ACCEPT - Humanoid
Těžko dnes narazíte na nahrávku, která by ještě nějak zásadně pozměnila metalové dějiny. Pilíře, na kterých stojí heavy metalová scéna, byly vztyčeny hluboko v minulém století a přiblížit se k těmto monumentům se i pro kapely, které se na jejich budování intenzivně podílely, zdá nemožné. Třeba kvůli tomu, že svět se hnul, třeba i proto, že po hudební stránce vše zásadní už bylo vyřčeno. Jen velmi obtížně lze v srdcích fanoušků novou nahrávkou zažehnout tak jasný plamen jako před plus mínus čtyřiceti lety, kdy všechno bylo nové, neokoukané a vzrušující. Přesto je úžasné sledovat snahu ostřílených veteránů, kteří by si dávno mohli říct, že na vlastní horizonty se dosáhnout už stejně nedá, a stejně se znovu pouští do boje.
Pokud bych měl vybrat někoho, komu se podařilo překročit vlastní stín, bez váhání bych sáhnul po Accept a jejich nejnovější nahrávce „Humanoid“. Možná se v posledních letech mohlo zdát, že parta kolem Wolfa Hoffmanna (který z aktuální sestavy jako jediný prožil začátky kapely a všechna její alba), hraje čistě na jistotu. Je to pochopitelné, vždyť Accept by mohli mít na patentovém úřadě zaregistrovaný recept na echt germánsky šlapavé heavy metalové hity. Jelikož na vlastní kůži zjistili, že uhýbat ze stylu se nevyplácí, dělají to, co od nich široká fanouškovská základna očekává.
Dělají to i na albu „Humanoid“, ale dělají to tak luxusně, že ani na moment neváhám a do bytelných základů heavy metalové scény bych aktuální desku napasoval hned vedle přelomových nahrávek z první šesti let osmé dekády minulého století. Wolf Hoffmann je v takové formě, že pokud lze ještě najít neotřelé a neokoukané riffy, on bude první, komu se je podaří najít, a s těmi osvědčenými zachází tak, že zní stále neskutečně čerstvě. Jeho extrémně kladný vztah ke klasické hudbě sice tentokrát nevyužije žádnou konkrétní citaci, ale na mnoha místech jen čekáte, že to už-už přijde. Mark Tornillo, jenž dělá Wolfovi společnost už patnáct let, opět potvrzuje, že dávné hledání náhrady za ikonického Udo Dirkschneidera nemohlo dopadnout lépe, důrazná rytmika působí ohromně sebejistě a žene vše se suverénním nadhledem kupředu.
Accept sice avizují, že s „Humanoid“ nejde o koncepční album, ale hlavní a velmi soudobá tématika je zřejmá - přílišné spoléhání se na moderní technologie, tomuto námětu dominuje titulní skladba s velmi výhružnou atmosférou a neposedná „Frankenstein“ s typicky melodickým nádechem. Jako nejlepší příklad toho, jaká nenucenost, chytlavost a heavy metalová elegance v kapele vládne, může sloužit uvolněná „Man Up“, nezbytnou hru na city, v níž jsou jako ryba ve vodě, Accept rozpoutají v baladě „Ravages Of Time“, coby reprezentativní položku však můžete vybrat cokoliv a neztratila by se ani bonusová a náladově odlišná „Hard Times“, při jejímž poslechu si patrně řeknete, že základní část alba působí úžasně sevřeně a kompaktně, bez toho, aby se tradiční nálada Accept nějak vyčerpala.
Na hypotetickou otázku, kolik skladeb z „Humanoid“ by se mohlo ocitnout na nahrávkách z období ohraničeného alby „Breaker“ a „Russian Roulette“, by jako odpověď zaznělo docela vysoké číslo. Aktuální deska Accept je jasnou ukázkou toho, že dávno objevenému receptu lze dát ohromně svěží náboj, bez toho, aby se muselo mluvit o sebevykrádání. Pátráte-li po nejlepší nahrávce z éry Marka Tornilla, právě jste na ni narazili.
★ 10/10
Komentáře redaktorů
Moloch 6/10
Seznam skladeb:
1. Diving into Sin
2. Humanoid
3. Frankenstein
4. Man Up
5. The Reckoning
6. Nobody Gets Out Alive
7. Ravages of Time
8. Unbreakable
9. Mind Games
10. Straight Up Jack
11. Southside of Hell
Sestava:
Mark Tornillo - zpěv
Wolf Hoffmann - kytara
Uwe Lulis - kytara
Martin Motnik - baskytara
Christopher Williams - bicí
Rok vydání: 2024
Čas: 48:13
Label: Nuclear Blast
Země: Německo
Diskografie:
1979 – Accept
1980 – I'm A Rebel
1981 – Breaker
1982 – Restless And Wild
1983 – Balls To The Walls
1985 – Metal Heart
1986 – Russian Roulette
1989 – Eat The Heat
1993 – Objection Overruled
1994 – Death Row
1996 – Predator
2010 – Blood Of The Nations
2012 - Stalingrad
2014 – Blind Rage
2017 – The Rise Of Chaos
2021 - Too Mean To Die
2024- Humanoid
Foto: archiv kapely
Přečteno: 9272x
Komentáře
Deska super a mě se líbí. A poté, co jsem měl možnost se vidět na Havířovských slavnostech 2023 a moje nemetalová manželka chytila Wolfovo trsadlo, je prostě musím mít rád.
O minulém albu jsem po prvním poslechu prohlašoval, že nic moc a nakonec jsem si ho hodně oblíbil a docenil jsem, že je zase hravý po předcházejících tvrdých (na Accept) albech. Ani Humanoid se mi napoprvé nelíbil, ale po víc jak deseti posleších, když se vyhodí skladby Frankenstein, Nobody Gets Out Alive a Mind Games, se to poslouchat dá a má to skutečně něco do sebe. Rozumím oběma recenzím, za mě Too Mean to Die 10/10, Humanoid 8/10.
Páčila sa mi predchádzajúca doska, páči sa mi aj táto, nie je to na prvé počutie, ale mne nastúpený smer sedí ( nesedela mi rozťahaná Blind Rage ani nemastný - neslaný ROTCH ) Album má rozumnú dĺžku a nenudí. A taký monolit ako Frankenstein ( spoluautor Lulis ) som už od Accept nepočul dááávno.
Za mňa 8,5/10
Já chápu, že to každý má trochu jinak, ale aby dal hlavní recenzent 10/10 a toto se objevilo v perexu článku a další pak 6/10, tak to trochu fakt zavádí. Tak dejte průměr nebo radší nižší hodnotu, ať se někdo zbytečně nespálí. Desku jsem ještě neslyšel, ale co tady čtu recenze, tak 10/10 by dal jen velký fanda.
Accept mám rád, včetně éry s Tornillem. Bohužel toto album považuju za průměr. Desky Blood, Stalingrad, Blind.. mě bavily víc. A taky souhlasím s názorem, že poslední alba mají stejnou produkci, zvuk a je to všechno hrozně podobné. 6/10.
Posledný kvalitný počin tejto kapely bol Blind Rage. Albumy, ktoré vydali neskôr môžem povedať sám za seba, že sa v tom strácam (a to som ich veľký fanda). Všetky pecky na jedno kopyto s rovnakým zvukom a tento počin nie je výnimkou. Úprimne som zvedavý aké hodnotenie by dostala deska ak by to vyšlo pod iným názvom než Accept. Za mňa 5/10 v porovnaní s predošlou tvorbou.
Kdykoliv o sobě dá tato německá legenda vědět, je to pro mě vždy obrovská událost, nejinak tomu je i v případě v pořadí již sedmnácté řadové desky „Humanoid“, kterou opět nazpíval Mark Tornillo, jenž s Accept vystupuje od jejich comebacku v roce 2009 a jehož hlas lze slyšet již na pěti předchozích studiových nahrávkách. Současná sestava Accept je složena ze samých ostřílených muzikantů, všichni tak podávají velice solidní výkony, jak už je u této kapely zvykem. Na producentskou židli usedl zkušený Andy Sneap, se kterým kapela spolupracuje již od comebackového alba „Blood of the Nations“, k žádným experimentům se zvukem nedošlo, sází se spíše na jistotu, novinka se tedy svým zvukem od předchozích nahrávek nijak zásadně neliší. Album odstartuje řízná „Diving into Sin“, na které se mi moc líbí její orientální začátek, akorát mě trochu zamrzelo, že mimo úvod a závěr autoři orientální motivy do písně více již nezakomponovali, skladba by mohla být ještě o fous zajímavější. Druhou položkou je první zveřejněný singl „Humanoid“, jenž mi už v době zveřejnění přišel jako vcelku obyčejný a ničím výjimečný. Mnohem lépe je na tom nejnovější singl „Frankenstein“, který společně s chytlavou „Nobody Gets Out Alive“ řadím mezi nejsilnější položky alba. K těm povedenějším songům z první poloviny bych ještě zařadil povzbuzující „Man Up“, pátá položka a druhý singl „The Reckonig“ je pak spíše průměrnější. Povinná balada „Ravages of Time“ neurazí, kapela má však na kontě mnohem povedenější kousky, namátkou například „The Best Is Yet to Come“, „Shadow Soldiers“, či „Amamos la Vida“. Z poslední čtveřice skladeb mě zaujala jen „Straight Up Jack“, zbytek položek mi nepřišel zas až tak chytlavý. Když bych měl album nějak shrnout, tak je to ve své podstatě takový klasický Accept „postdirkschneiderovské éry“, takže výživná porce kvalitního heavy metalu, jenž skalním fanouškům určitě udělá radost.
ja jsem jsi tu desku pustil s nadsenim ale po 4 skladbe jsem to musel vypnout, deska mne po dobu tech 4 songu nebavila vubec, nebylo ceho chytit a to muzu rict ze mam accept hodne rad, ale tohle se mi nelibi ani kousek:( ale urcite se to nekomu libit bude) Uwe tam mrha svuj talent mel by se vratit do Grave Digger a to by byl comeback jako hrom:)
Za Humanoida bych akceptoval :-) hodnocení přesně uprostřed obou recencí, tedy 8/10. Fošna každopádně není špatná, beru-li za fakt, že Accept už nikdy nebudou skládat takové trháky jako Fast As A Shark, Aiming High, T.V. War a podobné. Chvílemi se to už blíží dědkovskému zábavovému metálku (Man Up), ale Wolf sází pořád slušné riffy a u písní, jako jsou Nobody Gets Out Alive nebo Frankenstein, si potěšeně pohupuju hlavou.
Tak tohle se asi nedá hodnotit. V podstatě mají oba recenzenti pravdu a vystihli to úplně přesně. Na tohle bude co člověk to jiný názor. Jednak spousta nápadů, jednak to co už jsem tisíckrát slyšel. Je strašně těžký vydat teď desku, která by byla zajímavá a nadruhou stranu zachovala tvář kapely.
A cenu za najvtipnejšiu recenziu získava: