Po vydání debutu „Birth And The Burial“ se tak nějak všeobecně předpokládalo, že Act Of Defiance vystřelí na metalové nebe. Poháněni minulostí kytaristy Chrise Brodericka a bubeníka Shawna Drovera u Megadeth měla tahle superskupina z Los Angeles v zádech slušné portfolio, ovšem o žádný raketový start se nejednalo. „Birth And The Burial“ byla slušná deska, která ukázala, že kapela umí výborně hrát, že i přes počáteční tápání nemá až tak úplně vyschlou studnici nápadů. I u odborné veřejnosti převažovali spíše pozitivní reakce, ovšem cesta k fanouškům je přece jen složitější, než by se mohlo zdát.
Chuť do společné práce ale Act Of Defiance nechybí. Jak jinak si vysvětlit fakt, že skoro dva roky od debutu přichází s novinkou „Old Scars, New Wounds“. Navíc tři čtvrtiny kapely už mají v současné době volné ruce. Nejenže Broderick a Drover mají dveře do Megadeth pevně zavřené, vyvrbila se situace i u Scar The Martyr, (kde působil zpěvák Henry Derek), jejichž historie se uzavřela po jediném albu. Jediným zaměstnaným členem je tak basista Matt Bachand, který na plný úvazek hraje ještě u metalcorových Shadows Fall. Jenže on není tím hlavním hybatelem dění u Act Of Defiance, takže všechno je vlastně v nejlepším pořádku.
Ono je to vlastně z nové desky této party slyšet. Hned od úvodní „M.I.A.“ je jasně znát, že v řadách kapely vládne pohoda a spokojenost s dosavadní existencí. I s debutem „Birth And The Burial“. Novinka totiž na něj navazuje docela přímo a přirozeně. Act Of Defiance opět do hlav posluchačů perou onen moderní metal, který sice na rozdíl od debutu už trochu ustupuje z thrashmetalových pozic, ovšem tento styl je zde stále dost slyšitelný. „Old Scars, New Wounds“ jde trochu dál od minulosti dvou hlavních protagonistů. Více se projevují deathmetalové vlivy (ty kytary v „Another Killing Spree“ nebo naprosto drtivý nástup do „Molten Core“) a jasný je i větší příklon k metalcoru, což demonstruje i zpěvák Derek svým stále více hrubým hlasem. On sám zde využívá méně melodických poloh a čistého vokálu a více se pouští jak do moderního řevu, tak do klasického deathového growlu.
Nejsilnější je pak kapela ve dvou položkách, kde by se v rámci stylu dalo mluvit o jasných hitech. Patří sem kontrastní „Overexposure“, kde Derek dává vyniknout svému skvělému čistému vokálu, kterým jako kdyby se blížil až ke Coreymu Taylorovi ze Slipknot a Stone Sour, přičemž Broderick jej doplňuje výborným sólováním a zejména pak „Circle Of Ashes“. Ta se po pozvolném úvodu (se skoro šamanskými bicími) dostává do obrátek, Derek přidává na intenzitě hlasu, aby explodoval ve sborovém refrénu. V těchto dvou skladbách, z nichž každá prezentuje jinou tvář kapely, by mohla ležet budoucnost této party. Větší rozmanitost totiž této desce tak trochu chybí. Když už se zdálo, že závěrečná „Rise Of Rebellion“ by mohla být klidnější věc nebo dokonce baladou, vše se zvrhne opět do mohutného riffování a Derekova murmuru.
„Old Scars, New Wounds“ je i přes několik výše vypsaných záporů deska kvalitní. Nedá se o ní říci, že by byla objevná, určitě bude ale velmi příjemným soustem pro ty, kteří si libují v soudobějším vyznění metalu, kde se kříží vlivy thrashe, deathu nebo panterovského groovu. Act Of Defiance možná svého předchůdce překonávají, ale pouze o chlup. Takže komu se líbil debut, bude spokojen i teď. A komu nelíbil... Bude to mít těžké i nyní...
|
