THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Aeromantic

Hvězda švédských The Night Flight Orchestra dosud stále stoupala. Průlomu se tahle kapela, složená z veličin skandinávské deathmetalové scény, dočkala už s albem „Amber Galactic“, ovšem to nejlepší předložila s další deskou „Sometimes The World Ain`t Enough“, kde jednoznačně definovala svou tvář a frontman Björn „Speed“ Strid hlásil, že „z hudby The Night Flight Orchestra je mnohem více cítit kokain než LSD“. Tím bylo jasně řečeno, že výraz kapely se přesunul od retra první poloviny sedmdesátých let..více

[recenze]

[09.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

PRÖWESS - Blacktop Therapy

Historie téhle party ze Severní Karolíny sahá na začátek minulé desetiletky. To na tamní klubové scéně začala působit formace, která si říkala 21st Century Goliath a kromě toho, že ve svém středu měla výborného kytaristu Scotta Robyho a zpěváka Tonyho Leona, reflektovala na práskavou hudbu konce osmdesátých let, kterou tehdy na losangeleských pódiích předváděli například L.A. Guns, Faster Pussycat, Vain nebo Love/Hate. 21St Century Goliath se povedlo vydat dvě vcelku slušná alba „Radio Destroyer“ (2012)..více

[recenze]

[08.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

BREAKING BENJAMIN - Aurora

Chcete nahlédnout do kuchyně hvězdných amerických alternativců Breaking Benjamin trochu jiným okýnkem? Pokud ano, musíte se smířit s faktem, že jejich aktuální albová kolekce „Aurora“ popírá jakékoliv metalové pnutí, na které byli fanoušci zvyklí, a nabízí naprosto jiný pohled na jejich tvorbu. Tahle kapela si to ale může tak trochu dovolit. Za dvacet let existence už posluchačům dokázala, že její tvorba je pevně ukotvena na pomezí alternativního rocku a metalu, kde často dochází k přesahům do nu-metalu a metalcoru, ..více

[recenze]

[07.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

DIRTY SHIRLEY - Dirty Shirley

V čem by asi tak mohl zaujmout projekt, který spojil osmadvacetiletého chorvatského zpěváka Dina Jelusicka s protřelým kytaristou Georgem Lynchem, v osmdesátých letech oporou hairmetalových Dokken, dlouhá léta však už světoběžníkem v různých projektech a stylech? Reklama nejvíce láká na Lynchovo jméno, které má v rockovém světě ještě stále zvuk, přestože jeho nositel jej devalvoval několika deskami, které se ani nevyšplhaly na hranici průměru...více

[recenze]

[06.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

VAN HALEN - Van Halen II

Na konci sedmdesátých let nebylo v Americe žhavější a energičtější kapely než Van Halen. Se svým debutem dokázala kapela píchnout životadárnou injekci hard rocku, stylu, o němž se mluvilo jako o přežitém a mrtvém. Vždyť se podívejme na to, jak celá scéna vypadala. Vedoucí úlohu stále plnili Kiss, ovšem ti se zmítali ve vlastních problémech, byl je nucen opustit bubeník Peter Criss a kvůli alkoholu a drogám jejich aktivity brzdil i Ace Frehley. Kapela navíc měkla a začala inklinovat k disko proudu. ..více

[recenze]

[05.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

DAVEY SUICIDE - Rock Ain`t Dead

Tahle svérázná parta z Hollywoodu slaví už deset let a za tu dobu si v klubech na Sunset Strip, kde začínala řada jejich idolů, dokázala vydobýt slušné renomé a má věrný okruh příznivců. Ovšem přestože její principál (a dnes už jediný původní člen) uvádí jako svůj hlavní vzor Guns N`Roses a kdysi v jejich řadách hrával i bubeník hairmetalových kašpárků Pretty Boy Floyd Ben Graves, od Davey Suicide nečekejte žádný ostrý rock n`roll nebo hair metal. Tahle čtveřice,..více

[recenze]

[04.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

REVOLUTION SAINTS - Rise

I když to ze začátku vypadalo, že Revolution Saints bude jen další projekt bezhlavě splácaný ředitelem Frontiers Music Serafinem Peruginem, čas ukázal, že i mezi nepřebernou řadou víceméně bezcenných alb podobného typu se najde něco, co má skutečně smysl a uměleckou hodnotu. Bubeníka a zpěváka Deena Castronova (ex-Journey, Ozzy Osbourne, G//Z/R, Steve Vai…), basistu a zpěváka Jacka Bladese (Night Ranger, ex-Damn Yankees) a kytaristu Douga Aldriche..více

[recenze]

[03.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

PIXIES - Beneath The Eyrie

Pokud nic jiného, lze Pixies považovat za zatraceně kultovní kapelu. Byli to právě oni, koho Kurt Cobain vedle The Beatles a Melvins citoval jako svůj největší vzor a kteří byli tak nepřímo považování za jakési kmotry grunge. S tímto hnutím ze Seattlu pochopitelně neměli nic společného, už jen proto, že se zformovali v Bostonu a nikdy nebyli příznivci zbytečně podladěných kytar a utahaných žalozpěvů. Pravda, do klasické scény Ameriky osmdesátých let vůbec nezapadali, protože jestli něco bytostně nenáviděli,..více

[recenze]

[02.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

...AND YOU WILL KNOW US BY THE TRAIL OF DEAD - X: The Godless Void And Other Stories

Pink Floyd, Led Zeppelin, Rush, Genesis, Public Enemy, Melvins ale i Johann Sebastian Bach nebo Antonio Vivaldi, to jsou jména, která jako své největší vzory uvádí tahle americká parta čtyř podivných pavouků. Ovšem věřte kapele, která si dá tak krkolomné jméno …And You Will Know Us By The Trail Of Dead… Tahle formace na scéně funguje už více než čtvrt století a za tu dobu si svou specifickou hudbou získala řadu fanoušků po celém světě. Právě pro svou podivnost jeu mnohými až zbožně milována, ..více

[recenze]

[01.03.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

ANTI-FLAG - 20/20 Vision

Dokáží američtí buřiči Anti-Flag ještě něčím překvapit a šokovat, když je od vydání debutu „Die For The Goverment“ jejich hlavním mottem kritika americké politiky a obhajování lidských práv? S takovou filozofií vznikli už v osmdesátých letech a pokračují v ní do dnešních dnů. Anti-Flag na to šli vždy chytře a tak jejich slova měla dopad, obzvlášť, když je zpěvák Justin Sane přednášel se zápalem sobě vlastním. Možná zpočátku chtěli být novými Dead Kennedys, ale výrazové prostředky pro svůj manifest zvolili trochu jiné. ..více

[recenze]

[29.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

VAN HALEN - Van Halen

Ten příběh je starší než hard rock sám, přesto jsou Van Halen jedním z jeho nejviditelnějších symbolů. Pokud budeme pátrat po absolutních začátcích téhle party, je nutné se přenést až do roku 1962. Tehdy totiž do kalifornské Pasadeny přijíždí holandský muzikant Jan Van Halen spolu se svou indonézskou manželkou Eugenií Van Beers a svými dvěma syny, devítiletým Alexem a sedmiletým Eddiem. U těch už od kolébky nebylo pochyb o hudebním nadání a od útlého věku je otec vedl k lásce k hudbě a samotným nástrojům...více

[recenze]

[27.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man

Než začnete poslouchat novinku Ozzyho Osbournea, musíte si uvědomit dvě věci. Zaprvé, že má tenhle britský zpěvák svůj zenit už dávno za sebou. Na druhou stranu, že máte co do činění se zakladatelem heavy metalu, který toho dokázal tolik, že dnes už nemá zapotřebí vůbec nic točit. Navíc v jeho věku a se zchátralou tělesnou schránkou. Proto se také dlouhou dobu pochybovalo o tom, zda ještě nějaká jeho deska vyjde. Nakonec vyšla a vzbudila zase velké pozdvižení. Ne proto, že by na ní Osbourne přišel s nejlepším..více

[recenze]

[24.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Ozzy OSBOURNE - Opsaný kruh až k Ozzmosis

Kdo věřil tomu, že „No More Tours 2“ které Ozzy Osbourne odstartoval před pár lety a chtěl jeho názvem demonstrativně říct, že už definitivně končí, musel být buď naprostý blázen nebo člověk, který o kariéře tohoto zakladatele heavy metalu neví vůbec nic. Že se nebude končit bylo nad slunce jasnější, na podobná prohlášení byl pan Osbourne vždycky kadet a vzhledem k tomu, jak obratnou manažerkou je jeho manželka Sharon, sloužily podobné výkřiky jako otřepaný marketingový trik...více

[profily]

[24.02.2020]

[Jan Skala]

[]

BANSHEE - The Madness

Co bylo zajímavé na kapele Banshee z amerického Kansasu, která byla tak trochu mylně házena na konci osmdesátých let do hairmetalového pytle? S největší pravděpodobností to, že přestože měla jasně hairmetalový základ, na kterém stavěla od svého vzniku v roce 1985, nestala se nakonec sto padesátým osmým klonem Mötley Crüe či Poison, ale dokázala do své hudby vpašovat mnohem více vlivů, které se dotýkaly až teritoria amerického power metalu. Nebyli sice tak draví jako Riot, Vicious Rumors nebo Armored Saint,..více

[recenze]

[23.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

JORN - Heavy Rock Radio II - Executing The Classics

O tom, že je Jorn Lande výborný zpěvák, nikdo nepochybuje. Samozvaný nástupce Ronnieho Jamese Dia (kterým však nikdy být nemůže) o tom přesvědčil už v první polovině devadesátých let, kdy byl přizván kytaristou Ronnim Le Tekrem k projektu Vagabond, který měl suplovat hvězdné Nory TNT v době jejich prvního rozpadu. Ovšem tahle ambiciózní parta skončila velmi záhy po dvou albech, když zpěvák Tony Harnell oznámil návrat k TNT a Lande se ocitl na dlažbě. Tehdy ale ukázal, že je výtečným zpěvákem ..více

[recenze]

[22.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

SUNN O))) - Pyroclasts

Že jsou Sunn O))) ojedinělým zjevem na scéně, je jasné každému, kdo jen kdy zaslechl alespoň úryvek z nějaké jejich desky. Jsou to právě oni, kdo vymyslel specifický styl drone metal, který se zakládá na jednoduchém, až primitivním kytarovém riffu, jenž se nechá zní tak dlouho, jak to jde a přidává se do něho hučení kytarové vazby. Počáteční experiment, který vzešel z noisu a temného ambientu si kupodivu své příznivce našel a proto nezůstalo jen u debutového alba „OO Void“ z roku 2000. ..více

[recenze]

[21.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

Umřít jako obyčejný člověk? Nikdy!

..více

[bulvární koutek]

[21.02.2020]

[Jan Skala]

[]

BRITISH LION - The Burning

Steve Harris z Iron Maiden se podruhé hlásí se svým bočním projektem a skalní fanoušky Železné panny s ním dozajista znovu zklame. Stejně tak jako u osm let starého bezejmenného debutu, s nímž Harris ukázal, jak moc se dokáže vymanit z vlivu, který má na zmíněnou britskou legendu. I přes nepříznivé ohlasy z řad fanoušků i části kritiky se nejednalo o špatnou desku. Jenže slavný basista se rozhodl, že jeho kapela nebude uspokojovat primárně heavymetalovou část fanouškovského spektra..více

[recenze]

[19.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

MARK LANEGAN BAND - Somebody`s Knocking

Pokud mluvíme o velkých grungeových pěvcích, většinou bývají zmiňováni Kurt Cobain, Layne Staley, Eddie Vedder, Chris Cornell nebo Scott Weiland a na Marka Lanegana se jaksi zapomíná. Přitom stačilo málo a jeho někdejší kapela Screaming Trees mohla stát vedle Nirvany nebo Pearl Jam na vrcholku hnutí začátku devadesátých let a Lanegan se mohl škebit z titulních stránek hudebních časopisů. Měl totiž už v dobách největšího boomu grunge vyspělý hlas a skvělý projev, ..více

[recenze]

[17.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Aleš BRICHTA (ALEŠ BRICHTA PROJECT) - Voda teče v Labi a ve Vltavě

Pokud budeme probírat největší osobnosti české rockové a metalové hudby, nutně při tom narazíme na Aleše Brichtu. Dlouholetý frontman Arakainu je už čtvrt století na sólové dráze, kterou nevzdává ani po sérii zdravotních komplikací, jež jej v poslední době postihly. Podle svých slov se ale už cítí dobře. Brichta se s otázkami moc nemazlil a odpovídal krátce a věcně. I to patří k image muzikanta, o němž se v osmdesátých letech Petr Janda vyjádřil jako o "naštvaném mladém muži, který je připravený někomu jednu majznout"...více

[rozhovory]

[16.02.2020]

[Jan Skala]

[]

THE MAGPIE SALUTE - High Water II

Přestože se The Black Crowes aktuálně vrátili po několika letech zpět, aby oslavili třicet let od vydání skvělého debutu "Shake Your Money Maker", a válečná sekera mezi bratry Robinsonovými je zakopána, rozhodně to neznamená, že by musela nutně skončit formace The Magpie Salute, kterou si v roce 2016 postavil jako trucpodnik kytarista Rich Robinson. Spolu s ním fungují v The Magpie Salute i další někdejší členové The Black Crowes, kytaristé Marc Ford a Sven Pipien, ..více

[recenze]

[14.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS - Get The Money

Taylor Hawkins byl vždy něco víc, než jen bubeník Foo Fighters. V téhle kapele působí od roku 1997, když nahradil méně zručného Williama Goldsmitha a definitivně tak zabránil Davu Grohlovi v tom, aby musel sám usednout za bicí soupravu. Ovšem je to právě Grohl, který Taylorovi nedělá pozici ve Foo Fighters moc jednoduchou, když sám (jako někdejší bubeník slavné Nirvany) vyžaduje místo za bicí soupravou. Svou občasnou frustraci ventiluje Hawkins hostováním na počinech takových umělců, ..více

[recenze]

[12.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

GRAND SLAM - Hit The Ground

Název Grand Slam je starý už několik desetiletí a pamětník rockové historie už asi ví, která udeřila. Formaci téhož názvu totiž založil v roce 1984 Phil Lynott, když jeho legendární Thin Lizzy rozložila sžíravá drogová závislost většiny členů a s tím i související nedisciplinovanost. Tehdy se od Grand Slam čekalo hodně, protože kromě Lynotta měli ve svém středu ještě klávesistu Magnum Marka Stanwaye a kytaristu Laurence Archera. Lynott tehdy do kapely vkládal velké naděje, ovšem nakonec zůstalo jen u nich...více

[recenze]

[11.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

GREEN DAY - Father Of All Motherfuckers

Green Day by byli jistě moc rádi, kdyby se jim ještě jednou povedl takový průlom jako v devadesátých letech s „Dookie“, a o dekádu později s „American Idiot“. Proto také sázeli na minulou nahrávku „Revolution Radio“ jako na tu, která po několika hubenějších letech vystřelí jméno kapely opět na vrchol. Následovalo sice první místo v americké hitparádě Billboardu, ale jinak se nic podstatného nestalo a ani singl „Bang Bang“ nezabodoval jako svého času „Boulevard Of Broken Dreams“ nebo „Wake Me Up When September Ends“. ..více

[recenze]

[10.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

MUSTASCH - Killing It For Life

Švédští Mustasch vzešli z boomu skandinávských garážových kapel konce devadesátých let. Tedy z doby, který světu dal The Hellacopters, Hardcore Superstar, Gluecifer, Datsuns, fakticky i Backyard Babies a mnoho dalších. Tehdy neplatili za tahouny scény, i když svůj zmetalizovaný rock n`roll (kde nebyla nouze o nosné vlivy punku) hráli s velkým nasazením, trvalo jim o něco déle, než se na severské scéně prosadili. Šli na to trochu jinak než ostatní jmenované kapely a během let demonstrovali, že umí napsat řadu chytlavých hitů,..více

[recenze]

[09.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

Dan HORYNA (MERLIN, VITACIT) - Nemám s Danem ze sedmdesátých let žádný problém

Je to neuvěřitelné, ale Dan Horyna se pohybuje na scéně už skoro půl století. Za ta léta prošel Vitacitem, Pumpou, Merlinem, Benefitem, ale i Kroky Františka Janečka. Jak sám říká, všechno byl přirozený vývoj, kterým prošla nejen jeho osoba, ale i projev, kterým se prezentuje. Má pořád silný hlas, kterým udivoval už v sedmdesátých letech a jeho životní eskapády, vzestupy a pády se na něm nijak nepodepsaly. V současnosti působí jak v Merlinu, tak znovu ve Vitacitu a do budoucna se dívá s optimismem. ..více

[rozhovory]

[09.02.2020]

[Jan Skala]

[]

WOLFMOTHER - Rock N`Roll Baby

Je pravda, že sláva australských Wolfmother tak trochu pominula. Ovšem předák Andrew Stockdale si za to může vlastně sám. Myslí si totiž, že může donekonečna opakovat model, který uplatnil v roce 2005 na bezejmenném debutu, jenž z Wolfmother udělal hvězdu, když se kopií po světě prodalo více než milion a půl. Kvůli tomu se Wolfmother začali propadat mezi šedý zástup retro kapel a přestože nad nimi stále ční, ten rozdíl se začíná pomalu stírat. Ničemu nepřidaly ani vleklé personální problémy,..více

[recenze]

[08.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Donnie VIE - Beautiful Things

Že se Donnie Vie dokáže obejít i bez domovských Enuff Z`Nuff, bez kterých si nedokázal svůj život představit skoro třicet let, a z nichž jej vypudily egomaniacké choutky principála Chipa Z`Nuffa, se ví už dávno. Minimálně od začátku tisíciletí. Enuff Z`Nuff se tehdy nacházeli v divném rozpoložení, netušili, jestli kapela existuje a kdo v ní vlastně hraje a Donnie se vypravil na sólovou dráhu. Ta pokračuje bez kvalitativních výkyvů dodnes a jestli něco potvrzuje, tak je to nejen Donnieho veliká obliba The Beatles,..více

[recenze]

[05.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

DIE KRUPPS - Vision 2020 Vision

Pokud vás poslední vývoj Rammstein zklamal, zkuste se poohlédnout trochu jinam. U našich západních sousedů totiž nefunguje jen parta Tilla Lindemanna, ale dlouhá léta před nimi svou věrnost podobné hudbě přísahali i Düsseldorfští Die Krupps. Nejsou v žádném případě tak mediálně tlačeni jako Rammstein (u nichž to zpočátku bylo i proto, že pocházeli z Východního Německa), ale v době, než Rammstein vyšel jejich debut, byli Die Krupps velkými hvězdami na industriálně metalové scéně. Položila je dlouhá pauza po roce 1997,..více

[recenze]

[04.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

DOGS D`AMOUR - Jack O`Byte Bluesy

Situace kolem britské kapely Dogs D`Amour je velice nepřehledná. Oficiálně stále funguje klasická sestava, kde kromě frontmana Tyly J. Pallase působí ještě kytarista Jo Dog, basista Steve James a bubeník Bam. Tahle parta, sice velmi sporadicky, ale sem tam přece jen koncertuje, ale od roku 2011 nevydala žádnou nahrávku a tenkrát se také jednalo jen o novou verzi klasického akustického EP "Graveyard Of Empty Bottles". Zatímco kytarista Dog a basista James dělají v mezičase bůhvíco a bubeník Bam jede turné..více

[recenze]

[03.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ivan Král, ta šedá eminence Patti Smith, už jamuje s Joeyem Ramonem

..více

[bulvární koutek]

[03.02.2020]

[Jan Skala]

[]

Ondřej `Morbivod` KLÁŠTERKA - Umbrtka je náš bůh, který si zaslouží nejvyšší úctu

Ondřej Klášterka neboli Morbivod je jedna z nejdůležitějších osobností české undergroundové scény, protože už více než dvacet let působí v několika důležitých kapelách, ať už se jedná o Umbrtku, Stíny plamenů, Trollech nebo War For War. Od původního black metalu se vyvinul ve všetranného hudebníka, který dokáže přeskakovat mezi styly a jeho aktivity se nezaměřují jen na pekelnou tvorbu. Jelikož Umbrtka, která velice svérázným způsobem opěvuje život dělníků a tovární špínu (zejména plzenské Škodovky) ..více

[rozhovory]

[02.02.2020]

[Jan Skala]

[]

WAYWARD SONS - The Truth Ain`t What It Used To Be

Pamatujete ještě na kapelu Little Angels, která na konci osmdesátých let působila jako britská odpověď na zvukově čistší a navoněnější kapely hairmetalového boomu z Los Angeles, ale nezapomínala ani na ostrovní hardrockové tradice? I když ji po velmi dobrém a pravděpodobně nejdospělejším albu „Jam“ z roku 1993 smetla (jako řadu jejich souputníků) vlna grunge, jejich zpěvák Toby Jepson flintu do žita nehodil. Jeho první post-Little Angels projekt Toby And The Whole Truth sice po albu..více

[recenze]

[02.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

STABBING WESTWARD - Dead & Gone

Skoro dvacet let ležela značka amerických industrialistů Stabbing Westward u ledu, přitom v devadesátých letech platila tahle kapela za jakýsi tajný tip podobně laděné scény. Nikdy sice nebyli předurčeni k tomu, aby se z nich stali noví Nine Inch Nails, na to vždycky frontman Christopher Hall a jeho parta byli příliš normální, ale už svým debutem "Ungod" tahle kapela přesvědčila o tom, že s ní bude třeba počítat. Nebyla sice tak přitažlivě podivná a neuchopitelná jako Nine Inch Nails, ani tak tvrdá a sebedestruktivní jako Ministry,..více

[recenze]

[01.02.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

STRIGOI - Abandon All Faith

Současná záliba členů Paradise Lost v death metalu je trochu zarážející. Byli to právě tito Britové, kteří kdysi death metal, na němž začínali, hodili za hlavu, aby se rozlétli napříč devadesátými léty, kdy prodělali úchvatný přerod ze sklepní party v jednu z nejrespektovanějších rock/metalových kapel té doby. Postupně odhazovali hnijící kořeny smrtícího metalu, ale nakonec i životadárného doomu, který profitoval na jejich prvním přelomovém díle "Gothic", aby s trojicí alb "Icon", "Draconian Times" a "One Second" ..více

[recenze]

[31.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

KMFDM - Paradise

Od doby, co v roce 1984 vyšla debutová deska "Opium", se stali KMFDM stálicí a vlastně i pojmem na hudební scéně. Může za to i jejich tvrdohlavost, kdy přes prvotní experimenty s disko rytmy se pevně ukotvili v tvrdém industriálu, který pohánějí metalové kytary a v novém tisíciletí i skvěle rozložené vokály Saschy Konietzka a Lucie Cifarelli. To je hlavní deviza této německé party, která kdysi byla na velkých námluvách s basistou od Marilyna Mansona a někdejším frontmanem hairmetalových Shotgun Messiah Timem Skoldem. ..více

[recenze]

[29.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

SONS OF APOLLO - MMXX

Někde někdo napsal, že Sons Of Apollo jsou moc dobří na to, aby byli jen kopírkou Dream Theater. Tohle přirovnání sedí, přestože se americká pětice chtěla od zmíněných progresivních hvězd co nejvíce distancovat. To zas tak dobře nejde, protože minimálně bubeník Mike Portnoy je s Dream Theater spojen doslova pupeční šňůrou. Ale jak ukázal debut "Psychotic Symphony" z roku 2017, Sons Of Apollo si chtějí žít vlastním životem...více

[recenze]

[27.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

Jiří `Big Boss` VALTER - Národ Kärgeräs ještě neřekl poslední slovo

Big Bossovi je už osmašedesát. A sám také rekapituluje svůj život. Proto kromě staršího biografického DVD "Vzpomínky na hovno" na konci loňského roku vydal sólovku "Než zemřu", která má být jeho poslední. Teď se chce soustředit na domovský Root, s nímž právě točí novou desku. Už nemusí nikomu nic dokazovat. Ani na sólové dráze a už vůbec ne jako člen domovské kapely. Bere proto věci s nadhledem, což je cítit z následujícího rozhovoru. V něm Big Boss také shrnul celou svou kariéru, ..více

[rozhovory]

[26.01.2020]

[Jan Skala]

[]

LIMETALL - Znamení

Prvotní humbuk kolem Limetalu už trochu utichl. Přestože kapela kolem bývalých členů ostravské legendy Citron jela loni turné s Kabátem, jejich druhé album „Znamení“ vyšlo tak trochu utajeně. Pokud si vzpomenete na situaci před pár lety, kdy došlo k rozštěpení Citronu a tím pádem i vzniku Limetalu, jeví se současnost trochu podivně. Navíc členové kapely tvrdí, že se chtějí od své minulosti odstřihnout více než dosud a proto do svého názvu vetkli ještě jedno písmeno l a od té doby máme co do činění už jen s Limetallem. ..více

[recenze]

[24.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Dokáže australská elektrárna vydolovat poslední zbytky energie?

..více

[bulvární koutek]

[23.01.2020]

[Jan Skala]

[]

UMBRTKA - Komíny smrti

Umbrtka byla vždy zajímavým zjevem na české undergroundové scéně. Před dvaceti lety se prezentovala jako blackmetalová kapela, ovšem její texty, které se zaobíraly dělnickým životem ve Škodových závodech v Plzni byly vždy tak trochu mimo tuto černou mísu. Pro své tradičně blackmetalové vrtochy upředňostňuje kytarista a zpěvák Morbivod další kapely jako Trollech nebo Stíny plamenů a právě Umbrtku se jal vést spíše avantagrdnějším směrem. Ten kapele vždy slušel a zaručil to, že se nedokáže tak rychle vyčerpat,..více

[recenze]

[22.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

MISERY LOVES CO. - Zero

Celých devatenáct let od sebe dělí předposlední desku této švédské senzace devadesátých let a její novinku "Zero". Devatenáct let, které kapela, kdysi řazena k nadějím evropského metalu, ztratila naprosto zbytečně. Vše se tehdy zvrhlo při evropském turné ke třetí desce "Your Vision Was Never Mine To Share", která byla nejen nejméně podařená ze všech tří vydaných děl, ale skřípat to začalo i mezi ústřední dvojicí, frontmanem Patrikem Wirenem (v osmdesátých letech působil jako člen speed/thrashových Midas Touch) ..více

[recenze]

[20.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

BIG BOSS - Než zemřu

Big Boss, čili Jiří Valter, dlouholetý guru brněnské blackmetalové legendy Root a velekněz Satanovy církve, se letos dožije osmašedesátky. To je čas, kdy většina chlápků v jeho věku už je v důchodu a k večeru chodí "na dvě" do hospody Na Růžku (ať ta je kdekoliv), ale také je to čas na bilancování svého životního osudu. Big Boss asi nebude ten, kdo by svými příběhy otravoval štamgasty po různých hospodách a místo toho se rozhodl svůj život zhudebnit. Přece jen, když se řekne rok 1952, ..více

[recenze]

[17.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Redaktorská bilance roku 2019 - Pepsi Stone

Už několik let se mluví o stagnaci rockové a metalové scény a ta pokračovala. Opět se neobjevil žádný spasitel, který by dokázal navázat na práci někdejších velikánů, takže ty nejlepší desky zbyly opět na dávné hrdiny. Jistě, našlo se několik zajímavých nových jmen, ovšem žádný velký boom se nekonal. Navíc konec roku, kdy se čekalo, že bude nasycen předvánoční trh, byla situace snad ještě mizernější. Ale i tak vyšlo během loňska několik skutečně skvělých alb. Tady jsou.....více

[ankety]

[13.01.2020]

[Jan Skala]

[]

COLD CHISEL - Blood Moon

Nová doba zjevně sympatické hospodské kapele Cold Chisel svědčí. Nejenže dokázala znovu najít společnou řeč ve skoro klasické sestavě, kde zesnulého bubeníka Stevea Preswitche nahradil v roce 2011 Charlie Drayton, ale hlavně jejich comeback trvá už skoro celou desetiletku a během něho kapela vydává už třetí studiovou desku. Sice nová éra nebude už nikdy tak úspěšná a směrodatná, jako ta z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy pětice jejich alb (zejména pak počin "East" z roku 1980) ..více

[recenze]

[12.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

RUNNING WILD - Crossing The Blades

Dlouhá léta se o Running Wild nemohlo mluvit jako o plnohodnotné kapely, ale spíše jen jako o projektu Rolfa Kasparka, který navíc vydává desky pochybné kvality. Vždyť si stačí vzpomenout na počiny jako "The Brotherhood", "Rogues en Vogue" nebo úplné dno pirátí diskografie "Shadowmaker". Tto, co představovali Running Wild v novém tisíciletí vzbuzovalo spíše jen soucitný úsměv, než aby evokovalo staré časy skvělých desek "Under Jolly Roger", "Port Royal" nebo "Death Or Glory"...více

[recenze]

[11.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

THE WHO - Who

Je jen málo žijících legend, které by byly větší než The Who. I když to tak řadu let nevypadalo, je tahle britská formace stále funkční. A i když se musí obejít bez dvou zásadních členů, basisty Johna Entswitlea a bubeníka Keitha Moona, pro které si už přišla zubatá, jsou The Who v posledních letech akční kapelou, která nejenže čile koncertuje, ale dokonce právě vydala i noviu desku. První po třinácti letech a teprve čtvrtou od konce své klasické éry, datovaného smrtí bubeníka Moona v roce 1978. Že album,..více

[recenze]

[10.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

NASTY RATZ - Second Chance?

Hair metal v Čechách? Pokusy o něj vyšly vždy tak trochu naprázdno a směšně. Vždyť si vzpomeňme na začátek devadesátých, kdy i do tuzemska doléhala tsunami rozpoutaná Guns N`Roses, a šátky a kožené bundy začala natahovat nejedna nová parta. Ovšem tahle bublina v Čechách brzy splaskla a nezbylo z ní vůbec nic. Opětovný zájem o tuhle hudbu se probudil zhruba před deseti, dvanácti lety, kdy se opět začaly rojit nové kapely, která nastartovala vlna zájmu o spolky jako Crashdïet, Hardcore Superstar či Crazy Lixx. ..více

[recenze]

[08.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

LOVEKILLERS - Lovekillers

Jméno amerického zpěváka Tonyho Harnella má ve světě melodického hard rocku stále zvučné jméno. On totiž není jen tím, kdo s norskou kapelou TNT nazpíval jejich nejlepší alba, z nichž můžeme zmínit hlavně počiny "Tell No Tales", "Intiution" a "Transistor", ale tento muzikant byl v minulosti členem několika skutečně dobrých projektů. Z těch ční především superskupina Westworld (ve které se Harnell setkal se členy kapel Riot, Danger Danger a Rainbow), ale i Starbreaker nebo Morning Wood...více

[recenze]

[07.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

THE DARKNESS - Easter Is Cancelled

Než se objevili Steel Panther, platili britští The Darkness za nejblbější kapelu na scéně. Jejich všeobecně oslavovaný debut "Permission To Land" je jednou z těch desek, u nichž její úspěch vůbec nepochopíte. Přestože schopnost složit slušnou skladbu tato kapela vždy měla, vše bylo zabalené do komediálního obalu, kterému vévodily nemožné ohozy a směšný knírek basisty Frankieho Poullaina. Navíc tenký falzetový hlásek Justina Hawkinse zaručoval, ..více

[recenze]

[05.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

BERNIE SHAW AND DALE COLLINS - Too Much Information

Přestože klasickým zpěvákem Uriah Heep už bude navždy David Byron, protože jeho hlas zní z těch nejlepších děl kapely "Look At Youirself" nebo "Return To Fantasy", kanadský zpěvák Bernie Shaw je tím, kdo britskou legendu drží nad vodou už přes třicet let. Nová alba se sice s těmi klasickými srovnat nedají, ale minimálně "Sea Of Light" z pětadevadesátého nebo poslední "Living The Dream" rozhodně za poslech stojí. A nejen kvůli Shawově jistému vokálu, který dal legendě druhý dech, díky němuž fungují Uriah Heep dodnes..více

[recenze]

[03.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 4/10]

Joey TEMPEST - Joey Tempest

Jak se blížil rok 2000, nitky se začínaly sbíhat. Europe podle legendy dostali takový balík peněz, že nešlo odolat společnému vystoupení, kde samozřejmě museli nutně přehrát "The Final Countdown", jen chvíli předtím, než lidstvo vstoupilo do nového letopočtu. I když Joey Tempest říkal, že ke comebacku kapela směřovala už od roku 1998, kdy se sešel v Micem Michaelim a Ianem Haughlandem, čas nakonec nedozrál ani v roce 2000. Na to, aby naskočil do rozjíždějícího se vlaku Europe, byl Tempest tehdy hudebně jinde, ..více

[recenze]

[02.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

William Patrick CORGAN - Cotillions

O tom, že je frontman hvězd alternativního rocku The Smashing Pumpkins William Patrick (vulgo Billy) Corgan veliký podivín, se ví dávno. Vždyť i jeho někdejší spoluhráč z bočního projektu Zwan David Pajo o něm mluví jako o nezměrném egomaniakovi a dokonce ho přirovnal k Donaldu Trumpovi, což mezi americkými umělci není rozhodně lichotka. Corgan kvůli své povaze skoro zlikvidoval i The Smashing Pumpkins, kteří jej postupně poslali ke všem čertům a on zůstal sám. ..více

[recenze]

[01.01.2020]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA - Pít, pít, až na mol pít...

Možná je to trochu udivující, ale Zvlášňý škola, tahle šaráda ze západočeské Kdyně, existuje už skoro třicet let. S podivem proto, že tahle kapela už od roku 1992 pravidelně objíždí všemožné tancovačkové parkety (hlavně tedy v domovských západních Čechách), kde v přestávkách mezi jednotlivými sety postává u baru se svými fanoušky a konce koncertů už se v příčetném stavu dožívá třeba jen půlka kapely. Ale hrálo se, pivo teklo proudem, panáky lítaly vzduchem, ..více

[profily]

[31.12.2019]

[Jan Skala]

[]

TYGERS OF PAN TANG - Ritual

Co vždycky odlišovalo Tygers Of Pan Tang od šedivých zástupců Nové vlny britského heavy metalu? V podstatě fakt, že vydali úchvatnou desku "The Cage", se kterou si mohli dělat stejný nárok na slávu jako Def Leppard s "Pyromanií". Ovšem ta se nedostavila a dodnes jsou Tygers Of Pan Tang až trestuhodně přehlíženou kapelou. Každého totiž při vyslovení názvu napadne, že to je kapela z NWOBHM, která (stejně jako devadesát procent ostatních) nikdy nic pořádného nedokázala a dnes žije jen z toho, ..více

[recenze]

[30.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Michael SWEET - Ten

Sveřepý frontman whitemetalových Stryper Michael Sweet zažívá zjevně dost plodné období. Nejenže se svou domovskou kapelou je po comebacku velmi čilý a alba vydává v průběhu dvou až tří let, má také projekt s bývalým kytaristou Dokken Georgem Lynchem a nezapomíná ani svou sólovou dráhu. Tu odstartoval už po prvním krachu Stryper na začátku devadesátých let a dodnes ji vlastně nepřerušil. Výčet aktivit, který by možná stačil slušnému workoholikovi, ..více

[recenze]

[29.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

Joey TEMPEST - Azalea Place

Album "A Place To Call Home" bylo jen začátkem cesty Joeyho Tempesta o vymanění se ze zvuku a stínu Europe. Cesty, která sice neměla dlouhého trvání, ale působila obrovsky vzrušujícím dojmem a nabídla tolik skvělé hudby, že i kdyby Tempest nikdy nic s Europe nenatočil, musel by být nutně uznáván jako velký umělec a skladatel. "A Place To Call Home" naznačilo, kam až by mohl dojít a jak moc daleko je za sebou ochoten nechat mateřskou kapelu, aby světu dokázal, ..více

[recenze]

[26.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

ZEMĚTŘESENÍ - Zemětřesení 2

Navazovat na kult je vždy těžké. A v případě projektu Zemětřesení to platí dvojnásob. O tom, co pro českou nebo československou hudbu znamenal Jiří Schelinger, byly popsány už stohy papíru, protože to byl právě on, kdo v době normalizačního kulturního temna dokázal, že zpěvák nemusí mít jen čistý hlas jako Karel Gott nebo Waldemar Matuška, aby se dostal až na špičku tuzemské scény a jeho plakáty do pokojů řady dospívajících. Byl to on, kdo je považován za průkopníka českého hard rocku, ..více

[recenze]

[25.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

Karel GOTT - 80/80 Největší hity 1964 - 2019

O velkých umělcích se říká, že buď je milujete nebo nenávidíte. Ovšem jedno přísloví hovoří o tom, že každá výjimka potvrzuje pravidlo a Karel Gott ta výjimka bezesporu byl. Toho můžete milovat, respektovat jeho celoživotní dílo, uznale pokývat při jeho vokálních kreacích (zejména z počátku kariéry), ovšem těžko se najde někdo, kdo by ho nenáviděl. A to Karel Gott velký umělec rozhodně byl. Nebyl to rocker v pravém slova smyslu, přestože byste v jeho tvorbě rockové skladby našli, ..více

[recenze]

[24.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: /10]

SHARK ISLAND - Bloodline

Shark Island měli vždycky smůlu a přitom se dost dobře mohli stát jednou z vůdčích kapel losangeleského hair metalu osmdesátých let. Někdy kolem roku 1985 platili za jednu z nejžhavějších akvizic v klubech kolem Sunset Boulevardu, kytarista Spencer Sercombe udivoval svou vyspělou technikou a zpěvák Richard Black patřil mezi frontmany, na které čekala velká budoucnost. Byl to on, kdo v prvních krůčcích školil Axla Rose a Guns N`Roses na jeho hostování lákali příznivce do klubů jako Whiskey A Go-Go, Troubadour, Starwood nebo Roxy. ..více

[recenze]

[23.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

ALEŠ BRICHTA PROJECT - Klatovy, Auto Nejdl, 14. 12. 2019

Ten pravý vánoční koncert plánuje Aleš Brichta vždycky do pražské Barči, v Klatovech to bylo vystoupení vpravdě čertovské. Tradiční průvod Krampusů se stal pro rockového fanouška trochu jinou akcí, protože při ohlášení vystoupení Aleše Brichty se jeho pozornost upnula právě k této legendě tuzemského hard rocku a metalu. Před pár lety by to možná bylo jinak, to Brichta hrával skoro v každé Horní Dolní, dnes je možnost navštívit jeho koncert vzhledem k Brichtově zdravotnímu stavu mnohem omezenější. ..více

[reporty]

[22.12.2019]

[Jan Skala]

[]

1349 - The Infernal Pathway

Nemusíte ani vidět, jak členové kapely vypadají. Už jen název 1349 dává jasně na vědomí, o co se zde bude jednat. Pro historiky tohle číslo bude asi navždy jen letopočet, kdy Norsko muselo čelit začátkům morové rány, která v následujících letech vyhladila více než polovinu obyvatel, pro fanoušky tvrdé hudby znamená něco víc. Zasloužilou blackmetalovou partu, která funguje už přes dvacet let a kde za bicí soupravou sedí bubeník Satyricon Frost. Pravda, ten se sice neúčastní koncertních tažení kapely, ..více

[recenze]

[21.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

SKINLAB - Venomous

Zapomeňte na to, že Skinlab byli kdy řazeni do nu-metalové škatulky, tolik zprofanované na začátku tisíciletí. Skinlab v tu dobu vydávali svá alba, ovšem ke zvuku takových Limp Bizkit nebo Linkin Park měli sakra daleko. U nich se nikdy nejednalo o mustr střídání klidných a nařvaných pasáží (ať už ve sloce nebo v refrénu), tahle parta ze San Francisca na to šla úplně jinak. Jako předobraz jejich hudby jim bezesporu posloužila Pantera někdy z doby "Far Beyond Driven" nebo Machine Head ..více

[recenze]

[20.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Joey TEMPEST - A Place To Call Home

"Chtěl jsem udělat desku, která bude pokud možno co nejdál od Europe", řekl v polovině devadesátých let zpěvák Joey Tempest, když světu servíroval svou sólovou prvotinu "A Place To Call Home". Rocková scéna (tak jak ji prezentovali Europe) byla v té době v troskách a Tempest si toho byl moc dobře vědom. Pro fanoušky, kteří otočili na začátku devadesátých let kormidlem do deštivého Seattlu, představoval on to pozlátko, tu nejbujnější trvalou a popmetalový kýč "The Final Countdown", ať už je to skladba sebekvalitnější. ..více

[recenze]

[19.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9,5/10]

MAYHEM - Daemon

Tentokrát to Mayhem trvalo "pouhých" pět let, které leží mezi albem "Esoteric Warfare" a novinkou "Daemon", což je doba na poměry této norské legendy možná až nezvykle krátká. Jenže u Mayhem nikdy nešlo nic jednoduše, přestože se zdá, že v poslední době vládne u této party docela klid. Ovšem klid u Mayhem? Personálně je sice sestava kapely už několik let ukotvena, od té doby, co se objevili kytaristé Teloch a Ghul. novodobí nástupci kultovního Euronyma. ..více

[recenze]

[18.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

SAINT ASONIA - Flawed Design

Čtyři roky starý debut projektu Saint Asonia to nakonec dotáhl do první třicítky amerického žebříčku. Kapela totiž měl dost vysoký profil na to, aby dokázala upoutat pozornost rockových fanoušků. Nejen tím, že jela s Mötley Crüe jejich "The Final Tour", ale i svým složením, neboť kapelu vedl někdejší frontman alternativních hvězd Three Day Grace Adam Gontier spolu s kytaristou Staind Mikem Mushokem. Těm sekundoval basista ze Stuck Mojo Corey Lowery a bývalý bubeník kanadských Finger Eleven Rich Beddoe...více

[recenze]

[17.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

AGNOSTIC FRONT - Get Loud!

Tak Agnostic Front existují už čtyřicet let. Což je na kapelu, o jejíchž členech (hlavně o zpěváku Rogeru Miretovi) se předpokládalo, že už během osmdesátých let skončí buď v kriminále nebo někde s kudlou v zádech, docela hodně. Ba co víc, tohle synonymum pro klasický newyorský hardcore má aktuálně na kontě dvanáct studiových alb, na kterých si jasně vyznačila své teritorium a definovala styl, který je už pro ní příznačný. Jen blázen by proto čekal, že se s novinkou "Get Loud!" nějak změní. ..více

[recenze]

[16.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

KXM - Circle Of Dolls

Stejně jako řada dalších superskupin, mají KXM po stránce personální nabito pěkně zostra. Vždyť jen připomeňme, že je tvoří frontman a basista alternativců King`s X Doug Pinnick, bývalý kytarista hairmetalových komet osmdesátých let Dokken George Lynch a bubeník nu-metalových pionýrů Korn Ray Luzier. Na první pohled sestava sice nesourodá, ovšem fakt, že tahle trojice spolu drží už sedm let, přiznává, že se jedná o jednu z mála stabilních formací podobného ražení. A KXM jsou také trochu odlišní než jiné superskupiny, ..více

[recenze]

[15.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

QUIET RIOT - Hollywood Cowboys

U Quiet Riot nikdy nebude klid, i když tomu všechno ještě před pár měsíci nasvědčovalo. Je asi jen málo kapel s tak pohnutým osudem, jako jedna z nejdéle sloužících hairmetalových part, u které kdysi v sedmdesátých letech začínal i Randy Rhoads, než si ho do první ligy vytáhl Ozzy Osbourne. Tam nakonec s dílem "Metal Health" vstoupili i Quiet Riot, ovšem slávy si moc neužili. V dalších letech, kdy kapela procházela mnoha personálními změnami a nevěrný jí byl i nakonec sám frontman Kevin DuBrow, ..více

[recenze]

[13.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

EUROPE - Secret Society

"Start From The Dark" bylo jasným a pádným bouchnutím do stolu a jasně ukázalo, že s Europe jako s kapelou, která bude stále vyhrávat miliontou variantu "The Final Countdown" už se počítat prostě nedá. Tempest s Norumem (jako dva nejdůležitější členové) dokázali Europe transformovat v moderní hardrockovou kapelu, která se snaží najít balanc mezi slavnou minulostí a žhavou současností. "Poslední dobou hodně posloucháme věci jako Velvet Revolver nebo Audioslave, které hrají moderně, ..více

[recenze]

[12.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

ALTER BRIDGE - Walk The Sky

Na Alter Bridge je prostě spoleh. Přestože jeden z novodobých kytarových hrdinů Mark Tremonti vede svou sólovou kapelu a zpěvák Myles Kennedy stále jezdí po světě se Slashem (i přes jeho současné vytížení v domovských Guns N`Roses), točí tahle kapela novou desku každé tři roky. A to po celé bezmála dvacetileté trvání jejich kariéry. Rovněž nedochází v jejich studiových výkonech k žádným velkým výkyvům. I když předchozí album "The Last Hero", poháněné skvělým hitem "My Champion",..více

[recenze]

[11.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

DOWN N`OUTZ - This Is How We Roll

Ze začátku tahle parta kolem zpěváka Def Leppard Joea Elliotta a členů londýnských The Quireboys působila jako sranda projekt. První album "My ReGeneration" totiž stálo výhradně na coververzích, které měly za úkol připomenout skladby Mott The Hoople a jejich frontmana Iana Huntera. Nápad to nebyl špatný, protože jak Mott The Hoople, tak Hunter sám jsou už dnes činní jen velmi sporadicky a rozhodně jim nelze upřít, že po sobě zanechali slušný kus pořádné hudby. Ovšem na tom Elliottova parta nemohla stavět do nekonečna...více

[recenze]

[10.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

SANTA CRUZ - Katharsis

Poslední měsíce u Santa Cruz byly docela divoké. Problém přišel na začátku loňského roku, kdy kapela byla na turné ve Spojených státech a mezi členy došlo k výbuchu, který měl na svědomí to, že frontmana Archieho Cruze nechali tři zbylí spoluhráči trčet uprostřed Ameriky a odjeli domů. V tu chvíli to vypadalo na konec kapely, jejíž kvalita předchozích alb šla sice trochu dolů, ovšem i přesto fanoušků přibývalo. Archie Cruz se ale nevzdal a postavil Santa Cruz od základu nové. Hned to zase vypadalo na idylku, ..více

[recenze]

[09.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

EUROPE - Start From The Dark

O comebacku Europe se začalo uvažovat už v roce 1998. "Mic (Michaeli) a Ian (Haughland) mě navštívili v Irsku a pak jsme volali Johnovi do L.A. a řekli jsme si, že je možná teď ten pravý čas všechno nastartovat znovu," řekl tehdy Joey Tempest, ovšem sám byl zaneprázdněný sólovou kariérou, že pro tu chvíli všechno zůstalo jen ve fázi několika rozhovorů. První skutečně razantní krok ke znovusjednocení kapely přišel na Silvestra 1999, kdy k oslavám nového milénia byla natočena tehdy moderní technoverze "The Final Countdown"..více

[recenze]

[05.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

CHRIS ROBINSON BROTHERHOOD - Servants Of The Sun

Přestože se v současné době mluví o tom, že příběh legendární jižanské kapely The Black Crowes bude mít v roce 2020 další pokračování, když bratři Robinsonové najdou znovu společnou řeč, zatím si každý z nich jede na vlastní pěst. Přestože mladší z nich, kytarista Rich Robinson, vydal poslední album "Flux" už před třemi lety a v současné době funguje pod hlavičkou The Magpie Salute spolu s dalšími bývalými členy The Black Crowes, frontman Chris Robinson nejenže se účastní zkoušek na comeback domovské kapely..více

[recenze]

[04.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

KAATO - Slam!

Kariéra australsko-amerických Kaato začala brát za své ve chvíli, kdy Great White oznámili, že vyhodili zpěváka Terryho Ilouse (jinak XYZ) a jeho místo obsadí Mitch Malloy. Ten sice proslul především jak sólový umělec, který se spíše než zemitému blues/hard rocku věnoval AOR, ale byl i členem několika projektů a právě Kaato byli mezi nimi. Přestože v téhle formaci byl od jejího počátku nejdůležitější člen frontman Kurt Lowney, Malloy byl tím, kdo mladého Australana usměrňoval ..více

[recenze]

[03.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

DENNER`S INFERNO - In Amber

"To, že se Mercyful Fate vrací zpět na scénu, jsem se dozvěděl tři dny předtím, než to oznámili," postěžoval si kytarista Michael Denner, který překvapivě není součástí tohoto comebacku. Ten sice dostal trochu hořkou příchuť, když rakovině podlehl basista Timi Hansen, ovšem pro Dennera je bolestivý i tak. Byl to totiž on, kdo spolu s Hankem Shermannem definoval zvuk této dánské legendy a minimálně prvními dvěma alby "Melissa" a "Don`t Break The Oath" ovlivnil obrovským způsobem celosvětovou metalovou scénu. ..více

[recenze]

[01.12.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Černé vrány při comebacku trochu blednou...

..více

[bulvární koutek]

[01.12.2019]

[Jan Skala]

[]

Dan McCAFFERTY - Last Testament

Přestože se nejprve uvažovalo o tom, že Dan McCafferty zůstane zpěvákem Nazareth alespoň na studiové bázi, s příchodem Carla Sentanceho k této skotské legendě je všechno přece jen trochu jinak. I když McCafferty nazpíval velmi slušné abum "Rock N`Roll Telephone" z roku 2014, aby jej pak naživo zastoupil Linton Osborne, v současné době už je Sentance právoplatným členem Nazareth a jeho hlas je slyšet z posledního (o poznání slabšího) počinu "Tattooed On My Brain". ..více

[recenze]

[27.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

AIRBOURNE - Boneshaker

Angus Young kdysi řekl, že AC/DC točí každý rok stejnou desku, jen s jiným obalem. Něco podobného, i když o té roční pravidelnosti nemůže být ani slovo, můžeme říct i o jejich krajanech a faktických následovnících Airbourne. Ti nejenže jako AC/DC od začátku zní, což byl samozřejmě účel, ale také točí desky, které jsou si podobné skoro jako vejce vejci. Ono to věčné přirovnávání ke kapele bratří Youngů sice zní už jako otřepaná fráze, ale v případě Airbourne to asi ani jinak nejde a kapele to až tak nevadí. ..více

[recenze]

[26.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

HELIX - Old School

Svého času platila hardrocková formace Helix z kanadského Ontaria za velice slušnou partu, která svůj prvotní výraz po vzoru sedmdesátkových hrdinů převedla přes práh doby a začátkem osmdesátých let otočila kormidlo k tehdy modernějšímu heavy metalu. Průlomové album "No Rest For The Wicked" ze třiaosmdesátého z nich udělalo (alespoň v jejich domovině) hvězdy první kategorie a celá osmdesátá léta se Helix vezli na vlně úspěchu, protože zmíněnou desku dokázali podpořit dalšími zdařilými počiny..více

[recenze]

[23.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Michael MONROE - One Man Gang

Každá nová deska pekelně charismatického frontmana Hanoi Rocks Michaela Monroea je jistota, i když jeho sólový debut "Nights Are So Long" se nesl na vlnách zklidněného pop rocku, který byl docela daleko od dřívejší tvorby Hanoi Rocks. Od druhého rozpadu domovské kapely v roce 2010, když se vrátil na scénu jen pod svým jménem s albem "Sensory Overdrive", se prezentuje alby, která mají ducha zmíněné finské legendy a jsou pevně ukotveny v klasickém Monroeově stylu. Není to však o tom, že by se Monroe našel..více

[recenze]

[22.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

KRUCIPÜSK - Country Hell

Už dlouhých patnáct let se čeká na dalšího "Druida". Právě před takovou dobou vydal Krucipüsk své vrcholové dílo, po kterém ovšem jeho kariéra nabrala až nepochopitelný obrat, kdy následoval takový sešup dolů, že se fanoušci nestačili divit, co se z kdysi tak oblíbené kapely stalo. Následující album "Ahoj" totiž zklamalo a s trojicí "Amen", "Rodinnej diktát" a "Boombay" si tahle liberecká parta sáhla na samotné dno. Obrat k lepšímu přišel s "Tintili Vantili" a minulou "Sine Amore Nihil", ovšem návrat k druidovské formě se nekonal. ..více

[recenze]

[20.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

LIFE OF AGONY - The Sound Of Scars

Proklamovaná stabilita a chuť spolu experimentovat v táboře Life Of Agony vzala za své. Jestliže se zdálo, že po vydání minulého alba "A Place Where There`s No More Pain" z roku 2017 byl uvnitř kapely klid, opak je pravdou. Loni formaci opustil skoro původní bubeník Sal Abruscato. Že se nejednalo o odchod v dobrém, ukázalo jeho prohlášení na adresu zpěvačky Miny Caputo o tom, že se jedná o odpornou bytost, která se z ní prý stala po změně pohlaví, kdy se z Keitha Caputa stala právě Mina. ..více

[recenze]

[19.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

William DuVALL - One Alone

I když Alice In Chains loni vydali velmi vydařené album "Rainier Fog" a dosud k němu čile koncertují, zpěvák William DuVall jako kdyby potřeboval trochu upustit ventil. I když zmíněná deska byla asi tím nejlepším počinem grungeových pionýrů s DuVallem za mikrofonem, sám zpěvák (navíc v domovské kapele střídající se čím dál častěji na postu frontmana s kytaristou Jerrym Cantrellem) zažívá několik let umělecký přetlak, který ventiloval před třemi lety albem "Broken Lines" hvězdného projektu..více

[recenze]

[15.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

WEDNESDAY 13 - Necrophaze

Přestože minulé album "Condolences" bylo ambiciózním dílem, na němž Wednesday 13 úplně neopustil svůj horrorpunkový styl, ale importoval do své tvorby větší hitové ambice, které byly skoro až na hranici s klasickým metalem, fanoušci tuhle desku moc nevzali. Otázka je proč... "Condolences" byla rozhodně jeho nejvyspělejším dílem a slavila i slušné hitparádové úspěchy, ovšem skalní příznivci ji skoro až štítivě odstrčili. Joseph Poole, jak se tento svérázný umělec ve skutečnosti jmenuje, se z toho poučil. ..více

[recenze]

[12.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

ROB HALFORD WITH FAMILY & FRIENDS - Celestial

Nestačilo deset let staré bídné album "Winter Songs", kde se Metalový bůh Rob Halford pustil do zpěvu vánočních písní? Čekalo se to tenkrát od kdekoho, ale právě od Halforda? Deska dopadla podle očekávání a pokud ji vůbec jeho fanoušci mají doma, leží někde zaprášená na dně šuplíku. Reputaci pak Halford trochu vylepšil následujícím sólovým počinem "Made Of Metal", aby pak znovu a poněkolikáté uhranul metalový svět skvělým dílem "Firepower" se svými Judas Priest. ..více

[recenze]

[09.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

THE DEFIANTS - Zokusho

Když před třemi lety vyšla debutová deska projektu The Defiants, nejednalo se o žádnou velkou neznámou. Kapelu totiž tvořili dva členové Danger Danger, basista a skladatel Bruno Ravel a kytarista Rob Marcello, které doplňoval jejich bývalý kolega z téže formace, zpěvák Paul Laine. Bezejmenný debut byl nakonec docela bomba a v rámci melodického hard rocku, zkříženého se špetkou AOR, šlo o desku, která v té době čněla vysoko nad konkurencí. Zároveň však otevřela otázku, co je vlastně s Danger Danger, ..více

[recenze]

[08.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9,5/10]

BLACK STAR RIDERS - Another State Of Grace

Dosud hvězda téhle kapely rostla. Od prvního alba "All Hell Breaks Loose", kde Black Star Riders působili jako až moc velká pocta Thin Lizzy, ze kterých vlastně díky přítomnosti kytaristy Scotta Gorhama vzešli, přes velmi slušné album "The Killer Instinct" až po předloňskou, nejvyspělejší "Heavy Fire", ukázali, že začínají být svébytnou formací, která sice ctí rukopis Phila Lynotta, ovšem má vlastní tvář. Jenže v posledních dvou letech prodělali zásadní změnu sestavy, když nejprve zmizel bubeník Jimmy DeGrasso..více

[recenze]

[06.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9,5/10]

HELLYEAH - Welcome Home

Vloni se kariéra Hellyeah otřásla v základech a ve vzduchu visela otázka, zda bude tahle groovemetalová parta z Texasu pokračovat. 22. června si totiž zubatá přišla pro bubeníka Vinnieho Paula, aby mu dala jasně na srozuměnou, že je čas zařadit se opět ke svému bratrovi Dimebagovi Darrellovi. Paul sice nebyl pro Hellyeah (stejně jako tomu bylo předtím u Pantery nebo Damageplan) tím nejzásadnějším skladatelem, ale byl to on, kdo byl výkladní skříní Hellyeah a díky svému dlouholetému členství ve slavné Panteře..více

[recenze]

[05.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

STEVE GRIMMETT`S GRIM REAPER - At The Gates

U Grim Reaper zpěváka Stevea Grimmetta nebylo v poslední době zrovna veselo. Pokud pomineme drobnou korekci v sestavě, kdy bubeníka Paula Whitea nahradil Mark Pullin, tak pro Stevea Grimmetta není od ledna roku 2017 už nic jako dřív. Ten měsíc musel být totiž hospitalizován s infekcí, které vynesla nemilosrdný ortel a Grimmettovi byla amputována noha. Všechny kapelní aktivity se najednou přibrzdily a zpěvák se po čase přece jen objevil na pódiu, ovšem už upoután na invalidní vozík. ..více

[recenze]

[04.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Phil CAMPBELL - Old Lions Still Roar

Čas ukázal, jak silní muzikanti působili v poslední, více než dvacet let stabilní sestavě Motörhead. Že se uchytí bubeník Mikkey Dee bylo celkem jasné a to, že hned po Lemmyho smrti vystřídal u Scorpions problémového Jamese Kottaka, bylo nadmíru logické. Ovšem Phil Campbell? Ten před Motörhead působil jen v obskurní kapele Persian Risk, která se řadila do třetí ligy Nové vlny britského heavy metalu a nikdy nejevil žádné jiné ambice, než na pódiu krýt Lemmymu záda. ..více

[recenze]

[02.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

PUDDLE OF MUDD - Welcome To Galvania

Co dnes zbylo z dřívější slávy pohrobků grungeového hnutí Puddle Of Mudd, kteří si v novém tisíciletí mysleli, že nejvíce in je styl Kurta Cobaina a sound Nirvany z dob "Nevermind"? Pravděpodobně jen singl "She Hates Me", o kterém si nezasvěcení mohou myslet, že se jedná o utajenou skladbu Nirvany a pestrobarevný trestní rejstřík zpěváka Wese Scantlina, který si myslí, že eskapády od násilností až po drogové delikty jsou stále v kurzu. Nejsou a zpěvák na to několikrát dojel a skoro s ním skončila i kdysi nadějná kariéra Puddle Of Mudd. ..více

[recenze]

[01.11.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Všichni šílí... Ozzy pravděpodobně vydá novou desku

..více

[bulvární koutek]

[31.10.2019]

[Jan Skala]

[]

ANGEL - Risen

Comeback kultovní party sedmdesátých let Angel je velkým překvapením. I když se kapela v minulé desetiletce o návrat pokoušela, nebyl u toho kytarista a zásadní člen Punky Meadows a nepodařilo se natočit žádnou desku. Od loňska je ale situace úplně jiná. Meadows se po sedmatřiceti letech do kapely vrátil, aby doplnil dalšího původního člena, zpěváka Franka DiMina a takřka okamžitě se začalo mluvit o novém materiálu. To je krok velmi odvážný, když si vezmeme, že poslední nahrávku "Sinful" Angel vydali v roce 1979..více

[recenze]

[30.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Andy McCOY - 21st Century Rocks

Hanoi Rocks by se bezpochyby nestali celosvětovým kultem a neovlivnili by takovou měrou americkou scénu osmdesátých let, kdyby ve svém středu neměli kytaristu Andyho McCoye. Zpěvák Michael Monroe byl sice vždycky výkladní skříní kapely a díky své přešlechtěné image tím nejvíce viditelným členem, ovšem duší Hanoi Rocks byl vždycky právě McCoy. Když po smrti bubeníka Razzleho (ta historka, jak zemřel při autonehodě, kterou zavinil zpěvák Mötley Crüe, je dobře známá) Hanoi Rocks skončili, ..více

[recenze]

[29.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

STEEL PANTHER - Heavy Metal Rules

Je až s podivem, jak jsou Steel Panther protežovanou kapelou. Jak jsou vnímáni jako zachránci žánrů, přitom jsou jejich alba veskrze průměrná a přestože je kapela nabitá výbornými muzikanty (za všechny můžeme jmenovat kytaristu Satchela), tito jako skladatelé zas tak zdatní nejsou. Zapomeňte proto na to, že tahle čtveřice může někdy být nástupcem Mötley Crüe, Poison nebo Guns N`Roses. K tomu je totiž zapotřebí více než směšné paruky, oplzlé texty a klipy, nad kterými puritán lomí rukama. ..více

[recenze]

[28.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

ANGEL WITCH - Angel Of Light

Pohrobci Nové vlny britského heavy metalu Angel Witch žijí. Tedy alespoň jejich letitý frontman Kevin Heybourne, který je zároveň jediným původním členem kapely, jež kdysi svým bezejmenným debutem z roku 1980 uhranula Larse Ulricha. Tehdy bylo u Angel Witch všechno v nejlepším pořádku. Byli mladí, měli na kontě výbušný debutový materiál a tudíž i stejnou startovní pozici jako Iron Maiden, Def Leppard nebo Saxon. Měli smůlu na vydavatelskou firmu, která jejich druhý materiál "Screamin`n`Bleedin`" pozdržela několik let..více

[recenze]

[27.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

BORKNAGAR - True North

Zapomeňte na Borknagar jako na blackmetalovou kapelu, která před více než dvaceti lety strašila svým bezejmenným debutem. Od čistého blacku (pokud jej tedy kdy hrála) sice uhnula docela brzy a do své hudby implantovala řadu různých vlivů od progresivního rocku až po folk, ale přece jen ten základ v pekelném metalu byl v jejich tvorbě slyšitelný. Že má tahle kapela obrovský potenciál, který vysoce převyšuje teritorium, kde se pohybují například Mayhem nebo Darkthrone, bylo jasné už od skvělého díla "Epic", ..více

[recenze]

[23.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

BLINK-182 - Nine

Jestliže se počítalo s tím, že se po odchodu frontmana Toma DeLongeho Blink-182 položí, opak se stal pravdou. Album "California" z roku 2016 se totiž docela povedlo a i ten největší škarohlíd muysel uznat, že s ním kapela po bezpohlavní comebackové nahrávce "The Neighborhoods" z roku 2011 chytla druhý dech. Nový předák Matt Skiba, někdejší člen stylově spřízněných Alkaline Trio, byl přijat do rodiny a i když jeho hlas není tak charismatický jako ten DeLongeho, povedl se mu s Blink-182 dost dobrý restart. Tenkrát, v roce 2016.....více

[recenze]

[22.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

Liam GALLAGHER - Why Me? Why Not.

Pravděpodobnost, že dojde k usmíření bratří Gallagherů se rovná absolutní nule. Volání fanoušků po návratu (byť jen koncertním jejich nejslavnější štace Oasis zůstane asi už navždy nevyslyšeno, přestože alba této legendy ostrovního rocku (nebo britpopu, chcete-li) se stále prodávají a promotéři oběma znesvářeným kohoutům nabízejí tučené sumy za to, že by někde společně vystoupili. Nic naplat, alba "Definitely Maybe" a především "(What`s The Story) Morning Glory?" jednou pro vždy přepsala pravidla v rockové hudbě a ukázala světu,..více

[recenze]

[21.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

KOBRA AND THE LOTUS - Evolution

Tahle kanadská formace měla vždycky vysoký kredit, což ale nebylo až tak kvůli hudbě, kterou produkuje, ale kvůli tomu, že si ve svém středu hýčká zpěvačku Kobru Paige, která patří mezi ty nejatraktivnější vokalistky na scéně. Samotná hudba této čtveřice je totiž docela obyčejný moderní prefabrikát, v němž se těží z klasického hard rocku a heavy metalu, na který se nabalují tuny moderního balastu. Nese tak parametry, které kousne americká metalová mládež, netušící, že Kobra And The Lotus jsou možná nenajvýš příjemní na poslech..více

[recenze]

[20.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

David HASSELHOFF- Open Your Eyes

Když se řekne jméno Davida Hasselhoffa, každý si samozřejmě vybaví samozřejmě postavu vrchního plavčíka z Pobřežní hlídky nebo Michaela Knighta ze seriálu Knight Rider. Někteří si vzpomenou i na to, že tento herec je vlastně i zpěvákem a to už od osmdesátých let. Bohužel každý si spíš než na docela slušný debut "Night Rocker" z pětaosmdesátého vzpomene na příšerný videoklip "Hooked On A Feeling", kde Hasselhoff s rybou v hubě surfuje na vlnách odporného eurodiska konce devadesátých let...více

[recenze]

[19.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

MŇÁGA A ŽĎORP - Třecí plochy

Tentokrát to Mňáze trvalo tři roky, než dala dohromady novou desku. U kapely, která funguje už třicet let to není zas taková doba, obzvlášť, když si uvědomíme, že všechen svůj výraz tahle sympatická moravská kapela definovala hned po revoluci. To vypálila svůj skvělý hit "Hodinový hotel", v němž zúročila všechny undergroundové zkušenosti osmdesátých let. Právě s ním si Mňága určila styl, kterým se prezentuje dodnes. Nemá žádné žánrové, ale ani kvalitativní výchylky. ..více

[recenze]

[18.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

THE 69 EYES - West End

Ruku na srdce, čekali byste od The 69 Eyes nějaký posun? Doby, kdy tato finská parta čiperně přeskakovala z hair metalu (a chtěla si hrát na Mötley Crüe, jen na to zoufale na to neměla) ke gotickému rocku, který jim nakonec padl mnohem více, jsou už dávno pryč. Kapela, která šokovala takovým přerodem a pak alby "Paris Kills" nebo "Devils", které se staly klasikou žánru, se už drží zuby nehty toho svého a nechce se nikam hnout ani o píď. Když album "Back In Blood" nastolilo otázku, ..více

[recenze]

[16.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

BLACKRAIN - Dying Breed

Že hair metal není už výlučně americkou záležitostí, jak tomu bylo v osmdesátých let (čest výjimkám), ví snad každý. Že se hraje ve Velké Británii a ve Skandinávii je dnes už úplně normální, ale ve Francii? V zemi, kde se tvrdá muzika nikdy nijak zvlášť neprovozovala, přece jen funguje malá hairmetalová scéna. Je to sice okrajová záležitost, ale i v zemi vína a skvělých sýrů tahle scéna žije a snaží se konkurovat té současné americké i skandinávské...více

[recenze]

[15.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

ALICE COOPER - Breadcrumbs

Alice Cooper je poslední léta na roztrhání. Od svého comebacku v roce 1986, kdy se vrátil na scénu s plnou parádou a výborným albem "Constrictor" (navíc definitivně střízlivý) nezná žádné velké přestávky mezi alby. A i když si o jeho deskách z nového milénia můžete myslet, že jsou slabší než jeho dávné kousky, určitou kvalitu jim upřít nelze. Jistě, "The Eyes Of Alice Cooper", "Dirty Diamods" a především "Welcome 2 My Nightmare" můžeme tak trochu odzívat, ovšem s vědomím, kdo je to Alice Cooper, ..více

[recenze]

[12.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MICHAEL SCHENKER FEST - Revelation

Původní formule se osvědčila. Když se loni spojil legendární německý kytarista, dávný člen Scorpions a UFO, Michael Schenker s několika svými bývalými zpěváky, se kterými působil od začátku osmdesátých let v rámci různých forem kapely MSG, působilo to jako velmi příjemný retro projekt. Ten dal světu album "Resurrection", jenž bylo plné výstavního hard rocku, který ctil bluesové kořeny, ale zároveň měl v sobě trochu metalového lesku. ..více

[recenze]

[11.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

UNRULY CHILD - Big Blue World

I když to v devadesátých letech vypadalo, že Unruly Child bude jen krátkodechý projekt kytaristy Bruce Gowdyho a klávesisty Guye Allisona, který svým hlasem ozdobil (tehdy ještě muž) zpěvák Mark Free, dnes je tomu úplně jinak. Minimálně v poslední desetiletce se tahle kapela na scéně velmi dobře etablovala a od comebacku „Worlds Collide“, což je jejich určitě nejslabší deska novodobé kariéry, vydává už čtvrté album. A rozhodně to nevypadá, že by tito muzikanti pomýšleli na důchod...více

[recenze]

[09.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

CRASHDÏET - Rust

S Crashdïet bude vždycky problém. Ať už natočí cokoliv, vždycky zde bude srovnání s jejich debutem „Rest In Sleaze“, který se v roce 2005 stal generační výpovědí nových vlasatých kapel a základním stavebním kamenem reaktivovaného stylu, o kterém si už každý myslel, že je dávno po drnem. „Rest In Sleaze“ (spolu s alby Hardcore Superstar z té doby) dokázal znovu otevřít dávnou Pandořinu skříňku plnou šminek, laků na vlasy a svou nespoutanou energií se stal během následujících měsíců klasikou a absolutním kultem..více

[recenze]

[08.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Tom KEIFER - Rise

S Cinderellou je po podivném dlouhotrvající comebacku, který nepřinesl do jejich diskografie žádný zápis, definitivní konec. Zpěváka a kytaristu Toma Keifera dnes už s jeho dávnými spoluhráči Jeffem LaBarem, Ericem Brittinghamem a Fredem Courym pojí jen vzpomínky a zlatá léta připomíná čtveřice skvělých alb, z nichž však poslední "Still Climbling" vyšlo už v roce 1994. LaBar je dnes na sólové dráze, Brittingham hraje v doprovodné kapele zpěváka Poison Breta Michaelse a Coury se věnuje spíše studiové práci. A Keifer?..více

[recenze]

[07.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MEMORIAM - Requiem For Mankind

Parta starých ostřílených kozáků Karla Willetse z Bolt Thrower a Franka Healyho z Benediction působí mezi deathmetalovou smetánkou jen tři roky, ale za tu dobu se dostala do pozice formace, která obdržela divokou kartu a pořádně zamíchala zatuchlými vodami stylu. Ne, že by nabízela něco nového, co by předtím nebylo slyšet (o to v death metalu dnes už ani nejde), ale že je pořádně životaschopnou kapelou, která dokáže nejen oživit ducha legendárních Bolt Thrower, jedné z nejlepších kapel, které kdy death metal světu dal, ..více

[recenze]

[05.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Iggy POP - Free

S minulou deskou „Post Pop Depression“ jako kdyby si praotec punk rocku Iggy Pop chtěl získat zpět všechny příznivce, kteří jen kroutili hlavou nad tím, co tento dnes dvaasedmdesátiletý chlápek v různých obdobích své kariéry vyváděl. Postupně totiž oprašoval divoké kořeny, které tkví v jeho původní kapele, tvrdě kultovních The Stooges, aby se následně vrhal do víru nespoutaných experimentů, jimiž demonstroval svou chameleonskou povahu po vzoru kámoše Davida Bowieho. Ovšem Pop je číman všemi mastmi mazaný. ..více

[recenze]

[04.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

STATUS QUO - Backbone

„Status Quo vydávají novou desku? To už jí točí z nemocnice, ne?“ podivil se kamarád Pepalíh, když se dozvěděl o tom, že tahle britská legenda, která za tři roky oslaví šedesátileté působení na scéně, přijde už s jedenatřicátým albem. Vskutku úctyhodné číslo, navíc když si uvědomíme, že Status Quo je kapela ze stejného ranku jako třeba AC/DC, Motörhead nebo Ramones, tedy taková, která vydává desky jak na běžícím pásu a všechny zní v podstatě stejně. Když totiž srovnáte libovolnou desku po jedenapadesát let starém,..více

[recenze]

[02.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Zemřel Karel Gott...

..více

[pře(ne)vážně o hudbě]

[02.10.2019]

[Jan Skala]

[]

Scott STAPP - The Space Between The Shadows

Scott Stapp, někdejší frontman naděje grungeového hnutí Creed, se vrací k sólové kariéře. Ono mu nic moc jiného nezbývalo, pokud nechtěl, aby se v souvislosti s jeho osobou mluvilo spíše o problémech, na které si v posledních letech zadělal svým nevypočitatelným chováním. Jeho domovští Creed, se kterými udělal díru do světa, když na konci devadesátých let vydali dvě ceněné desky „My Own Prison“ a „Human Clay“, jsou už několik let ve stavu tvrdého spánku a zbylí členové se hřejí na výsluní pod hlavičkou Alter Bridge. ..více

[recenze]

[01.10.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

NITRATE - Open Wide

Když vloni vtrhla britská čtveřice Nitrate na scénu s debutovým albem „Real World“, způsobila v AOR kruzích docela slušný rozruch. Jejich hudba zněla přitažlivě, kytarista Rob Wylde dokázal vystoupit ze stínu domovských Tigertailz a přijít s hudbou, která je mnohem lepší, než současná forma jeho domovské kapely, zpěvák Joss Mennem opatřil album nakažlivými melodickými linkami a korunoval tak „Real World“ na senzaci loňského léta. Najednou bylo na stylově zaměřených festivalech a podobných akcích Nitrate plno ..více

[recenze]

[30.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

SUM 41 - Order In Decline

Odsoudit šmahem Sum 41 jako zbytečnou kapelu, která se svezla na vlně amerického neopunku, a tím pádem jí nasadit cejch komerční sračky, by bylo velmi jednoduché a docela nespravedlivé. Jistě, neopunkový základ, kdy kapela čerpala z The Offspring nebo Bad Religion, aniž by kdy dosáhla úrovně jejich nejlepších alb, byl u Sum 41 vždycky znát. Jenže kariéra této kapely je mnohem složitější, než by si nezasvěcený posluchač mohl myslet. On ten ryzí neopunk model 1995 byl u těchto Kanaďanů vždycky jen základ. ..více

[recenze]

[27.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

TOOL - Fear Inoculum

Že Tool nepatří mezi kapely, které by si s termínem vydání svých alb nějak lámaly hlavu, to už je věc dávno jasná. Přece jen funguje tahle kapela skoro třicet let a do letošní léta měla na svém kontě jen čtyři desky, které jim už dávno zajistily kultovní status. Poslední dílo „10.000 Days“ vyšlo v roce 2006 a od té doby jen probleskly zprávy o tom, že tahle cenami Grammy ověnčená parta pracuje ve studiu na novém materiálu. Informace byly vzápětí z tábora kapely dementovány a tomu, že nahrávka z roku 2006 ..více

[recenze]

[25.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

EAGLES OF DEATH METAL - Eagles Of Death Metal Presents Boots Electric Performing The Best Songs We Never Wrote

Řadové album Eagles Of Death Metal, té udatné kapely, která musela přežít střelbu islámských teroristů na svém koncertě v pařížském Bataclanu, je zjevně v nedohlednu, přestože poslední dvě alba „Heart On“ a „Zipper Down“ slavila slušné úspěchy jak doma v Americe, tak v rezervovanější Anglii. Ovšem „Zipper Down“ vyšlo už v roce 2015, jen několik týdnů před osudnou událostí v Bataclanu. Ta Eagles Of Death Metal už navěky poznamenala, vždyť kulka zasáhla i jednoho z prodejců merchandisingu kapely, ..více

[recenze]

[21.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

ROXY BLUE - Roxy Blue

Přestože deska „Want Some?“ z roku 1992 byla slušnou ukázkou pozdního amerického hair metalu, byli Roxy Blue vždy řazeni mezi kapely, které patřili jen do šedého zástupu. Měli totiž smůlu a se svým debutem přišli už v době, kdy podobný druh hudby nebyl na výsluní a spíše čelil všeobecnému posměchu. MTV je ještě nasadilo do vysílání, ovšem brzy bylo po všem, když je v roce 1994 spláchla vlna grunge. Zdálo se, že definitivně… Ovšem, jak jsme se mohli přesvědčit už v mnohých případech, ani u těchto „jednoalbových zázraků“..více

[recenze]

[20.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

SPREAD EAGLE - Subway To The Stars

Kdo si ještě dnes vzpomene na Spread Eagle? Kapelu přímo z centra New Yorku, která byla řazena k hairmetalové vlně přelomu osmdesátých a devadesátých? Ve skutečnosti byla jejich muzika daleko práskavější, že se dotýkala undergroundové scény, ale i metalového teritoria, kde se tehdy mísil thrash, grunge a alternativní rock. Tahle parta to nikam daleko nedotáhla, protože svůj bezejmenný debut vydala v roce 1990, kdy už o podobnou hudbu nebyl úplně velký zájem,..více

[recenze]

[18.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

HOLLYWOOD VAMPIRES - Rise

To, o čem si už dávno štěbetali vrabci na pozlacených losangeleských střechách, je už nějakou dobu skutečností. Z megahvězdného projektu Hollywood Vampires už dávno není lehkovážný srandaprojekt, který oslavoval zemřelé hrdiny rockové hudby, se kterými zpěvák Alice Cooper a pravděpodobně i kytarista Aerosmith Joe Perry chlastali někdy na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let. K sobě si původně (asi jako módní doplněk) přizvali herce Johnnyho Deppa, který ale hodně brzy ukázal, že může na rockové scéně obstát ..více

[recenze]

[13.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

VOLBEAT - Rewind, Replay, Rebound

K čemu vlastně tyhle dánské superhvězdy potřebují nové album, když všechno, co chtěli říct, zaznělo nejpozději na počinu „Outlaw Gentlemen & Shady Ladies“ z roku 2013? Jejich hvězda sice strmě stoupla i po posledním „Seal The Deal & Let`s Boogie“, ovšem album už nenabídlo skoro nic nového, i když se jednalo opět o pořádnou snůšku hitů. Volbeat dneška, to jsou zaplněné stadiony, pro které je jejich muzika dělána, to jsou špičky hitparád na starém kontinentu i v zámoří, ovšem je to taky sázka na jistotu a neochota nebo spíše neodvaha zkoušet něco nového, ..více

[recenze]

[09.09.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

Ladies and gentlemen... Ten pravý McCoy je zpět

..více

[bulvární koutek]

[28.08.2019]

[Jan Skala]

[]

METALLICA, GHOST, BOKASSA - Praha, Letiště Letňany, 18. 8. 2019

Že Metallica vyprodala pražské Letňany je možná pro někoho jedna z nejvíce překvapujících zpráv roku. Ne proto, že by si to tahle legenda ze San Francisca za dlouhá léta činnosti a svou průkopnickou roli v žánru nezasloužila, ale přece jen loni hrála v O2 Aréně a i v minulých letech patřila k častým návštěvníků České republiky. Jméno Metallica je ale zjevně natolik silné, že nestačí ani ten největší prostor, který ke koncertování česká metropole nabízí. A to ani kapela nemusí vyhrožovat tím, že už nikdy nepřijede.....více

[reporty]

[23.08.2019]

[Jan Skala]

[]

THIN LIZZY - Thunder And Lightning

„Od jistého okamžiku jsem si začal uvědomovat, že pokud se před koncertem pořádně nesjedu, nic mě na jeviště netáhne,“ řekl k době začátku osmdesátých let kytarista Scott Gorham, „pokud jsem v sobě neměl drogy, nebavilo mě to. Takhle to ale přece nemělo být!“ Snowy White, ať už byl vyhozen nebo odešel sám (záleží, koho byste se v té době zeptali), byl definitivně pryč a v Thin Lizzy zavládl podivný stav letargie. Ten ale tentokrát neměl mít dlouhého trvání. Na scéně se totiž objevil mladý kytarista John Sykes,..více

[recenze]

[22.08.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

THIN LIZZY - Renegade

Síly se tříštily. Thin Lizzy zažili s „Chinatown“ další úspěch, který sice nebyl už tak velký jako u alb klasické sestavy, kapela s touto deskou však dokázala, že ještě nepatří do starého železa, kam jí řada hudebních kritiků, poukazující na zastaralost hardrockových dinosaurů sedmdesátých let, házela. Ovšem Phil Lynott přičichl k sólové kariéře a proto narůstaly problémy mezi ním a zbytkem kapely, zejména Scott Gorham stále tlačil na to,..více

[recenze]

[15.08.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Chinatown

Samotný konec sedmdesátých let zastihl Thin Lizzy v podivném rozpoložení. Klasické tvrdé jádro – Phil Lynott, Scott Gorham a Brian Downey – sice drželo pohromadě, ovšem spolupráce s Midgem Urem nefungovala tak, jak si muzikanti představovali, a to, že by se mohl vrátit Gary Moore, byla čistá utopie, protože vztahy mezi ním a kapelou klesly hluboko pod bod mrazu. Nemyslitelný byl i návrat Briana Robertsona, který by se sice jevil jako logický, ..více

[recenze]

[08.08.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

THIN LIZZY - Black Rose: A Rock Legend

Kam se poděl Brian Robertson? Kusé zprávy mluvily o tom, že se poflakuje po londýnských klubech a hospodách s basistou Jimmym Bainem, právě vyhozeným z Rainbow a jejich opileckého žvanění o tom, jak právě zakládají novou superskupinu, jsou plné bary. Přestože Thin Lizzy Robertsonovi vyčítali jeho nezřízený způsob života, v roce 1978 to v řadách kapely fungovalo naprosto stejně. Scott Gorham naplno propadl heroinové závislosti, která mu pomalu začínala svazovat ruce k další práci a Phil Lynott, jenž se přesunul do Paříže..více

[recenze]

[01.08.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

THIN LIZZY - Bad Reputation

„Brian „Robbo“ Robertson už nebude kytaristou Thin Lizzy, poté, co se kapela příští týden vrátí ze svého turné po Spojených státech...“, takto začínala tisková zpráva, která se 25. března objevila v britském týdeníku Sounds. V tu chvíli bylo jasné, že pro trucujícího kytaristu už není cesta zpět. Robertson se výletu na americkou půdu nezúčastnil a (zatím jen jako výpomoc),na jeho místo naskočil starý známý Gary Moore. Ten byl v té době členem jazzrockové superskupiny Colloseum II ..více

[recenze]

[25.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

THIN LIZZY - Johnny The Fox

Životní styl si u Phila Lynotta začal vybírat svou daň. Frontman začal trpět únavovým syndromem a ve chvíli, kdy kapela byla v Americe na turné s Rainbow, Phil onemocněl infekční žloutenkou. „Přišel manažer Chris O`Donell a řekl nám, že Phil je v nemocnici a turné je odvolané,“ vyzpomíná kytarista Brian Roberston, „pro kapelu to byla strašná rána, protože kdybychom šňůru dokončili, vyneslo by nás to do první rockové divize.“ Bylo to poprvé a zdaleka ne naposled, co Thin Lizzy kvůli Lynottově zdravotnímu stavu..více

[recenze]

[18.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Jailbreak

Konec roku 1975 byl údajně nebývale chladný, ale na náladě v Ramport Studios v Londýně se venkovní teploty nijak negativně neprojevovaly. V tu dobu tam totiž (v období svého prvního vrcholu) byli nastěhovaní. Deska „Fighting“ jim konečně přinesla alespoň drobný komerční úspěch, kdy se ze singlu a coververze od Boba Segera „Rosalie“ stal docela solidní hit a kapela se konečně naplno ukázala i jako energická formace na živých vystoupeních, přičemž některé opět odehrála na starém kontinentu..více

[recenze]

[11.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

Vláďa ŠAFRÁNEK a Tonda RAUER - Brain

O tom, co loni ztratila česká rocková scéna, když zemřel Vláďa Šafránek, nemusíme ani mluvit. I když si třeba o aktivitách Walda Gangu, kde byl Šafránek léta vůdčím zpěvákem, myslíte cokoliv, je nutné uznat, že s Harlejem v devadesátých letech a na začátku tohoto tisíciletí vytvořil několik skutečně velkých hitů, byl to právě on, kdo kapele udělal tvář a ukázal, že takzvaný hospodský rock se dá hrát i s elegancí a výrazem skutečného rebela. To Šafránek byl, stavěl se tak k životu a nakonec i ke smrti. ..více

[recenze]

[09.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: -/10]

Perry FARRELL - Kind Heaven

Už dlouhá léta má Perry Farrell pověst nevypočitatelného podivína. Vždyť se podívejme jen na jeho domovskou kapelu Jane`s Addiction… Tento skvělý soubor, který světu dal i geniálního kytaristu Davea Navarra, si dokázal vybudovat silné renomé v dobách největšího rozpuku hair metalu, přestože patřil mezi odlišné typy kapel, pohybující se spíše v alternativních vodách, byl jedním z největších ukazatelů do devadesátých let, kdy ovlivnil i taková jména jako Pearl Jam, The Smashing Pumpkins nebo Nirvana. ..více

[recenze]

[08.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

WARRIOR SOUL - Rock N`Roll Disease

Zapomeňte už jednou pro vždy na Warrior Soul jako na zajímavou kapelu, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let sice ještě reflektovala pozdní hair metal či street rock, ale dala mu už nádech alternativní scény a přihodila i trochu politické angažovanosti. Frontman Kory Clarke s bujnou hřívou zrzavých vlasů byl respektovanou osobnostní scény a proto se mu pro album „Chill Pill“ z roku 1993 dokonce podařilo přitáhnout na hostování i Michaela Monroea z Hanoi Rocks...více

[recenze]

[07.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

MOTIONLESS IN WHITE - Disguise

Očekávaný průlom mezi světovou extraligu po předloňském albu „Graveyard Shift“ se nakonec nekonal a deska ani nedosáhla podobných prodejních čísel a věhlasu, jako předchozí „Reincarnate“. I kdyxž minulé album nebylo špatné a představilo Motionless In White jako kapelu s určitou vizí do budoucna, nakonec kapela zůstala stát na místě. Navíc prodělala změnu v sestavě, když ji opustil basista David „Ghost“ Sola. Jeho místo nejprve zaujal Thomas Bell, který již s Motionless In White natočil jako kytarista debut „Creatures“..více

[recenze]

[05.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

THIN LIZZY - Fighting

Přestože se „Nightlife“ do hitparád nedostalo, reputace Thin Lizzy na britských ostrovech začínala stoupat. Kapela už tehdy platila za velmi slušnou koncertní partu, která na živých vystoupeních zní mnohem dravěji než z dosud přeložených (pořád ještě trochu sterilních) alb a ani „Nightlife“ nedokázala úplně ukázat sílu nové sestavy. Manažerskému týmu se ale povedl husarský kousek, když se jim na jaro roku 1975 podařila domluvit koncertní šňůra po Spojených státech..více

[recenze]

[04.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

MŇÁGA A ŽĎORP - Plzeň, Zach`s Pub, 27. 6. 2019

Moravská legenda Mňága a Ždorp patří už dávno mezi protřelé koncertní akvizice tuzemské scény. Vždy se od ní čeká porce největších hitů, která je podpořena sympatickým muzikantským uměním, showmanstvím frontmana Petra Fialy a hřejivou atmosférou, sálající z každého tónu jejích písní. Když jde člověk na tuhle kapelu, v drtivé většině případů se mu dostane toho, co chtěl a nemůže odcházet nespokojen. Dnes už totiž Mňága nic neřeší. Žije z podstaty věci, z toho, co vymyslela už dávno před lety ..více

[reporty]

[03.07.2019]

[Jan Skala]

[]

SOTO - Origami

Co vlastně čekat od kapely Soto, kterou vede jeden ze skvělých hardrockových hlasů, zpěvák Jeff Scott Soto? Co čekat od kapely, která vydala v uplynulých letech dvě desky, které obě stály za starou belu? Nebylo to nikdy výkonem samotného Sota, protože to je zpěvák od pánaboha a celou svou kariéru podává obdivuhodné výkony, ale spíše předkládaným materiálem, který postrádal jakýkoliv neotřelý nápad, dobrou melodii a stylově se pohyboval někde v intencích soudobého eurometalu,..více

[recenze]

[02.07.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

SLAYER, ANTHRAX - Praha, Tipsport Aréna, 25. 6. 2019

Když Slayer, tak pořádné peklo. A to ten den, kdy se americká thrashová legenda ve společnosti neméně kultovních Anthrax, přijela rozloučit do české metropole, skutečně bylo… Slayer tedy končí, o čemž se mluví už čtyři roky od jejich posledního alba „Repentless“. Cíle dvou hlavních představitelů, frontmana Toma Arayi a kytaristy Kerryho Kinga, nabraly už příliš rozdílný směr. Z původních Slayer už i tak zbylo torzo, poté, co v roce 2013 zemřel základní kytarista Jeff Hanneman a kvůli sporům o peníze ..více

[reporty]

[28.06.2019]

[Jan Skala]

[]

THIN LIZZY - Nightlife

Gary Moore byl už ve svých jedenadvaceti letech hvězdou. Nejenže nahrál s kapelou Skid Row (neplést s americkou kapelou stejného jména) na začátku sedmdesátých let dvě ceněná bluesrocková alba, ale byl zároveň i vůdčí osobností vlastní kapely Gary Moore Band. Jenže s Thin Lizzy jej pojilo dávné přátelství, které sahalo až ke konci šedesátých let. Ve chvíli, kdy dostal telefonát od managementu kapely, byl proto okamžitě připraven naskočit do právě probíhajícího turné..více

[recenze]

[27.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

D.A.D. - A Prayer For The Loud

Celých osm let trvalo těmto dánským hardrockerům, než dali dohromady nové album. Důvodů pro to bylo více, jedním z nich byl fakt, že frontman Jesper Binzer přišel před dvěma lety s písničkářskou deskou „Dying To Live“. A tím jako by dal symbolicky na vědomí, že úkroky stranou patří spíše na vedlejší kolej a ne do tvorby D.A.D. Těm stylové bádání v minulosti nebylo cizí, když začínali s cowpunkem, největší slávu zažili se skvělými hardrockovými alby „No Fuel Left For The Pilgrims“ a „Riskin` It All“, ..více

[recenze]

[26.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

KISS, ZZ TOP - Praha, Sinobo Stadium, 19. 6. 2019

„End Of The Road“ - „Konec cesty“… Tedy konec Kiss? Takových řečí jsme od Genea Simmonse slyšeli až až a proč jim tedy věřit teď? Protože jemu a Paulu Stanleymu už táhne sedmdesátka, aby pak obratem oba tvrdili, že vlastně Kiss můžou existovat dál i bez nich? Ať už budoucnost přinese cokoliv, aktuálně se Kiss skutečně loučí a to byl důvod, proč se na jejich show přišlo do pražského Edenu podívat pětadvacet tisíc lidí. Nebylo úplně plno, ale i tak je to číslo úctyhodné, obzvlášť,..více

[reporty]

[24.06.2019]

[Jan Skala]

[]

DEF LEPPARD, WHITESNAKE - Praha, O2 Aréna, 17. 6. 2019

Ta sestava vypadala hodně lákavě. Za jedny peníze dostat koncert dvou obrovských legend Whitesnake a Def Leppard, to nemohlo zůstat bez povšimnutí a proto cesta v rozpálené pondělní odpoledne do hlavního města byla jasná. Halilo jí sice trochu pochyb, jelikož hlavní hvězdy večera, britští Def Leppard, v tomto tisíciletí jako kdyby nemohli navázat na slavnou éru a vydávaná alba jsou už jen odleskem někdejší slávy. ..více

[reporty]

[21.06.2019]

[Jan Skala]

[]

THIN LIZZY - Vagabonds Of The Western World

„Přestaň se pídit po hitových singlech…,“ řekl Chris O`Donnell, který v polovině roku 1973 posílil manažerský tým Thin Lizzy, dosavadnímu manažerovi Chrisovi Morrisonovi, „pošli kapelu na turné a ukoncertuj je k smrti. Jedině tak můžeš s Thin Lizzy prorazit.“ „Whiskey In The Jar“ se sice stala celoevropským hitem a skladbou, která kapelu katapultovala do hitparád, ovšem nebylo, jak na podobný úspěch navázat...více

[recenze]

[20.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

DARKTHRONE - Old Star

I když jsou Darkthrone v tomto tisíciletí stylově nevypočitatelní, pořád se o nich dá mluvit jako o jistotě. Když na albu „The Cult Is Alive“ uhnuli od svého uhlově černého black metalu směrem ke crust punku, aby pak dvě jejich další alba „F.O.A.D.“ a „Dark Thrones And Black Flags“ míchala punk s klasickým heavy metalem, znělo to pořád přirozeně a jistý feeling, který byl znám už od dob „A Blaze In The Northern Sky“ a „Under A Funeral Moon“ byl i na těchto deskách stále přítomný. Jistý návrat ke starému black metalu byl pak rozpoznatelný ..více

[recenze]

[14.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Shades Of A Blue Orphanage

Doba začátku sedmdesátých let se zdá být z dnešního pohledu neuvěřitelná. Dnes by se totiž rozhodně nestalo, že by vydavatelská firma tlačila do vydání nového materiálu kapelu, jejíž debutová deska takřka ostudně propadla. Právě Thin Lizzy tuto situaci zažili na vlastní kůži. Jejich eponymní první album nezaznamenalo v žebříčcích prakticky žádný úspěch a i když kapele přineslo pár nových fanoušků, rozhodně se nedalo mluvit o nějakém jejich masivním přílivu a vzrůstu popularity. ..více

[recenze]

[13.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

Janet GARDNER - Your Place In The Sun

Kdo by si ještě chtěl spojovat jméno zpěvačky Janet Gardner s legendární dívčí kapelou Vixen, ve své době jakousi ženskou odpovědí na Poison, bude už vedle. Ze společného comebacku nakonec není nic a od loňska v čele této formace stojí Lorraine Lewis, jenž na konci osmdesátých let zažila patnáct minut slávy v kapele Femme Fatale. Janet Gardner ale dnes Vixen vůbec nechybí. V roce 2016 se totiž vdala za Justina Jamese, ..více

[recenze]

[11.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

THE SMASHING PUMPKINS, FANGCLUB - 6. 6. 2019 - Praha, Fórum Karlín

Personální krize, která The Smashing Pumpkins provázela v minulých letech, kdy na bubenickou stoličku dokonce usedl Tommy Lee z Mötley Crüe, je nadobro zažehnána. A i když poslední (jinak výborné) album „Shiny And Oh So Bright, Part 1 / LP: No Past No Future No Sun“ nemůže ani silou ani komerčním dopadem konkurovat jejich nejslavnějším nahrávkám v čele s „Mellon Collie And The Infinite Sadness“, bylo velikým lákadlem, že kapela přijede ve své skoro klasické sestavě..více

[reporty]

[10.06.2019]

[Jan Skala]

[]

Duff McKAGAN - Tenderness

Duffa McKagana rozhodně není třeba představovat. Dnes, v době kdy je znovu členem Guns N`Roses, se kterými za poslední tři roky absolvoval obří „Not In This Lifetime World Tour“, znovu vstoupil mezi naprostou rockovou smetánku. Tam sice patřil už od dob debutu GN`R „Appetite For Destruction“, ale přece jen jeho jméno postupem let, kdy nebyl členem této legendy, tak trochu zapadlo prachem. Co na tom, že vydal dvě sólová alba, byl členem další úspěšné party Velvet Revolver, ..více

[recenze]

[09.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

SAINT VITUS - Saint Vitus

Když v roce 1984 vyšlo bezejmenné debutové album Saint Vitus, způsobilo to v undergroundových metalových kruzích nemalé pozdvižení. Tak silné ozvěny původních Black Sabbath na takové úrovni nebyly do té doby ke slyšení snad u žádné jiné kapely. Od tohoto stylu Saint Vitus neuhnuli ani v dalších letech a s příchodem Scotta „Wina Weinricha“ v druhé polovině osmdesátých let jej vypilovali skoro k dokonalosti. Ne náhodou jsou desky z té doby jako „Mournful Cries“ a „V“ považovány za klasiky žánru. ..více

[recenze]

[07.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Thin Lizzy

Je to neuvěřitelné, ale Philu Lynottovi by bylo letos už sedmdesát. Jenže ty největší legendy umírají mladé a Lynott tou legendou bezesporu byl. I když se jí stal hlavně po své předčasné smrti, jen pár dnů po Novém roce 1986. Jeho odkaz je dnes neoddiskutovatelný a to kvantum hudby, které po sobě zanechal, nese specifický cejch, i po letech jsou jeho hity hrané, klaní se k nim další generace mladších hudebníků a Lynott sám je ve svém rodném Irsku citován jako jeden z největších hudebníků v novodobých dějinách. ..více

[recenze]

[06.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

POSSESSED - Revelations Of Oblivion

Tenhle návrat mohl dopadnout všelijak. Předně se tedy vůbec nečekalo to, že se Possessed jednou vrátí ke svému smrtícímu řemeslu na studiové bázi a pak také vyvstala otázka, jaký že to vlastně je návrat, když ze sestavy, která se podepsala pod megakultovní alba „Seven Churches“ a „Beyond The Gates“ z poloviny osmesátých let, je v kapele dnes přítomný pouze zpěvák Jeff Becerra. Ten navíc byl nucen vzdát se baskytary poté, co je od konce osmdesátých let,..více

[recenze]

[04.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

O tom, jak se telefon setkal s Halfordovou botou

..více

[bulvární koutek]

[04.06.2019]

[Jan Skala]

[]

BEASTO BLANCO - We Are

Beasto Blanco mlčeli skoro tři roky. To je dost na kapelu, o které se v době vydání jejich debutu v roce 2013 předpokládalo, že se stane novou senzací v rockovém světě. Nestalo se, přestože měla tahle parta skutečně dobré reference a vysoký profit, neboť v ní působí zpěvák a basista Chuck Garric (ex-Alice Cooper, L.A. Guns) i dcera samotného krále shock rocku, zpěvačka Calico Cooper, navíc obě předchozí alba byla více než slušná...více

[recenze]

[03.06.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

DIAMOND HEAD - The Coffin Train

Kdyby Diamond Head nikdy nenatočili svůj skvostný debut „Lightning To The Nations“ a tím natolik neinspirovali Metallicu, že je jak Lars Ulrich, tak James Hetfield citují jako největší klasiku, už dávno by asi (zcela neprávem) zapadli v zapomnění. Ovšem na kdyby se nehraje a přestože žádné z dalších alb těchto klasických představitelů Nové vlny britského heavy metalu už nikdy nedosáhlo úrovně debutu, je tahle kapela živá až do současnosti. Co na tom, že jediným pamětníkem dávných časů je už jen kytarista Brian Tatler ..více

[recenze]

[31.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

CRAZY LIXX - Forever Wild

I když se to před pár lety nezdálo, Crazy Lixx se nakonec pravděpodobně stali vůdčí kapelou někdejší Nové vlny skandinávského hairmetalu, která dosáhla kulminace na začátku této desetiletky. Zatímco Crashdïet léta od smrti frontmana Davea Leparda vyloženě tápají a nemohou pořád vzít věci za správný konec, Vains Of Jenna jsou už dávno minulostí a Reckless Love s posledním albem „InVader“ nabrali nečekaně nešťastný směr, Crazy Lixx šli dosud jen nahoru. Nejpozději od eponymní desky z roku 2014 se vyprofilovali..více

[recenze]

[29.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

SAMMY HAGAR & THE CIRCLE - Space Between

Dávný frontman kultovních Montrose a chlápek, co v polovině osmdesátých let nahradil Davida Lee Rotha u Van Halen dnes neřeší vůbec nic. Sammy Hagar by se klidně mohl věnovat svému podnikání (které rozjel už v devadesátých letech, z čehož vznikla mimo jiné světoznámá restaurace Cabo Wabo) a muzicírování ve svých jedenasedmdesáti letech pověsit na hřebík. Nebo si jen tak užívat důchodu a tantiém, které budou více než slušné. ..více

[recenze]

[28.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

GRAND MAGUS - Wolf God

Grand Magus se s posledními deskami stávají čím dál přístupnější, a tak původní fanoušci této švédské trojici stále nemohou odpustit to, že se až příliš vzdálila od původního stoner metalu i od své posedlosti Black Sabbath a dnes se prezentuje klasickým heavy metalem, kde jsou jasně slyšet inspirace u Manowar a nebo například i u Running Wild.. Přelomovým dílem v tomhle ohledu byla deska „Iron Will“, kde se trend v jejich tvorbě zlomil a album umně spojilo heavymetalovou melodiku a hédonismus..více

[recenze]

[27.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

DANKO JONES - A Rock Supreme

Holohlavý kanadský čert Danko Jones dnes asi už ničím nemůže překvapit. To, co chtěl kdy říct, tak se mu povedlo hned na prvních albech, která byla velká rock n`rollová jízda, vstřebávající vlivy Motörhead, raných Guns N`Roses, AC/DC a Ramones, čímž si tento umělec i jeho kapela vysloužili skoro až kultovní status. Ten si sice udržují dodnes, i když i ti nejskalnější fanoušci si musejí přiznat, že s každým dalším rokem jde kvalita nové hudby Danko Jones trochu dolů. Dobře bylo ještě v roce 2015,..více

[recenze]

[20.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

WHITESNAKE - Flesh & Blood

Čekání je u konce. O téhle desce se mluvilo už od roku 2017 a její vydání se stále posouvalo, až se začalo spekulovat o formě Davida Coverdalea, který předváděl v posledních letech na pódiích spíše střídavé výkony. Kapelu neminuly ani úvahy o problémech v sestavě, což by (vzhledem k její minulosti, kdy se v ní muzikanti střídali jak na běžícím pásu) nebylo vůbec nic neuvěřitelného. Navíc Coverdale už rozhodně není mladík a doba, kdy jako dvaadvacetiletý vyjukaný prodavač z butyku nastoupil rovnou do rozjetých Deep Purple, ..více

[recenze]

[17.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

I soumrak legend může být zábavný a přitažlivý

..více

[bulvární koutek]

[17.05.2019]

[Jan Skala]

[]

L7 - Scatter The Rats

Když budeme pátrat po historii party těchto čtyř feministek z Los Angeles, musíme se nutně vrátit až na začátek tohoto tisíciletí. Tehdy se totiž nad L7 zavřela voda a vypadalo to, že už definitivně. Přitom celá devadesátá léta dělala tahle kapela na scéně docela slušný rozruch. Byla totiž naprosto odlišná od ostatních holčicích kapel, které koncem osmdesátých let vzešly z L.A.. Ať už to byly Vixen, Phantom Blue nebo Femme Fatale, kde jejich členky působily jako načančané panenky z módních butiků. L7 byli jiné, ..více

[recenze]

[15.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

THE WILDHEARTS - Rennaisance Men

Už je to dávno, co byli The Wildhearts považováni za naději ostrovního rocku. Tenkrát v první polovině devadesátých let byli za skutečné hvězdy, protože (kromě epizodního účinkování frontmana Gingera u The Quireboys) nebyli zatíženi osmdesátými lety a nedívalo se na ně jako na dinosaury. Sice hráli rock n‘roll, který byl poučen americkou ulicí a výstředností Hanoi Rocks, ale dali mu špetku alternativního nádechu, čímž si vysloužili pozornost i fanoušků tehdy moderních stylů...více

[recenze]

[14.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

JIM PETERIK & WORLD STAGE - Winds Of Change

Fanouškům AOR asi netřeba představovat Jima Peterika. Kdyby totiž tento dnes osmašedesátiletý kytarista a klávesista za svůj život napsal jen ultimativní hit „Eye Of The Tiger“, který díky filmu Rocky III katapultoval jeho tehdejší kapelu Survivor do hvězdných výšin, už tím by si zajistil nesmrtelnost. Přestože Peterik je velmi plodný autor, který během let byl členem kapel jako 38 Special a Pride Of Lions a spolupracoval s takovými umělci jako jsou The Beach Boys, Sammy Hagar, REO Speedwagon, Lynyrd Skynyrd nebo Cheap Trick, ..více

[recenze]

[10.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

HARDLINE - Life

Pramálo společného má sestava dnešních Hardline s prapůvodem kapely, kdy ji v podstatě vedl kytarista Journey Neal Schon. Jediným pojítkem s výtečným debutem z roku 1992 „Double Eclipse“, je zpěvák Johnny Gioeli, který kapelu postupem let nasměřoval do Evropy, konkrétně na Apeninský poloostrov. Dnes jsou tam Hardline už napevno usedlení a kromě Američana Gioeliho (ovšem s italskými kořeny) už nemají se Spojenými státy prakticky nic společného...více

[recenze]

[06.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Andy BLACK - The Ghost Of Ohio

Doba, kdy Black Veil Brides byli považováni za naději rock n`rollu a kdy se jim s deskami „Set The World On Fire“ a hlavně „Wretched And Divine: The Story Of The Wild Ones“ povedl průlom nejen v domovských Spojených státech, ale i ve zbytku světa, je už pravděpodobně tatam. Pokus o vlastní metallicovskou „Černou desku“ s bezejmenným albem nevyšel a poslední album „Vale“ už sbíralo drobečky po dřívější hostině. Zpěvák Andy Biersack možná i proto před třemi lety vykročil na sólovou dráhu..více

[recenze]

[04.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

SKOLD - Never Is Now

Zasvěcení vědí své… Jméno švédského multiinstrumetalisty Tima Skolda už nezáří na scéně takovým jasem, jako když byl velmi důležitým členem kapely Marilyna Mansona nebo když dokázal přenést původně hairmetalovou formaci Shotgun Messiah přes práh nových časů a udělat z ní výtečnou industriálně rock/metalovou úderku (vzpomeňme si na skvělé album „Violent New Breed“). Dnes je trochu v ústraní. Ovšem Skoldovi to vyhovuje...více

[recenze]

[01.05.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

THE DIRT - Patnáct let pekla s Mötley Crüe

O tom, že se jednou dostane na filmové zpracování pohnuté historie Mötley Crüe, se mluvilo už od roku 2001, kdy vyšla jejich strhující biografie „The Dirt“, ovšem tehdy to bylo asi jen zbožné přání členů kapely, jejich kariéra šla v té době pěkně do kopru. Postupem let sem tam probleskla zpráva o tom, že se přece jen něco chystá a to dokonce za účasti takových hvězd stříbrného plátna, jako jsou Johnny Depp či Val Kilmer, ale všechno vždycky vyšumělo do ztracena. Fanoušci už asi ani nedoufali… ..více

[Filmový blog]

[30.04.2019]

[Jan Skala]

[]

Yngwie MALMSTEEN - Blue Lightning

Koho vlastně ještě dnes zajímá nová deska Yngwieho Malmsteena? Švédský kytarista stále žije ve svém vlastním světě, kde je on sám jediný kytarový bůh a kde jeho prsty onanující na hmatníku kytary jsou nedotknutelný poklad. Reálný život je však už úplně někde jinde… Malmsteen své jméno degradoval už před lety, kdy se rozhádal takřka se všemi svými spouhráči, kteří mu dodnes nemůžou přijít na jméno a žádný ze zpěváků, kteří svým hlasem zdobili jeho desky, s ním už nechce mít nic společného. ..více

[recenze]

[27.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

THE QUIREBOYS - Amazing Disgrace

Kdy už, ksakru…? S londýnskými The Quireboys mají fanoušci tak trochu problém. Stále v paměti jsou totiž první dvě desky, „A Bit Of What You Fancy“ a „Bitter, Sweet And Twisted“, které z této party okolo pekelně charismatického vokalisty Spikea (vlastním jménem Jonathan Gray) udělaly velkou ostrovní atrakci a pasovaly je do role nástupců The Rolling Stones. Potenciál ale zůstal neuvyužit, během let se sestava kapela rozmělnila a když jí nakonec opustil zásadní kytarista Guy Bailey, začalo to jít s kapelou z kopce. ..více

[recenze]

[26.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

A NEW REVENGE - Enemies & Lovers

Se superskupinami je to vždycky ošidné. Většinou se totiž jedná o poslepované projekty, které mají za úkol spíše zaujmout jmény zúčastněných než kvalitou hudby samotné. Co si budeme povídat, tahouni těch největších kapel, jejich zásadní skladatelé, se jich povětšinou neúčastní a ke slovu se spíše dostávají dělníci, kteří se tak trochu vezou na vlně zájmu o danou kapelu či legendu. Čest výjimkám jako jsou například Chickenfoot, The Winery Dogs nebo Black Country Communion, ovšem těch je na scéně málo. ..více

[recenze]

[22.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

NIRVANA - Live At The Paramount

Když se ohlédneme do roku 1991, asi na scéně nebyla žhavější a víc vzrušující nová kapela než Nirvana. Nebudeme se na tomto místě bavit o tom, co její vliv udělal s celou scénou a jak tragicky vlastně celá kapela skončila, my se tentokrát zaměříme na poslední řijnový den roku 1991, kdy se v domovském městě Nirvany, uplakaném a depresivním Seattlu, odehrál v tamní hale Paramount koncert, který aktuálně znovu ožívá. V hlavní roli byla na první pohled nesourodá trojice muzikantů, vedená psychotickým raplem,..více

[recenze]

[21.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: /10]

Kurt Cobain... muž, který nepřežil.

..více

[bulvární koutek]

[21.04.2019]

[Jan Skala]

[]

7 MILES TO PITTSBURGH - Revolution On Hold

Že 7 Miles To Pittsburgh nebudou novými Sleeze Beez (i když je stejně jako nizozemskou hairmetalovou hvězdičku přelomu osmdesátých a devadesátých let vede zpěvák Andrew Elt) bylo jasné hned na bezejmenné debutové desce z roku 2017. Hardrocková podstata sice zůstala stejná, ovšem výrazové prostředky, které 7 Miles To Pittsburgh využívají, se od Sleeze Beez v mnohém liší. Kapela totiž rezignuje na popěvky typu „Stronger Than Paradise“ a snaží se spíše o trochu modernější výraz..více

[recenze]

[17.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Bryan ADAMS - Shine A Light

Když něco vydá Bryan Adams, bývá z toho většinou událost. O to více překvapí, že jeho čtrnáctá studiovka „Shine A Light“ vychází vcelku potichu. Pryč jsou doby megahitových a ultrapopulárních desek „Reckless“, „Into The Fire“ a „Waking Up The Neighbours“, kdyř každá z nich byla doprovázena velkou mediální masírkou a Adams se chechtal z obálek časopisů napříč žánrovým spektrem a zacílení na určitou skupinu. Jeho slavné časy už přece jen trochu pominuly. ..více

[recenze]

[15.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

Suzi QUATRO - No Control

Ševče, drž se svého kopyta… To je možná i motto legendární americké zpěvačky Suzi Quatro. Kdyby to tak nebylo, už dávno by se spíše věnovala domácnosti, popíjení kafíčka na verandě svého domu a nezbylo by jí ani pomyšlení na to vytáhnout opět z kouta svou baskytaru a i v osmašedesáti letech vypustit mezi své příznivce (nebo spíše pamětníky její nejslavnější éry) novou desku. Proč vlastně? Je dávno za zenitem, těžko může své fanoušky ještě překvapit něčím objevným, novým, ..více

[recenze]

[12.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

THE END MACHINE - The End Machine

O tom, jak důležitým byl kytarista George Lynch pro klasickou éru Dokken, byly popsány už stohy papíru. Už méně se ale mluví o tom, že to byl právě on, kdo kapelu v devadesátých letech (zejména na alternativně znějícím albu „Shadowlife“) skoro poslal do kytek a ze sestavy pak vylétl jako namydlený blesk. Jistě, samotným Dokken se už nikdy nepodařilo navázat na svá zásadní alba z osmdesátých let a přestože se na Lynchově místě po boku svérázného předáka ..více

[recenze]

[10.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

RON KEEL BAND - Fight Like A Band

Už asi definitivně zapomeňte na to, že by se poctiví dělníci amerického hard rocku a hair metalu Keel dali někdy dohromady. Pravda, stále sice fungují, ale spíše jen na papíře, protože od vydání jejich poslední comebackové desky „Streets Of Rock N`Roll“ vykazují hodně sporadickou aktivitu, která je pravděpodobně zapříčiněna nulovou komunikací mezi předákem Ronem Keelem a jeho dvorním kytaristou Marcem Ferrarim. Ron se proto v této desetiletce věnuje především sólové kariéře, ..více

[recenze]

[02.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

L.A. GUNS - The Devil You Know

Když se před třemi lety sestava tehdejších L.A Guns rozštěpila, aby se pak vzápětí znovu semkla kolem zpěváka Phila Lewise a k nemalému potěšení fanoušků i kolem navrátivšího se původního a velmi důležitého kytaristy Traciiho Gunse, byla situace docela jednoduchá. Sice zmizel bubeník Steve Riley (který si postavil s původním basistou Kellym Nickelsem druhou verzi kapely), ale zato základní dvojice, která nesla největší podíl na tom, že alba L.A. Guns z let 1988 až 1994 lze považovat za klasická, ..více

[recenze]

[01.04.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

THE RAVEN AGE - Conspiracy

Mít slavného tatíka nestačí… O tom se na vlastní kůži přesvědčili britští The Raven Age, když předskakovali na posledním turné Iron Maiden. Důvod byl jednoznačný. V The Raven Age totiž hraje na kytaru syn Steva Harrise ze zmíněné legendy a proto výběr do role předskokanů byl nasnadě. The Raven Age neměli vůbec jednoduchou pozici, protože fanoušci Iron Maiden jsou známí svou nevolí vůči předkapelám a je úplně jedno, čí syn v ní zrovna hraje. Mladíky, kteří si libují v kombinaci klasického heavy metalu..více

[recenze]

[31.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

The Dirt: Prožitek musí být intenzivní, i když je negativní...

..více

[bulvární koutek]

[31.03.2019]

[Jan Skala]

[]

TESLA - Shock

„Naše nová deska bude čerpat ze zvuku Def Leppard,“ nechal se slyšet kytarista Frank Hannon, když už bylo jasné, že album bude produkovat Phil Collen, dlouhá léta základní kytarista zmíněných Britů. Proč, když Tesla byla léta známa jako neústupná kapela, která neuhnula nikdy ani o píď (ani v dobách, kdy byl na ně v polovině devadesátých let vyvíjet tlak vydavatelských firem) od svého hard rocku, silně ovlivněného blues? Proč by se měla taková kapela nechat inspirovat britskou legendou,..více

[recenze]

[26.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

DREAM THEATER - Distance Over Time

V dobách desek „Images And Words“ a „Awake“ byli Dream Theater neskonalými miláčky hudební kritiky a milovali je i fanoušci. Uměli totiž to, co málokdo. Skloubit svoje hudební profesorské umění s výbornými skladbami, které, na rozdíl od nekonečné řady dalších progresivních kapel, měly hlavu a patu a vykazovaly i jisté hitové ambice. Vždyť si stačí vzpomenout na takové věci jako „Pull Me Under“, „Another Day“ nebo „Innocence Faded“ a každý musí nutně uznat, že se jedná o až neskutečně silné skladby, ..více

[recenze]

[25.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

Mike TRAMP - Stray From The Flock

Oproti jiným (které asi není třeba jmenovat) nepůsobí Mike Tramp z celé té hairmetalové scény osmdesátých let vůbec trapně. Charismatický frontman White Lion (balada „When The Children Cry“ jim zajistila nesmrtelnost) a alternativněji laděných Freak Of Nature přerod do nových časů absolvoval bez větších kotrmelců. Stárne, to ano… ale dělá to s elegancí sobě vlastní a jeho sólová tvorba, na kterou poslední léta sází, už naprosto pozbyla osmdesátkové pozlátko, oprostila se od klišé tehdejší doby..více

[recenze]

[19.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

QUEENSRŸCHE - The Verdict

Používat slovo progres či pokrok v souvislosti se současnými Queensrÿche je už holý nesmysl. Od té doby, co došlo k velkému třesku, ze sestavy zmizel zpěvák Geoff Tate a jeho místo opanoval Todd LaTorre, je situace v kapele naprosto jiná, než tomu bylo za posledních třicet let. Vezměme to tedy hezky popořádku. Když pomineme trošku těžkopádný začátek s debutem „The Warning“, kdy byla tahle seattleská parta jen jedněmi z mnoha, vypracovali se Queensrÿche v průběhu osmdesátých let ve fantastickou kapelu, ..více

[recenze]

[18.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

BUCKCHERRY - Warpaint

„Teď budou Buckcherry znít, jak říkám já,“ naparoval se zpěvák a dnes už jediný původní člen kapely Joshua Todd poté, co se sestava kapely před dvěma lety rozštěpila a zmizel z ní základní kytarista Keith Nelson. Pro kapelu jeho (dobrovolný?) odchod byl docela rána, protože byl to právě Nelson, který se měrou pravděpodobně největší podílel na tom, jak Buckcherry v minulosti zněli. Pravda, začátky kapely, když na konci devadesátých let vylétla jako rock n`rollová kometa uprostřed bouře alternativní ..více

[recenze]

[17.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Mezi zazobance nechceme, vzkázali kdysi Sex Pistols

..více

[bulvární koutek]

[16.03.2019]

[Jan Skala]

[]

BACKYARD BABIES - Sliver And Gold

Zapomeňte na to, že Backyard Babies někdy byli naprosto rvavou rock n`rollovou kapelou, která šokovala skandinávskou a potažmo i celou evropskou scénu v roce 1998 bezprecedentní punkovou jízdou „Total 13“. Generační výpovědi jako „Highlights“ a „Ghetto You“ působili jako rána kladivem mezi oči a kapela se díky nim zařadila mezi žhavá želízka scény. Že v nich je velký potenciál doložili Backyard Babies dvěma dalšími alby „Making Enemies Is Good“ a „Stockholm Syndrome“..více

[recenze]

[15.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

CANDLEMASS - The Door To Doom

Tak se nakonec Candlemass vrací, ale už u toho není Messiah Marcolin, o čemž se mluvilo téměř celou dobu. Aby také ne, vždyť se tento ikonický zpěvák zapsal do povědomí snad všech fanoušků evropského metalu, když v roce 1987 v řadách Candlemass nazpíval skvostné dílo "Nightfall", jeden ze základních kamenů světového doom metalu. Dílo tak zatěžkané a zároveň tak atmosférické, že se samotným Candlemass nikdy předtím ani potom nepodařilo přijít se stejně silnou nahrávkou...více

[recenze]

[05.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

TORA TORA - Bastards Of Beale

Je tu další z těch nejméně pravděpodobných comebacků. Koho vlastně dnes zajímají kapely typu Tora Tora, které musely už na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy v době, kdy byly aspoň trochu v laufu, bojovat o každého fanouška? Ač z Tennessee, dalo by se o nich mluvit jako o partě, která nikdy neopustila teritoria Sunset Stripu. Jejich první dvě alba "Surprise Attack" a "Wild America" ve své době nejaký úspěch zaznamenala, ovšem o žádný velký průlom se nejednalo. ..více

[recenze]

[04.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5,5/10]

THUNDER - Please Remain Seated

Ten čas letí... Thunder, kdysi jiskrná naděje britského hard rocku, která prapor tohoto stylu zdvihla vysoko v dobách temných pro tento druh hudby, působí na scéně už třicet let. Vlasy prořídly, zešedivěly, někdejší dravost ustoupila rozumnému dospívání. Tytam už jsou doby bestsellerů "Backstreet Symphony" a "Laughing On Judgement Day", pryč jsou i trochu experimentální časy alb "Behind Closed Doors" a "Thrill Of It All". Ovšem pravá podstata kapely zůstává léty nedotčena...více

[recenze]

[02.03.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

LAST IN LINE - II

Duch Ronnieho Jamese Dia znovu procitá? Ale kdeže... Superskupina Last In Line, kterou vedou někdejší Ronnieho spoluhráči, kytarista Vivian Campbell (Def Leppard) a bubeník Vinny Appice (ex-Black Sabbath), doplněni o zpěváka Andrew Freemana (ex-Lynch Mob, The Offspring, Hurricane), sice nese název po klasickém Diově albu, ovšem jinak s tvorbou tohoto legendárního zpěváka už tolik společného nemá. I když se původně mluvilo o tom, že bude tahle parta (dnes doplněná basistou Philem Soussanem ..více

[recenze]

[26.02.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

JETBOY - Born To Fly

Tahle parta ze San Francisca nikdy neměla úplně na růžích ustláno. Vedeni obhroublým pankáčem Mickeyem Finnem představovali Jetboy v polovině osmdesátých let nabušenou partu, která směle měřila síly s Guns N`Roses,. Ovšem ještě než stačili vylézt z profláklých losangeleských klubů, zbrzdila je smrt basisty Todda Crewa, který podle legendy neunesl na jednom z feťáckých večírků ve společnosti Slashe a Stevena Adlera koňskou dávku heroinu a mířil okamžitě pod kytičky. ..více

[recenze]

[20.02.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Kane ROBERTS - The New Normal

V osmdesátých a začátkem devadesátých letech byl Kane Roberts docela pojem. Byl to totiž on, kdo se měrou největší podílel na tom, že se v roce 1986 dokázal Aice Cooper s výtečným albem "Constrictor" vrátit na scénu ve skutečně velkém stylu. Spolu s basistou Kipem Wingerem tvořil Roberts Cooperovi oporu a když pak s legendárním zpěvákem stvořil megahit "Bed Of Nails" pro jeho magnum opus "Trash", zdálo se, že kytaristu čeká skutečně zářná budoucnost. ..více

[recenze]

[18.02.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

PAPA ROACH - Who Do You Trust?

Slavné dny jsou pryč? Asi nebudeme daleko od pravdy s konstatováním, že Papa Roach poslední roky spíše paběrkují. Minulou desetiletku platili za hvězdy, když se z někdejších nu-metalových princátek, vyřvávajících svůj manifest "Last Resort", stala velmi slušná rock n`rollová parta, která nejenže neunikla ostřížímu zraku samotného Nikkiho Sixxe, ale která ke svým moderním kořenům přidala dráždivý výraz rozpálené losangeleské ulice ..více

[recenze]

[13.02.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 3,5/10]

Ted NUGENT - The Music Made Me Do It

Kytarovému šílenci z Motor City Tedu Nugentovi je dnes už sedmdesát let, v tomto věku leckdo sedí v houpacím křesle, s teplými fuseklemi, vyhasínající fajfkou a vzpomíná na doby, kdy to ještě hrálo. Ovšem Ted takový není. Ten chlápek snad nestárne. Neustále, jako správný republíkán kecá do veřejného života, účastní se různých mítinků, show pro celebrity a také, světe, div se, nahrává další a další desky. Nemusel by...,ale on chce, je to jeho styl, jeho život..více

[recenze]

[11.02.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

ALDO NOVA - Aldo Nova 2.0

Tak on se vrátil i Aldo Nova, někdejší kanadský hitmaker, který napřed udělal díru do světa s bezejmennou debutovou deskou a pak pomohl na nohy začínající kapele Bon Jovi, aby se mu pak její principál Jon Bon Jovi odvděčil tím, že vydal, v době kdy už byl světová megahvězda, jeho comebackovou desku "Blood On The Bricks". To se psal rok 1991 a Novova hvězda už nezářila dávno tak, jako v první polovině osmdesátých let,..více

[recenze]

[02.02.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

STARBREAKER - Dysphoria

Tak vida, nad Tonym Harnellem se nezavřela voda, přestože už poněkolikáté opustil své domovské TNT a epizoda u Skid Row taky nedopadla zrovna ideálně. Ovšem že znovu vdechne život projektu Starbreaker, se popravdě ani moc nečekalo. Přestože kapela nikdy nepřestala být papírově funkční, zdálo se, že jejich jedenáct let staré album "Love`s Dying Wish" bude už nadobro jejich posledním. Starbreaker totiž na rozdíl od ostatních Harnellových projektů, ..více

[recenze]

[25.01.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

SOILWORK - Verkligheten

Byť to bylo před pár lety nemyslitelné, je dnes na Soilwork znát, jaký vliv na jejich tvorbu má druhá (možná dnes spíš už první kapela) zpěváka Bjorna "Speed" Strida a kytaristy Davida Anderssona The Night Flight Orchestra. Není to sice tak, že by Soilwork opustili svůj rank melodického death metalu, ale přece jen jistý posun je v jejich tvorbě znát. Těžko od nich fanoušci mohou čekat tak nekompromisní nářez, jakými byla první alba..více

[recenze]

[22.01.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Billy F. GIBBONS - The Big Bad Blues

Ikonický vousáč a dlouholetý předák ZZ Top Billy Gibbons už dávno nic neřeší. Legendou se stal už před drahnými lety, když zažil průlom své kapely s deskou „Tres Hombres“ a od té doby svůj status jen udržoval a přiživoval. Letos mu bude sedmdesát let a může si dovolit cokoliv. Navíc je natolik specifický, rozpoznatelný kytarista a bezesporu precizní skladatel, že od něj nemůžete čekat žádné polotovary nebo vyloženě špatná alba. Ne vždy sice byl skladatelsky na výši, ale nikdy se nejednalo ani o vyložený průměr. ..více

[recenze]

[14.01.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Joe BONAMASSA - Redemption

Joe Bonamassa je už delší dobu pozoruhodným fenoménem na rockové scéně. Ani ne tak pro své působení v superskupině Black Country Communion, kde je ke slyšení vedle starších kolegů Glenna Hughese, Dereka Sheriniana (ex-Dream Theater) nebo Jasona Bonhama, ale hlavně pro svou sólovou kariéru, kterou odstartoval jako sotva dvacetiletý na vlnách dřevního blues, tedy hudby starší o několik desetiletí, než je on sám. ..více

[recenze]

[09.01.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Redaktorská bilance roku 2018 - Pepsi Stone

Jak už to v posledních letech bývá, každý rok je na úrodu alb plodný, ovšem žádné z nich už nenabízí přelomová či stěžejní díla. Rok 2018 nebyl výjimkou, přestože hudebníci o překot prohlašovali, že teď je to ono, že jejich nové desky jsou ty nejlepší, bla bla bla… Ano, vyšla podařená alba, ovšem ani jedno z nich se už nemůže stát zásadním počinem scény. Pojďme se tedy poohlédnout, co se loni povedlo, co nepovedlo a kdo z toho vyšel ve vítězných barvách. Tady to je… ..více

[ankety]

[08.01.2019]

[Jan Skala]

[]

TRAUTENBERK - Ticho nad pekáčem

Trautenberk je po vydání minulé desky „Himlhergotdonrvetr“ v laufu. Jejich svojský metal s raimmsteinovskými riffy a ještě svéráznějšími texty se najednou rozezněl nad českou kotlinou z pozice headlinerů nejednoho hudebního festivalu a kapela se tak může dnes pasovat mezi tuzemskou první ligu tvrděrockového ranku. Jistě, kapela udělala velký krok vpřed od svého prvního alba „Hladová srna“, na které sice skalní fanoušci nedají dopustit..více

[recenze]

[07.01.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 4/10]

THE CRUEL INTENTIONS - No Sign Of Relief

Otázka, kam se po svém odchodu/vyhazovu od Vains Of Jenna poděl zpěvák Lizzy DeVine, jenž je ke slyšení jak na debutovém albu zmíněné formace „Lit Up Let Down“, tak na skvělé dvojce „The Art Of Telling Lies“, může být zodpovězena. Přestože už je to skoro deset let, co DeVinea nahradil Jesse Forte, aby se pak Vains Of Jenna po svém přestěhování z rodného Švédska do Kalifornie brzy rozpadli (Forte si odbyl epizodu u Lynch Mob), DeVine o sobě dává vědět až nyní. Už se to ani nečekalo… ..více

[recenze]

[04.01.2019]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

ZÁVIŠ - Jak šla léta u starýho kokota...

Záviš je prostě fenomén. Prokletý básník? Hospodský recitátor? Kníže pornofolku? Starý kokot? Možná všechno dohromady. Můžete jej milovat, můžete jej nenávidět, ale rozhodně jej nemůžete přehlédnout. Záviš (vlastním jménem Milan Smrčka) je na tuzemské scéně už etablovaným pojmem, přestože jeho kariéra začala růst až ve vysokém věku více než čtyřiceti let (dnes je mu dvaašedesát) a nezdá se, že by mu docházel humor. ..více

[profily]

[31.12.2018]

[Jan Skala]

[]

BEHEMOTH - I Loved You At Your Darkest

Ať se to někomu líbí nebo ne, Behemoth jsou dnes už velké hvězdy. Ovšem na druhou stranu je otázka, zda je lze stále ještě počítat za blackmetalovou kapelou, která se vyprofilovala hlavně v minulé desetiletce na deskách „Demigod“ a „The Apostasy“ a kterou už dlouhou dobu definují jasné protikřesťanské názory frontmana Nergala. A teď jsme u jádra pudla. Behemoth v současné době prochází vývojem, který se vzhledem k tomu, jak zněla minulá deska „The Satanist“ nemůže jevit jako překotný,..více

[recenze]

[30.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

VENOM - Storm The Gates

Svým způsobem se dnes na Venom lze dívat jako na AC/DC nebo Motörhead. Tedy jako na kapelu, která vydává (jak kdysi řekl Angus Young) pokaždé stejnou desku, akorát s jiným obalem. Doby experimentování z časů alb „Cast In Stone“ a „Resurrection“ už má Cronos a jeho parta dávno za sebou a od dvanáct let starého alba „Metal Black“ dlí opět u svých dávných kořenů, ve kterých definovala black metal a právě Venom se mohou připisovat zásluhy za to, co z tohoto žánru v průběhu let vyrostlo. ..více

[recenze]

[28.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

METAL CHURCH - Damned If You Do

Euforie v táboře Metal Church trvá, i když to s kapelou ještě před pár lety vypadalo bledě. Celá minulá desetiletka, kdy za mikrofonem byl Ronnie Munroe, se nedá považovat v rámci diskografie kapely za tu nejvydařenější a proto mediálně přetřásaný návrat ztraceného syna Mikea Howea z roku 2015 vrátil Metal Church opět do světla zájmu. Není divu, byl to právě Howe, která zažíval s kapelou na přelomu osmdesátých a devadesátých let velké úspěchy a kdy především na desky „Blessing In Disguise“ ..více

[recenze]

[26.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

BOHEMIAN RHAPSODY - Pohled do nitra Freddieho Mercuryho

Zfilmovat osud Freddieho Mercuryho, jedné z největších rockových legend, se doslova nabízelo. Nejen kvůli tomu, že Mercury se už za svého života stal naprostou ikonou, nejen proto, že svým charismatickým a charakteristickým hlasem navždy přepsal pravidla v rockové hudbě, ale hlavně proto, že jeho životní příběh byl doslova strhující. Od postupného vzestupu na hudební piedestal, který doprovázela semknutost jeho kapely Queen, po následné odtržení od reality, osamění a následně hořký konec, který v listopadu 1991 přinesl zápal plic ..více

[Filmový blog]

[24.12.2018]

[Jan Skala]

[]

DOGS D`AMOUR - In Vino Veritas

Očekávaný studiový comeback zhýralých londýnských rockerů Dogs D`Amour kteří si vzali inspiraci u Rolling Stones, starých punkových part a cikánského glampunku Hanoi Rocks, má nakonec trochu jinou podobu, než se původně čekalo. Nejprve se ale vraťme trochu zpět v čase. Tahle kapela neměla nikdy tak jednoduchý osud, jak by se mohlo na první pohled zdát. Svůj vrchol zažila na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy po pravděpodobně nejlepším albu..více

[recenze]

[22.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

DISTURBED - Evolution

Po svém podivném (dočasném) konci zažili třemi roky Disturbed s deskou „Immortalized“ obrovský comeback. Bylo možná trochu zarážející, že největším hitem alba se stala svérázná předělávka „The Sound Of Silence“ legendární dvojice Simon & Garfunkel, díky které kapela byla dokonce nominována na cenu Grammy, ale přesto „Immortalized“ dokázala navázat na někdejší kvalitu raných alb, přestože jistý kalkul byl z této desky už znát. Dostavil se i komerční úspěch, když Disturbed dostali ..více

[recenze]

[21.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

ARAKAIN, BOOTERS, FORREST JUMP - 14. 12. 2016 - Plzeň, KD Šeříková

Nikdo nemůže pochybovat o tom, že deska „Apage Satanas“ je jedním z milníků tuzemské metalové tvorby devadesátých let. Právě s ní se totiž v roce 1998 Arakain vrátil zpět na výsluní a zcela smazal pachuť, která zbyla po předchozím, docela nevydařeném počinu „S.O.S“. Není proto divu, že si kapela tento opus připomíná v době, kdy od jeho vydání uplynulo už dvacet let a turné k této desce se tak stalo jedním z nejsledovanějších koncertních počinů letošního podzimu. ..více

[reporty]

[17.12.2018]

[Jan Skala]

[]

RED DRAGON CARTEL - Patina

Když se před pěti roky vrátil na scénu kytarista Jake E. Lee, chlápek, který si udělal jméno tím, že nahradil v kapele Ozzyho Osbournea ikonického Randyho Rhoadse a pak se s Madmanem podílel na výborných albech „Bark At The Moon“ a „The Ultimate Sin“, způsobilo to celkem rozruch. Navíc debutová deska jeho nové kapely Red Dragon Cartel předložila fortelný hard rock, kde nebyla nouze o velmi zajímavé momenty a kde Lee opět perlil a dokazoval, že je právem řazen mezi světovou kytarovou elitou. ..více

[recenze]

[14.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

TANK - Sturmpanzer

Když se řekne jméno kapely Tank, zasvěcenému se asi nevybaví současné aktivity skoropůvodních členů, kytaristů Micka Tuckera a Cliffa Evanse, ale dávná alba, kde dominoval zpěvák a basista Algy Ward. Zmínění kytaristé sice dnes stále vystupují pod hlavičkou Tank, ale jejich hudba je už jen obyčejným heavy metalem, který sice čerpá z dávných tradic, ale původní duch kapely je v ní naprosto ztracen. Existuje ovšem druhá varianta a za tou stojí právě Algy Ward. Sám, osamocený a samojediný…..více

[recenze]

[10.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 2/10]

ELECTRIC BOYS - The Ghost Ward Diaries

Že by Electric Boys, tito švédští matadoři hard rocku načichlého hair metalem a funk rockem, byli nějací dostihoví přeborníci ve vydávání alb, to se tedy rozhodně říct nedá. Za třicet let existence totiž přichází teprve se šestou desku, ale k dobru jim je nutné přiznat, že ani jedno z předchozích pěti alb nikdy nešlo někam směrem k průměru a už debutem „Funk-O-Metal Carpet Ride“ nastavili laťku tak vysoko, že svou svéráznou hudbou mohli udělat díru do světa. To se ale nestalo..více

[recenze]

[05.12.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Stephen PEARCY - View To A Thrill

Co si budeme povídat, Ratt už jsou dnes spíše karikatura sama sebe. Ještě před osmi lety byla tahle kapela plná síly, když na trh vrhla comebackovou desku „Infestation“, ovšem za poslední léta se všechno opět pořádně zkomplikovalo. Nejprve zmizel bubeník Bobby Blotzer. Ten si založil svou vlastní verzi Ratt, která ale svými hospodskými koncerty byla spíše k smíchu. Pak ze sestavy vypadli i kytaristé Warren DeMartini a Carlos Cavazo a nakonec i Blotzerův nástupce Jimmy DeGrasso...více

[recenze]

[30.11.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

THERAPY? - Cleave

Výkřiky o nejlepší desce od „Troublegum“ provázejí každou novinku irských Therapy? už pěknou řádku let. Od přelomového alba uteklo už čtyřiadvacet let, během nich tato trojice ze severoirského Lame natočila jedenáct dalších počinů. Je jasné, že na svůj vrchol si už tahle parta nikdy nesáhla a na tomto místě je třeba všechny natěšené fanoušky ubezpečit, že se tak neděje ani nyní. Ovšem krize, kterou Therapy? procházeli na přelomu milénia je už dávno zažehnána a nejpozději od desky..více

[recenze]

[28.11.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

NAZARETH - Tattooed On My Brain

Otázka je, zda lze současnou sestavu považovat za regulérní Nazareth. Vždyť z té klasické party, která v sedmdesátých letech platila za hardrockovou jistotu a stála jen kousíček za velkou čtyřkou Led Zeppelin – Deep Purple – Black Sabbath – Uriah Heep, zbyl do dnešních dnů už jen basista Pete Agnew. Kytarista Manny Charleton opustil kapelu na prahu devadesátých let, bubeník Darrell Sweet zemřel na sklonku téže dekády a zpěvák Danny McCafferty, jehož nakřáplý hlas byl pro poznávací značkou celé kapely,..více

[recenze]

[27.11.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

Pár slov o zasmrádajícím festivalovém brčálníku...

..více

[bulvární koutek]

[25.11.2018]

[Jan Skala]

[]

THE SMASHING PUMPKINS - Shiny And Oh So Bright, Vol. 1/LP: No Past No Future No Sun

Někdejší klenot alternativního rocku The Smashing Pumpkins je opět plnohodnotnou kapelou. Minulá (nutno podotknout, že výborná) deska „Monuments To An Elegy“ působila spíše jako sólovka Billyho Corgana, kterému vypomohli dnes už kmenový člen kapely kytarista Jeff Schroeder a bubeník Mötley Crüe Tommy Lee. Dnes je zpátky nejen původní kytarista James Iha, ale i bubeník Jimmy Chamberlain. Na svém místě jsou tedy tři čtvrtiny sestavy, která vytvořila stěžejní desky devadesátých let jako „Siamese Dream“ ..více

[recenze]

[23.11.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

Ace FREHLEY - Spaceman

Když kvůli alkoholové a drogové závislosti (a s tím související neschopnosti normální činnosti) vyhazovali Ace Frehleyho z řad Kiss, kdo by tehdy řekl, že bude z členů této kapely o více než třicet let později nejaktivnější. Vlastně by ani být nemusel, protože jeho účinkování ve zmíněné americké legendě a spoluautorství řady zásadních skladeb jejich repertoáru mu už dávno zaručilo hvězdný status a příjem dostatečného množství peněz. Ale jak to vypadá Frehley chytil druhý dech. A ani k tomu nepotřebuje škrabošku na ksichtě ..více

[recenze]

[14.11.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

RATT - Detonator

Přestože Ratt stále plnili přední stránky hudebních časopisů, zdálo se, že jejich doba už končila. „Reach For The Sky“ sama kapela označovala jako nevydařené album a vnitřní rozkol dosáhl bodu, který dosud pětice muzikantů neznala. Kritika předchozí desku trhala na kusy a sami Ratt přiznávali, že kapela není v úplně nejlepší kondici. Vydavatelská firma sice vztyčila varovný prst, ale nakonec pro kapelu angažovala hitmakera a producenta Desmonda Childa. Ten platil na konci osmdesátých let za superhvězdu,..více

[recenze]

[25.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

RATT - Reach For The Sky

Ratt zažívali něco, co dosud neznali. Kritika se po vydání „Dancing Undercover“ k nim otočila zády a horem dolem poukazovala na skutečnost, že od debutu „Out Of The Cellar“ kapela neudělala žádný, byť jen malý, krok kupředu. Na přetřes také přišly koncertní výkony Stephena Pearcyho, který působil unaveným dojmem a dynamit v jeho hrdle jako by nebyl už tak třaskavý jako před pár lety. Prohlubovali se rovněž problémy s Robbinem Crosbym, jenž stále více zabředával do drogové závislosti,..více

[recenze]

[18.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 4,5/10]

Steve PERRY - Traces

Kdo by to byl řekl, že se ještě někdy na scéně objeví Steve Perry, legendární zpěvák kdysi megapopulárních králů AOR Journey. Když před dvaceti lety ohlašoval odchod do rockového důchodu, vypadalo to věrohodně a ne, jako když Ozzy Osbourne stále vykřikuje o zaručeně posledním turné. Perry byl už tenkrát unaven věčnými koncerty, navíc jeho vztah s druhým lídrem Journey, kytaristou Nealem Schonem, nebyl rozhodně nejrůžovější. Perry zmizel a Journey pokračovali dál,..více

[recenze]

[17.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

HARDCORE SUPERSTAR - You Can`t Kill My Rock N`Roll

Švédští Hardcore Superstar jsou už léty prověřená jistota. Jejich kariéra nezaznamenává nijak velké kvalitativní výpadky a když už se kapela pustí do drobných experimentů jako v případě až neopunkového alba „No Regrets“ či hry na vážnější tvář na minulé „HCSS“, vždycky je kvalita zachována. Od desky „C`mon Take On Me“ je sice jasné, že muzikanti trochu ztratili svou dravost a entuziasmus, které z alb „Beg For It“ či „Dreamin` In A Casket“ doslova stříkaly,..více

[recenze]

[16.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

RATT - Dancing Undercover

„Byl u mě King (kytarista Robbin Crosby, pozn. aut.) a stěžoval si, jak to v Ratt teď chodí,“ napsal basista Mötley Crüe Nikki Sixx, ve své knížce Heroinové deníky, „Blotz pořád chlastá s Tommym a Pearcy si prej hraje na rockovou hvězdu. Kdo si myslí, že je? Steven Tyler?“ Pravdou však je, že po desce „Invasion Of Your Privacy“ byli Ratt na svém prvním uměleckém vrcholu. Navíc komerční úspěch je doslova pohltil, když MTV milovalo jejich nákladné klipy, které sice dnes mohou působit už trochu úsměvně..více

[recenze]

[11.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

Ann WILSON - Immortal

Už je to dva roky, co po slušném albu „Beautiful Broken“ prakticky zastavila svou činnost legendární sesterská kapela Heart. Nejedná se přímo o rozpad, ale o jakýsi časově neohraničený odpočinek, kdy se cesty Ann i Nancy Wilsonových rozešly, aby se každá vydala jiným směrem. Zaměřme se teď na kariéru zpěvačky Ann, která právě vydává druhé sólové album. S prvním „Hope & Glory“ přišla v roce 2007, v době, kdy Heart ještě byli plně funkční...více

[recenze]

[09.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

RATT - Invasion Of Your Privacy

Konec první poloviny osmdesátých let byl pro první vlnu hair metalu tím nejdůležitějším obdobím. Žánr expandoval i díky barvitým klipům, které dennodenně vysílalo MTV. Součástí tohoto boomu byli i Ratt, kteří se ze zaběhlé kapely losangeleských klubů rychle vyvíjeli v jednotku, jenž byla schopna vyprodat několikatisícové sály. Z počátku se trochu svezli na vlně úspěchu svých kolegů z Mokré čtvrti Mötley Crüe, kteří rok před tím, než Ratt vydali svůj debut „Out Of The Cellar“, dosáhli výšin s albem „Shout At The Devil“. ..více

[recenze]

[04.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

URIAH HEEP - Living The Dream

Uriah Heep žijí, i když už jim táhne na pátý křížek. Ba co více, z legend světového hard rocku jsou jedni z nejplodnějších, protože aktuální nahrávka je už jejich jubilejní, pětadvacátá. Navíc se nijak neprotahují ani pauzy mezi jednotlivými alby a proto desetileté rozmezí mezi „Sonic Origami“ a „Wake The Sleeper“ můžeme brát jako výjimku. A co vlastně na tom, že začátky si už pamatuje pouze kytarista Mick Box, vždyť zpěvák Bernie Shaw a klávesista Phil Lanzon už po jeho boku stojí více než třicet let. ..více

[recenze]

[01.10.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

RATT - Out Of The Cellar

„Jasně, že se nám všem líbí Judas Priest, máme rádi „Hell Bent For Leather“, ale já chci, aby na nás chodili taky holky,“ řekl kdysi na začátku osmdesátých let zpěvák Stephen Pearcy. Tím mimoděk definoval zvuk své kapely, která tehdy v roce 1981 škrtla ze svého názvu trochu hloupé slůvko Mickey a hairmetalová legenda jménem Ratt byla rázem na světě. Pokud bychom pátrali po kořenech této kapely, dospěli bychom k poznání, že Ratt jsou společně s Quiet Riot ..více

[recenze]

[27.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Lenny KRAVITZ - Raise Vibration

Vyšel nový Lenny Kravitz, docela bez velkého humbuku, což nebylo dříve jeho zvykem... Ona totiž megahvězdná éra tohoto umělce už pominula, protože jeho poslední skutečně velkou deskou bylo album „Lenny“ a to vyšlo už v roce 2001. Ne že by následující nahrávky byly špatné, to ne, ale jejich síla ani dopad se nemohl rovnat počinům jako „Are You Gonna Go My Way“, „Circus“, „5“ a zmíněné „Lenny“. Přesto, že ten kvalitativní i komerční propad posledních alb byl vcelku znatelný,..více

[recenze]

[26.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

SLASH feat. MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - Living The Dream

Za jiných okolností by byla tahle deska vřele vítána, protože Slash rozhodně patří mezi největší živoucí legendy. Ovšem situace je úplně jiná než v době, kdy vycházel výsledek jeho poslední spolupráce se zpěvákem Alter Bridge Mylesem Kennedym „World On Fire“. Ten spadá do roku 2014, a v té době ještě nikdo nevěděl, co přinese přelom letopočtů 2015 a 2016. To totiž na scéně vybouchla bomba z největších, když se na sociálních sítích objevila fotka bubenické blány,..více

[recenze]

[25.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Under Cover

V březnu 2002 zasáhla Ozzyho fanoušky smutná zpráva, když po boji s rakovinou zemřel bubeník Randy Castillo, který byl s Madmanovou kariérou spjatý celých deset let a v posledních letech života nahradil na bubenické sesli Tommyho Lee v Mötley Crüe. Ozzy tehdy poskytl tisku několik rozhovorů, v nichž nikdy nezapomněl vyzdvihnout Castillův přínos jeho tvorbě. Jinak ale Madman brázdil světová pódia v rámci Ozzfestu, kde vystupoval jak sólově, tak s Black Sabbath, ..více

[recenze]

[20.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

NASHVILLE PUSSY - Pleased To Eat You

Doba Nashville Pussy už dávno minula (pokud tedy někdy taková byla), i když si to kapela stále ještě nechce přiznat. Proto také s novinkou „Pleased To Eat You“ co to jen jde navazuje na debut „Let Them Eat Pussy“, který jim na konci devadesátých let zajistil docela slušnou publicitu. Tehdy ale byla jiná doba a provokativní sexualita, která z promo fotek kapely a nakonec i ze živých vystoupení odkapávala z každého tónu, ..více

[recenze]

[18.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

THE SKULL - The Endless Road Turns Dark

Jak to vypadá, tak se kultovní frontman Trouble Eric Wagner zbavil svých démonů a v posledních letech je činný skoro jako v dobách své největší slávy na začátku devadesátých let. Přestože dnes už v čele Trouble stojí Kyle Thomas, Wagner má hned dva nové projekty, které zdárně oživují ducha jeho předešlé legendární kapely. Nejprve na začátku tohoto desetiletí založil Blackfinger a hned posléze i The Skull, aby si obě kapely odbyly své debuty v roce 2014. A že mohou paralelně jet vedle sebe se ukazuje i v současnosti, ..více

[recenze]

[16.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Down To Earth

Kdo by si po comebacku Black Sabbath v původní sestavě, který se udál v roce 1998, ještě vsadil na to, že Ozzy vydá další sólovku? Black Sabbath ve složení Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward vyprodávali největší stadiony světa a v té době zahájený Ozzfest je hostil jako největší hvězdy. Není divu, otcové zakladatelé byli zpět a s nimi i onen magický duch doby, ..více

[recenze]

[13.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

SATAN - Cruel Magic

Satan žije dál a nezdá se, že by chtěl ze své heavymetalové víry ustoupit. Navíc druhá fáze existence (pokud nebudeme počítat reinkarnace pod názvy Blind Fury a Pariah) je už mnohem delší a plodnější než klasická první část z poloviny osmdesátých let. Tehdy kapela vydala jen výborný debut „Court In The Act“ a o něco méně podařenou dvojku „Suspended Sentence“ a i když s nimi přišla pozdě, měly tyto desky patřičnou kvalitu. ..více

[recenze]

[12.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

THE BRUTALISTS - The Brutalists

Dlouhá léta nebylo slyšet o australském kytaristovi Micku Crippsovi, který se navždy zapsal do rockové historie jako člen klasické sestavy hairmetalových tradicionalistů L.A. Guns. Vlastně od doby, co pomohl nastartovat comeback kapely v roce 2000, když se do ní po letech vrátil původní vokalista Phil Lewis. Tenkrát na desce „Man In The Moon“ Cripps dokonce ani na kytaru nehrál (vše obstaral sám Tracii Guns), přidal jen několik klávesových partů a L.A. Guns, ..více

[recenze]

[11.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Michael SCHENKER (MICHAEL SCHENKER FEST) - Sedím ve vlaku, který jede dopředu, ale kam ten výlet vede, přesně nevím...

Jméno Michael Schenker má v rockovém světě ještě patřičný říz. Obzvlášť, když se k jeho práci hlásí takové hvězdy jako Slash, Kirk Hammett, Joe Satriani, Dave Murray či Lenny Kravitz. Taková legenda ale mívá své mouchy. Jelikož se právě Michael Schenker 14. listopadu chystá do Prahy se svým novým projektem Michael Schenker Fest, nabídce vyzpovídat samotného principála a prostřednictvím jeho vlastních slov vás upozornit na tuto akci nešlo odolat, Michael však neměl..více

[rozhovory]

[09.09.2018]

[Jan Skala]

[]

Ian GILLAN & THE JAVELINS - Ian Gillan & The Javelins

Ian Gillan je bezesporu legenda té největší velikosti. A když je umělec (navíc ve třiasedmdesáti letech) v takovém postavení, může si dovolit už cokoliv. Například vytáhnout po čtyřiapadesáti letech své někdejší kumpány a dát dohromady jednu ze svých kapel, The Javelins. Může to znít skoro až neuvěřitelně, ale Gillan tak v roce 2018 nechává nahlédnout své fanoušky do doby, kdy o něm jako zpěvákovi nevěděl prakticky nikdo..více

[recenze]

[08.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Ozzy OSBOURNE - Ozzmosis

Pokud se dá mluvit o tom, že Ozzyho kariéra po albech „The Ultimate Sin“ a „No Rest For The Wicked“ postupně padala dolů, deska „No More Tears“ rozsvítila Madmanovu hvězdu opět tím nejjasnějším světlem. Řeči o odchodu do důchodu a pojmenování následného turné „No More Tours“ se nakonec ukázaly jako neopodstatněné a proto další část dvouletého putování světem nesla název „Retirement Sucks“. Už u toho ale nebyl Zakk Wylde. ..více

[recenze]

[06.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

PEACEMAKER - Concrete And Terror

Když se řekne Peacemaker, možná někoho napadne polská death/grindová kapela téhož názvu, jiného doommetalová parta z Anglie a dalšího rozpadlá thrashmetalová čtveřice z Německa. Ovšem ani jedna kapela nemá nic společného se zbrusu novou partou, za níž stojí zpěvák Ronnie Munroe (který před třemi lety uvolnil své místo v Metal Church vracejícímu se Mikeovi Howeovi) a kytarista newyorských hardrockerů Tango Down Scott Miller. ..více

[recenze]

[05.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Walter LURE & THE WALDOS - Wacka Lacka Loom Bop A Loom Bam Boo

Walter Lure. Ten, který přežil The Heartbreakers. Proto také zákonitě punková ikona, i když ve zmíněné kapele stál ve stínu heroinových dvojčat z New York Dolls, ikonického kytaristy Johnnyho Thunderse a bubeníka Jerryho Nolana. Johnny Thunders & The Heartbreakers, to byla krátká, leč naprosto vyčerpávající jízda, která už od začátku nemohla dopadnout dobře. Jejich jediné album „L.A.M.F.“ (čti „Like A Motherfucker“) z roku 1977 je dnes naprostou klasikou žánru, ..více

[recenze]

[04.09.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Ozzy OSBOURNE - No More Tears

Šlo se na léčení… Ozzy, který zákroky lékařů stran jeho závislostí vždy spíše odmítal, teď šel do ústavu dobrovolně se sklopenou hlavou. Visela nad ním žaloba, rozvod a s tím spojené soudní tahanice. „Řekla jsem mu přijmu tě zpátky,“ vzpomínala po nějaké době na rok 1989 Sharon Osbourneová, „ale jestli na mě ještě někdy vztáhneš ruku, zavolám policii, podám na tebe žalobu a ty půjdeš do vězení. Už mě nikdy neudeřil. Ani já jeho.“..více

[recenze]

[30.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

ALICE IN CHAINS - Rainier Fog

Když se budeme dívat na Alice In Chains jako na klasickou grungeovou kapelu, tak už to tahle čtveřice ze Seattlu měla mít dávno za sebou. Pravděpodobně neexistoval sebedestruktivnější styl než grunge, který se během čtyř let tak vyčerpal, a v depresích, hektolitrech chlastu a obrovském množství drog za sebou zabouchl v polovině devadesátých let dveře věčnosti. Tenkrát si s sebou vzal i Alice In Chains, kteří se zdáli být nadobro ukončenou kapitolou. ..více

[recenze]

[27.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Po žních polních přicházejí žně hudební

..více

[bulvární koutek]

[26.08.2018]

[Jan Skala]

[]

THE MAGPIE SALUTE - High Water I

O čem budou The Magpie Salute bylo jasné už od začátku tohoto projektu, když jej v roce 2016 postavili členové klasické sestavy The Black Crowes, jmenovitě kytaristé Rich Robinson a Mrac Ford, basista Sven Pipen a klávesista Eddie Harsch. Opět se totiž dal čekat ten nejzemitější hard rock zeppelinovského střihu, okořený silnou esencí blues a country, přesně to, co z The Black Crowes (alespoň na americkém kontinentu)..více

[recenze]

[24.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - No Rest For The Wicked

„Mluvil jsem s Ozzym a ptal jsem mě, co si myslím o Mikeovi Inezovi,“ zavzpomínal bubeník Fred Coury, v té době užívající si úspěch své domovské Cinderelly, „a já mu řekl, že nevím, kdo to je. Pak se ptal na Boba Daisleyho. Tak jsem mu řekl pravdu, že je to nejlepší basista na světě, se kterým jsem hrál.“ Ozzy totiž musel znovu řešit personální rošádu uvnitř souboru, když byl vyhozen kytarista Jake E. Lee a nakonec odešel i basista Phil Soussan. V tu dobu ale zasáhl osud,..více

[recenze]

[23.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

PLASTIC TEARS - Angels With Attitude

Asi nebude v tuzemsku moc fanoušků, kteří by znali finskou kapelu s trochu přitroublým názvem Plastic Tears. Oni se vlastně ani tito Skandinávci moc nesnažili o to, aby pronikli do hlubšího povědomí, protože vydávat desku jednou za deset let nesvědčí zrovna o tom, že by daná kapela oplývala bůhvíjakou ctižádostivostí nebo prahnula po slávě. Přitom Plastic Tears nikdy nebyli špatnou skupinou a jejich slušně hitový glam/punk, ..více

[recenze]

[22.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

ENUFF Z`NUFF - Diamond Boy

Situace u Enuff Z`Nuff se přece jen od dva roky starého alba „Clowns Lounge“ vykrystalizovala. Tehdy totiž nebylo jasné, zda se do sestavy nevrátí někdejší frontman Donnie Vie, protože deska znovu představila jeho hlas, přestože obsahovala materiál z přelomu osmdesátých a devadesátých let. O comebacku původní sestavy sice nemohla být řeč, protože kytaristu Dereka Friga požrala jeho heroinová závislost..více

[recenze]

[21.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

HALESTORM - Vicious

Jak daleko to mohou dotáhnout muzikanti, kteří neoplývají zvláštními instrumentálními dovednostmi, jako skladatelé jsou také docela průměrní a vlastně jejich jediná deviza je zpěvačka Lzzy Hale, která má slušný hlas, ale fanoušci si jí pamatují především kvůli jejímu atraktivnímu vzhledu? Halestorm, kteří přesně tuhle definici naplňují, jsou důkazem toho, že docela daleko. Co si budeme nalhávat, žádná z jejich dosud vydaných tří desek nebyla vůbec žádná bomba..více

[recenze]

[17.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

Ozzy OSBOURNE - The Ultimate Sin

„Museli jsme s Ozzym být spolu, abychom dokázali udržet manželství,“ říkala jeho žena Sharon, „víte, nemůžete Ozzyho poslat na čtyřměsíční turné a jen říct: „Ahoj, uvidíme, se“ Budu tady, až se vrátíš.“ On by se nevrátil.“ To jasně zpěvákova manželka poznala při turné k desce „Bark At The Moon“, kde Ozzyho šílenství dosáhlo vrcholu. Spojení s Mötley Crüe (a společné dekandentní večírky) mělo za následek, že hned po návratu z koncertní šňůry ..více

[recenze]

[16.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

ULTRAPHONIX - Original Human Music

V dobách své největší slávy stáli oba na jiné straně barikády. Kytarista George Lynch ztělesňoval kytarového hrdinu a v klasické sestavě Dokken sklízel v osmdesátých letech jeden platinový úspěch za druhým, zpěvák Corey Glover si podobných poct užíval jako člen alternativně rockových (či funkmetalových) Living Colour. Tehdy by rozhodně nebylo možné, že by tihle dva spolu někdy spolupracovali. ..více

[recenze]

[15.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 4/10]

TOKYO BLADE - Unbroken

Tokyo Blade přežili svou další smrt a jsou opět na startovní čáře. Světě, div se… Kapela, která nikdy nepatřila k tomu nejlepšímu a nejznámnějšímu, co kdy Nová vlna britského heavy metalu nabízela a už od začátku kariéry pošilhávala spíše po zámořské scéně, kde toužila po stejném úspěchu jako Def Leppard, se projevila jako velmi životaschopná a houževnatá. Přestože se v jejích řadách během let vystřídalo obrovské množství hudebníků ..více

[recenze]

[14.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Bark At The Moon

„Předpokládám, že jsi slyšel o smrti Randyho Rhoadse, Ozzyho kytaristy, no, kapela je uprostřed obrovskýho americkýho turné a potřebují doplnit. Mohl by ses sebrat a přijet ho nahradit?“ Bylo to, jak já si pamatuju, přesně takhle strohý a stručný,“ vzpomínal po letech na konec března irský kytarista Bernie Tormé. Hráč, který měl za sebou jak punkové období na konci sedmdesátých let, tak několik let úspěšného působení po boku tehdy bývalého zpěváka Deep Purple..více

[recenze]

[09.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

WALDA GANG - Je tu léto

Původní myšlenka nebyla zas tak špatná. Představit skladby Waldemara Matušky v rockovém kabátě sice nevyšlo bez trochy křeče, ale přece jen deset let stará debutová deska měla své opodstatnění. Navíc jí nazpíval jeden z nejlepších tuzemských rockových pěvců Vláďa Šafránek, který už v té době byl mimo domovský Harlej a proto vlastně ani nemohla být tak blbá. Na Šafránkův svérázný projev se začalo spoléhat čím dál více..více

[recenze]

[08.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 1,5/10]

Dee SNIDER - For The Love Of Metal

„Připravte se na pořádně tvrdé album,“ vzkazoval sveřepý frontman kdysi velmi populárních hairmetalistů Twisted Sister Dee Snider od začátku letošního roku, kdy poprvé vypustil zmínku o novém sólovém albu. Jako důkaz toho, že svoje slova myslí vážně, předložil společnou fotku s frontmanem metalcorových Hatebreed Jameyem Jastou, kterého si vybral jako osobu zodpovědnou za produkci celé desky. Už jen to byl důkaz toho, že se nebude opakovat ..více

[recenze]

[06.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

NITRATE - Real World

Rob Wylde se v domovských Tigertailz, kde od roku 2015 zastává post frontmana, musí asi docela nudit. Navíc hudba ztřeštěných welšských hairmetalistů asi nebude pro tohoto muzikanta tím pravým ořechovým. Soudě podle projektů, které rozjel v poslední době, jeho srdce bije pro trochu jiný styl, než je uječený, trochu pubertální hair metal. Loni totiž pustil do světa hodně dobré album své nové kapely Midnite City, které se pohybovalo spíše na vlnách AOR...více

[recenze]

[05.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

THE APOCALYPSE BLUES REVUE - The Shape Of Blues To Come

Je libo klasický blues, který je ovlivněný Robertem Johnsonem, Johnnym Winterem, Steviem Ray Vaughanem či náladovými chvilkami Led Zeppelin? Pak jste s The Apocalypse Blues Revue na správné adrese. A že jste tohle jméno ještě nikdy neslyšeli? Vůbec nevadí, protože vězte, že v téhle partě hrají skutečně ostřílení borci, jejich profesní životopis zaručuje jak řemeslnou kvalitu, tak tolik potřebný nadhled. Už dlouho je totiž známo, že bubeník Shannon, ..více

[recenze]

[04.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Ozzy OSBOURNE - Diary Of A Madman

Deska „Blizzard Of Ozz“ znamenala pro Ozzyho Osbournea obrovský triumf. Ještě před dvěma lety byl zpěvák naprosto odepsaný jako beznadějný feťák a alkoholik a najednou stál opět na vrcholu slávy. Nepotřeboval k tomu Tonyho Iommiho ani Geezera Butlera. Vystačil si sám, Tedy jen se svou kapelou a především se svou manažerkou Sharon Arden, se kterou si byl čím dál bližší. Singly „Crazy Train“ a „Mr. Crowley“ se stávaly čím dál hranější a ..více

[recenze]

[02.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Ted POLEY - Modern Art

Jestli jste čekali, že letošní rok už konečně přinese rozuzlení situace u Danger Danger, těch kdysi dávno největších hairmetalových mazlíčků, nemohli jste se mýlit více. Kapela se sice tváří jako živoucí organismus, ale od roku 2016 už nekoncertuje a její tábor se rozdělil ve dví. Na jedné straně je formace The Defiants, kde se spojil kytarista Rob Marcello a basista Bruno Ravel s někdejším zpěvákem Danger Danger Paulem Lainem. Ti v roce 2016 vydali debutové album,..více

[recenze]

[01.08.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

LUCIFER - Lucifer II

Že má Nicke Andersson rád Black Sabbath a sedmdesátá léta celkově, to se ví už dávno. A že je tento švédský muzikant workoholik na roztrhání jakbysmet. Kromě toho, že opět sedí na bubenické stoličce v domovských Entombed (neplést s Entombed A.D. zpěváka L.G. Petrova), znovu vede svou neméně důležitou rock n`rollovou partu The Hellacopters, činný je i v dalším projektu Imperial State Electric, jakožto v řadě dalších, kterým lze příkládat rozličnou důležitost. ..více

[recenze]

[31.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Blizzard Of Ozz

Ten příběh je starý jako heavy metal sám… Když se řekne jméno OZZY OSBOURNE (napsané velkým písmem to vypadá líp…), jako kdyby na vás dýchla nejen historie celého žánru, ale mrazení v zátylku prozradí, že máte co do činění se skutečnou ikonou stylu. S prvním a možná zároveň i posledním Mohykánem. Přestože permanentně už skoro třicet let mluví o tom, že už je starý a že půjde do důchodu, vypadá to, že i na prahu sedmdesátky nelze tyto výroky brát vážně. ..více

[recenze]

[26.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

GRAHAM BONNET BAND - Meanwhile, Back In The Garage

Je bezesporu úctyhodné, že britský zpěvák Graham Bonnet překypuje i po sedmdesátce takovou aktivitou. Jen co na konci roku 2016 vydal debutovou desku „The Book“ se svými Graham Bonnet Band, spojil se s někdejším parťákem, slavným Michaelem Schenkerem, aby se zapojil do jeho megalomanského projektu Michael Schenker Fest a svým hlasem přispěl na letošní album „Resurrection“..více

[recenze]

[25.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Sometimes The World Ain`t Enough

Po minulém albu „Amber Galactic“ se ze švédských The Night Flight Orchestra stali (alespoň na domácí půdě) hvězdy. Sice si proti sobě deskou, která se už nepokrytě klonila k mainstreamovějšímu AOR, popudili pár fanoušků, kteří nedají dopustit na první dva kousky diskografie kapely, ale zástupy dalších se hrnuly. Fakt, že The Night Flight Orchestra nastoupili správnou cestu, potvrdila i nominace na švédskou cenu Grammy, která jim nakonec o fous unikla. To ovšem ničemu nevadí,..více

[recenze]

[23.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

Pohádka o osmdesátých letech s omamnou příchutí současnosti

..více

[bulvární koutek]

[23.07.2018]

[Jan Skala]

[]

NINE INCH NAILS - Bad Witch

S „Bad Witch“ se uzavírá jedna z částí existence Nine Inch Nails, toho schizofrenního miláčka zvukového průkopníka Trenta Reznora. Můžeme tedy už hodnotit, jaká tahle epizoda, započatá nahrávkou „Not The Actual Events“ v roce 2016, byla. Jak už bývá u Nine Inch Nails zvykem, je zase trochu jiná než ostatní období jejich existence, což je dané i tím, že Trent Reznor právě od „Not The Actual Events“ spojil síly s Atticusem Rossem..více

[recenze]

[21.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MARDUK - Viktoria

Pokud bychom hledali nejpilnější blackmetalovou kapelu, nutně při tomto pátrání musíme narazit na Marduk. Švédští obdivovatelé bojových vřav, zejména těch spojených s druhou světovou válkou, totiž nikdy za svou skoro třicetiletou kariéru neměli delší pauzu mezi vydávanými deskami více než tři roky a tento trend úzkostlivě dodržují i v současnosti, kdy na trhu házejí nejnovější sbírku bojových popěvků, nazvanou příznačně „Viktoria“. ..více

[recenze]

[15.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MADBALL - For The Cause

Přestože Madball začínali jen jako boční projekt Roba Mireta z Agnostic Front (zde na pozici basisty) a jeho mladšího nevlastního bratra, zpěváka Freddyho Criciena, jsou dnes už na newyorské hardcorové scéně skutečně respektovaným pojmem. Živná půda devadesátých let totiž udělala své, protože hopsavý hard core tehdy slavil veliké úspěchy a jejich alba „Demonstrating My Style“ či „Look My Way“ jsou dodnes citovanými klasikami žánru. ..více

[recenze]

[14.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

LIZZY BORDEN - My Midnight Things

Přestože Lizzy Borden (vedeni pošukem s totožným pseudonymem) rozhodně nebyli v dobách hairmetalového tsunami v druhé polovině osmdesátých let tou nejslavnější kapelou, historie zmíněného stylu by bez nich byla neúplná. Pro někoho sice představovali jen druhořadé W.A.S.P. či Twisted Sister, ovšem i ten největší skeptik musel tehdy uznat, že hudba i show Lizzy Borden mají skutečně něco do sebe a že minimálně jejich nejlepší album „Visual Lies“..více

[recenze]

[13.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

BURN THE PRIEST - Legion XX

Burn The Priest. Ten název už dávno zapadal prachem. Aby také ne, vždyť tohle jméno nesla na konci devadesátých let undergroundová kapela, která se proslavila až potom, co jej odvrhla a do loga si vetkla prastarý symbol Ježíše Krista, Beránka Božího. Lamb Of God! Během minulé desetiletky se z té malé obskurní kapely stala hvězda první katgorie a jeden ze symbolů moderního amerického metalu, který sice vychází z klasických kořenů..více

[recenze]

[10.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

KATAKLYSM - Meditations

„Nejlepší album od „In The Arms Of Devastation“!“ Alespoň to hlásaly propagační materiály, které vydavatelská firma vypustila měsíce předtím, než se novinka těchto Kanaďanů objevila na trhu. Zmíněné album z roku 2006 bylo jistým předělem v tvorbě Kataklysm, zejména proto, že napevno potvrdilo tendence kapely oprostit se od čistého death metalu a začít na tento zdánlivě neohebný styl roubovat melodické postupy, ..více

[recenze]

[09.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Jonathan DAVIS - Black Labyrinth

Že je Jonathan Davis dlouholetým frontmanem a hlasem průkopníků nu-metalu Korn, je snad jasné každému. Že jeho umělecké ambice však už nějakou dobu překračují rámec domovské kapely si už také mohl všimnout nejeden fanoušek. Pod titulem Jonathan Davis And The SFA vydal v roce 2007 experimentální sbírku „Alone I Play“, je zainteresovaný v projektu Killbot, údajně kutí něco s Marilynem Mansonem, připravuje album čistého country,..více

[recenze]

[07.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

TREMONTI - A Dying Machine

Jak to tak vypadá, je v současné době pro hvězdného kytaristu Marka Tremontiho jeho vlastní kapela Tremonti prioritou. Situace kolem kapely Alter Bridge je totiž docela nepřehledná a to s největší pravděpodobností kvůli zpěvákovi Mylesu Kennedymu, který nejen rozjel sólovou dráhu, ale opět navázal kontakt se Slashem, jenž jeden čas přiznával, že pro něho jsou aktuální prioritou Guns N`Roses. Aktuálně jsou tedy Alter Bridge spíše nečinní ..více

[recenze]

[06.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

AT THE GATES - To Drink From The Night Itself

V devadesátých letech byli na poli švédské odnože melodičtějšího death metalu At The Gates bráni za jednu z nejzářivějších hvězd. Nutno podotknout, že právem, protože minimálně desky „With Fear I Kiss The Burning Darkness“ a „Slaughter Of The Soul“ jsou dodnes ceněné klasiky a druhá jmenovaná se dokonce zasloužila o to, že tento deathmetalový vulkán z Göteborgu vstoupil do širšího povědomí. Jenže brzký rozpad všechny ambice kapely a sny fanoušků o zářivé budoucnosti zhatil...více

[recenze]

[04.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

TNT - XIII

Se jménem TNT, té kdysi skoro až kultovní hardrockové kapely, se v posledních letech hazardovalo až až. V podstatě už více než dvacet let si člověk nemohl být jistý, co od kapely, ve které v současné době neomezeně vládne kytarový génius Ronni Le Tekro, může čekat. Všechno začalo už v polovině devadesátých let, kdy po komerčním debaklu velmi dobrého alba „Realized Fantasies“ s nimi vydavatelská společnost Atlantic zametla, ..více

[recenze]

[03.07.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

Roger DALTREY - As Long As I Have You

Skoro pětapadesát let působit na hudební scéně a ještě najít motivaci k tomu nahrát sólové album, to už je výkon, který skoro vyžaduje smeknutí klobouku. Jenže u Rogera Daltreyho, ikonického zpěváka neméně legendárních a stylotvorných The Who, vždycky všechno šlo trochu jinak. Sólovky začal totiž vydávat už v době, kdy se svými hřmotnými The Who byl na vrcholu a kdy se kapela transformovala od původních buřičských songů typu..více

[recenze]

[30.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Jizzy PEARL - All You Need Is Soul

Dávný frontman divokých Love/Hate a následně zpěvák druhořadých sestav slavnějších Ratt, Quiet Riot a L.A. Guns Jizzy Pearl tvrdí, je na sólové dráze šťastný. Přestože používá berličku své někdejší mateřské kapely (rozuměj zmíněných Love/Hate), vystupuje už především pod svým jménem. Love/Hate se sice stále tváří jako funkční parta, ale skutečnost je poněkud jiná. Pearla totiž opustili zbylí členové klasické sestavy a on sám se nemá k tomu, aby hledal spoluhráče další..více

[recenze]

[26.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Don AIREY - One Of A Kind

Don Airey není tím typem muzikanta, který by na sebe na pódiu strhával pozornost za každou cenu, je spíše týmovým hráčem a vždycky tak stojí ve stínu slavnějších kolegů. Jenže Don Airey byl u vzniku řady desek, které se dnes řadí k naprosté klasice, ať už je pod nimi podepsán Ozzy Osbourne, Gary Moore, Michael Schenker či Ritchie Blackmore se svými Rainbow. A v neposlední řadě (a to je v současnosti asi nejdůležitější) je Airey členem legendy legend, ..více

[recenze]

[24.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

This Is The End aneb nahořklá příchuť obřích koncertů

..více

[bulvární koutek]

[24.06.2018]

[Jan Skala]

[]

CANDLEMASS - House Of Doom

Všemožné encyklopedie mluví o švédské legendě Candlemass jako o živoucí kapele. Přesto je tento status poněkud zavádějící. Mozek formace, basista Leif Edling, donedávna se léčící s únavovým syndromem už několikrát tvrdil, že Candlemass už jsou kapela minulosti a návdavkem přidal debutové album svého vlastního projektu The Doomsday Kingdom. Navíc už mnohokrát zazněly z tábora kapely zprávy, že šest let starý počin..více

[recenze]

[23.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

IRON MAIDEN, KILLSWITCH ENGAGE, THE RAVEN AGE - 20. 6. 2018 - Praha, letiště Letňany

Iron Maiden, kapela která už dávno překročila rámec Nové vlny britského heavy metalu, přestože je stále jejím nejzářivějším symbolem, je v České republice poměrně stálým hostem. Jezdí sem s každým novým albem, s většinou „best of“ turné a stále je zde vítají tisíce fanoušků. Co už je pro jejich stylové i věkové souputníky takřka nemyslitelné, pro Iron Maiden je samozřejmostí, a to dovolit si koncert uspořádat v těch největších prostorách. ..více

[reporty]

[22.06.2018]

[Jan Skala]

[]

ARCHITECTS OF CHAOZ - (R)evolution

Před třemi lety vydaný debut „The League Of Shadows“ kapely Architects Of Chaoz, která se zprvu tvářila jako nový projekt někdejšího zpěváka Iron Maiden Paula Di`Anna, byl takřka ránou mezi oči. Vysokooktanový heavy metal, který rozhodně nezněl zamrzle v osmdesátých let, nabídl kromě tradičních postupů i řadu moderních fíglů, a naprosto výborný výkon samotného Di`Anna bral dech. Počin tak bylo možné pasovat za jedno z největších překvapení poslední doby..více

[recenze]

[20.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

James CHRISTIAN - Craving

James Christian je k nezastavení. Nejenže spolupracuje se svou manželkou, kanadskou zpěvačkou Robin Beck, nejenže se věnuje domovským House Of Lords, kteří v poslední době vydávají alba s železnou pravidleností, ale stíhá i sólovou tvorbu. Před pěti lety vydal slušné album „Lay It All On Me“ a v současné době nabízí další kolekci „Craving“. Proč ne, v House Of Lords se mu nedostává tolik skladatelského prostoru (přestože v kapele působí jako jediný z původních členů)..více

[recenze]

[19.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

OZZY OSBOURNE, HOLLYWOOD VAMPIRES - 13. 6. 2018 - Praha, Letiště Letňany

„No More Tours“, tedy už žádné turné. Tohle hlásal Ozzy Osbourne pěkně nahlas už v roce 1993, kdy oznamoval, že má všemožného cestování a hudby plné zuby a že jde do důchodu. Tehdy mu bylo pětačtyřicet a za sebou toho měl více než jakýkoliv sedmdesátník. Jenže teď se píše rok 2018, Ozzymu je sedmdesát a vytrubuje zase to své „No More Tours“. Teď už to zní uvěřitelněji. Přece jen cestování po světě je už pro něho mnohem náročnější než tenkrát, ..více

[reporty]

[18.06.2018]

[Jan Skala]

[]

GRAVEYARD - Peace

I když to v září roku 2016 tak nevypadalo, rozpad švédských retro hardrockerů Graveyard měl jen velmi krátké trvání. Ústřední dvojice Joakim Nilsson (zpěv, kytara) a Jonatan Larocca-Ramm (kytara, zpěv) to bez sebe moc dlouho nevydržela a i přes korekci v sestavě už hned roku následujícího jsou Graveyard plně funkční. Mluvit tedy v případě novinky „Peace“ o nějakém navazování na přetrženou nit nejde, protože minulé album „Innocence & Decadence“ ..více

[recenze]

[17.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

FIVE FINGER DEATH PUNCH - And Justice For None

Pokud bychom sestavovali soupis nejočekávanějších desek letošního roku, určitě by tam patřila i novinka Five Finger Death Punch. A to nejen proto, že tahle parta z Las Vegas patří mezi současné nejžhavější akvizice zámořské tvrděrockové scény, ale i proto, že vydání tohoto alba je vlastně takový malý zázrak. Ono se toho totiž v táboře této kapely po vydání poslední studiovky „Got Your Six“ v roce 2015 změnilo hodně..více

[recenze]

[16.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

JUDAS PRIEST, MEGADETH - 12. 6. 2018 - Plzeň, Home Monitoring Arena

V roce 1993 proběhl půlhodinový pořad na České televizi, který se věnoval Judas Priest a zaznělo tam šest skladeb: „Living After Midnight“, „Breaking The Law“, „Freewheel Burning“, „A Touch Of Evil“, „Painkiller“ a „Nailed To The Gun“ z Halfordova tehdy fungl nového projektu Fight. Tehdy to bylo moje první setkání s tvorbou těchto slavných Britů. V té době by mě ani nenapadlo, že o pětadvacet let později pojedu na jejich koncert běžným spojem ČSAD a plzeňských dopravních podniků. ..více

[reporty]

[15.06.2018]

[Jan Skala]

[]

SEVENDUST - All I See Is War

Trend roubovat na někdejší nu-metalové kořeny a alternativně post-grungeové pokračování stále více moderního hard rocku, aby z toho vznikl uniformní bezpohlavní blivajz, je stále silnější. Podlehli mu i Sevendust, tato kdysi rvavá kapela z Atlanty, která na svých prvních albech hýřila energií až z ní "fucky" lítaly. Tenkrát patřila k nadějím scény, čehož si všiml i sám Ozzy Osbourne, ovšem postupem času se její ostří značně otupilo. Buď za to mohla ..více

[recenze]

[13.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

TRAUMA - As The World Dies

Co si budeme povídat, comeback této kapely prostřednictvím alba „Rapture And Wrath“ z roku 2015 nebyl rozhodně žádná sláva. Deska se sice citovala i v těch největších světových magazínech zabývajících se rockovou hudbou, ovšem na prvním místě se zdůrazňoval fakt, že jí vydává formace, kterou na začátku osmdesátých let zakládal ikonický basista Cliff Burton a působil v ní necelé dva roky, než dezertoval k Metallice. ..více

[recenze]

[12.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

PRAYING MANTIS - Gravity

Čím je tahle zasloužilá britská kapela působící už od konce sedmdesátých let starší, tím více míří jejich tvorba k AOR. Ne, že by Praying Mantis někdy byli vyloženě heavymetalovou partou, jak se jim v dobách Nové vlny britského heavy metalu mylně přisuzovalo (vždyť personálně byli propojeni s bývalými členy Iron Maiden), ale postupem let se jejich kdysi znatelné kovové ostří obrušuje čím dál víc. Nikdy to u nich nebylo na škodu věci. Mnohem více jim ublížily personální rošády, ..více

[recenze]

[11.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

GHOST - Prequelle

Tajemná aura kolem Ghost padla. Stalo se tak docela okázale, s velkým mediálním humbukem, který byl dalek od toho, jakou kolem sebe kapela vytvářela v minulých letech bariéru neprostupnosti. Najednou víme, kdo za vším stojí, známe už JEJICH tváře. S překvapením se totiž zjistilo, že hlavním aktérem kapely, Papa Emeritem, je jistý Tobias Forge, který dokonce pod přezdívkou Mary Goore zakládal na začátku milénia společně s dnes už ..více

[recenze]

[09.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

LORDS OF BLACK - Icons Of The New Days

Kdyby si zpěváka Ronnieho Romera nevybral Ritchie Blackmore jako toho nejvhodnějšího kandidáta na současný comeback svých Rainbow, neměli by to Romerovi domovští Lords Of Black zrovna nejjednodušší. Ve Španělsku sídlící kapela s tímto mladým Chilanem v čele totiž na svých dvou albech, která vyšla v letech 2014 a 2016, nepředvedla nic moc objevného, pouze ukázala,..více

[recenze]

[08.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Richie SAMBORA - Aftermath Of The Lowdown

Krize v Bon Jovi začala už někdy během turné k albu „The Circle“. Tehdy se začalo šuškat něco o tom, že vztahy mezi Jonem Bon Jovim a Richiem Samborou nejsou zrovna ideální a fakt, že se na koncertech v roli kytarové výpomoci začal objevovat John Shanks, producent a stále aktivnější skladatel, který z tandemu s Jonem vytlačoval právě Samboru, už svědčil také o ledasčem. Proto také vydavá výběrovka „Greatest Hits“ se čtyřmi novými ..více

[recenze]

[07.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

RSO - Radio Free America

Přestože to při uvádění do Rock n`rollové síně slávy mohlo vypadat jinak, management Bon Jovi brzy deklaroval, že post kytaristy v kapele má jistý Phil X. Richie Sambora tak dále zůstává na druhé koleji, zbožné přání fanoušků zůstává zatím nevyslyšeno. Na pořadu dne proto není otázka, kdy a jestli vůbec se Sambora do Bon Jovi vrátí, ale spíše, jak dobře může fungovat jeho projekt RSO. Společný podnik s jeho současnou manželkou ..více

[recenze]

[06.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

IRON ANGEL - Hellbound

Návrat německých heavymetalových matadorů Iron Angel je z té kategorie nejméně očekávaných. Ať už proto, že tahle kapela neměla nijak na růžích ustláno a její postavení nikdy nedosáhlo takového věhlasu, jako tomu bylo u stylových souputníků Running Wild či Helloween. Ale také proto, že tehdejší kytarová sekce Peter „Piet“ Wittke a Sven Strüven je už na pravdě boží a ani nikdo z rytmické sekce o comeback neprojevil zájem. ..více

[recenze]

[05.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

SEPTIC TANK - Rotting Civilisation

Je libo pořádně syrovou flákotu zapáchajícího thrash/crust/hardcore punku? Pak jste docela určitě na správné adrese. Přesně takoví totiž Septic Tank, ta totálně podzemní parta kolem někdejšího frontmana Napalm Death a Cathedral a současného pěvce projektu With The Dead Lee Dorriana, jsou. Jestliže se ve With The Dead v současné době Dorrian brodí zapáchajícími močály doom a sludge metalu, kde není nouze o inspiraci u ranných Black Sabbath..více

[recenze]

[04.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Lee AARON - Diamond Baby Blues

To, že Lee Aaron, zpěvačka z kanadského Ontaria, kdysi nazpívala album, které hrdě nazvala „Metal Queen“, nemá pro její současnou hudbu prakticky žádný význam. Čistý heavy metal nehrála ani v té době, kdy z výloh obchodů vyhlížela ta deska, kde Lee pózovala v manowarském kostýmu a jako metalovou zpěvačku ji nelze označit už minimálně posledních dvacet let. Její aktivity od devadesátých let jsou ovšem sporné a když se zdálo, že se rozloučila v grungeovém hávu ..více

[recenze]

[03.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

SHINEDOWN - Attention Attention

Pokud bychom měli vybrat jediného smysluplného zástupce, reprezentujícího novodobé americké formace, jenž míchají klasický hard rock, aleternativní metal a post-grunge, pravděpodobně by to byla floridská čtveřice Shinedown. Proč zrovna oni? Jsou to obratnější skladatelé než Incubus, jejich alba byla vždy silnější než Godsmack, nevyčerpali se tak jako Foo Fighters, netrpí zbytečnými rozpory jako Disturbed a zásadně se vyhýbají ve své tvorbě zbytečným popovým manýrám..více

[recenze]

[02.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

RAZORBATS - II

I když se po debutu „Camp Rock“ zdálo, že Razorbats míří vysoko a všichni čtyři členové táhnou za jedno pořádně silné lano, byla v roce 2016 kapela v troskách. V její sestavě zbyl pouze kytarista Kjetil F. Wevling a bubeník Knut Wettre, přičemž zejména zpěvák Even se na „Camp Rock“ prezentoval ve skutečně dobrém světle a dalo se předpokládat, že bude patřit k tahounům kapely. Ovšem muzikant míní a osud mění. Loni ale už Razorbats byli kompletní,..více

[recenze]

[01.06.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

BON JOVI - Lost Highway

Dann Huff, na začátku devadesátých let frontman hardrockových Giant, ovšem od poloviny stejného desetiletí producent (stál třeba za deskou Megadeth „Cryptic Writings“), který o pár let poté plně a definitivně propadl country music, byl na přelomu let 2006 a 2007 velmi důležitý člověk. Jon, který country ve své podstatě miloval odjakživa, byl ve své kůži, když po žebříčku směrem vzhůru stoupal jeho duet s americkou country hvězdou Jennifer Nettles „Who Says You Can`t Go Home“ ..více

[recenze]

[31.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

REEF - Revelation

Dlouhá léta to vypadalo, že „Getaway“ bude nadobro poslední deska v diskografii Britů Reef, kteří chtěli v devadesátých letech být druhými Oasis, ale nakonec se z nich stala slušná hardrocková kapela. Svůj největší boom zažili kolem roku 1997, kdy přišli s deskou „Glow“, která jim vynesla platinové ocenění a v době bujícího britpopu se stala jakosui alternativou k hvězdné dvojici Oasis – Blur, kdy Reef byli vždycky spíše než na Beatles orientovaní na Rolling Stones. ..více

[recenze]

[30.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

SKINDRED - Big Tings

Reggae metal, tak dlouhá léta označovala tahle čtveřice z Walesu styl hudby, kterou prezentovala. Své opodstatnění to mělo, protože od debutu „Babylon“ z roku 2002 šperkovala tehdy nutný nu-metal právě názvuky hudby, kterou kdysi zpopularizoval Bob Marley, ale přidávala i fragmenty tančeních stylů jako dubstep, jungle, hip-hop nebo drum and bass. Díky této neotřelé kombinaci se Skindred stali v domovské Velké Británii velmi úspěšní ..více

[recenze]

[29.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MARK KNIGHT AND THE UNSUNG HEROES - Don`t Kill The Cat

Přestože kytarista Mark Knight ještě působí v jakési druhé sestavě své někdejší party Bang Tango s přídomkem Redux (což je sdružení muzikantů, kteří se distancovali od vokalisty Joea Lestého), nemá toho se světem této losangeleské funky hairmetalové formace mnoho společného. Nahrál s nimi sice tři jejich nejlepší desky „Psycho Cafe“, „Dancin` On Coals“ a „Love After Death“, ale jeho současná hudba je už úplně jiná. ..více

[recenze]

[27.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

BLITZKRIEG - Judge Not

Blitzkrieg, tihle pohrobci Nové vlny britského heavy metalu, to ne a ne vzdát. Vlastně proč taky, když je svět zná jako ty, kteří spolu s Diamond Head měli zásadní vliv na začátky a vlastně celkové směřování Metallicy, za což jim sanfrancisští titáni nikdy nezapomenou složit poklonu. Blitzkrieg, ve kterých dnes (poté, co se sestavy měnily jako po drátkách) působí už jediný původní člen, zpěvák Brian Ross, ..více

[recenze]

[26.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

ROSS THE BOSS - By Blood Sworn

Oproti svým bývalým kolegům z Manowar je kytarista Ross The Boss stále velmi plodným autorem a proto počet alb, na kterých hrál, se už blíží čtyřicítce. Navíc je mu nutné k dobru přičíst fakt, že ve zmíněných Manowar působil v době, kdy tahle kapela měla co říct a natočil s ní mimo jiné i dvě její suverénně nejlepší alba „Fighting The World“ a „Kings Of Metal“. Kapelu opustil předtím, než se tato stala ostudným cirkusem..více

[recenze]

[25.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

BON JOVI - Have A Nice Day

I když turné k albu „Bounce“ bylo velice úspěšné a kapela obrážela v podstatě jen vyprodané obří haly a stadiony (což se děje dodnes), prodeje trochu vázly. O platinových deskách samozřejmě hovoříme stále, ale o číslech, která vykazovala předchozí „Crush“ nebo dokonce slavná trojice „Slippery When Wet“, „New Jersey“ a „Keep The Faith“ si už Bon Jovi mohli nechat zdát. Akustického alba, přestože přinášelo výborné verze nově nahraných největších hitů ..více

[recenze]

[24.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

AMERICAN TEARS - Hard Core

I když American Tears platili v sedmdesátých letech za jakýsi utajený tip na poli art rocku, dnes už tohle jméno něco řekne málokomu. Vždyť také poslední album „Powerhouse“ tahle čtveřice vydala v roce 1977 a pak se po nich slehla zem. Do doby následující už by také patřili jen těžko. Scéna se začala orientovat na punk, posléze přišel ke slovu heavy metal a následně jeho tvrdší, extrémnější odnože. American Tears zanikli možná i proto, ..více

[recenze]

[23.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 4,5/10]

KOBRA AND THE LOTUS - Prevail II

Co si budeme nalhávat, desky téhle kanadské formace nebyly nikdy žádná velká sláva. V ranku moderního heavy metalu kořeného ženským zpěvem je to dobře zvládnutá práce. Nakonec se jim díra do světa (ani přes velkou tlačenku z vydavatelství) nepodařila udělat ani s loňským ambiciózním počinem „Prevail I“. I když se pravděpodobně jednalo o jejich nejlepší album, bomba se z něj nestala. Proč tedy očekávat něco velkého od „dvojky“, navíc, ..více

[recenze]

[22.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

A PERFECT CIRCLE - Eat The Elephant

A Perfect Circle, jedna z nejkultovnějších kapel začátku tohoto tisíciletí, vstává z popela jako bájný pták Fénix. I když jejich comeback spadá až do roku 2010, pravděpodobně nikdo nečekal, že se ještě někdy objeví jejich studiová deska. Natočit novinku bylo ovšem logické, protože hlavní tvůrci frontman Maynard James Keenan (jinak Tool) a kytarista Billy Howerdel jsou příliš skvělí umělci na to, aby diskografii společného projektu uzavřeli ostudnou deskou..více

[recenze]

[21.05.2018]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

BLACK STONE CHERRY - Family Tree