Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vrcholila vlna amerického hair metalu, už bylo však znát, že kapely pozbyly údernost Mötley Crüe, Ratt či Quiet Riot a soustředily se na dobývání dívčích srdcí. To, co před pár lety zažehli Poison, chtěli Warrant, Slaughter, Firehouse nebo Danger Danger dotáhnout ještě dál, do hitparád nasazovali především balady a věřili, že se jim podaří vyprodukovat novou „Home Sweet Home“ či „Every Rose Has Its Thorn“. To však byla chvilka, která podle Nikkiho Sixxe z Mötley Crüe celou scénu zabila. „Lidi už nechtěli slyšet další naší kopii. Pozdější kapely navíc přišli o opravdovost a zabijácký instinkt, který Mötley Crüe měli,“ řekl Sixx. Jedinou kapelou, která nabídla skutečně něco nového a autentického, byli Guns N`Roses, ovšem ti se po megaúspěchu debutu „Appetite For Destruction“ stali samostatnou kapitolou. V roce 1990 se ještě kapely, potloukající se po Sunset Stripu, hřály na výsluní zájmu a zažívaly svých patnáct minut slávy.
Danger Danger, přestože byli méně úspěšní než Warrant, Slaughter, Firehouse nebo Poison, patřili k nejlepším novým kapelám, které zmíněná (ač v jejich případě ne losangeleská) scéna vyprodukovala. Bezejmenný debut byl fenomenální dílo, ovšem bylo třeba na něj navázat a jisté bylo, že se doba mění. Pokud ji chtěli Danger Danger zachytit, bylo nutné odhodit klišé osmdesátých let, stejně jako přistoupit ke drobné korekci image. Kapela se zaměřila na streetrockovější výraz a zkorigovala svou vizáž do civilnější podoby, v níž nemohla uniknout paralela s Guns N`Roses. Šminky, cetky a lak na vlasy už v módě nebyly a pokud na sebe kapela chtěla upozornit a podtrhnout svůj vývoj, musela se jich zbavit. Stejně jako bylo třeba zvolit trochu drsnější výraz v hudbě, protože nové „Bang Bang“ či „Rock America“ by kapele v roce 1991 nikdo moc nevěřil. Danger Danger z celého tohoto procesu vyšli se ctí. Jako muzikanti rychle vyspívali a chtěli víc než jen přivádět fanynky do transu.
Když se vrátili z vydařeného turné k prvnímu albu a nastoupili do studia, revoluce rockové scény probíhala na plné obrátky. Ve vyhlášeném floridském New River Studios se potkali se souputníky Skid Row, kteří právě dokončili své dílo „Slave To The Grind“ (ti album uvedli skladbou nazvanou "Monkey Business") a jak tradují historky, nestačili se Danger Danger divit, co ještě před pár měsíci styloví kolegové vyprodukovali za nahrávku. Tvrdost, linoucí se ze „Slave To The Grind“ byla až omračující a Danger Danger věděli, že trendy, diktující linii v roce 1989 jsou pryč. Možná i díky tomu zní druhá deska „Screw It!“ drze a tvrději, ač si zachovává kontinuitu vytyčenou debutem. Těžko si představit, že by skladba „Get Your Shit Together“ mohla stát na jejich první desce nebo že by ještě před dvěma lety dokázali natočit něco takového, jako je rapový úlet „Yeah, You Want It!“ s hostujícími členy Extreme a pornoherečnou Ginger Lynn. V roce 1991 to nebyli ti stejní mladíci jako před dvěma lety.
Ve srovnání s debutem je „Screw It!“ ambiciózní nahrávka, která zůstala trochu za očekáváním. Staří fanoušci čekali stejně hitovou a energicky optimistickou věc, ale jejich tužby byly vyslyšeny jen částečně. Na druhém albu se najdou výborné hity „Crazy Nites“ úžasně dramatická „Beat The Bullet“ (nejlepší věc celé desky), „Don`t Blame It On Love“, „Monkey Business“, či výborné balady „I Still Think About You“ a „Comin` Home“, ale to je jen jedna z tváří desky. Zde jsou Danger Danger stejně přesvědčiví jako na debutu, působí rozzářeným dojmem a jsou plní nápadů. K tradičnějším věcem se dají počítat i méně hitové, oivšem stejně zdařilé „Everybody Wants Some“, „Slipped Her The Big One“ i přisprostlá „Get Your Shit Together“, v nichž se více sází na úderný rytmus místo pečlivější práce s melodiemi. Konec desky přináší bohapusté zklamání. Pártyrockově rozjetá, jakási nepovedená hra na Van Halen „Horny S.O.B.“ je účelová, rádobydrsná věc, na níž navazuje unylá balada „Find Your Way Back Home“, ukazující skladatelskou bezradnost, svědčící o tom, že kapela si v případě hodinové desky ukousla příliš velké sousto a na album pustila i nápady, které by dříve neprošly důkladným filtrem. O hloupé „Yeah, You Want It!“ a zbytečném pidlikavém intru „D.F.N.S.“ se ani nemá smysl bavit. Kdyby tato deska skončila s úžasnou „Comin` Home“, dalo by se znovu uvažovat o absolutním počtu bodů. Jenže takhle…
„Screw It!“ je stále velmi dobrá deska. Měla ovšem obrovskou smůlu. Vyšla 1. října 1991, pouhých deset dní poté, co do světa vtrhla „Nevermind“ od Nirvany, jež následně přepsala pravidla. Doba byla úplně jinde než v roce 1989, velké úspěchy začínala slavit Metallica s „Černým albem“ a kdysi (částečně) stylově spříznění Guns N`Roses také ukázali na megalomanském „Use Your Illiusion“ odlišnou tvář. Přestože se Danger Danger povedlo probojovat do oficiální americké hitparády, následující turné ukázalo skutečný stav věci a Danger Danger čekali poloprázdné sály. Když kapela přijela z Japonska zpět do Ameriky, byla v troskách. Nešťastná z vývoje na scéně, z úspěchu alba, který byl mnohem menší, než předpokládala a s vyhrocenými vztahy mezi jednotlivými členy. První, kdo nevydržel, byl klávesista Kasey Smith. Ten procházel špatným životním obdobím, potýkal se s problémy s manželkou, které řešil alkoholem. Stal se nespolehlivým, komunikace s ním vázla a všechno dospělo do bodu, kdy jej zbytek kapely požádal, aby odešel.
Ke Smithovi se přidal i kytarista Andy Timmons. Už delší dobu uvažoval o sólové dráze, na které by zúročil svůj progresivnější přístup, což udělal a v roce 1994 vydal instrumentální prvotinu „Ear X-Tacy“. Z Danger Danger bylo torzo. Zpěvák Ted Poley, basista Bruno Ravel, nově si na svá bedra beroucí i kytarové povinnosti a bubeník Steve Westzačali připravovat nové album, které dostalo pracovní název „Cockroach“. Brzy však přišel další výbuch. „Už jsme byli nešťastní a hodně jsme spolu bojovali,“ řekl Steve West k situaci v kapele v roce 1993, „když jsme měli hotové skladby a natočená dema, strašně jsme se pohádali. S Tedem jsme už nedokázali vyjít a museli jsme jít každý svou cestou.“ Vydavatelská společnost Epic Records kapelu sice stále ujišťovala, že za ní stojí, ale když bylo tamním pohlavárům předestřeno, že album bude třeba kompletně přetočit s novým zpěvákem, dala od kapely ruce pryč. Nastala doba temna…
|