Jak já jsem se na toto album těšil!!! DYING PASSION mám moc rád od dob minulé nahrávky „Sweet Disillusions“, která mě tehdy položila na lopatky. Předešlé desky jsou sice také na velmi vysoké úrovni, ale na „Sweet Disillusions“ se kapela nebála pořádné dávky experimentů. Svojí vzdušností a přístupem ke skládání kompozic trošku navodili atmosféru holandských THE GATHERING, přičemž hudebně jsou to samozřejmě naprosto odlišné kapely.
Byl jsem moc zvědavý, jakým směrem se skupina na novém počinu vydá. Popravdě jsem moc nečekal, že se svým způsobem navrátí k desce „Voyage“ a natočí poměrně dost přímočarý materiál. Fanoušci poslední albového zářezu tedy mohou trošku zasmutnit, ale to by nebyli DYING PASSION, aby do své hudby nedali i něco více...
Musím se přiznat, že jsem měl s „Relief“ ze začátku mírně problém, který se mě, dá se říct, držel ještě nedávno. Byl jsem prostě z desky poněkud rozpačitý, proto jsem si nechával recenzi uzrát, abych nedělal předčasné závěry. Přišlo mi, že tentokrát kapela nenabídla toliko dechberoucích momentů, na které posluchači byli dříve zvyklí, ale po dalším ohmatání jsem zjistil, že takovýchto momentů je zde fůra, ale jsou tentokrát rafinovaně ukryté. Člověk tedy musí poslouchat velice pozorně, aby všechnu tu krásu našel. Ale věřte mi, stojí to za námahu!
Desku otevírá vcelku zajímavé intro „Relief“, které se efektně přehoupne do prvního songu „Born Of The 4th Of July“. Celkem atypický začátek skladby může kdekoho polekat, ale jakmile se ozvou značně nadržené kytary, je všechno v pořádku. DYING PASSION mě překvapili, kolik agresivity dokázali dát do úvodu alba. Ta písnička je jednoduše řežba, které člověk musí také po určité době přijít zákonitě na chuť. S trojkou „The Creeps“ se vrací všechno do klasičtěji laděných DYING PASSION kolejí. Kapela tentokrát mírně ubrala na aranžích a více se soustředila na rockový základ. Nahrávka tedy zní ve finále dost syrově. I přesto se zde dá najít několik velice silných melodických nápadů. Za zmínku například stojí krásně melancholicky znějící „Innocent“, která má nepřeslechnutelný nádech šansonu a určité nostalgie. Kytary dají vzpomenout na již zmiňované THE GATHERING, což s potěšením kvituji...
„Relief“ mi dal zabrat. Ano, byl jsem původně poněkud zklamaný, ale dnes vše vidím úplně jinak. Je to prostě krása a deska, která na naší scéně hledá těžko konkurenci. Jsem rád, že i u nás je kapela, která má svůj osobitý ksicht. Spolu se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY a SIX DEGREES OF SEPARATION momentálně největší tuzemská metalová špička! A komu by mohla chybět dechová sekce, tak ať si pustí osmičku „Intagible“. Díky Zuzko, Standové, Martine a Petře!
|
