Situace se mění každým okamžikem! Ještě ve chvíli, kdy přilétla od švýcarských Forty Shades první várka odpovědí, byl jejich zpěvák Tosse Basler souběžně členem i německých Crematory. A byť pochopitelně hlavním tématem rozhovoru je aktuální dění u teatrálního domovského působiště, z následujícího poměrně filozofického Tosseho vyprávění se dozvíte nejen o Forty Shades a jejich letošní velmi povedené albové novince „Blackstar Diamond“, ale i o příčině jeho čerstvého odchodu z řad německých gotiků.
Můžeš prosím krátce představit kapelu Forty Shades? Který okamžik z vaší historie je pro tebe ten nejdůležitější?
Byl to kouzelný okamžik, když jsme se poprvé setkali. Splynutí mého hlasu s hudbou Forty Shades bylo jako zjevení. Uvolnilo se tolik energie, kolik jsem nikdy předtím necítil. Jsme švýcarská kapela z oblasti Solothurn/Biel, pouze já pocházím z Německa z města Špír.
Jak bys charakterizoval hudbu, kterou hrají Forty Shades, čím bys vaši hudbu přiblížil někomu, kdo dosud o Forty Shades neslyšel?
V základu je to samozřejmě heavy metal. Struktury kompozic jsou často progresivní, ale pouze společné působení chytlavosti a melodií umožňuje vytvářet charakteristickou atmosféru Forty Shades. Naše hudba je druh progresivního atmosférického metalu či rocku.
Na jaře jste vydali album svoje druhé album „Blackstar Diamonds“. Můžeš jej představit, jeho příběh a hudbu?
Velmi jednoduše – texty popisují tyranizovanou komunitu na Zemi s otroky, vysoce vyvinutou armádou a sofistikovaným výzkumem kolem roku 5000 našeho letopočtu, vesmír s mnoha planetárními společenstvími a různými formami existence. Byla vytvořena božstva na principu dualismu a také velmi speciální planeta Blackstar Diamond, ze které božstvo musí vyhnat temnotu a zlo, aby zůstala udržena rovnováha moci v tomto vesmíru. Divadelní oblečení s hábity, brokátovým pláštěm, maskami a vysokými klobouky, které využíváme, jsou logickým důsledkem a podporují vášnivé představení realistické vize budoucnosti.
Při psaní písní jsme udělali velký krok a dostali se na vyšší úroveň. Vše je založeno na dvou tématech – věčný boj mezi dobrem a zlem a dekadence lidského bytí v archaické touze zničit sebe sama. Tenhle typ lyrického zpracování jde ruku v ruce s hudebním provedením všech jedenácti velmi rozmanitých písní. Album, které je složené z balad, písní ve středním i vysokém tempu, produkoval Kohle Kohlmannslehner, který má za sebou spolupráci s Crematory, Siegen Even, Powerwolf, či Aborted, a deska nabízí velmi rozmanitý materiál, aniž by se ztratila kontinuita alba.
Kdo je autorem příběhu o Blackstar Damond, čím tě tenhle příběh oslovil?
Příběh jsem napsal sám, inspiroval jsem se u Roberta A. Monroea ( 30. října 1915 - 17. března 1995)a jeho děl „Cesty mimo tělo“ a „Daleké cesty“ a dále u Erwina Reisnera (19.března 1890 – 12.června 1966) a jeho díla „Der Gott und der Götze“. Pro mě je základem příběhu myšlenka, že bytí samo o sobě je spíše přírodním jevem, viděným z vědecké perspektivy. Existuje však přání najít vysvětlení pro cestu duševního a náboženského paradigmatu.
Jak probíhala tvorba alba „Blackstar Diamonds“? Která z fází tvorby alba pro tebe byla nejnáročnější?
Zpočátku bylo obtížné neztratit nit a smysl příběhu při tvorbě textů. Druhým bodem bylo vytvořit kompozice a zaranžovat je tak, aby ještě povznesly texty a abychom do nich dostali dostatek chytlavosti, refrénů, melodií a zároveň abychom udrželi strukturu skladeb takovým způsobem, aby se z naší hudby nestal nepoddajný experiment.
V čem je pro tebe zajímavější pracovat na koncepčním albu než na albech, složených z jednotlivých skladeb? Myslíš, že i další alba Forty Shades budou založena na ucelených příbězích?
Často jsme přemýšleli o koncepčních albech, ale nikdy jsme žádné neudělali. S „Blackstar Diamond“ jsme měli vizi o příběhu, který jsme chtěli vyjádřit naší hudbou. Nemyslím si, že bychom tento proces tvorby měli opakovat na další desce. Předpokládám, že to byla jedinečná záležitost.
Byl jsem překvapen tím, kolik bylo na albu skladeb v pomalejším tempu, které byly navíc převážně seřazeny v jeho druhé polovině, přičemž vyprávění příběhu vůbec neztratilo nic na tempu, gradaci a napětí. Co považuješ při vyprávění podobných příběhů za nejdůležitější? Nelákalo tě někdy zkusit filmovou hudbu?
Myslím, že je důležité neztratit tok melodií, rytmus textů a struktury skladeb, když dáváš důraz na zachování smyslu příběhu. Dokážu si představit, že bych tvořil hudbu k filmům, mohla by to být skvělá výzva.
V posledních třech letech jsi členem Crematory. Jak obtížné je pro tebe skloubit činnost těchto svých dvou kapel, ať už časově nebo třeba technikou zpěvu?
V současné době již nejsem členem Crematory. Již dvacet let pracuji jako terapeut, mám pravidelnou pracovní dobu od devíti do pěti hodin a to bohužel v důsledku velkých profesních změn nebylo kompatibilní s plány Crematory ohledně turné a desek. Forty Shades se to nedotkne, jsme mnohem menší kapela, takže každý jednotlivý hudebník má možnost ovlivnit plány kapely. Všichni máme svou profesi, ze které získáváme prostředky na živobytí…, co se mého hlasu týká, můj čistý hlas v Crematory a hlavní hlas ve Forty Shades nebyly tak rozdílné, v obou případech jde o můj přirozený hlas.
Forty Shades svoji hudbu doplňují i svébytnými kostýmy, považuješ takhle propracovanou image za důležitou a na co bys nalákal metalové fans na vaši show? Myslíš, že budou mít vaši příznivci v České republice možnost vás někdy vidět na živo?
To jde ruku v ruce s našimi texty, hudbou a postojem. Je nezbytné brát Forty Shades jako celek. Myslím, že energie, intenzita a jejich prezentace buduje atmosféru, která by mohla být pro publikum velice chytlavá. Pokud Forty Shades jako kapela povyroste, v což doufám, hrozně rád bych si u vás zahrál třeba na Metalfestu nebo na Masters Of Rock.
Dosud jsem neměl možnost slyšet vaše debutové album „Camera Silence“, můžeš tedy srovnat tato dvě alba a prozradit, v čem jsou Forty Shades jiní od vydání této desky, v čem jste silnější a o jaké představy jste během téhle cesty přišli?
Když jsem se seznámil s kluky z Forty Shades, byl jsem naprosto inspirován jejich vizí…, takže jsem využil celé řady odstínů svého hlasu, abych vytvořil naši značku. Byl to hlavně kreativní přínos našeho klávesáka Tobiho na „Camera Silens“, který se střetl s virtuozitou kytaristů Luka a Ralpha, a který se zvýšil intuitivním využitím mého hlasu i šikovně upraveným základem silných bicích. „Blackstar Diamond“ je koncepčním albem, těžícím ze dvou výše popsaných elementů, takže viděno z hudební perspektivy zní „Blackstar Diamonds“ daleko kompaktněji než „Camera Silens“ a já jsem kompletně vynechal jakékoliv growlování, protože to vůbec nepodporovalo poselství „Blackstar Diamonds“.
Jaké jsou nejbližší plány kapely, co od vás můžeme čekat v dohledné době?
„Blackstar Diamond“ vyšlo v dubnu letošního roku a proto chceme víc hrát…, takže aktuálně připravujeme turné pro rok 2019. V září jsme hráli nějaké samostatné koncerty a byli jsme i na festivalu v Německu. Chceme během října vydat náš druhý videoklip ke skladbě „Snowball“ z alba „Blackstar Diamond“. Také průběžně pracujeme na skladbách pro další album, které možná vyjde v roce 2020.
Jaké máš s Forty Shades ambice? Kolik času a energie investuješ do Forty Shades, máš čas se věnovat i jiným aktivitám a jak trávíš volný čas?
Ve Forty Shades jsem našel způsob pro to, jak naplnit mé vize vlastní cestou, způsob, jak formovat své umění, způsob vyjadřování a rozvíjení hudby. Pochopitelně si najdu čas na to setkat se se svými přáteli, se kterými hraji blues, ochucené hard rockem anebo připravuji projekt se svým synem Sammym, který hraje na basu, zní to jako když se Death potkají s Mercyful Fate a se Slayer…
A má tradiční otázka na závěr – je nějaká otázka, na kterou se Tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a Ty by sis na ní přál odpovědět?
Nikdy se mě nikdo nezeptal, jak jsem vlastně přišel k hudbě. No, hlavně řeknu „děkuji za hudební terapii“. Byl to klíč k tomu, abych se dostal ze světa, ve kterém jsem nechtěl existovat, nejdřív to byla kytara, na kterou jsem hrál ve svých hudebních začátcích, a ta mi dala jistotu, že je možné dostat se z pekla…, možná jen na okamžik anebo třeba navždy, když jste ochotni na tom trvale pracovat.
|
