OVERKILL - Ironbound
Overkill jsem považoval za dobrou thrashovou kapelu. Považoval je ale čas minulý. Od desky „Horrorscope“ se totiž začali kazit jako ovoce po datu spotřeby. Začali chrlit jednu desku za druhou a každá z nich se ani neodvážila pohlédnout po takových klenotech jako je „Feel The Fire“, „Taking Over“ nebo „The Years Of Decay“. Až na jednu výjimku. A tou je právě novinková „Ironbound“. Tytam jsou časy alb „Necroshine“, "ReliXIV" (snad nejhorší deska Overkill vůbec) nebo „Bloodletting“, kdy se Overkill po vzoru Testament blížili čím dál větší brutalitě a jakoby zapomínali na své, nikoliv metalové, ale punkové kořeny. S „Ironbound“ se vrací přesně ke svým původním vlivům.
Dovolím si říci, že „Ironbound“ měla být následovníkem zmiňované „Horrorscope“ místo velmi nepovedené „I Hear Black“, se kterou pro Overkill začalo temné období, kdy upustili od melodiky a vrhli se do podivného zatěžkaného metalu. Ale tady je všechno jasné. Tohle je thrash, který se s ničím nepárá, sází řezavé riffy poháněné bubenickou mlátičkou Ronem Lipnickim. Nad vším se vznáší velmi dobře rozpoznatelný hlas Bobbyho „Blitze“ Elswortha, jakési výkladní skříně kapely. Vše je jasné od prvních tónů zpunkovatělé basy v úvodní „The Green And Black“, která se pak rozjede do parádní thrashmetalové jízdy. Následující „Ironbound“ a „Bring Me The Night“ by klidně mohly stát na debutu „Feel The Fire“ a rozhodně by nezapadly už jen díky svému ostrému tempu a nápaditým refrénům, které štěká přesvědčivý Blitz.
Samozřejmě celé album není jen jednolitým upalovákem. Jisté zmírnění, kdy se Overkill posunují směrem k power metalu (nikoliv však tomu kýčovitému, kdy se v klipech kapely prohánějí s meči v ruce na bělouších...), což znamená houpavé tempo nasazení a co u „Ironbound“ potěší stejně jako Blitzův projev, tak i výborná kytarová sóla. Newyorská pětice nepolevuje ani v dalších skladbách, přestože už členům táhne na padesátku. Vezměte si třeba „Endless War“ nebo „In Vain“, což jsou věci ve středním tempu, které mají všechny atributy Overkill a znovu kapelu ženou mezi thrashmetalovou elitu. A to, že album končí masakrovým dvojspřežím „Killing Fo A Living“ a „The SRC“ je už jen logické vyplynutí věci.
Overkill natočili po dvaceti letech vynikající desku. Možná za to může fakt, že se sestava konečně ustálila a že, soudě podle nápadů a chuti, tohle složení kapele prospívá. Zdá se, že Metallica se svým „Death Magnetic“ otevřela dveře i dalším formacím. Vzpomeňme si třeba na loňskou „Endgame“ od Megadeth. Overkill je další z thrashových veličin u kterých si můžeme udělat poznámku, že je s nimi do budoucnosti třeba počítat.
★ 8/10
Komentáře redaktorů
Druhá thrash metalová míza zachvátila všechny velikány stylu, některé dle mého názoru až do míry, kdy jsou schopni vydat ještě lepší alba než byla ta, která je vynesla na výsluní (ARTILLERY, EXODUS, TANKARD). Velký podíl na tomto faktu má moderně znějící zvuková produkce, která dokáže nalít do řezavých riffů potřebnou dávku hutné agrese. Ani OVERKILL nejsou výjimkou a jejich nová deska nazvaná (sic klišovitě) „Ironbound“ má úžasně valivý, burácející sound, ve kterém dynamika vystupuje dobrovolně na povrch a není zploštěna tak, jako se to např. stalo na tolik diskutované, poslední desce METALLICY (proti které jinak nic nemám). Poslouchat novinku OVERKILL znamená prožít plnohodnotný thrash/heavy metalový zážitek, který jen potvrzuje, že boom tohoto stylu nebyl uměle vyhoněným marketingovým stavem, ale přirozenou nutností poplatnou agresivní době.
Pagan 8/10
Seznam skladeb:
1. The Green And Black
2. Ironbound
3. Bring Me The Night
4. The Goal Is Your Soul
5. Give A Little
6. Endless War
7. The Head And Heart
8. In Vain
9. Killing For A Living
10. The S.R.C.
Sestava:
Bobby "Blitz" Elsworth - zpěv
Dave Links - kytara
Derek Tailer - kytara
D.D. Verni - baskytara
Ron Lipnicki - bicí
Rok vydání: 2010
Čas: 58:04
Label: Nuclear Blast
Země: USA
Diskografie:
1985 - Feel the Fire
1987 - Taking Over
1988 - Under The Influence
1989 - The Years of Decay
1991 - Horrorscope
1993 - I Hear Black
1994 - W.F.O.
1996 - The Killing Kind
1997 - From the Underground and Below
1999 - Necroshine
2000 - Bloodletting
2003 - Killbox 13
2005 - ReliXIV
2007 - Immortalis
2010 - Ironbound
Přečteno: 6970x
Komentáře
Overkill sa dotkli pomyselného dna na neuveriteľne odfláknutej mrdke "ReliXIV", celkom prijateľný reparát zložili s podarenou "Immortalis", a až s prestupom k stajni Nuclear Blast vypustili do sveta monštrum, ktoré už Overkill jednoducho potrebovali jak prase drbání!
Chalani tu po dlhej dobe pôsobia ako poliatí živou vodou a doska Ironbound (2010) je pre mňa jednoznačne ich najlepšie dielo od WFO (1994) - opatrená (konečne) znamenitou produkciou, fantastickými bicími (konečne), bezchybnými gitarovými sólami (konečne) a paletou skladieb, kde iba márne hľadáte slabšieho miesta. Ja osobne jedno vidím - 57min je na thrashový album VEĽMI veľa a ku koncu su už z toho riffovania moje uši mierne ubolené a unavené.
Každopádne znamenitý comeback!
8.5/10
Pro mě je thrash spíš výjimkou, až kdysi mně kamoš pustil první fošny Metly a Overkill. Víc mě chytlo prvních pět desek Overkill, ještě i I Hear Black se dá, ale potom už jde křivka dolů. Nicméně Ironbound je zase vrátil do hry, skvělé album, rovnocenné první pětici. 9/10
...je prvních pět alb. Zvláště Taking Over je těžko překonatelný skvost, za nímž následuje Years of Decay. Tato alba jsou naprosto rovnocenná mistrovským počinům Metallicy z osmdesátých let. Overkill není tak známá kapela, což je škoda. I na tomto webu se na něj poněkud pozapomnělo.
Taky je to Shvede slyšet na tvých nových nápadech, že se ti ta Metallica líbí.
Metallica vydala po dvaceti letech zase pořádnou desku a vám se to nelíbí? Sice to je možná z jejich strany kalkul :-) Ale, které kapela by nechtěla, aby se její desky prodávaly, že jo?
Jeste bych doplnil...muj problem s Metallicou je ten, ze jim uz to proste nejakou dobu neverim. Na rozdil od treba Slayer, Overkill a nebo ted cerstve po shlednuti filmu o Anvil(o kterych jsem si mimochodem do ted myslel, ze si pekne lebedi v Kanade a sem tam z nudy jen tak vydaji nejakou fosnu).
Já jsem v tomhle trochu konzerva, takže mě se Death Magnetic až na tu šílenou podobnost s And Justice For All líbí. Mnohem víc než St. Anger. A líbí se mi tenhle novej Overkill, mnohem víc než třeba ReliXIV
Ono je to těžké. Když Metallica zkusí něco jiného, tak budou lidé remcat, že to není Metallica. Když natočí tradiční (a dle mého vynikající) desku, je to jen komerce... Tak kdo se v tom má pak vyznat?
Poslední album Death Magnetic je děsně povrchní,na první poslech pěkné ,ale delší počutí jsou horší a horší.
Metallica svou posledni deskou ostatnim ukazala kterym dverim se maji rozhodne vyhnout :) ...nastesti to pochopili.
To, že se tyhle kapely nestaví ke své minulosti zády, ale naopak se z ní nebojí čerpat, protože ruku na srdce alba Overkill, Metallicy, Megadeth, Slayer, Testament (mám pokračovat?) jsou mnohem kvalitnější z osmdesátých let, než některé nejapné pokusy o modernu z let devadesátých
Nechápu jaké dveře Shitallica otevřela .