Slovenští Eufory vydali debut před deseti lety. V případě aktuální, v pořadí čtvrté desky ale můžeme konstatovat, že kapela z naší bratrské země vstupuje do zcela nové etapy. Ne náhodou se pětice hudebníků rozhodla pro eponymní titul, jenž změnu vypichuje s důrazným symbolickým významem. Slováci změnili frontmana a začali zpívat v rodné řeči. Chtěli se tím přiblížit fanouškům, a dle prvních informací z koncertních štací se to prý skutečně povedlo.
Novým zpěvákem se stal Jaro Mojžiš (ex-Metalinda), jenž dokáže skladbám předat potřebné emoce, zejména v čistých, v podstatě popových polohách. Umí i pěkně zaječet, což ale v současném katalogu Eufory moc neprodá. Z kdysi power metalové kapely je moderní spolek, jenž k vyjádření hojně využívá dnes tolik oblíbené disko metalové rytmy. K tomu trochu temných orchestrací, špetku elektroniky, hodně tvrdých riffů nebo moderní zvuk s frontálně vytaženými bicími a člověk aby se obával, že je na světě další trendové album.
Nicméně ten, kdo je seznámen s předešlou tvorbou Slováků, ví dobře, že na první dojmy není možné dát. Sestava soustředěná kolem včelí královny Miriamy Hodoňové má pod čepicí a nové album z pohledu tvůrčí rafinovanosti není výjimkou. To, co se zprvu její takřka tuctově, postupem času rozkvete v další mimořádný zážitek. Většinu stop zdobí jemná kompoziční prokreslenost a důvtip. Není to ještě případ úvodní singlovky "Každý z nás", a to kvůli refrénu s nízkým potenciálem trvanlivosti. Chytlavé okamžiky přijdou hned vzápětí...
"V búrkách" nabídne neuvěřitelně atraktivní, symfonicky velkolepý refrén. Ten dodává poslechu punc neodolatelné a svůdné přitažlivosti, podobně jako harmonický sólový part příslušné písně. Pak to jede jako po másle. "Jackpot" je úderně zpěvným kouskem, jehož text mi připomněl nedávno zfilmovaný příběh o velkém slovenském zpěvákovi. Karol Duchoň taky bral jenom "džekpot", i když v trochu jiných souvislostech, které jej nakonec stály život. Náladový zlom přijde s (polo)baladou "Tam", jejíž starší předlohu ve formě skladby "Forever Too Late" Slováci předělali v křehký drahokam, který nejmohutnější sílu nabere při refrénovém vzedmutí se zásadním podkresem akustické kytary. Právě zde (krom jiného) zjišťujeme, jakou oporu nalezli Eufory v novém frontmanovi.
Následující "Strácam sa v nás" překvapivě pokračuje v umírněném, ale stále vysoce působivém tempu a romantizující atmosféře, včetně kvalitního textu (v této disciplíně jsou autoři obecně silní). Slušná "Noc nerestí" a výborná "Z každej lásky" vrátí do hry metalové riffy, aniž by zmizela přirozená líbivost nebo zpěvnost. Poté Slováci přece jenom škobrtnou. V nepřesvědčivém "Konci snov" kapela až moc tlačí na pilu, "Schizofrénia" je další předělávkou starší písně (tentokrát nijak výjimečnou) a závěr díla už nabídne pouze druhou verzi úvodního songu. Nakonec je tedy nutné oslavné ódy korigovat, což je trochu škoda, ovšem na tvrzení, že Eufory nahráli album hodné pozornosti, se nemění vůbec nic.
|