TERRA PRIMA - Second
Brazilci Terra Prima v únoru vydali druhou studiovku "Second". Ta první nebyla bůhvíjakým klenotem, nicméně nabídla několik zdařilých skladeb a tím dávala důvod k těšení se na novou fošnu. Jenže ta přišla s obsahem natolik odlišným, že do powermetalových novinek vlastně už vůbec nespadá a jestliže ji zde uvádím, je to právě kvůli fanouškům první desky, aby předešli brutálnímu zklamání. Ano, přesně takový pocitový stav mě při poslechu zápisu „Second“ zachvátil. Zapomeňme na power nebo speed, zapomeňme dokonce i na melodie, Brazilci nejen že přehodili kolej, ale nastoupili do zcela jiného vlaku. A protože se z původních členů vyměnil jenom baskytarista, nemůžeme příčinu této stylové kolaborace hledat v nových autorech. Nabízí se téměř metafyzické vysvětlení, že je ovzduší v Brazílii zamořeno nějakými progresivně-modernistickým virem, neboť kromě Terry Primy se podobný hudební odklon v nedávné době týkal i part Age Of Artemis, Hibria, částečně pak také poslední desky Angry. Nahrávku jsem měl velký problém doposlouchat, přičemž jsem ani jednou během její hodinové (uf!) délky nebyl stržen nějakým zajímavějším motivem nebo výrazným náznakem melodické chytlavosti. Občas se sice zdá, že se vokální linka už už zlomí do líbivého klenutí, ale kdepak, jsou to jen klamné náznaky, spíše to vypadá, že se pětice hudebníků podobných momentů vyloženě štítí a prchá od nich jako vegan od prodejny s masem. Deska se odvíjí v nevzrušivém tempu, nejednou jsou k dotvoření atmosféry využity etnické nástroje, v takových chvílí se ale zase skladby nebezpečně podobají obdobně laděným písním Angry, jež takto experimentovala již před mnoha a mnoha lety. Výsledek je jakýsi mix progu, moderny, groovy riffů a dokonce i špetky reggae nebo southern rocku, líně plynoucí, autorsky schématický, melodicky odtažitý a pro mě k uzoufání nudný.
3/10
YouTube ukázka - Coming Home
GRIMGOTTS - Here Be Dragonlords
Jakoby odnikud se vynořila britská parta Grimgotts se svým EP „Here Be Dragonlords“, přičemž trojice skladeb na něm obsažených (plus intro) rozvířila powermetalové hladiny s intenzitou vylíčenou na samotném přebalu. Grimgotti můžou chvílemi evokovat některé známé spolky, jako třeba Dragonland, většinou si ale jdou svojí osobitou cestou, která se může chlubit výrazovou bohatostí, jež pojme epický symfo-power, speed i folk metal (s rumovým pirátským odérem), přičemž se jednotlivé subžánry prolínají s přirozenou lehkostí a odzbrojující grácií. Nadupaný dojem ale malinko brzdí podprůměrný sound, a také některé zpěvákovy eskapády, kdy se do svých linek pouští s nezadržitelnou vášní, jež není vždy slučitelná s kvalitou jeho hlasu. Mimochodem, vokalista Andy Barton a klávesista Fraser Watt jsou zatím jedinými stálými členy kapely (s nahráváním jim vypomohl pouze hostující kytarista El Azizi), o to více je obdivuhodný účinek jejich debutového EP, které na ploše pouhých šestnácti minut nabídne syté dobrodružství, s neustálými zvraty a novými zážitky. V tom ovšem tkví menší zádrhel, právě díky množství podnětů jich nakonec v hlavě uvízne pouze minimum, nic to ovšem nemění na návykovosti celé metalové show, ke které se mám chuť vracet, jako k málokterému albu poslední doby.
6,5/10
YouTube ukázka - Into the Future
SKELETOON - The Curse of the Avenger
Dalším novicem na powermetalové scéně je italská grupa SkeleToon. I ta si přisvojila pirátskou stylistiku, a učinila tak s příjemným nadhledem a humorem. Nic by to však nebyla platné, kdyby důvtipem neoplývala samotná hudba. Ale kdepak, tihle Italové umí složit velmi zábavné skladby, které srší energií, dynamikou a vůbec úctyhodně přesnou střelbou na černý střed power-speedmetalového terče. Chcete-li asociační podobnost, stačí si vzpomenout na jejich krajany Windrow, Trick or Treat nebo koneckonců Němce Helloween, jejichž „keeperovská“ nápaditost a inspirační přesah zřejmě nikdy nevyprchá. Úvodní song „Timelord“ v sobě ukrývá nijak zajímavé intro, to naštěstí brzy skončí a otěže převezme hravá instrumentace a stejně příjemné linky zpěváka Tomiho Foolera, což je zároveň vrchní principál celého cirkusu. Píseň zrychlí v sólové části a ve spídovém úprku se nese i její závěrečná gradace. Na svižné vlně frčí také dvojka „What I Want“, s hravými přechody a celkově slušným drajvem, na druhou stranu je nutné zmínit refrén, u kterého je těžké si nevzpomenout na mejdňácký song „The Prisoner“. V ještě rychlejším trysku prosviští také stejně chytlavá „Heroes Don´t Complain“. Není bez zajímavosti, že v této i předešlé písni hostuje Roland Grapow. Krátké vydechnutí zajistí balada „Hymn To The Moon“, která funguje hlavně díky vkusně vneseným smyčcům a cellu. Zbytek desky pokračuje v její silně pro-melodické úvodní části, od titulní The "Curse of the Avenger" (opět závěrečná palba v závěru), přes hravou „Joker´s Run“ (ačkoli bicí v jejím úvodu jsou přesnou kopírkou hitu „Were Not Gonna Take It“ od Twisted Sisters, pak si ale jede po svém), až po závěrečnou spídovou jednohubku „Heavy Metal Dreamers“. Debut těchto pirátů se zkrátka povedl a pro mě zatím znamená jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku.
7,5/10
YouTube ukázka - Heavy Metal Dreamers
|
