SURVIVOR - Survivor

Jméno kapely Survivor už zapadalo prachem. Dnes je spíš synonymem pro přitroublou reality show, a jediné, co mezi veřejností opravdu přežilo, je hit „Eye Of The Tiger“, který však většina populace nedokáže k názvu Survivor přiřadit. Ve své době byla kapela skoro stejně významná jako Foreigner, Journey či Toto, ale stihl ji osud žánrových kolegů REO Speedwagon, takže už jen příležitostně vystupuje jako jedna ze známějších atrakcí na žánrových festivalech a ve Spojených státech si sem tam střihne větší vzpomínkovou akci. Nic, co by bylo hodné někdejšího renomé, vždyť jednu dobu mohli být považováni za jednu z nejúspěšnějších kapel na světě. Jenže všechna sláva, polní tráva, a odklon masového posluchačstva od nakadeřeného AOR v průběhu osmdesátých let kapelu poznamenal více než jiné ikony stylu. Možná nebyli tak silní a odolní, aby nástrahám dokázali čelit.

Ač první album kapela vydala na konci sedmdesátých let, její historie sahá do roku 1964. Tehdy teprve čtrnáctiletý kytarista Jim Peterik založil už dávno zapomenutou formaci The Shon-Dels, která se během několika měsíců přetransformovala v soubor The Ides Of March. Ač se specializoval zejména na komplikovanější jazz rock, dokázal v roce 1970 vytvořit hit „Vehicle“, v němž už je typický styl Survivor v Peterikově podání ke slyšení. Singl však byl jedinou vlaštovkou a ačkoliv Peterik dnes této kapele dává před Survivor přednost, větší význam neměla. Během první poloviny sedmdesátých let bylo jasné, že se vyčerpala i umělecky, a proto Peterik nejprve zkusil prorazit sólově, ale jeho debut „Don't Fight The Feeling“ žádnou velkou díru do světa neudělal. Důležité však bylo, že se na něm objevil v roli doprovodného zpěváka někdejší frontman kapely Jamestown Massacre Dave Bickler. To lze považovat za první známku života Survivor. Toto slovo se objevilo v jedné z recenzí na desku, což byl impulz pro Peterika, aby tak pojmenoval svou další hudební zastávku. Nejslavnější a nejdůležitější.

Z Peterikovy sólovky přišli bubeník Gary Smith a basista Dennis Keith Johnson, nejdůležitější pro novou kapelu bylo, že se ní připojil kytarista Frankie Sullivan, jenž se těšil všeobecnému uznání jako člen chicagské formace Mariah. Brzy na to jim do života vstoupil dlouholetý guru americké rockové hudby John Kalodner, který jako A&R manažer vydavatelské společnosti Atlantic hledal po úspěchu Foreigner další kapely, u nichž by mohl vzniknout podobný potenciál. Na Survivor narazil náhodou, když jejich vystoupení viděl v horním patře univerzitního baru v Chicagu, což měl být jejich druhý koncert. Věci dostaly rychlý spád, a i když Kalodner připravil smlouvu pouze s dceřinou společnosti Scotti Bros., i to byl pro kapelu, která se rozkoukávala, velký úspěch. Když jí bylo oznámeno, že společnost pro debut angažovala producenta Rona Nevisona, který měl na kontě práci na slavném díle „Quadrophenia“ od The Who, debutu Bad Company, či na albech britských UFO, byla nálada takřka euforická.

Horší to bylo s výrobou desky. Práce se začaly podezřele protahovat, Kalodner, jenž dohlížel na vznik desky, nebyl po nástřelném poslechu příliš nadšen a trval na tom, že se ještě musí dodělat ve Vancouveru, ve studiu Bruce Fairbairna, který slavil velký úspěch s kapelou Prism. Není jasné, jaký díl práce Fairbairn na albu odvedl, ale výsledek se po osmi měsíčním martýriu dostal na svět tři dny před Vánocemi 1979, kdy se deska (s fotografií začínající herečky a pozdější hvězdy erotického filmu 9½ týdne Kim Basinger, která s Peterikem chodila) objevila na pultech obchodů. Načasování to bylo velice špatné, a proto album provázela skepse, která šla ruku v ruce s horšími prodeji, než se čekalo. Bylo to nespravedlivé vůči materiálu, který nesla deska, jež se horko těžko probojovala do TOP 200 americké hitparády, protože debutová nahrávka ukazuje, že v Survivor číhal nemalý hitový potenciál.

Hlavním singlem desky byla úvodní „Somewhere In America“, která rozehrává hitovou hru, jež v dalších skladbách pokračuje. Album ukazuje, že kapela stojí na třech pilířích, Peterikově autorském rukopisu, Sullivanově brilantní kytarové hře a Bicklerovu zpěv, který, ač není tolik charismatický, může v jistých pasážích připomínat Lou Gramma z Foreigner. Všechny tři aspekty daly dohromady vynikající desku, která má v sobě řadu utajených hitů, z nichž je dnes většina zapomenutých, ale je nutné uznat, že zcela neprávem. Není to jen „Somewhere In America“, která ještě po letech dokáže přesvědčit o síle tohoto souboru, ale i řada hitových věcí zejména z úvodu desky, „Can't Getcha Offa My Mind“, „Let It Be Now“ a „As Soon As Love Finds Me“. Velice silná je dramatičtější „Whole Town's Talkin'“ i baladická „Nothing Can Shake Me (From Your Love)“ a svou roli má i pravděpodobně nejslabší dvojice „Youngblood“ a „Freelance“, které jsou z kategorie skladeb, za které by dnešní AOR kapely měly platit zlatem.

Ač se z komerčního hlediska jednalo o neúspěch, debutová deska Survivor je debut jako hrom. Snese srovnání s průlomovými alby Foreigner a Journey z konce sedmdesátých let, ačkoliv v roce 1980 zůstávala kapela spíše klubovou záležitostí. Nepomohl jí ani fakt, že pro album složila skladbu „Rockin' Into The Night“, kterou Nevison odmítl na desku umístit jako příliš jižanskou záležitost. Následně po ní skočila kapela 38 Special a udělala z ní hit, jenž jí přinesl platinová ocenění. Tato skutečnost kapelu rozlítila do té míry, že několik let nesměl žádný producent překročit práh nahrávacího studia, pokud v něm měla tvořit svou desku.