PETR ŠTĚPÁN & BRATRSTVO LUNY - Luna nad Iglau

Petr Štěpán, vůdčí osobnost gothic rockové smečky XIII. století, není zrovna typem muzikanta, který by se často pouštěl do hostovaček či jiné kooperace s kolegy z branže mimo své domovské působiště. Ke spolupráci ho ovšem již několikrát dokázala strhnout kralupská formace Bratrstvo Luny, která se k odkazu jihlavské legendy hrdě hlásí. Jejich častá součinnost už překročila rámec běžnného hostování a pánové se rozhodli nahrát společně rovnou celou desku. Nejedná se ovšem o kolekci nových skladeb, ale o staré známé písně Bratrstva Luny, (pře)zpívané Petrem Štěpánem. Většina songů se dočkala nového kabátu, který některým sluší více a jiným méně.

Logika říká, že pokud spojíme gotický rock silně inspirovaný XIII. stoletím s hlasem frontmana této kapely, musí vzniknout něco, co se jihlavské formaci hodně blíží, ale kupodivu tomu tak není. Třináctku tady evokují snad jen dvě skladby („Největší z pierotů“ a „Vampyrismus psýché“). Ostatní věci si zachovávají auru charakteristickou pro Bratrstvo Luny. Z celého alba dýchá temná gotická atmosféra, kterou pomáhá dokreslit všudypřítomná elektronika, které je tady na můj vkus až trochu moc. Skladba „V rozvalinách“, kde se dokonce dostáváme až někam k indie rocku, je toho jasným důkazem.

Samotnou kapitolou jsou nové verze skladeb. Obecné pravidlo, že originál stejně nic nepřekoná, tady úplně neplatí. Třeba taková „Nomen Rosae“ zní v nové podobě naprosto fantasticky (na čemž má velký podíl Štěpánův zpěv) a řadím ji k nejlepším okamžikům nahrávky. Na opačném pólu stojí „Fantasmagorie“, kterou jsem vždy vnímal jako textově nejpovedenější věc v celém repertoáru Bratrstva Luny. Její nová symfonická podoba jí ovšem ani trochu nesluší. Skladba je divně rozkouskovaná (čímž ztrácí svojí nevšední atmosféru) a korunu tomu nasazuje refrén, který zní jak z filmu pro pamětníky. Naopak hodně se povedla cover verze prastarého songu „Pochod hrdinů“ od bývalého působiště Petra Štěpána, punkové kapely Hrdinové nové fronty, která se zde jako jediná (nepočítáme-li intro) obešla bez Štěpánova hlasu.

Na závěr bych ještě zmínil graficky velmi povedený a na informace bohatý booklet (tady by si XIII. století ze svých žáků mělo vzít příklad). „Luna nad Iglau“ má své mouchy, ale i tak je to velmi slušná nahrávka, která by příznivcům domácí gothic rockové scény rozhodně neměla uniknout.