ACCEPT - Russian Roulette
Byť to Accept zřejmě neměli v úmyslu, obálkou sedmého alba „Russian Roulette“ dokonale předpověděli události, které po jeho vydání nastaly. Carské uniformy a nabitá pistole – někdo půjde z kola ven. Do tvorby kapely začala promlouvat snaha zaměřit se na americký trh. Na „Russian Roulette“ tento cíl teprve začíná lehce prosakovat, Accept svojí touhu ještě dokáží ukrotit natolik, aby nahrávka v sobě ještě stále držela svůj typický náboj, ale i tak je deska zřetelně líbivější a přístupnější, než cokoliv za posledních pět let. Stejně tak se Accept dokáží vypořádat i s tím, že ve vztazích v kapele to začíná skřípat. O to větší obdiv je možné vyseknout potenciálu skupiny, která, i když funguje momentálně trochu jako setrvačník, kde ta donedávna jasná vize se začíná tříštit a myšlenky jednotlivých členů kapely se začínají rozbíhat různými směry, má sílu vyprodukovat zdařilé (vlastně dvě) album.
„Russian Roulette“ rozdělilo tábor fanoušků (i pisálků) prakticky na dva tábory – jedni byli rozčarováni z toho, že Accept měknou, druzí byli ochotni přehlédnout fakt, že se do tvorby Accept lehce vetřel stereotyp (ovšem nezapomínejme na to, že tohle je sedmé album během sedmi let a že je v podstatě zázrak, že náznaky tohoto stavu se objevují až nyní) a vzali za vděk tím, že poznávací znamení kapely zůstala zachována a s nasazením a nápady se nešetří. Přiznám se, že patřím k těm druhým a „Ruskou ruletu“ považuji za povedené a stále ještě nadprůměrné dílo. Pravda, na „Metal Heart“ se tahle deska dívá z jistého povzdálí (to se snad i dalo očekávat), ale i tak nabízí slušnou řádku tradičních acceptovských pecek.
A to i přes to, že chvála, která zazněla při „Metal Heart“, by šla citovat i nyní (jen v méně jiskřivém odstínu) a ke každému níže zmíněnému titulu by šlo přiřadit i bratříčka z minulé desky. Accept prostě vaří dle stejného (a proto trochu pokulhává ta nadčasová originalita) receptu, ovšem odmysleme si historii a skladby jako šťavnatá spídovka „T.V. War“ s řezavým vokálem, svěžím riffem i výborným sólem (sledujte Kaufmannovy bicí, skvělá práce), lehoučce procítěná „It's Hard To Find A Way“, úderná „Another Second To Be“, jedovatě melodická vyřvávačka „Monsterman“, hravě poťouchlá „Man Enough To Cry“, potemnělá „Walking In The Shadows“ s výhružným chorálem či strhující „Aiming High“ budou na zlatý fond úspěšně kandidovat. Že jsem vyjmenoval takřka všechny skladby? Jak říkám, „Russian Roulette“ není špatná deska.
Jen jako by těch nábojů v hlavni revolveru bylo krapet moc. Po vydání desky a následném turné začaly znovu problémy s Jörgem Fischerem a tak se z lodi jménem Accept poroučel jako první (a tentokrát už navždy). Odchod druhý byl mnohem citelnější. Udo Dirkschneider začíná mluvit o sólovém albu a triumvirát Baltes-Hoffmann-Hauke už zcela nepokrytě pošilhává po Americe. Výsledek byl trochu šalamounský – „američani“ dávají Udovi, který nehodlá na americké choutky přistoupit, padáka, ale na cestu mu přibalí pořádnou výslužku. Pod albem „Animal House“, jsou jako tvůrci podepsáni Accept a Deaffy, takže, ač toto vydáno pod hlavičkou U.D.O., zní jako legitimní potomek Accept. A nejbystřejší z fanoušků mohli začít stříhat ušima, co za kulišárnu mají v plánu samotní Accept. Ti po předchozích hektických letech sbírají síly na splnění svého amerického snu. Trvalo to tři roky, než přišlo poměrně kruté vystřízlivění…
★ 8/10
YouTube ukázka - It's Hard to Find a Way
Seznam skladeb:
1. T.V. War
2. Monsterman
3. Russian Roulette
4. It's Hard to Find a Way
5. Aiming High
6. Heaven Is Hell
7. Another Second to Be
8. Walking in the Shadow
9. Man Enough to Cry
10. Stand Tight
Sestava:
Udo Dirkschneider - zpěv
Wolf Hoffmann - kytara
Jörg Fischer - kytara
Peter Baltes - baskytara
Stefan Kaufmann - bicí
Rok vydání: 1986
Čas: 43:17
Produkce: Dieter Dierks
Label: RCA
Země: Německo
Diskografie:
1979 – Accept
1980 – I'm A Rebel
1981 – Breaker
1982 – Restless And Wild
1983 – Balls To The Walls
1985 – Metal Heart
1986 – Russian Roulette
1989 – Eat The Heat
1993 – Objection Overruled
1994 – Death Row
1996 – Predator
2010 – Blood Of The Nations
2012 - Stalingrad
Přečteno: 6837x
Komentáře
Skvělé album, mám ho moc rád!! poslouchám dost často a nikdy neomrzelo.
9,5/10
...jsem to psal sem do diskuse jako první příspěvek. Ruleta je hvězdná deska, monolit mezi metalovými alby, který nesnese jiné hodnocení, než deset bodů. Deset, Sava. DESET!!! :-)
Chlapci, sranda alebo nie, v 87 / 88 sme točili toto a Animal House od UDO, na strednej a vysokej na internáte minimálne 2 x za večer, k tomu sem ta, Helloween a Iron Maiden, Grave Digger, atď...KISS, ACDC... kto čo mal. 1000 posluchov mám dávno za sebou. Jednoducho si pár platní zamilujete a vezie sa to s vami celý život. Heaven is there where hell is.....
ASPOŇ!!! Takze minimalne 2x mesačne, t.j. 24x ročne a až cca 1000x za život i viac
Kecáš, nikto si nemôže púšťať 2x mesačne jednu nahrávku celý život :-D
Obal LP je teraz na obálke Sparku, práve som to dopočúval. Pre mňa asi najpodceňovanejšie a zároveň najlepšie LP z 80 - tok. Keby to vyšlo po BTTV, bolo by to priame pokračovanie. Je to jediné album Accept , ktoré si vypočujem aspoň 2 x za mesiac. A trvá to už skoro 40 rokov. BTW, tu Udo dosiahol hlasového vrcholu, absolútna ekvilibristika.
je podle mě čítankovovou ukázkou alba, které doplácí na to, že bylo vydáno po ... I v této, jinak velmi pozitivně laděné recenzi ho to stálo nejmíň boda. Ale nejsme na krasobruslení, na body se nehraje, Ruleta pro mě zůstane navždy prvním albem Accept, které jsem slyšel celé, a takovým dvojčetem předchozího Srdce. Když už bych byl donucen k nějakému hodnocení, tak po jasné srdeční desítce tak 9,5, ale míň ani chlup :-)
to martan: díky, žes to udělal za mě, Custardovské první dvě desky bych ve své sbírce ještě někde vyhrabal, třetí mi nic neřekla a po těch dalších jsem se už ani nepídil, takže jsi to zvládl líp než já ;-)
pro Pepíka: proč přeceňované?? Dej si klidně 6/10, ale neuvedl jsi nic, čím bys milovníky tohoto alba přesvědčil o opaku:-)
pro Savapip: "bundes" CUSTARD si tedy zrecenzuju sám. První dvě placky (1999 a 2000) 9/10, třetí a čtvrtá (2005 a 2008) 8/10, no a ta pátá/letošní bohužel 6/10:-(
pro Vlka a další speeďáky: první dvě fošny CUSTARD je povinnost:-))
velmi precenovany album od acceptu 6/10
A z bundesligy Tě čekají ještě recenze CUSTARD, právě vyšla nová fošna 2012, celkově myslím čtvrtá.....
No bohužel u STEEL ATTACK a NOSTRADAMEUS jsi šáhnul taky pouze po nových nezajímavých kouscích, ale první poklady jsi vynechal:-))
:D, i Running Wild jsou jednou z položek na seznamu potenciálních seriálů. Jenže při psaní U.D.O. jsem došel na to, že (pokud se mám držet současného konceptu, tedy kompletní diskografie, který mě baví víc, než vysekávat jednotlivá alba, jsou Running Wild nerealizovatelní. Když mě u desáté desky U.D.O. zničil stav, že (byť se to dobře poslouchá) mi nezbývá, než pořád dokola omílat ty samé fráze, neb mi díky podobnosti jednotlivých desek došla slovní zásoba, jak by to asi dopadlo u Running Wild :D? Ale kdo ví, kapel, které bych měl chuť kompletně rozpitvávat už zase tak moc není, tak třeba zeseriálujeme nějaké přelomovky ;-).
Přesně tyhle alba od STEELER a ANGEL DUST jsem měl na mysli, pak to jede z kopečka. To Savapip: nezrecenzované RUNNING WILD?? Tak to nechápu. To je stejná klasika jako ACCEPT. Stačí zmínit fošny Port Royal nebo Under Joly Roger:-)
...S.D.I. nechybí. Ty zatracené tečky... :-)
...v recenzích klasiky. :-) Strike Back a Undercover Animal jsou skvělá alba Steeler, stejně jako Into the Dark Past a To Dust You Will Decay od Angel Dust. Domain jsou vynikající na prvních třech albech, stejně jako Grave Digger. Dále chybí recenze alb S.D.I., Vengeance nebo dokonce Running Wild!!! :-)
STEELER znám (USA i D), předpokládám, že myslíš spíš Bundesligu:-) Nebylo to špatný, tuším 1983, ale skončili velmi rychle. ANGEL DUST, velmi dobré album 1988, pak jsem tuhle bandu opustil. GALLOGLASS německá banda, která mi výkonem připomíná spíš severní bandy, je to takovej nevýraznej speed s vysokým vokálem. PERSUADER, pokud jsi nedal recenze, toť třeba napravit, tahle norská smečka (i když je bohužel kvůli dalším projektům jednotlivých hudebníkú v útlumu) je totální špice, pro mne tahle banda navázala na nejlepší období BLIND GUARDIAN a není od věci i stejná hlasová symbióza:-) Další čtyři smečky mi tak něco říkaj, ale musím si je osvěžit......
Pro mě určitě nejlepší album od Accept :)
to martan: díky ;-). Pojem něco neznámýho je strašně složitý, jednak mám pocit, že starší kapely tohohle stylu přece všichni musej znát :D, a aktuálních novinek mi připadá, že jsou mraky a mraky, ale kvalitu těch starých spolků je strašně těžké dosáhnout (já vím, nostalgie atd. :-) ). Ale (z toho, co tu ještě není recnuté) co takhle starej Steeler, Timeless Miracle, Angel Dust, první Cydonia, Domain, první Galoglass, Persuader, Wiz...
Tak to asi bude fakt trochu degenerace:-) Já vím, že jsem na začátku poslouchal UDA, byť jsem nemohl rozdýchat ACCEPT s tím americkým zpěvákem. Teď jsem poslechnul pár skladeb UDA na Youtube a jsem rozhodnutej se recenzí na jeho kapelu neúčastnit, byť už to není můj šálek kávy. Je to spíš nějakej heavy, podobně dopadly i SCORPIONS, ty už ale snad do heavy/pop. ACCEPT (do ruský rulety) byla a stále pro mne je naprostá špička, což dokazují i názory diskutujících kolegů. Jinak doporučuji speeďákům první dvě placky CHROMING ROSE a HEAVENS GATE, to je s nejlepším období ACCEPT téměř srovnatelná bundesliga:-)
A světe div se, vše zde recenzoval Savapip! Máš u mne kladné body!! Zkus hodit do placu něco totálně neznámýho, co bych mohl z tohoto žánru minout, ale varuji, že už mé objevy jsou i na Ukrajině.
člověče, já jsem asi zvrhlej, ale u mě v průměru U.D.O. vychází bodově líp než Accept (včetně pozdějších desek), sice všechno na jedno brdo, ale kvalitní brdo :-)
Na recenze UDA se těším, ale má účast bude taky pouze na prvních plackách, pak to sjelo kvalitativně z kopce, jak už to bývá:-)
díky za chválu ;-). To Martan: co se dalších seriálů týká, můžu prozradit, že hned po Accept půjde U.D.O. a Grave Digger nejsou špatný nápad, tak uvidíme ;-)
Naprostý souhlas s recenzentem. Tady už ve srovnání s předchozími třemi fošnami být 10/10 prostě nemůže. Ač jsem ACCEPT totálně uznával, tak na této desce už se lámal chleba. Když kouknu na playlist, tak si vybavím hitovku Russian Roulette, ale i ta má už popový nádech. Aiming High taky šla a ty ostatní už se mi ani nevybavují, takže to s tím odklonem od syrového německého stylu k americkému popíku souviset bude. Jinak díky za recenze placek ACCEPT. Co třeba příště zhodnotit starý fošny GRAVE DIGGER, tam je taky o čem diskutovat:-)
Taky bych dal minimálně 9/10. Jinak musím pochválit recenzi, pěkně napsané!
....rovnez ma nejoblibenejsi deska....stale ma v sobe velke kouzlo....pro me za 10
je sakra nálož!!! Zvlášť když si pustím Monsterman nebo Aimin High-to je i po tolika letech paráda. Bez řečí 10/10.
Pro mě nejlepší deska Accept, možná se trochu liší od předchozích "syrovějších" alb, ale snad proto ji mám nejraději.
Šmankote, Ruleta je naprostá perla, má poněkud jiný šmak, ale možná právě proto patří k tomu nejlepšímu!