EAGLEHEART - Dreamtherapy
Úvodem tohoto elaborátu k novému albu brněnských Eagleheart si primárně dovolím oslovit nikoliv věrného čtenáře, nýbrž hudební konkurenci. Milé kapely, vážně si myslíte, že máte dobrého zpěváka? Tak sedněte ke kompu, pošlete tři čtyři maily na Slovač do kouzelnické dílny Rolanda Grapowa, dohodněte si tam audienci a pak patrně zjistíte, že ten váš křikloun je v podstatě neopeřené pískle, které své hrdlo používá nikoliv jako hudební nástroj, ale jako hračku, ke které navíc kdosi zašantročil návod k použití… Kurňa, jak to ten Roland dělá, že dokáže kopnout už takhle dobrého pěvce o třídu-dvě výš?
Předně, Eagleheart zůstali svoji. Nejen progresivně a poměrně hruběji vyšponované hlasivky Vojty Šimoníka jsou tím, co se ve tvorbě Orlích srdcí pozměnilo. Bráno postupně, tak jak to padá do uší, tím prvním, co vás možná překvapí ještě víc než Vojtovo přitvrzení, je poměrně vydatná záplava náladotvorných kláves. To, že jich je plné úvodní intro „Insomnia“ by se snad i dalo čekat, leč klapky nás tentokrát provází celým děním a rozhodně nehrají roli pouhého statisty. Jejich chytlavé motivy (vrcholem je úvod v „Nothing Remains“, náladou lehce evokující dýňovské pokusy o létání) průběžně prosvětlují desku, přirozeně (byť Eagleheart jsou primárně o kytarách) na sebe strhávají pozornost a dodávají temněji laděným příběhům špetku projasněné atmosféry. Jak již naznačeno, dalším, co vás postupně podráždí ve sluchovodech, jsou důrazné a mnohem agresivnější vokální linky. Snad pouze s výjimkou uvolněného úvodu „Nothing Remains“ a lehoučkého „Creator Of Time“, tlačí pěvci – k Vojtovi se byť jen sporadicky přidává Mike i Roland, leč i jejich příspěvky jsou značně ostré – vytrvale na pilu a díky tomu jsou Eagleheart značně agresivnější, než tomu bylo na jejich debutu. Nicméně – a to je to podstatné – zdaleka nejde o samoúčelnost. Změna třetí je v pesimističtějším pohledu na svět a z toho vyplývajícího temnějšího vyznění celé nahrávky. Eagleheart ve svých textech filozofují a nabízejí svůj (ve finále pozitivní) pohled na neradostná témata lidského života, a již sama tato změna vybízí k dospělejší a komplikovanější (a vlastně i hrubější) muzice. Změna čtvrtá a ta nejzásadnější – tak jak jsem si u „Moment Of Time“ stěžoval na to, že všechny karty (byť šlo o plnou ruku králů, es a žolíků) byly strašně rychle vyložené a debut postrádal rozmanitější chuťový ocas, na „Dreamtherapy“ je tomu přesně naopak.
Trvá poměrně dlouho, než se vnitřní krása odhalí, a upřímně řečeno, nemám odvahu použít termín „naplno odhalí“, protože po týdnu intenzivního nasávání mám pocit, že tenhle stav ještě poměrně dlouho nenastane. Ale abych vám to hledání usnadnil, pokud vám učarovalo album „Moment Of Life“, učte se nové Eagleheart od chytlavé kapitoly „Creator Of Time“. Pokud hledáte hloubku, emotivně vypjaté okamžiky, či přitažlivě rozmanité hudební dobrodružství, sáhněte rovnou po nejnáročnějších kapitolách – teskné „Nothing Remains“, vztekle vyzývavé „Taste My Pain“ či dramaticky výpravné sáze „Wheel Of Sorrow“ a ve všech těchto peckách (klidně doplňte i zbývajících šest kousků, včetně intra) si užijte dokonale vychytaný průrazný zvuk.
Eagleheart, byť zůstali sví, prodělali poměrně dramatický vývoj. „Dreamtherapy“ není deska pro dnešní uspěchanou dobu, vyžaduje plnou pozornost a intenzivní nasávání. Za těchto podmínek však můžu říct, že její název se pak skutečně stává realitou. A i když je deska plná otázek o smrti, finální pocit, který po téhle procházce mám, je obsažen v úryvku z „Shades Of Nothing“ : „…all now I feel is I'm alive…“ O letošním domácím albovém trůnu mám s vysokou pravděpodobností jasno…
★ 9,5/10
Komentáře redaktorů
Já můžu jedině souhlasit. Druhé album Eagleheart je citelným posunem vpřed a všechny změny proběhly k lepšímu. Skvělá produkce (jak jinak, z téhle dílny), Vojtovo přitlačení na pilu, bohatá vrstevnatost skladeb, která nechává skryté klenoty vyplouvat na povrch jen zvolna a při pozorném poslechu a velmi vkusné zapojení kláves – to všechno mě při poslechu „Dreamtherapy“ nepřestává překvapovat.
Za sebe bych ještě pochválila texty a promakanost drobných detailů (asi nejvíc mě dostalo umístění Oppenheimerova výroku na konci „Glass Mountain“, z toho jde mráz po zádech). V celém tom progressivním kokteilu naštěstí nechybí ani silné skladby (během týdne poslouchání se mi zatím nejvíc zamlouvaly už výše zmíněná, dále „Creator of Time“, „Burned by the Sun“ a „Nothing Remains“ s parádním klávesovým leitmotivem). Potěší i to, že Eaglové se statečně popasovali s rozsáhlou kompozicí, která celé album uzavírá.
Celkově výborná věc, ke které je radost se vracet, protože zatím stále skrývá v rukávech hromady nových překvapení. Takže mi nezbývá než uzavřít stejně – o vítězi na domácí půdě je letos jednoznačně rozhodnuto!
Ray 9/10
Přestože naše republika, zejména díky politikům, kráčí úspěšně do sociální prdele, naleznou se kulturní odvětví, jež naopak pučí a vzkvétají do nadnárodních rozměrů. Díky kapelám, jako je SEBASTIEN či právě EAGLEHEART, to např. můžeme s úspěchem tvrdit o tuzemském power metalu. Dříve vyloženě lokální záležitost, která neměla šanci prorazit dál než za hranice našeho východního souseda, dnes ve svých kompozičních, instrumentálních a zejména technických kvalitách s přehledem atakuje i ta nejzapadlejší zákoutí evropského kontinentu. Co je klíčem k tomuto převratu? Slovy zpěváka Jirky Raina (SEBASTIEN) je důležité „nebát se býti dostatečně drzým“. Pak se můžete dostat třeba až do studia Rolanda Grapowa, který pro EAGLEHEART vyčaroval vpravdě luxusní zvuk (do jaké míry čaroval i s hlasivkami Vojty Šimoníka, to už si na rozdíl od kolegy Savapipa tvrdit nedovolím). Z technických aspektů je nutné pochválit i vkusné a líbivé zpracování coveru a bookletu s astronomicko-filozofickými motivy.
No a jdeme chválit hudbu. Hned úvodní nátisk „Shades Of Nothing“ do puntíku plní vlhké sny melodických šílenců (jako jsem třeba já), když důvtipně využívá řadu stylových klišé (např. klenutí sólového trylku) a výsledný dojem je k uposlouchání skvělý. Jenže jde o mírné klamání rytmickým tělem, neboť power/spídové tempo v něm prezentované rozhodně není žánrovým středobodem EAGLEHEARTu. Tím je power a prog metal, třebaže důrazně melodický a nikterak přehnaně komplikovaný. Zbytek alba se tak odehraje převážně v tomto duchu, což znamená, že přímočará chytlavost první písně ustupuje „vyššímu“ uměleckému záměru. Nic proti němu, když je konán důmyslně a poutavě. Mám velkou radost, že se právě to většinu stopáže desky daří plnit, ovšem najdou se i slabší položky, jež celkový dojem lehce sráží. Jsou shodou okolností seřazeny v samém závěru nahrávky. Ať už jde o „Burned By The Sun“ či „Glass Mountain“, hledání tvůrčích špeků v těchto opusech se u mě nesetkalo s valným úspěchem. Závěrečný track „Wheel Of Sorrow“ už zase ztracený dech chytne, přesto koncentrace silných motivů není natolik pestrá, aby stačila utáhnout 12ti minutovou stopáž. Nedávno se mě jeden přítel ptal, jak hodnotím první album této kapely. Moje odpověď zněla: na české poměry luxus, na evropské mírný nadprůměr. V tomto případě tato slova modifikuji do následné formulky: na české poměry jen těžko dostižný vrchol, a na ty evropské (světové)? Na ty je to pecka taky!
Pagan 8/10
YouTube ukázka - Creator Of Time
Seznam skladeb:
1. Insomnia
2. Shades Of Nothing
3. Taste My Pain
4. Lost In The Dead End
5. Creator Of Time
6. Nothing Remains
7. Dreamtherapy
8. Burned By The Sun
9. Glass Mountain
10. Wheel Of Sorrow
Sestava:
Vojtěch Šimoník - zpěv
Michal Kůs – kytara, zpěv
Michal Jankuliak - kytary
Jiří Fiala - baskytara
Zdeněk Vémola - bicí
Rok vydání: 2011
Čas: 51:15
Label: Scarlet records
Země: Česká republika
Diskografie:
2008 – Moment Of Life
2011 - Dreamtherapy
Související články:
EAGLEHEART - Moment Of Life
Přečteno: 7248x
Komentáře
tak sem včera v jedný brněnský hospodě zaslech, že prý do Eagleheart míří nový bubeník Filip Smetana, doteď Ascendancy a tam se měl prý vrátit původní bubeník Olsson (nyní Flowerwhile), ale prý se nedohodli, tak Ascendancy zaplatili na nahrávku nové fošny někoho ze zahraničí a prý to má být Mike Terrana, co je na tom pravdy nevím, ale informace to je zajímavá
...Eagleheart hrají trochu jinou podobu metalu, než my, ale i proto mě turné s nimi strašně bavilo - aspoň to bylo pestré a každý si tam mohl najít to své (uznávám, že my jsme mnohem větší popík :-D)... :) Co se desky týče, líbí se mi - nejvíc mě překvapil Vojta, který tu zpívá naprosto famózně!!! Držím klukům palce, CD jsem si koupil a vyjímá se mi ve sbírce hned vedle RHAPSODY OF FIRE, SERENITY, nebo MASTERPLAN! ;)
Dík za tip, ASCENDANCE jsem (ukázky) poslechl. Je to postavený (na rozdíl od EAGLEHEART) hodně na klávesách, stylově bych to zařadil na prog/trash tudíž bych tyto bandy příliš nesrovnával. O krapet lépe se mi poslouchá ARCH OF HELL, to je dost podobné finským NORTHER (obě ve stylu melodického deathu), které občas s radostí poslechnu.
já ale nemluvím o živém vystupování ale o desce. A budeš se divit nejsi sám kdo viděl obě kapely naživo hrát. Já je viděl ve Zlíně. A ano máš pravdu Eaglheart je naživo tak minimálně o třídu dál než Sebastien a po Eaglech tam hráli Ascendancy a ti jsou zase ještě o krok dál než oni. Já letos defakto viděl a slyšel všechny CZ kapely které tady tu scénu tlačí dopředu . Eagleheart Sebastien, Ascendancy, Porta Inferi, unikli mi Seven a Salamandra.
Zažil jsem Pavle před měsícem live Sebastien a Eagleheart (hráli dokonce po sobě) a je to nejen jiný styl, ale alespoň pro mne i jiná liga:-)
Naprosto Tě chápu, ale pokud Ti vadí kytarová sóla a vyhrávky ve svižném tempu, tak holt musíš sáhnou do jiného soudku (stylu), tady to je v naprostém pořádku.
tak nevím, poslouchal jsem si tu desku několikrát na Bandzone, ale moc mě to nezaujalo. Spousta dobrých momentů ale podle mě také spousta výplně. Singl Creator of Time byl výborný, ale zbytek se mi zdá nějak moc obyčejný a hlavně mi jednotlivé skladby splývají. Co mě fakt sere tak jsou hloupé sóla. Ne špatné, ne blbé, ale hloupé - stále dokola bez výrazného momentu. Říká se mi to těžko, ale třeba Sebastien mě vzali víc. I když je to mnohem větší popíkárna tak jednotlivé skladby jsou pestřejší a zapamatovatelnější. Řemeslně a produkčně tu je všechno v pořádku.
Nevím Pagane, jestli není ve tvé větičce špetka ironie, ale jak psal Lars, za 30let se už něco naposlouchat dá:-) No a kdybys náhodu potkal na koncíku postaršího pána v triku EAGLEHEART, je malá pravděpodobnost, že jsem to byl já:-)) Abys neřekl, že progres úplně nesnáším, tak mám celkem rád francouzské HEAVENLY, no a jak jinak, zase je lepší sáhnout po starších plackách, Virus už neměl tolik šťávy.
je prostě vidět, že jsi znalec, martane!:-)
Potencionálním zájemcům o poslech této fošny bych ještě sdělil, aby se nelekli recenzí z řad redaktorů, byť tato záležitost je tak "progresivní" jako celý počin HELLOWEENu. Pravda, možná se mihnou klávesy v ploužáku uprostřed alba (a v intro), ale jinak je toto zcela kytarová záležitost. Při druhém poslechu bych si dovolil vyšponovat do čela velmi zajímavou svižnou pecku Shades Of Nothing.
Nechci u této placky posuzovat po prvním poslechu, zda je hudebně nápaditější (zvukem díky producentovi by měla:-) než předchozí Moment Of Life, nicméně musím říci, že jsem velmi spokojen. Všem flákům bych 10/10 nedal, ale vysloveně propadák jsem tam nepostřehl. U mne vítězí skladba shodná s názvem alba........a není špatná ani ta dvanáctiminutová, která mi buší do bubínků na závěr.
jsem až na pár výjimek nemusel; po poslechu debutu jsem příjemně překvapen a po dlouhé době kupuju obě orig. CD. Na stávající poměry pecka! 9,5/10