THE DEAD DAISIES - Burn It Down

U The Dead Daisies jde zdánlivě všechno jak po másle. Kapela už má na scéně své místo jisté a i když od minulého alba „Make Some Noise“ z roku 2016 opět došlo k personální změně, tentokrát na bubenické stoličce, kam se po Brianovi Tichym usadil dlouholetý člen Journey Deen Castronovo, kapele to očividně vítr z plachet nesebralo. Od minulé desky se v kapele už plně etabloval kytarista Doug Aldrich (ex-Whitesnake), ba co víc, stal se z něho velmi důležitý člen, protože jeho příchodem se The Dead Daisies trochu změnili. Bylo to patrné už na minulé desce. Kapela totiž přišla nejen o kytaristu Richarda Fortuse, ale především o klávesistu Dizzyho Reeda, když oba dali přednost svým domovským Guns N'Roses. Fortuse nahradil zmíněný Aldrich, ovšem Reedovo místo zůstalo prázdné.

Na „Make Some Noise“ se tak The Dead Daisies opět prezentují jako ta nejklasičtější hardrocková sestava. Zpěv, dvě kytary, basa, bicí… Navíc je nutné zdůraznit, že na každém postu je profesionál každým coulem a proto nemůže taková deska jako je „Burn It Down“ dopadnout špatně. Alespoň po řemeslné stránce. Na první pohled je totiž na tomto albu všechno v pořádku. Muzikantům to jede od samotného „Ressurected“, které rozjede pořádně tvrdou rock n'rollovou jízdu, jenž samozřejmě čerpá z té největší klasiky Led Zeppelin, The Rolling Stones nebo Aerosmith, ale dává skladbě i modernější tvář, kdy vás napadnou rozjeté party jako Hardcore Superstar. Kytary řežou světovou extraligu, rytmika sedí pevně na svém místě a zpěvák John Corabi (pro neznalé, to je ten chlápek, co kdysi nahradil Vince Neila v Mötley Crüe) opět podává svůj nasupený výkon, který jej zařadil mezi uznávané pěvce.

Jenže už právě od „Ressurected“ je znát, jak bude vypadat celá deska. Přesně víte, co můžete od další skladby čekat, co přinesou další minuty a jak budou vypadat následující melodie. Slyšíte vlastně jen přesně to, co byste od The Dead Daisies očekávali. To by ale ještě nebylo vůbec špatné. Mnohem horší je fakt, že na „Burn It Down“ je jasně slyšet, že se kapela rychle skladatelsky vyčerpává. Po výborných dvou prvních deskách, kdy debut uhranul svým skvělým songwrittingem a dvojka „Revolución“ zase experimenty s klasickou, dejme tomu středoamerickou hudbu, kam právě úžasně zapadl výše zmíněný klávesista Reed, se už minulá „Make Some Noise“ sunula někam, kam si asi fanoušci nepředstavovali, že jejich oblíbenci dojdou.

Začala se vkrádat rutina (dalo by se říct, že i trocha nudy) a bylo už jasně slyšet, že začínají docházet nápady. Album nabídlo stále prvotřídní hard rock s příměsí frackovitého hair metalu, ovšem už zde nebylo nic, co by člověk předtím neznal. Sice vše v prvotřdním balení, ale už o poznání méně vzrušující. A tento neodbytný pocit, že The Dead Daisies skutečně dochází šťáva, se u „Burn It Down“ dostavuje ještě mnohem intenzivněji. Samotným skladbám ve své podstatě není co přesně vytknout. „Rise Up“ nebo „Leave Me Alone“ jede tvrdě v rock n'rollových kolejích, „What Goes Around“ zase působí jako drobná připomínka bezejmenného alba Mötley Crüe (toho, co nazpíval právě Corabi), titulní věc a „Set Me Free“ jsou zase velice slušné bluesrockové kousky, kde exceluje znovu zmíněný Corabi. Ale kde je nějaké vzrušení?

Všechno je až sterilní a to je pro párty rockovou desku, kterou by „Burn It Down“ chtěla být to nejhorší, co se jí může stát. The Dead Daisies jako kdyby se čím dál více zamotávali do jakéhosi bludného kruhu, ze kterého nevědí jak ven. Flintu do žita samozřejmě házet nemusí, protože jejich novinka není špatná deska. Ale výborná už také ne...