se budu snažit o správné zachycení metalového zážitku, který ve mně její poslech zanechal.
Pro lepší srovnání jsem si jej prokládal úryvky ze svých nejoblíbenějších desek, konkrétně „Midian“, „Nyphetamine“ a také z prvotiny „The Principle Of Evil Made Flesh“ (to jen pro zajímavost, temná živočišnost tohoto díla už se samozřejmě nikdy nevrátí). No a z pohledu těchto opusů působí „Darkly, Darkly, Venus Aversa“ jako průměrná pozlátková všehochuť. Tvůrci jedou na stoprocentní jistotu notně těžící ze setrvačné obliby této kapely. Výsledkem je směsice typických krejdovských motivů, které známe z minulosti, tentokrát jim ovšem (navzdory autorské početnosti) zoufale chybí pevný dramaturgický oblouk a osvěžující záchytné body (jakým byl třeba na „Nymphetamine“ thrashový žánr). Vše je svévolně splácáno dohromady a navzdory okázalosti materiálu má deska místy až uspávací charakter. Zmíněné pozlátko tvoří mohutný zvuk, k bombastickému dojmu pak ještě přispívá nezbytná orchestrální sekce. Vzhledem k houfovité nepřístupnosti se ovšem i tato pompa stává kontraproduktivní a hudební chaotičnost ještě umocňuje.
Album začíná zcela nečekaně barokním klávesovým motivem a v tu chvíli se ještě dá mluvit o příjemném napětí. Jenže pak přijde ten nejtypičtější krejdlovský vichr doprovázený x-krát slyšeným Daniho frázováním a...to je vše. Není to sice úplně špatné, neustále se také něco děje, jenže je ohromně obtížné to NĚJAK posluchačsky uchopit a naladit se na rytmus kapely. Ještě by to snad bylo možné při absorbování jednotlivých náhulů osamoceně, jako celek se to ale dá vydržet jen hodně těžko. Připomíná to poslední desku EXODUS, která rovněž vyždímala rutinu až do dna, avšak energický účinek byl mizivý. Z neučesané masáže nás tak vytrhne až desátá skladba (a klipovka) „Forgive Me Father (I Have Sinned)“, a to hlavně díky uvolněnému hevíkovému tempu, které příjemně doplňují melodické vokální linky (včetně té ženské v podání Lucy Atkins).
Limitovaná edice alba (ačkoli toto slovní spojení ztrácí v době internetu poněkud smysl) přináší bonusový disk se čtyřmi záseky. Ty jsou, snad pro svoji oddělenost, snad pro lyrickou uvolněnost (první část je svázána příběhem), o poznání více snesitelnější a hlavně semtam obsahují ony zmíněné záchytné motivy, díky kterým se Daniho tvorba stává okamžitě zajímavější. U mě osobně zvítězila skladba s genitálním názvem „Mistress From The Sucking Pit“, která konečně nepostrádá strhující krejdlovskou energii v celé své délce, nikoli jen fragmentově, jak je tomu na disku číslo jedna.
Z výše napsaného vyplývá, že nejzanícenější fanoušci budou zcela jistě nadšeni. Materiál novinky obsahuje všechny tradiční prvky kapely, a to, že jsou poněkud přehuštěné, pravděpodobně typického příznivce neodradí. Ještě před několika lety bych do této sorty patřil i já, dnes ale raději sáhnu po osvědčené klasice, na nový, kompozičně přetlakový materiál desky „Darkly, Darkly, Venus Aversa“ už mi tak nějak nezbývají síly.
|
